tak holky moje tohle je poslední díleček, i když vím, že se to některým nelíbí tak si tento díl vychutnejta a podělte se se mnou o to jaký byl. díky
30.04.2009 (21:30) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2006×
ČÁST 19 – POSLEDNÍ DÍL
Nechal mě tu samotnou. Nechal. Jsem zlý člověk. Půjdu do pekla a už ho nikdy neuvidím.
,, ach Edwarde vrať se prosím“ vydechla jsem z posledních sil.
Vůbec se mu nediví, jsem zlá. Nezasloužím si ho. Hned dneska se sbalím a opustím tohle místo, lásku svého života, celý můj svět.
Pomalu jsem se zvedla a pomalu se vzlyky jsem odkráčela ke svému autu.
Nasedla jsem a položila si hlavu na volant. Pořád jsem brečela a netušila, kde se ty slzy berou.
Nastartovala jsem auto a vyjela. Jela jsem pomalu, ale pak jsem dupla na plyn. Chtěla jsem být co nejrychleji doma a vypadnout. Nic mě tady nedrží.
Najednou jsem uviděla zelené oči, které na mě pohlédli se strachem v očích. Rychle jsem dupla na brzdu a vytočila volant, abych tu krásnou srnku nesrazila.
Najela jsem asi 80km rychlostí do stromu. Ucítila jsem prudkou bolest. Nemohla jsem otevřít oči. Pomalu jsem upadala do tmy.
Asi se mi to jen zdálo, ale jako bych ucítila Edwardovu vůni, ale to je blbost. Prostě si chci připomenout něco na čem mi záleží nejvíc a co už nikdy neuvidím, protože umírám a poblíž není nikdo, kdo by mi pomohl.
V tomhle okamžiku jsem ucítila nesnesitelnou bolest a spalující žár. Procházel celým mým tělem. Už jsem v pekle. Nic jiného to být nemůže. Ale tohle je moje odplata za to, co jsem napáchala. Budu pykat a utápět se ve vlastním žalu s touto spalující bolestí.
Nevím jak dlouho jsem se trápila, ale nepřipadá mi, že bych si to odpykala. Bolest ale ustoupila a já otevřela oči………
POHLED EDWARDA
Otočil jsem se a utíkal co nejdál. Na nic jsem nemyslel. Pořád jsem ji slyšel jak pláče a volá mé jméno. Chtěla, abych se vrátil. Utíkal jsem co mi nohy stačily. Utíkal jsem tak dlouho, dokud jsem si byl jistý, že ji neuslyším.
Opřel jsem se o strom a svezl se na zem. Opřel jsme si hlavu a zavřel oči. Jako bych to nečekal, uviděl jsem její smějící se tvář. Prudce jsem otevřel oči a pýchlo mě u mého mrtvého srdce.
Jsem sobec, jak jsme ji tam mohl nechat. Vždyť já ji ublížil mnohem víc a ona mi to odpustila, já ji už taky odpustil. Musím se tam vrátit. Rychle jsem běžel zpátky na louku. Nebyla tam. Podlomila se mi kolena a já bouchl pěstí do země. Ruka se mi tam zabořila a udělal v zemi díru. Nadechl jsme se, abych věděl kudy běžela. Chtěl jsem běžet k ní domů, ale pak jsem si uvědomil, že nevím jestli by tam opravdu jela a já bych mohl ztratit její vůni. Ucítil jsem ji a běžel lesem. Vyhýbal jsem se stromům. Prudce jsem zabočil, ale najednou jsem se zarazil. Cítil jsem ji dost zřetelně. Cítil jsem její krev. Čerstvou krev, která není už v jejím těle.
Rozběhl jsem se rychleji. Najednou jsem uviděl její auto. Bylo doslova ve stromě. Rychle jsem přiskočil, byla hodně poraněná a ztratila moc krve. Utrhl jsem dveře od auta a vyrval volant, který mi bránil ji vynést. Opatrně jsme ji chytil, zdálo se mi, že se usmála. Odběhl jsem od auta a položil do mechu.
Najednou jsem se lekl. Její údery srdce nebyly pravidelné, často vynechávali a mě to došlo. Tohle dlouho nevydrží. Brzo umře, i kdybych se snažil sebe víc, do nemocnice bych nedojel včas. Musel jsem to udělat. Nechtěl jsem ji ztratit. Znovu. Už nikdy v životě. Odhrnul jsem ji vlasy z krku. Chytil ji za zátylek a vytáhl výš. Pomalu jsem projel svými zuby přes její jemný a sladký krk. Počkal jsem až se uvolní jed a odtáhl se od ní. Vzal jsme ji na ruce a běžel co nejrychleji domů.
Všichni už čekali na terase. Přiběhl jsem a ostatní mi uvolnili místo ve dveřích. Vyběhl jsem schody a položil ji na postel ve svém pokoji. Sedl jsem si vedle postele. Na zem a složil hlavu do dlaní. Najednou mě někdo objal. Podle vůně jsme poznal Esme.
,,Edwarde, zlatíčko, uvidíš ona ti to odpustí“ zvedl jsem hlavu na ni a uviděl v jejích očí lítost
,,Pochybuji, možná mi odpustí to, že jsem ji přeměnil a udělal z ní zrůdu, ale ne to, že jsem ji opustil“ pohladila mě po vlasech a já se o ni opřel.
Z nikým jsem nechtěl mluvit. Po dvou dnech za mnou přestali chodit. Byl jsem jim vděčný.
Zítra se měla má jediná láska probudit. Celou noc jsem ji pozoroval. Najednou se její srdeční tep zrychlil a s posledním úderem zmizel. Já jsem ztuhl.
Otevřela oči…..
SOUČASTNOST VYPRÁVÍ BELLA
,,Když jsme otevřela oči, uviděl jsem to nejkrásnější na světě“ řekla jsem Elen
,,Co to bylo“ vyzvídala, byla tak roztomilá
,,Dvě nejkrásnější zlaté oči, jaké jsem kdy viděla, ale to nebylo nekrásnější, protože v těch krásných očích, jsem viděla lásku a smutek. Já, moc dobře jsem si pamatovala, co mi Edward udělal, ale odpustila jsem mu to. Usmála jsem se na něj a on se tvářil nechápavě. Prudce jsem se posadila. Tím to pohybem jsem se k němu přiblížila na několik málo centimetrů.“ Elen to celé hltala a ostatní taky
,,Edwarde odpusť mi to strašně moc tě miluji“ řekla jsem
,,Ach Bello, dávno jsme ti odpustil“ řekl mi strejda Edward a políbil mě. Byl to první polibek, mého nového života. No a teď žijeme navěky věků. A zatím šťastně,“ dořekla jsem a opřela jsem se o Edwarda, který mě políbil do vlasů.
,,Páni to by něco“ vydechla Elen a Emmet jen přikyvoval
,,Strejdo, této moc děkuju“ řekla nám Elen a objala nás
Na druhý den jsem uslyšela
,,Této Alice Strejdo Jaspere ,teď jste na řadě vy“ nad tím jsme se musela usmát a znovu jsem políbila Edwarda.
THE END
A tady je taková malá upoutávka: PROSÍM NAPIŠTĚ MI DO KOMENTÁŘU, JESTLI BY SE VÁM LÍBILA MÁ NOVÁ POVÍDKA A JESTLI JI SEM MŮŽU DÁT.
Povídka bude o Robertu P. a jeho nejlepší kamarádce Lucy. Touhle povídkou bych nechtěla urazit Stephani M. , ale tenhle příběh bude o tom proč byla napsána kniha Stmívání. V tomhle příběhu ji napíše jakože Robert P. takže jestli mi ji dovolíte sem dát, tak se bude na co těšit
BY LUCINECZKA
Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tenkrát 19:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!