Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenkrát 6

21.03.2009 (14:50) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2359×

ČÁST 6

..hodina probíhala v celku klidně. S Rosalii jsme prohodily ještě pár slov. Když jsem chtěla odejít zastavila mě Rosalie: ,, Bello, nechceš si k nám na obědě přisednout?"

,, Ne díky, já na oběd nejdu, ale díky snad příště," dobře lhala jsem, ale vážně nemám náladu na společnost. Další hodinu jsem měla francouzštinu. Když jsem vešla do učebny, mávala už na mě Alice. ,, Bello, pojď si ke mně sednout," usmála jsem se na ni a kývla hlavou na souhlas.

,,Viděla jsem tě ve třídě s Rosalie, doufám, že byla milejší než v tom obchodě" , ,,jo je úplně jiná, než jsem myslela, je fajn." Tahle hodina byla velice klidná. Po hodině jsem si odnesla věci a odjela domů.

SOUČASTNOST

...,,Víš Elen, už to byl týden co mi dal Edward pokoj a byla jsem ráda, ale mýlila jsem se. Byla středa a" ......

PŘED 20 LETY HARVARD

Byla středa a já jako obvykle neměla moc kamarádskou náladu, měla jsem své důvody. Najednou se u mě objevil. ZASE!

,,Ahoj Bello, jak se dneska máš?" zeptal se mě.

Bože za co mě trestáš? Hmm? Jsem vážně tak špatná? A dokonce už zná moje jméno. Vážně super. S úsměvem jsem zvedla hlavu a odpověděla mu: ,,Ahoj" a sladce se usmála. On na mě mrkl. Bože vážně si myslí, že to myslím vážně. ,,Jak se říkal, že se jmenuješ? Ed - vlez do prdelka? Řeknu ti to ještě jednou a doufám, že naposled, dej mi pokoj. Sbohem!" a prostě jsem ho nechala stát uprostřed chodby. Ještě jsem slyšela, jak si něco brblá, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Šla jsem na záchod, protože už jsem to nemohla vydržet. Potom jsem se trochu upravila a šla na hodinu psychologie. Vešla jsem do třídy a málem mě omylo. To je snad zlej sen. Byl se mnou ve třídě. Naštěstí jsem viděla, že je tu ještě jedna volná lavice, tak jsem nemusela k němu. Sedla jsem si úplně na opačný konec třídy než on a bylo mi fajn. Hodina začala.

VYPRÁVÍ EDWARD

To nechápu, vždyť jsem ji jenom pozdravil. To nebude lehké. Jsem vážně debil. Proč jsem na to jenom přistoupil? Kdyby aspoň Alice něco viděla nic a nejhorší je, že ji taky neslyším. První hodinu jsme měl matiku. Hodina na přemýšlení, takže jsem nad tím moc neuvažoval.

Ke stolu v jídelně jsem přišel jako poslední. ,,Hele brácho, nic si  z toho nedělej, ale můžu tě utěšit. Nejsi jediný koho odmítla," a na to se začal šíleně smát a Jasper s ním.

Po škole, jsem šel hned ven, nevím proč, ale v domě bylo docela dusno. Našel jsme si tady takovou mýtinu, ze které jde vidět západ slunce a je tu takový mini vodopád.

Přišel jsem až v noci. Ráno jsem se upravil a čekal jsem na Jaspera a Alici, protože jsem byl s nimi domluvený, že pojedou se mnou. V autě se mě najednou Jasper zeptal na otázku,na kterou jsem sám neuměl odpovědět. ,,Tak co? Zkusíš to dneska znovu?" vážně jsem nevěděl, jenom jsem pokrčil rameny. Když jsem přijel ke škole, parkoviště už bylo plné. Ve škole jsem na ni nenarazil. A vůbec mi to nevadilo. Uběhl týden a byla tu středa. Emmett se mi celou dobu smál. Je trapný. Když do mě pořád hučel, ať jdu za ní znova, tak jsem mu už napálil.

Vešel jsem na chodbu a uviděl ji stát u skříňky. Sebral jsem odvahu a vyšel za ní.

,,Ahoj Bello, jak se dneska máš?" bože jsem to ale debil, teď si určitě říká, že jsem nějaký slídil. Najednou zvedla hlavu a usmála se na mě. ,,ahoj" řekla vážně mile, super konečně se mi  začíná dařit. ,,Jak si říkal, že se jmenuješ? Ed-vlez do prdelka? řeknu ti to ještě jednou a doufám, že naposled, dej mi pokoj. Sbohem!" a prostě odešla, nechala mě tam stát jak spráskaného psa. Tak to už trochu přehnala. Nasraně jsem se otočil a šel na hodinu psychologie. Sedl jsem si do lavice. Snažil jsem se neposlouchat myšlenky ostatních, a docela se mi to dařilo. Najednou jsem ji ucítil, voněla božsky. Když jsem s ní ,,mluvil" tak jsem to tak nevnímal. Vešla do třída a sedla si na druhý konec. Hodina začala a já se příšerně nudil. Začal jsem poslouchat, co si ostatní myslí. Nebylo to nic zajímavého. Už jsem pomalu začínal odpočítávat minuty dokud nezazvonilo. Vešel jsem do jídelny. Sedl jsem si ke stolu vedle Jaspera. ,,tak ta ti to nandala brácho. Bylo to drsný," ,, mě tak napadlo Emmette, nechceš udělat dobrý skutek?" zeptal jsem se ho. On nadzvedl obočí a nadechl se.,,tak počkat, počkat, jestli si myslíš, že zrušíme sázku a já budu dělat, že jsi ji vyhrál, tak jsi na omylu." Cože? To bych nikdy neudělal. ,,ne to nechci, jen mi dej víc času. Vždyť to se nedá za měsíc stihnout." Emmett chvíli přemýšlel ,, fajn, že jsi to ty, ale dělám to jen z dobroty svého srdce. Máš 3 měsíce navíc a ani o den víc bráško" usmál jsem se a kývl na souhlas.

VYPRÁVÍ BELLA

S Alici jsme se stali naprosto skvělýma kámoškama. Byla jsem ráda, že mám někoho jako je ona.

Jednoho odpoledne jsem s ní šla nakupovat. Jejího bráchu jsem neměla vůbec ráda. Připadal mi strašně  nafoukaný. Vyhýbala jsem se mu, ale kvůli němu jsem nechtěla ztratit tak skvělou kamarádku, jako je Alice.

,,tak co líbí se ti to  modré tričko?" zeptala se mě Alice, měla skvělý vkus. ,,jojo je skvělé, kolik stojí?" a vzala jsem cenovku do ruky,,cože? Tak to teda ne." A zakroutila jsem hlavou. Tričko jsem vrátila do regálu. Po ,,vykoupení" pár obchůdků jsem si šli sednout do kavárny.

,,Bello?" zeptala se mě Alice velmi opatrně a já jsem zvadla obočí. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" áá kruci asi tuším co to je. ,,No" ,,Víš, já..nezlob se na mě.., ale proč si na všechny...teda s výjimkou mě a Rosalie, tak ...jak to říct...nepříjemná a odtažitá? Teda hlavně co se týče kluků?" Chvilku jsem se dívala jinam, a pak sklopila zrak.

,,nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš." Řekla mi a já se rozhodla. Musím ji to říct, mám ji ráda. Má na to právo, vědět to. Musím to konečně někomu říct.

,,Víš...začalo to, když jsem bydlela s otcem ve Forks. Chodila jsem na tamější školu. Měla jsem tam dost kamarádů. Moje ,,nejlepší" kamarádka se jmenovala Jessica. Byli jsme součástí, takové menší partičky. Já, ona, Angela, Erik, Tyler a on." Nemohla jsem říct to jméno, hned si při něm zablesklo v očích, ale pokračovala jsem...,, oni se mě ujali, když jsem tam byla nová. Měla jsem je moc ráda. S Jessicou jsem se sblížila nejvíc. Chodili jsme spolu nakupovat, spali jedna u druhé. Prostě dvě nejlepší kámošky.  Po půl roce jsem začala chodit s ním. Mikem. Mikem Newtonem.  Byl fajn, měla jsem ho ráda. Milovala jsem ho a on mě, teda aspoň jsem si to myslela." To už jsem skoro brečela.

,,Nemusíš mi to říkat jest...." Přerušila jsem ji.

,,Jednoho dne mi Jess řekla, že zítra nejde do školy, že jde k doktorovi. Byla jsem smutná, protože to byly nudné dny bez ní, ale mám tam Mika. Na druhý den ráno mi ale zavolal, že mu je blbě a nejde do školy. Ach jo den blbec. Ulila jsem se z posledních dvou hodin a jela se podívat na Mika. Měla jsem klíče, tak jsem nezvonila, nechtěla jsem ho vzbudit, kdyby náhodou spal. Vyšla jsem nahoru a...." to už jsem nevydržela a rozbrečela se. Alice rychle zaplatila a odjeli jsme. ,,Víš co? Je docela hezky, vezmu tě na jedno místo, a tam mi to dopovíš, jestli budeš chtít," kývla jsem a věděla, že ji to dopovím. Ocitli jsme se na nějaké louce. Alice roztáhla deku a já se posadila. A začala vyprávět.

,, vyšla jsem nahoru a jeho pokoj byl prázdný, ale najednou jsem uslyšela hlasy z ložnice jeho rodičů. Zaklepala jsem ,,mami jdi pryč, prosím" řekl Mike a já jsem otevřela dveře. Na ten pohled nikdy nezapomenu.....

pokračování příště                                                      By Lucineczka

Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenkrát 6: