Dnes trošku kratší kapitola, ale určitě to brzo vynahradím. Přeju příjemné čtení a děkuji za komentáře, které mě moc potěšily... Avalone
18.01.2010 (22:00) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2162×
14. kapitola – Zajímavý komplet…
Jako obvykle jsem byla pod dozorem mého ochránce, osobního bodyguarda Emmetta. To jsem ještě byla v pořádku, ale jakmile se za mnou zavřely dveře sprchy, do které chodím i ve spodním prádle, to si samozřejmě taky odložím, ale mám ho s sebou, tušila jsem, že je něco v nepořádku…
Osprchovala a vyšla ven omotaná jen ve své černé osušce, ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, našla jsem jen svůj široký bílý pásek, conversky a sluneční brýle…
To se jim fakt povedlo! Co s tím jako mám dělat…? Chvíli jsem tam jen tak stála, ohromená, v naprostém šoku. No, ale já jsem šikovná holka, takže z toho něco bude, jen si dodat odvahu!
Osušku jsem si pořádně zajistila proti pádu, kolem ní jsem zapjala pásek, obula si boty, vyfoukala vlasy, a nakonec jsem ještě nasadila brýle a mohla jsem vyrazit.
Vztyčila jsem hlavu, vypnula prsa a mohla rozrazit dveře…pravdou je a zůstává, že na mě všichni civěli, Emmett s Jasperem se pochechtávali, Alice a Rosalie sledovaly můj model a Edward jen koukal…šla jsem do školní skříňky pro klíčky od mého volvíčka a viděla jen naštvané výrazy holek, jejichž čin to stoprocentně byl…vyšla jsem zpátky na parkoviště a u mého autíčka stáli všichni andělé téhle školy.
„Bello, cos vyváděla? Člověk tě nechá chvíli bez dozoru a ty tady chodíš jen v ručníku?“promluvil Emmík.
„Nový styl, neznáš?“ Mrkla jsem na něj.
„No, musím uznat, zajímavý model.“ Řekla Rose a Alice jen pokyvovala.
„Ty Belly, nemohla bys Edíka hodit domů? My jedem nakupovat a on se vztekal, že prostě nejede, a my se nechcem zdržovat.“ Usmál se na mě Emm.
„No, když mě nekousne, tak nejsem proti…“
„Já a někoho kousat? Emmette co jsi zase řekl?“
„Já? Já nic, já jen neškodný bratříček…“
„Ha ha ha, tak vtipný jsi ještě nebyl…“ Poznamenal Edward sarkasticky.
„Dobře, když řeknu, že tě ráda odvezu a že Emmett mi nic nepráskl, přestanete se dohadovat?“
„Jo to beru.“ Řekl Emmett.
„Já taky.“ Přikývl Edward.
„Tak fajn jedem!“ Zavelela Alice.
A já zůstala sama s Edwardem stát u mého auta.
„Takže vyrazíme?“ Ozvala jsem se po chvíli.
„Jasně.“
Jeli jsme mlčky, až u domu mi poděkoval, počkala jsem, dokud za sebou nezavře dveře… to se mi stalo osudným. Ještě než stačil otevřít dveře, objevila se v nich Tanya a už ho táhla dovnitř.
Odjela jsem pryč, a přemáhala pláč. Poslední dobou jsem nějaká přecitlivělá… Doma jsem dumala nad tím, co vlastně k němu cítím, ale nemohla jsem prostě přijít na to, proč tak žárlím, dobře, je pravda, že jsem se asi zamilovala, že je krásný, skvěle se s ním povídá, je galantní, máme podobné zájmy, prostě jsem ho už od začátku špatně posoudila, vlastně odsoudila… Jak jsem mohla být tak slepá? Ale přiznávám, jsem naivní, jestli si myslím, že on by někdy chtěl mít něco se mnou… takže jsem se dodumala k tomu, že už bych se neměla trápit tím, že miluje někoho jiného, přeju mu jenom štěstí…
Druhý den jsem na lavici našla svoje oblečení ze včerejška… celý den uběhl rychle, akorát ta biologie, já vím, slíbila jsem si, že se nebudu trápit, ale ono to je prostě nemožné…
Na parkovišti mě čekalo překvapení…
„Jaku! Co tady děláš tak brzo?“
„Co je? Chtěla jsi mě skrývat před svými přáteli?“
„No jasně, že ne! Jen jsi mě překvapil…“ Objali jsme se a lidi kolem divně koukali…
„Dozvěděl jsem se, že se tady koná v pátek ples, co takhle tam zajít?“
„My dva? Spolu?“
„Copak ti už nevoním?“
„Blázníš, já jen… chtěla jsem tam jít s… no, to je stejně jedno…“
„Bell, představíš mi ty zázraky, o kterých jsi básnila?“
„Jasně…“ Došli jsme až ke stříbrnému volvu.
„Ahoj lidi, tohle je Jacob… Jaku tohle jsou Cullenovi a Haleovi…“
„Rád vás poznávám.“
„Jo my tebe taky,“ale vůbec to tak nevypadalo, všichni se na něj jakoby zlostně dívali.
„Já jsem Alice a tohle je Jasper.“
„Jsem Emmett a tohle je moje Rose.“
„Nech mě hádat, takže ty musíš být Edward… jsi šťastný muž, chlape…“
„Co prosím?“
„Jaku? Co to?“ Vyjela jsem na něj.
„Aha, takže já zase… no nic… mlčím jako hrob…“
„Jo to bys měl, jinak bys tam taky mohl brzo skončit.“ Vyhrožovala jsem mu.
„Tak nic my jedem, rád jsem vás poznal.“
„Ahoj.“
Tak to mi ještě chybělo, říct něco Jackovi je o hubu. Ale on to nevěděl, no nic, teď už je to stejně jedno. Katty má dorazit ve středu odpoledne, takže už jen dva dny a nastane hodina H., musím je dát zase dohromady.
Teda ten čas, ale letí… dnes má přiletět Kat. Bude to zajímavé… Všichni Cullenovi na mě byli naštvaní, i když absolutně netuším proč…
Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!