Jacob a Monica jsou čerstvě zamilovaný pár. Nemají před sebou tajemství a žijí si jako v ráji. Nic to nemůže překazit... až na smrt.
20.05.2012 (16:00) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1575×
Leželi jsme v posteli. Jacob spal. Dnešní rozhodnutí a samotná přeměna ho vysílily. Já jsem ležela na posteli a přemýšlela. Přemýšlela, co bude. Byla jsem si jistá, že si chci Jacoba vzít a mít s ním děti. Prostě jsem věděla, že nás nic nerozdělí. Tedy až na smrt. Tu myšlenku jsem rychle setřásla. Chtěla jsem mu dát svoje panenství. Ne hned, ale jednou. On je ta láska, která se prožije jen jednou za život. Byl…
Seděla jsem na své posteli a snídala. Pořád jsem si v duchu přehrávala tu noc. Svatební noc. Jacob jel pro nějaké součástky do auta a já byla sama. Cítila jsem se jako královna. Když jsem zrovna dokousávala koblihu, zazvonil telefon.
„Ano!" řekla jsem.
„Dobrý den, Monica Dawiesová?"
„Ano... Monica Blacková."
„Nemocnice Forks, vy jste manželka Jacoba Blacka?" Začala jsem být hodně nervózní.
„Ano, stalo se něco?"
„Váš manžel měl autonehodu nedaleko Forks."
„Je v pořádku?!" Byla jsem vyděšená, moje srdce bušilo jak o závod.
„On… je po smrti…“ řekl hlas v telefonu a já ho pustila. Chvíli jsem si jen srovnávala myšlenky a potom jsem skončila. Já brečela, ječela, mlátila… nic nepomáhalo. Nikdo mě neutišil a nikdo mi nepomohl. Jake byl pryč a já se ne a ne vzpamatovat. Jake byl mrtvý. Denně u jeho hrobu, denně nové květiny. Denně vzpomínky, muka, trápení…
„Ano?" zeptala jsem se tichým hlasem, když zazvonil telefon. Byly to dva roky po Jacobově smrti.
„Dobrý den, tady nemocnice Forks," ozval se ten známý hlas.
„Manželka pana Blacka?"
„Ano."
„Víte, paní Woodsová je po smrti. Zemřela na infarkt, jak jistě víte. Její dítě je nyní sirotek, a jelikož jste jako žena jeho otce nejbližší příbuzný, měla byste přijet. Je tu sociálka."
„Co? To je nějaký omyl, já žádnou paní Woodsovou neznám a Jacob byl bezdětný," řekla jsem.
„Vy o tom nevíte? Paní Woodsová porodila pár dní po smrti vašeho manžela."
„Jacob měl dítě?" zeptala jsem se potichu.
„Ano, s paní Woodsovou. Michaela Woodse."
„Počkat, takže otěhotněla před naší svatbou?"
„Ano, paní Blacková," řekl mile a trpělivě hlas v telefonu. To jediné mě dokázalo alespoň trochu uklidnit.
„Jedu tam," řekla jsem a zavěsila. Nohy se mi podlomily a já spadla na gauč.
„On mi tajil dítě…“ zašeptala jsem a staré rány se znovu otevřely. Sebrala jsem si věci a rychle vyrazila. Chtěla jsem to malé vidět. Nechtěla jsem si ho vzít. Byla jsem rozhodnutá, že já ho vychovávat nebudu. Nějakého bastarda já si domů tahat nebudu, ale chtěla jsem ho vidět. Bylo mi hrozně líto, že já jsem s Jacobem dítě mít nestihla. Sedla jsem na Vanessu a vyrazila. V nemocnici jsem byla za pár minut a hned jsem běžela na dětské oddělení. Neohlížela jsem se a hned jsem vběhla do sesterny.
„Dobrý den," řekla jsem.
„Dobrý den. Paní Blacková?" zeptala se sestřička a vstala od papíry zasypaného stolu.
„Ano…“
„Pojďte za mnou…“ řekla a vydala se dlouhou, barevnou chodbou.
„Michaelovi jsou dva roky. Paní Woodsová zemřela a o Michaela se nemá kdo starat. Řeší to sociálka," vyprávěla po cestě.
„Ale slečno, já jsem dvacetiletá ženská, mám malý byt a pracuji v baru. Doposud jsem se nesmířila se smrtí manžela a teď se dozvím, že měl milenku a s ní dítě," říkala jsem, když jsme procházely kolem herny.
„Vím, ale uvažují, že vám ho dají do péče. Nikoho jiného nemá, ale chápu vaši situaci," řekla a zastavila před dveřmi dvacet osm.
„Spí…“ zašeptala a otevřela dveře.
„Takže je to Jacobův nemanželský syn…“ zašeptala jsem a znovu mě polil smutek. Vyhrnula jsem si rukáv a podívala se na srdíčko kolem tetování vlka. Teprve potom jsem hodila pohled k postýlce.
Byl mu hrozně, hrozně podobný. Byl tak milý, roztomilý, ale šla z něj stejná síla a stejné teplo jako z Jacoba. Všechny výčitky jsem hodila za hlavu. Už nejsem puberťačka a musím myslet k věci. Tedy… myslím, že nejsem puberťačka. Malý chlapec zrovna otevřel oči.
„Ahoj, Michaeli, tohle je Monica, žena tvého otce," řekla sestřička hned, když Michael zaregistroval mou přítomnost. Zarazilo mě to, říct mu to tak přímo.
„Ahoj, Julie, ahoj, Monico," řekl a posadil se. Julie se postavila těsně vedle mě a zašeptala mi do ucha:
„Je velice inteligentní…“ Nehty jsem zaryla do čela postýlky. Tak hrozně mi připomínal Jacoba. Devatenáctiletá vdova s malým děckem, ta představa mě… děsila.
« Předchozí díl
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Tetování vlka - 4. kapitola:
Super úplne rada by som to čítala aj celé hodiny
je to zajímavá povídka....ale začínám se ztrácet v ději..v minulé kapitole se před ní Jacob proměnil a teďko už byly svoji a už stihnul umřít a mít nemanželské dvouleté dítě. Prosím dej si na to pozor...je to potom o hodně složitější to číst
Zajímavý zvrat událostí. To ano, ale stále šíleně skáčeš v čase.
Sviniar Jacob!!! Skvelá kapitola
Článek jsem ti opravila, ale příště si nezapomeň do příslušné kolonky doplnit odkaz na minulou kapitolu. Tentokrát jsem to udělala za tebe, k minulé kapitole si odkaz na tuto přidej sama.
Také jsem ti oddělala omezení, v kapitole nebylo nic, co by ho vyžadovalo.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!