24.03.2009 (00:00) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1765×
ČÁST 7
...uviděla jsem Mika a Jessicu v posteli jeho rodičů o očividně byli v tom nejlepším. Jak mi to mohli udělat? Moji dva nejdůležitější lidé v životě. ,,Bello, to není tak, jak to vypadá, prosím věř mi" ....keci a to bylo naposledy co jsem se s nimi bavila, vyhýbala jsem se jim."
,,Zlato, to je mi líto, teď už tě naprosto chápu." Řekla mi Alice a objala mě.
,,Alice? Nemohla bys mě nechat o samotě? Neboj se, domů trefím" Alice sice nevypadala nadšeně, ale kývla a odešla.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale byla jsem příšerně unavená a začala mi být zima. Najednou mě někdo, objal ledovýma rukama a já jsem ucítila krásnou vůni. Neměla jsem ale sílu podívat se, kdo to je. Najednou mi do ucha začal ten dotyčný broukat píseň, a já usnula.
Začal zvonit budík a já ho vypnula. Teď jsem si uvědomila, že jsem ve svojí posteli. Vzpomínám si, že jsem ucítila tu božskou vůni, ten Sladký hlas a pak nic. Asi se mi to zdálo.
Oblékla jsem se a vyrazila do školy. Na parkovišti na mě čekala Alice a Rosalie. Alice držela moje tajemství jako v hrobě a já ji byla nesmírně vděčná. První hodinu jsem měla s ním. Nechtělo se mi tam. V učebně psychologie jsem si sedla na svoje místo a čekala. Najednou přišel a byl dokonalý. Co to melu? Vždyť ho nenávidím. Zazvonilo.
,,Dobrý den, takže mám pro vás připravenou seminární práci, která má hodnotu čtvrtinu z vašeho hodnocení. Bude to práce ve dvojicích, takže bych poprosil, aby se slečna Swanová přesdla k panu Cullenovi." Otráveně jsem se zvedla a šla si sednou k němu. A profesor pokračoval: ,,takže musíte se o tom druhém dozvědět co nejvíc věcí. Vím, že to pro vetšinu bude těžké svěřovat se, ale musíte si tím projít, vždyť se za několik let budou lidé svěřovat vám, takže můžete začít."
,,Takže máš nějaký nápad?" zeptala jsem se ho.
,,no jelikož to máme dělat po škole, tak bys mohla jezdit k nám. Alice by byla ráda." Cože? Co to na mě hraje? ,,Dobře po škole přijedu s Alici" zvedla jsem se a odešla.
VYPRÁVÍ EDWARD
Bella byla pořád strašně odtažitá a mě bylo jasné, že mi nebudou stačit ani 3 měsíce.
S Alici se staly skvělýma kamarádkama, byl jsem rád. Do doby než jsem zjistil, proč mě nenávidí. Přečetl jsem si to v Alicině mysli. Myslela si, že jsem povrchní a namyšlený, ale Alici to trápilo.
Jednoho dne, šla Alice s Bellou nakupovat a já jel na lov. Bylo kolem 6 večer, když jsem slyšel Alicinu mysl. Chudák Bella. Doufám, že se ji nic nestane. Jak to myslela? A pak jsem ji uslyšel. Plakala. Přemýšlel jsem jestli tam mám jít nebo ne. Přišel jsem k ní a objal ji, byla unavená a ani nezvedla hlavu. Pořád plakala a já ji začal do ucha broukat ukolébavku. Usla. Opatrně jsem ji vzal do náruče a běžel jsem k ní domů. Nebylo těžké ho najít, její vůně byla nepřekonatelná. Opatrně jsem s ním vskočil do okna a položil na postel. Sundal ji boty a přikryl peřinou. Hned se odkopala a převalila na bok. Usmál jsem se, vyskočil z okna a běžel domů.
Ráno na Bellu čekala Alice. Stála u mého auta a nervózně přešlapovala. Ani se ji nedivím. Měla o ni strach, jestli je v pořádku. Nemohl jsem ji říct, že jsem ji v bezpečí donesl domů.
Najednou přijela a nebyla ani moc unavená, jen měla menší oči než obvykle, ale to ji na kráse se neubralo. Jakmile vystoupila, otočil jsem se a šel do třídy.
Když jsem přišel do třídy, už tam seděla. To je divné, to jsem se vážně tak dlouho loudal? Po očku jsem se na ni koukl. A v jejích očích jsem spatřil něco co jsem u ní v životě neviděl. Nevím co to bylo, ale nebyla to nenávist a zloba. Najednou se rozrazili dveře a vešel profesor.
,,Dobrý den, takže mám pro vás připravenou seminární práci, která má hodnotu čtvrtinu z vašeho hodnocení. Bude to práce ve dvojicích, takže bych poprosil, aby se slečna Swanová přesdla k panu Cullenovi." No super, že by mi hrál do karet? Třeba se to trochu zlepší. Sedla si docela otráveně vedle mě.
A profesor pokračoval: ,,takže musíte se o tom druhém dozvědět co nejvíc věcí. Vím, že to pro vetšinu bude těžké svěřovat se, ale musíte si tím projít, vždyť se za několik let budou lidé svěřovat vám, takže můžete začít."
,,Takže máš nějaký nápad?" zeptala se mě.
,,no jelikož to máme dělat po škole, tak bys mohla jezdit k nám. Alice by byla ráda." ,,Dobře po škole přijedu s Alici" zvedla se a odešla. Ha a můj první úkol bude splněn. Představím ji rodině. Emmett neříkal, kdy a jak ji mám představit. Nepadla podmínka, že s ní u představování musím chodit. Takže jsem byl na sebe pyšný.
Celý den proběhl hladce, až do doby, než ke mně přiběhla Alice.
,,Edwarde, já ji nemůžu odvést k nám," ,,Cože? A proč?" ,,Víš v obchoďáku jsou výprodeje"
,,to je vtip? Že? Alice to my nemůžeš udělat." Sklopila oči,,Fajn, ale řekneš ji sama, že jede se mou" ,,dobře, dobře" otočila se a už byla pryč.
Ve 3 skončila škola a já jsem čekal opřený o auto a čekal. Čekal na ní. Vyšla ze školy jako poslední. Bylo to pochopitelné. Netěšila se na 15minut strávených se mnou v autě. Přece je tam jenom málo místa. Když byla u mě otevřel jsem ji dveře, aby mohla nastoupit. Vypadala docela šokovaně, tímto gestem jsem si možná trochu šplhnul. Zabouchl jsem dveře a obešel auto. Vyjeli jsme. Řídil jsem svou obvyklou rychlostí, ale nic neřekla. Asi ji to nevadilo, taky vlastně měla stejný typ auta jako já ne. Mohl bych ji pochválit auto. Ne to je blbý. Nebo se zeptám jak se má. Ne si blbý? Vždyť tě na tuhle otázku odpálkovala už 2x. Najednou se začala smát. Nechápavě jsem na ni koukl a řekl: ,,je tady něco směšné a uniklo mi to?" v záchvatu smíchu mi řekla ,,měl by ses vidět. Vypadáš jak kdyby si měl střevní potíže?" zamračil jsem se a už jsem nepromluvil a ani nepřemýšlel. Radši. Zastavili jsme před naším domem. Najednou ji spadla pusa.,,To je váš dům? Je nádherný" ,,Díky, ale to můžeš říct mojí mámě"
Přišli jsme na verandu a já ji podržel vchodové dveře. Najednou se ve dveřích objevila Esme.
,,Mami, tohle je Bella. Bello tohle je Esme, má máma." ,,Těší mě" řekla Bella ,, Mě taky, jsem ráda, že tě konečně poznávám, Alice o tobě pořád mluví" trochu jsem si oddychl, protože pravda byla, že jsem o ni mluvil pořád já a ne Alice. Ale Esme to chápe, je skvělá.
Najednou jsem uslyšel strašný smích. ,,Ahoj méďo Éďo, jak se...... tý brďo, čau kočko, jak se vede?" myslel jsem, že Bella bude reagovat stejně jako u mě, ale ona se začala šíleně smát ,,skvěle kocourku" řekla mu a smála se ještě víc. Najednou se ve dveřích objevila Rosalie a hned Bellu objala. Ještě jsem Belle představil Carlisla a Jaspera na Alici jsme nemuseli čekat, tak jsme šli ke mně do pokoje, abychom začali pracovat na projektu.
,,Takže čím začneme?" zeptal jsem se ji
,,Já nevím, myslela jsem, že už to máš promyšlené. Dneska mi můžeš pokládat otázky ty a zítra já tobě. Jo a mohl bys přijít zítra ke mně? Přijde mi elektrikář, tak musím být doma."
Tohle mě trochu zaskočilo.
Pokračování příště By Lucineczka
Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tenkrát 7:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!