Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tetování vlka - 3. kapitola

14.05.2012 (22:00) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2114×

„Pojedeme Vanessou nebo tvojí kraksnou?" řekla jsem s posměchem, když jsme vycházeli z domu mojí sestry.

„Kraksnou? Nezáviď mýho retráčka."

„Retráčka? Myslíš Titanic na souši?" Seběhli jsme z terasy.

„No nic, změním téma. Za pět osm máme být doma. Budou tam čekat."

„Kdo všechno?" zeptala jsem se poněkud vystrašeným hlasem.

„Táta, ségry, Sam, Leah, Seth… Možná Clearwaterovi, nevím. Neboj se."

„Mají něco proti tetování? Včera jsem si nechala udělat notu na zadek."

„Ty máš další tetování?"

„No, notu…“

„Myslím, že na zadku ti tetování hledat nebudou," řekl Jake a já se konečně trochu uklidnila.

„Bereme Vanessu," řekla jsem rozhodně a nasedla na moji holku.

„Nasedej!" řekla jsem a Jake s otráveným výrazem nasedl za mě. Zatáhla jsem za plyn a rozjela se. Když jsme najeli na hlavní, nabrala jsem sto třicítku.

„Zpomal!" křikl mi Jake do ucha a políbil mě na krk. Zpomalila jsem na osmdesát, aby byl spokojený, a po pár minutách zběsilého předjíždění jsem sjela na lesní cestu.

„Kudy?" zakřičela jsem.

„Doprava a potom rovně. Malý domek po levé straně silnice," řekl Jake a doufal, že jsem ho slyšela. Moje dokonalá orientace mě dovedla až k domku. Před domem byl už zástup. Kdybyste mě viděli. Krátká bunda nad pupík, pod ní jen podprsenka, vyčuhující tetování nože s krví, kožené bokovky, piercing v pupíku, vysoké okované kozačky, ofina přes oči a nejnovější model BMW.

Sundala jsem si helmu, protřepala vlasy a sesedla. Srdce se mi rozbušilo nervozitou, která zesílila, když jsem viděla zděšený výraz Jacobova otce. Zlepšilo se to sice obdivem všech ostatních, ale měla jsem strach jako prase. Jacob mě pevně chytil za ruku a musel mě málem táhnout k domu. Ne, tak hrozný to nebylo, ale přibližně.

Jacob se nahnul ke svému otci a cosi mu zašeptal do ucha. Ten se potěšeně usmál a kývl. Jako by mi něco uniklo. Pořád jsem měla takový pocit a tím šeptáním a Jacobovými návraty v šest ráno bez oblečení se to zhoršovalo. Vždy se vymluvil na to, že byl s kamarády v hospodě, ale on není ochlasta.

Pod koženou zástěnou jsem měla husí kůži, která byla znatelná jen nad pupíkem, ve kterém si hověl můj nově vytrpěný piercing. No… vytrpěný je silné slovo.

Postupně jsem si se všemi podala ruku, až na Billyho, kterého jsem už znala z onoho dne, když jsem se probudila v jejich domě. S mými sto osmdesáti centimetry byl jediný Sam vyšší než já a to zapříčinilo, že když jsem mu podala ruku, sjel mi rukáv. Vmžiku jsem si ho znovu stáhla, ale tetování si všiml. Naštěstí jen on. Ne, že bych se za něj styděla, ale nějaký vnitřní instinkt, který jsem neuměla rozpoznat, mi říkal, že by vlka na mé paži vidět neměl. Jeho pohled zůstal na mém rukávu, dokud jsem ho nespustila k tělu. Potom se na mě jen nechápavě usmál a pohledem sjel na nic netušící Leah, která si prohlížela moji Vanessu.

„To je jaký model?" zeptala se.

„BMW K 1300 R. Nový model," řekla jsem a nenuceně mávla rukou k Vanesse.

„Vanessa," dodala jsem mimochodem.

„Ona má jméno?" zeptal se nechápavým tónem Seth.

„Šetřila jsem si na podobnou motorku jedenáct let. Jo, má jméno," řekla jsem co nejpřátelštějším tónem, ale moje upřímnost, tedy drzost, se začala projevovat. Nechápu, jak našel Jake odvahu mě představit. Všichni byli v pohodě a celkem uvolnění. Všichni byli jako Jake. Tmavší pleti, urostlí, milí a… bojovní. Jako… vlci, přemýšlela jsem, když jsem prošla dveřmi domku, podobného babiččině kůlně na dříví. Když jsem tu byla před dvěma týdny, vypadal lépe. Myšlenkami jsem se pořád vracela ke dni našeho seznámení. Jacob mi pořád nevysvětlil jeho vlčí podobu. Věděla jsem, že to byl vlk a měl Jacobovu duši. Nechápala jsem to a nebylo žádné, opakuji žádné, vysvětlení - nebo jsem o něm nevěděla.

„Monico, posaď se!" řekl vřelým hlasem Billy. Na výběr bylo ze starého křesla, podobajícího se houbě, a země. Vybrala jsem si se sebezapřením křeslo. Pohledem jsem přejela po všech ostatních. Jacob všechny obešel pomalým krokem a s dojmem, že ho nesleduju, každému něco pošeptal. Když se vrátil pohledem ke mně, mírně zrudl. Tedy ještě více, než je běžné, když se na mě dívá. Hodila jsem na něj tázavý pohled, ale potom jsem jen zavrtěla hlavou a dala se do hovoru s Billym.

Byl to uvolněný večer. S Jacobem jsme se drželi za ruce a popíjeli bílé víno. Billy vyprávěl něco o baseballu a já jen tiše přitakávala. Ovšem povídání o baseballu nebylo to zásadní. Jake slíbil, že až se seznámím s jeho rodinou, řekne mi, co přesně se stalo ten den, kdy jsme se sešli v lese. Pořád jsem se ho na to vyptávala a vrtalo mi to hlavou. V průběhu večera jsem se musela opravdu držet, abych nezačala mluvit mým obvyklým způsobem - drzým, robotickým, znuděným, jako v hospodě. Ovšem na Jacobovi mi neskutečně záleželo, tak jsem se držela. Naštěstí jsem se párkrát s Jacobem na baseball koukala. Hned po jednom týdnu, co jsme se znali, jsme se denně scházeli, a nyní, po čtrnácti dnech, spolu prakticky bydlíme. Já vím, je to sakra neobvyklé, ale nic nám nebrání. Kupodivu ani Billy, ale štve mě to tajnůstkaření. I kdyby byl mutant, tak ho miluju, ale děsí mě. Děsí mě to tajemství.

Kolem osmé jsme popřáli dobrou noc a vydali se do Jacobovy ložnice.

„Nelekej se…,“ zašeptal Jake, než otevřel dveře. Pokoj byl úplně jiný, krásný. Jake utřel prach v rozích a posbíral odpadky kolem koše. Dokonce i ustlal.

„Ó, jak milé…,“ řekla jsem a opatrně vešla do pokoje. Hned, jak se dveře zaklaply, otočila jsem se.

„Tak mluv. Chci vědět všechno," řekla jsem vážným tónem.

„Monico, ono je to těžký. Víš, já nejsem obyčejnej," říkal a trochu se ošíval. Bylo mi jasné, že je to pro něj mimořádně těžké.

„Víš, já jsem vlkodlak," řekl a konečně se uvolnil. V tu chvíli jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu. Kdo by si to nemyslel?!

„Ha-ha-ha! Fakt vtipný."

„Je to pravda…,“ řekl vážným tónem Jake. Najednou mi to docvaklo. Ten vlk v lese, návraty v noci nahý, teplo, tetování…

„Ale vlkodlaci neexistují,“ zašeptala jsem a zoufale čekala na nějaké rozumnější vysvětlení.

„Něco ti ukážu,“ řekl. Kývla jsem. Chtěla jsem důkazy, fakta, statistiky, fotky, otisky prstů, tlapek a všeho možného. Jake si mě jedním pohybem vyhoupl na záda. Že měl sílu, to jsem věděla, ale že takovou… Pfff…

Jake přistoupil k oknu.

„Co chceš dělááát?!" vykřikla jsem, když vyskočil z okna. Zavřela jsem oči. Pěvně jsem ho stiskla a čekala na náraz, ale ucítila jsem jen mírný dusot. Otevřela jsem oči. Stáli jsme před domem a byli oba úplně v pořádku. Jacob mě opatrně postavil na nohy.

„V pořádku?" zeptal se.

„Ano…,“ řekla jsem v omámení.

„Sleduj,“ řekl a ustoupil o pár kroků. Čekala jsem. Bylo mi jasné, co chce udělat, a také mi bylo jasné, že když to udělá, projeví mi neskutečnou důvěru. A udělal to. Stál přede mnou ten vlk, kterého jsem potkala v lese. Jeho důvěra byla přenesena na mě.

„Jaku…,“ zašeptala jsem a v duchu si opakovala, jak to, že jsem na to nepřišla dřív…

Nyní jsem věděla o Jakovi vše, co jsem vědět potřebovala. Nic nám nebránilo a bylo to tak úžasné, až neuvěřitelné. A tím to začalo. Jake se mi odhalil, takže si upletl bič sám na sebe. Nechtěla jsem ho použít, ale bála jsem se, že ve mně něco praskne a já to někomu řeknu, nebo naopak, že něco praskne v Jacobovi… 

Měl neskutečnou sílu. Sílu v podobě fyzické, duševní a milostné. 

„Děkuju…,“ zašeptala jsem.  

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tetování vlka - 3. kapitola: