Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ten falešný... - Nový začátek <1>

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ten falešný... - Nový začátek <1>Život je plný nástrah, plný překvapení. A právě s tím má Bella dost dobré zkušenosti. Nejdřív jsou to malé, školní hádky, později pře se svým stvořitelem... Co když je falešný ten nejvyšší? Co když Caius touží po moci? Nekonečné moci a Cullenovi jsou překážkou? Někdy zradí kamarád, horší je to u přítele, jenže, co teprve u vlastní sestry?
Je to moje první kapitolová povídka a první povídka na tomhle webu vůbec, tak doufám, že mě hned nezavrhnete a přečtete si alespoň první, vážně kraťoučkou kapitolku... díky, Kalliope. ;)

12.10.2010 (16:00) • Kalliope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1640×

Předmluva

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak zemřu. Nenapadlo mě nad tím přemýšlet, zdálo se to nesmyslné, banální… jenže, co když konec přijde až moc brzy? Co když se nestačíte pořádně rozkoukat, rozlepit unavené oči a je konec? Nemáte šanci, jak tomu uniknout…

Obětovat se pro toho, koho miluji se mi zdá jako dobrý způsob, ovšem… kde někoho takového sehnat, že?

Kapitola první

Připadalo mi to nekonečné. Snad věčnost jsem již trávila spalovaná tou nesnesitelnou bolestí, která ne a ne ustoupit. Celou věčnost jsem prosila o to, aby mne konečně zabili, ale co když už to mám za sebou? Jsem mrtvá a tohle...

Snad jsem zatracená? Je tohle peklo? Takhle vypadá? Žádné kotle a horko, žádní chlupatí kamarádi s rohy? Jen tohle? Nesnesitelná bolest a temno. Chápu, proč nechtít do pekel, chápu. Teď už jo.

Pak se něco změnilo. Oheň, který mi spaloval vše od konečků prstů po řasy na očních víčkách, byl jiný. Nebyl mírnější či jinak intenzivní, posunul se. Jako by se jeho síla soustředila a už nespalovala rovnoměrně, nýbrž na samotný střed mého těla.

Cítila jsem, jak mi chladnou konečky prstů, jak srdce buší zběsileji a snaží se síle ohně vyrovnat. Mohly to být minuty, možná hodina… Bolest se soustředila jen v jediném místě. V srdci. V srdci, které se zoufale snažilo udržet svůj pulz. Snažilo se vyrovnat ohni, který prohrával stejně tak. Už neměl, co dál spalovat. Srdce uhánělo jako zběsilé… Nakonec utichlo. Jednou ztěžka zatlouklo a nastalo ticho. Oheň byl ta tam, téměř. Stále jsem cítila nepříjemnou bolest v hrdle, ale jinak byl klid. Smrtelný klid. Otevřela jsem oči.

Oslnilo mě světlo, takže jsem chvíli neviděla nic jiného, ale to se postupně začalo tvarovat, až dostalo tvar obyčejné stropní zářivky. Užasle jsem pozorovala jednotlivé částečky tohoto přístroje a poslouchala jemné, celkem tiché bzučení, co vydávala. Jak jsem tak pozorovala to světlo, všimla jsem si i něčeho jiného. Nebylo to správně. Neměla bych to vidět takhle. Tak dokonale a detailně. Pozorovala jsem částečky prachu poletujícího všude kolem mě a cítila potřebu se nadechnout. Ani ne tak, že mi chyběl kyslík, chtěla jsem okusit okolní prostředí…

Zhluboka jsem se nadechla a užasle jsem vnímala vůni kovů a látky, na které jsem ležela… nakonec mě v nose zašimral neznámý pach. Nebyl nepříjemný, ale něco, nejspíš instinkt mi poručil být ostražitá.

Z hrdla se mi vydralo zasyčení a v mžiku jsem se tyčila nad mým dosavadním lůžkem. Byla jsem přikrčená a cítila jsem, jak jsou mé svaly napjaté a připravené ke skoku… Ale něco bylo jinak. Zase. Tu polohu, z lehu do stoje, jsem změnila až moc rychle. Ten kratičký úlomek času, kdy se člověk zvedá, vstává a tak… tam prostě nebyl. Správně se mi měla zamotat hlava, ale ono nic.

„Vítej,“ pošeptal nějaký cizí hlas. Zavrčela jsem a upřela pohled na onu osobu. Asi tři metry přede mnou se krčil muž. Byl připravený bojovat, stejně jako já, i přestože mě je teprve sedmnáct a o boji, jakožto puberťačka toho vážně moc nevím…

On byl tak… jiný. Jeho platinově blonďaté vlasy se v rovných trsech ježili kolem celé hlavy. Jeho pokožka měla alabastrově bílý odstín a oči byly tmavé, tmavě hnědé s nádechem do červena. Znovu jsem se nadechla, abych vstřebala jeho pach, a mohla si ho tak uložit do paměti. Stále jsem neměla ponětí, co se se mnou stalo, nebo co se děje právě teď, ale všechno, co jsem prováděla, bylo tak automatické, přirozené… Vzpomněla jsem si na ten oheň a samozřejmě si ho spojila s viníkem, který stál přede mnou…

Pak jsem to ucítila. Tu jistou, neodkladnou a nutnou potřebu. Ten oheň v krku, co jsem cítila, se zase objevil. Potřebovala jsem ho nutně zchladit.

„Bodla by voda,“ štěkla jsem nenávistně na onoho muže, kterého jsem pokládala za viníka té bolesti. Jen se apaticky ušklíbnul a zvednul ruce v gestu, kterým naznačoval, že mi neublíží a nemá v úmyslu nic hnusného a podrazáckého.

„Voda nepomůže,“ odpověděl šeptem. Ne a na hlad nepomůže se najíst…

„Jakto?“ zavrčela jsem podrážděně, protože jsem měla vážně šílenou žízeň.

A tak se to vysvětlilo. Samozřejmě, že jsem mu nevěřila, nejdřív. Jenže když mi řekl a dokonale popsal všechno, co jsem cítila, a patřičně odůvodnil těmi upířími věcmi, nezbývalo mi nic jiného. Ale pak? Pak se mě zmocnil šílený hlad. Oheň se znovu rozžhavil a já ucítila závan. Tak lahodnou vůni jsem v životě necítila. Ovládla mé tělo, zatemnila mozek… A já šla. Přímo jsem letěla kupředu, abych mohla konečně zahnat tu potřebu.

Ležel tam muž. Dospělý, mohlo mu být kolem třiceti a z rány na ruce mu vytékala krev. Nad ničím jsem nepřemýšlela a konečně smočila rty v té lahodné tekutině… Když jsem skončila, bylo to lepší, i když ne úplně. Chtěla jsem ještě…

Pak jsem zaslechla výkřik. Výkřik plný bolesti a utrpení. Okamžitě jesm ten hlas poznala a spojila s jedinou blízkou osbou na světě.

„Eleno!“ zaječela jsem panicky a rozběhla se za ní. Eleno! Sestřičko! Co ti to provádějí… běžela jsem šílenou rychlostí a po pár sekundách se skláněla nad bezvládným tělem mé sestry. Nesmyslně sebou škubala a z úst jí vycházely bolestné výkřiky. „Eleno! Co se děje?!“ křičela jsem hystericky a zapomněla na žízeň, na Erika. (Toho, který mi vše vysvětlil a údajně také stvořil…) Stvořil… Ona prodělává proměnu stejně jako já! Chytila jsem sestřičku za horkou ruku a snažila se ji utěšit. Bylo mi jasné, že nevnímá, ale já potřebovala mít alespoň pocit, že pomáhám.

„Tohle nechápu,“ pronesl známý hlas provázený známou vůní – Erik.

„Co?“ sykla jsem.

„Jak se na ni můžeš soustředit? Je to nemožné. Jsi stará pár hodin,“ cítila jsem v jeho hlase úšklebek.

„Je to má sestra!“ osočila jsem se, protože se z jejích úst právě vznesl další srdceryvný výkřik.

„Není, Bello. Už ne.“

„Jakto! Vždycky to byla má sestra a vždycky bude!“ odsekla jsem. Celou mě vykolejil, proč by neměla být? Jsme si blízké… zavrčela jsem.

„Přesně proto, Bello,“ odpověděl klidně on. „Ty jsi novorozená, vrčíš na všechno a jsi schopná zabít kohokoliv, jen aby ses mohla najíst, Bello. Nejsi člověk a nemáš stejné emoce, Bello,“ mluvil uklidňujícím hlasem, ale neustále mě štval. To, jak mi za každou větou připomene, že jsem Bella. No, nenaštvalo by vás to? Znovu jsem na něho zavrčela.

„Za to si můžeš sám. Já svou sestru neopustím a ona neopustí mě,“ sykla jsem rozhodně, nehodlajíce se s ním ještě dál vybavovat. „Táhni ode mě!“ křikla jsem.

„Ne na dlouho,“ odvětil a zmizel. Jak mně se ulevilo, když byl pryč. Elennin stav se změnil. Její tělo sebou házelo ještě víc a její ruce se nesmyslně tiskly na hrudník. Slyšela jsem její zběsilé srdce. Už to bude, pomyslela jsem si, když jsem, ačkoliv nerada, vzpomínala na konec té mé proměny.

Otevřela oči.

 

 

Předem díky za komentáře, potěší.

Kalliope. ;)

Autor: Kalliope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ten falešný... - Nový začátek <1>:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře