Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenkrát 9

29.03.2009 (18:35) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2484×

ČÁST 9

Zvedla jsem telefon a Alice na mě hned křikla ,,Ahoj Bello, promiň, ale mám ti vzkázat od Edwarda, že mu je špatně, takže dneska nepřijde. Ahoj už musím končit" zavěsila, než jsem se stačila na cokoli zeptat. No nic stejně jsem dneska neměla náladu tak co.

VYPRÁVÍ EDWARD

Když jsme se domluvili, tak ji Alice zavezla domů. Musel jsem na ni pořád myslet. Radši jsem jel na lov. Na druhý den ve škole jsem ji vůbec nepotkal. Nevadilo mi to. Věděl jsem, že s ní strávím  celé odpoledne. Alice mi slíbila, že mě tam odveze.  Když jsme byli u jejího domu, všiml jsem si, že se kouká skrz záclonu. Vystoupil jsem z auta a šel zaklepat na její dveře. Za minutku byla dole a otevřela mi. Pozvala mě dovnitř a zavedla do obýváku. Přinesla mi vodu a začali jsme:

EDWARD: ,, Jak se jmenuješ?"

BELLA:,,Isabella Swanová"

E:,,kdy a kde ses narodila?"

B:,,13.9.1987 v Arizoně"

E:,,jména rodičů?"

B:,, Matka - Reneé Dwyerová, nevlastní otec - Phil Dwyer, otec - Charlie Stan

E:,, nějaký přítel?"

B:,,Ne"

,,a co tvůj minulý vztah?" zeptal jsem seji, trochu ji to zaskočilo. Snažila se nebrečet, ale nevydržela to.

,,Ježiši promiň, to jsem nechtěl, tuhle otázku vymažu" řekl jsem ji, bylo mi to líto ,,Ne to je dobrý, je to přece do školy."řekla mi a začala vyprávět celý její příběh.  Najednou jsem  udělal něco, co jsem vůbec nečekal, ale byla to taková moje reakce, ale nevím proč. Zvedl jsem se ze sedačky a přišel k ní. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se odhodlal a objal ji. Bylo to jako v tom lese. Přitiskla se na mě ještě víc a smáčela mi tričko. Najednou ty vzlyky ustaly. Usnula. Napsal jsem ji tedy vzkaz a odnesl do postele. Vzkaz jsem položil na stolek, stálo tam.  :Usnula  jsi a  nechtěl jsem tě budit. Je mi to moc líto. Uvidíme se ve škole. Měj se krásně. Edward

Rychle jsem vyběhl a běžel lesem domů.

Doma jsem byl celkem rychle. Jasper s Alici hráli šachy, Emmett se díval na zápas, ale jakmile mě viděl, vypnul televizi a přiskočil ke mně. ,,Čus brácha, hele tak jsem tak přemýšlel, jak se to vyvíjí? Hmm? „ zeptal se a já nevěděl co mu mám na to říct, že na ni myslím čím dál víc, i když je nafoukaná? To nešlo. ,,Vše přestarém bohužel," a rychle jsem se otočil a mířil si to do pokoje. Lehl jsem si na pohovku, když najednou zaklepala Alice a vešla dovnitř.

,,Ahoj můžu?" zeptala se a já kývl a uvolnil místo na sedačce.

,,Víš Edwarde, já nevím co se stalo, ale najednou už vidím její budoucnost." Vykulil jsem na ni oči?,,jak je to možné?" Zeptal jsem a pořád mi vrtalo hlavou, jestli ji budu moct číst myšlenky. Nebylo to zrovna příjemné, ale když jsem se soustředil jen na ni, tak jsem měl v hlavě prázdno, což mi někdy i docela vyhovovalo. ,,Já nevím Edwarde, ale nemyslím si, že bys ji dokázal číst myšlenky." Trochu jsem zesmutněl ,,Ale neboj stejně víš co si o tobě myslí" začala se smát, ale mě to moc směšné nepřišlo. Omluvila se mi a odešla. Já jsem se opět začal soustředit na své myšlenky.

VYPRÁVÍ BELLA

Na druhý den opět nepřišli, vadilo mi, že tu není, né kvůli toho že by mi chyběl nebo tak něco, ale seminárku jsme měli odevzdávat už za týden a pořád jsme nic moc neměli.

Rozhodla jsem se, že mu zavolám.

,,prosím" ,,hmm Ahoj Edwarde, tady Bella" ,,Ahoj co potřebuješ?" ,,No já jen, že za týden máme mít tu seminárku a nemáme vůbec nic" ,,Jo úplně jsem zapomněl, víš co můžeš dneska teda přijet? Tak kolem 7 večer?" ,,Dobře, fajn, tak čau" ,,Ahoj"

Mobil  jsem hodila na sedadlo vedle a jela domů. Navečeřela jsem se, okoupala a než jsme se nadála už bylo půl sedmé. Radši jsem vyjela dřív. Byla jsem tam asi pět minut před sedmou. Vyšla jsem z auta a zaklepala na dveře. Ve dveřích se objevila Esme. ,,Ahoj Bello, jsme ráda, že tě opět vidím. Edward na tebe čeká v pokoji" řekla mi a ukázala na schody ,,Dobrý den, taky vás ráda zase vidím." Řekla jsem ji a šla ke schodům. Vyšla jsem nahoru a váhala, které to jsou dveře. Najednou se jedny z nich otevřely a stál tam Edward s ručníkem kolem pasu, z vlasů mu odkapávala voda. Nebyla jsem schopna jediného slova, byl jak, neuměla jsem to popsat. Překrásný. Byl to anděl, vytesaný bohem. Ano, tak bych to řekla. ,,Ahoj, to už je sedm?" zeptal se mě ,,Aaahoj, jo je" vykoktala jsem ze sebe. On se na mě usmál a mě se málem podlomila kolena, nevím co to poslední dobou se mnou dělal. ,,Ok moment, jenom se obleču" řekl a zabouchl dveře do koupelny. ,,Jasně počkám tady" řekla jsem. Prošel kolem mě, nádherně voněl. Chvíli jsem čekala venku a pak mi otevřel dveře. Měl na sobě černé kalhoty a rozepnutou černou košili, kterou si zrovna zapínal. ,,Tak pojď," řekl mi a ukázal, že mám jít dovnitř. Prošla jsem kolem něho. ,,Sedni si" dobře dělala jsme přesně co chtěl, sedla jsem si. Sedl si naproti mně do křesla. ,,Tak dneska se chceš ptát ty?" zeptal se mě ,,Jo klidně"

Tak začnem:

B: Jméno a datum narození:

E: Edward Anthony Masen Culen a narodil jsem se 20. června, 1987

B: kde ses narodil?

E: v Chicagu

B: tví rodiče?

E:  Carlisle a Esme Cullenovi

B: počkej myslela jsem, že si adoptovaný

E: do toho ti nic není, oni už nejsou mí rodiče

Tak sorry cíťo, řekla jsem si pro sebe . ,,Co si to říkala?" bože jak mě mohl slyšet pomyslela jsem si a najednou se postavil přímo přede mě. ,,Ptám se co si to říkala" řekl znova ,,Řekla jsem, cituji: Tak sorry cíťo." ,,Tak tohle bych si vyprosil" řekl,,No tak to promiň, já ti tu vykládám celý svůj příběh, a ty mi neřekneš ani jak se jmenovali tví praví rodiče? Jsi ten nejsobečtější a nejnamyšlenější člověk co jsem kdy viděla" řekla jsem mu a tímhle jsem se přiblížila o kousek blíž a přivřela oči. On se najednou taky přiblížil a řekl:,,vážně? Ty jsi zase ta nejnafoukanější a nejnepříjemnější holka, kterou znám" nevím co mě to najednou popadlo, ale musela jsem to udělat. Políbila jsem ho. Jemu to zjevně nevadilo. Přitáhl si mě za zátylek a druhou ruku mi dal na záda. Já jsem mu zapletla ruky do vlasů, ze kterých ještě kapala trochu voda. Najednou jsem si uvědomila co dělám. Rychle jsem ho od sebe odstrčila. ,,Promiň, já už musím jít" řekla jsem a rychle vyběhla z pokoje. Proběhla jsem kolem Esme a zamumlala jsem něco jako naschle. Rychle jsem nastoupila do auta a jela co nejrychleji domů. Tam jsem se vyslíkla a dala si na sebe župan. Chvíli jsem se v koupelně dívala do zrcadla a přemýšlela, proč jsem to udělala. Najednou někdo zaklepal.  Šla jsem dolů otevřela dveře a ...

Pokračování příště                                                                  By Lucineczka

Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenkrát 9: