Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temnota 9

27.05.2010 (17:30) • VampiresGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2050×

9.

Kroky

P.S. pro adminy : Všimla jsem si, že mi opravujete jméno Isabela na Isabella. Mohla bych poprosit, abyste to nedělali? VG

Život ve Volteře se zase vrátil do starých kolejí. Aro se s bratry nebavil, oni se nebavili s ním a scházeli se jen tehdy, když potřebovali něco důležitého prodiskutovat. A všechno víceméně kvůli Eleně. Jak se mezi ně mohla dostat malá usmrkaná holka?

Aro kvapně kráčel k pokoji malé holčičky, kde na něj měla čekat i Sulpície. Nikdy by si nepomyslel, že je dokáže dát dohromady právě Jazzy.

Opatrně otevřel dveře a vešel do jasně zeleného pokoje, který nedávno Jane a Alec vymalovali. Oba dva byli také uvnitř, stejně tak jako Jazzy a jeho manželka. Všichni si povídali a malé děvčátku uždibovalo z muffinu.

„Všechno nejlepší, sluníčko,“ zahlaholil Aro a zpoza zad vytáhl velkou, barevně zabalenou krabici, ovázanou jasně žlutou mašlí. Lhal by, kdyby řekl, že mu ta malá nepřirostl k srdci. Skoro by i zapomněl, že nějaké má. Dárek své oblíbené holčičce předal a lehce ji políbil na tvář.

Děvčátko nadšeně vypísklo, vzalo si dárek a utíkalo k Jane, kde ho společně rozbalily. Uvnitř balíčku byly pečlivě poskládané tmavě žluté šaty a sousta korálků a prstýnků a boty. Holčička se usmála a podívala se na Ara.

„Děkuji, Aro,“ řekla a Aro se pousmál. Posadil se vedle své ženy a věnoval úsměv i jí. Dlužil jí toho tolik za to, že se starala o Jazzy.

„Athena, Dydime a Elena odletěly ráno do Vídně, věděl jsi to? A Marcus s Caiem tam za nimi večer letí taky.“ Aro zavrčel. „Divím se, že si i Marcus nevzal svou oblíbenou milenku,“ zavrněla tiše, aby to neslyšela ani Jane, ani Alec. „Divím se, že mu Dydime ty jeho bokovky trpí.“

„Má jich jen šest,“ namítl Aro.

Černovlasá upírka se rozesmála a projela rukou Arovy vlasy. „Hlupáčku,“ povzdechla si. „Jsi jako Dydime. Věříte všemu, co vám řekne.“ Zkoumavě se na ni podíval, Sulpície si podruhé povzdechla a zakoulela očima. „Neříkej mi, že to nevíš.“

„Nevím co?“

„Že Marcus spal s každou přijatelnou upírkou na hradě. Tedy kromě Eleny, která ho vytrvale nechce.“

„I s tebou?“ Přikývla. Aro tiše zavrčel a ona se rozesmála. „A taky s Athenou a…“

„A?“

Sulpície se ošila a podívala se na mladou světlovlasou dívku vedle malé lidské holčičky. „Jane,“ hlesla. „Je jí čtyři sta let, Aro, a ty jsi ani jednou neprojevil zájem. Tak jej našla někde jinde.“

„Věděla jsi to,“ řekl podezíravě, stal ze svého místa. „Jane, Alecu, pohlídejte na chvíli Jazzy. Sulpície, mohla bys mě doprovodit do zahrady? Omlouvám se, zlatíčko, že ti kazím oslavu.“ Dívenka zavrtěla hlavou, jako že jí to nevadilo a dál se věnovala Jane a Alecovi.

Černovlasá upírka následovala svého manžela do odlehlého kouta zahrady, do které nikdo nechodil. Posadila se na kamennou lavičku a tázavě se na něj podívala. Občas nechápala, jak si ho mohla vzít, a chápala jeho sestru, že odešla a nikdy se nevrátila.

„Věděla jsi, že Jane spí s Marcusem?“ obořil se na ni Aro a začal přecházet zprava doleva, jako lev v kleci.

„Hmm,“ zamumlala a rozhlédla se kolem sebe. Rozhodně by sem měla někdy Jazzy vzít.

„Proč jsi mi to neřekla? Proč jsem nic neviděl v jeho myšlenkách?“ ptal se sám sebe naštvaně. Zužil. Jak mu mohlo něco tak důležitého ujít? A proč si Jane nenašla někoho jiného? Někoho, na koho by Aro nežárlil? Jeho bratr, který měl na každém prstě ženu. Proč zrovna on?

„A kdys s ním spala ty?“ pokračoval ve výslechu.

„Jo, o tom se raději nezmiňovat. Tenkrát jsme se s děvčaty strašně opily a Caius s Marcusem se stali terčem našich poznámek.“ Aro to nechtěl slyšet, on to chtěl vidět. Posadil se vedle ní, drapl ji za ruku a ponořil se do jejích myšlenek.

Na terase seděly tři ženy. Černovlasá Suplície, blonďatá Athena a hnědovlasá Dydime. Každá upíjela ze své skleničky a bláznivě se smály.

„Marcus má neuvěřitelně sexy zadek,“ zamumlala opile Athena a podívala se na opodál stojícího švagra, který se po tom zamumlání otočil jejím směrem.

„Jo, to jo,“ hlesla Dydime a nalila si další skleničku. „Já věděla, proč si toho chlapa vzít.“

„Jdu najít ještě Elenu, ať se k nám připojí,“ oznámila jim Athena a vrávoravě se zvedla z křesla. „Já tu zrzku miluju.“

„To já taky, má drahá,“ zacvrlikal Caius, který se tam odněkud zhmotnil a chytl ji, aby neupadla, když se jí zamotaly nohy. Vášnivě ji políbil a spiklenecky se pousmál na své zbylé švagrové. „Co se takhle přesunout někam jinam, má milovaná?“

Athena vztyčila prst a ukázala směrem k hradu. „Musím najít Elenu,“ řekla rozhodnutě. „Musí nám říct názor na Marcusův zadek.“

Caius pozvedl obočí a vzápětí se zeširoka usmál. „Tak běž, ty můj motýle, ať vás tu mám obě.“

Miluju tě, naznačila rty a zmizela v hradě.

Aro pustil ruku své ženy. Nemusel se dívat dál, aby viděl, co se stalo potom. Myslel si, že jeho nepatřila mezi ty ženy, které se s někým v opilosti zpustí. Když si ji bral, byla malou zatvrzelou katoličkou, ale jak bylo vidno teď, přehodnotil svůj žebříček hodnot. A Aro si vždycky myslel, že její Bůh je první.

„Nebudu se ti omlouvat, Aro,“ zavrčela. „Můžeš být rád, že jsem neodešla.“ Zvedla se ze svého místa a naštvaně utekla.

Aro počkal, dokud se jeho bratři nevrátí do Volterry, a oznámil jim svůj plán. Hodlal se setkat s Isseeou a chtěl ji donutit, aby mu předala město. Všechno to naplánoval a nemohlo se stát, že by se něco zvrtlo.

Bratři s ním nesouhlasili, ale přikývli na možnost setkat se se sestrou. Tajně doufali, že se ti dva usmíří.

Vyrazili na druhý den. Jen oni tři, jejich ženy, které odmítli zůstat stranou, Elena a několik členů Arovy gardy, včetně Demeteriho, Felixe a Jane. Letěli volterským soukromým tryskáčem a přistávali ve Vegas o jedenáct hodin později.

Zrovna svítalo, když se ubytovali v hotelu a přemýšleli, co bude dál. Marcus i Caius popíjeli nějaký alkohol, jehož vůně naplňovala celou místnost a čekali, co jim Aro řekne.

„Jak máme někoho kontaktovat, když tu nikoho neznáme?“ zeptal se bratra Caius a čekal na odpověď.

„Vyšleme tu tvou krasavici,“ zamručel Aro a pohlédl na zrzku, která stála u okna a pozorovala vycházející slunce. Něco si naštvaně mumlala a zatínala pěsti. K Arovy doléhaly slabé výstřely a rána. Elena zavrčela, posadila se do křesla vedle okna, ale stále zírala ven.

„Má drahá, kontaktuješ Isseu a sdělíš jí, že se s ní chci setkat.“ Nereagovala. „Eleno!“

Odvrátila pohled od okna a podívala se na něj. „Někdo zemřel,“ zamumlala smutně. „Chtěl jste něco, Aro?“

„Zajdeš za Isseou a řekneš jí, že se s ní chceme setkat.“ Pouze němě přikývla a odešla.

Aro pustil televizi. Ne že by doma televizi neměl, ale bavily ho americké pořady. Na místní zpravodajské síti běžely aktuální zprávy.

„Dobré ráno, Vegas,“ řekla posmutnělá zpravodajka a pohlédla do kamery. „Dnes častě ráno postihlo celé Státy neštěstí. Podle potvrzených informací před třiceti minutami zemřel americký prezident Frank McAdamms. Petere, máš slovo.“ Obraz se změnil na muže ve středních letech v černých jeanech, bílé košili a černé kravatě.

„Dobré ráno, Noro, hlásím se z místa katastrofy. Prezident, vracející se domů, se dostal mezi podle všeho znepřátelené gangy, které si na Stripu vyřizovaly účty. Stále nevíme, čí kulka prostřelila nádrž, ale jak už jsi řekla, prezident ani jeho tělesná stráž útok nepřežili. Za mnou můžete vidět torzo auta, které hasiči uhasili teprve před několika minutami. A se mnou tu stojí ředitel FBI, Darren Smith. Pane Smithe, už víte něco o tom, co se tu přihodilo?

„Jak už jste řekl, šlo o vyřizování účtů mezi dvěma gangy.“

„Proč zrovna tady na Stripu?“

„Nevím.“

„Jak na zprávu o úmrtí svého manžela reagovala paní McAdammsová?“

„No comment.“

„Díky za rozhovor.“ Kamera už zabírala jen zpravodaje. „Smutné na tom všem je, že dům prezidenta a jeho manželky Isabelly stojí o dvě míle dál. Dvě hloupé míle rozdělily na věčnost první americký pár. Předávám slovo, Noro.“

„Děkuji, Petere, co nejdříve vám přineseme další čerstvé informace. Pro tuto chvíli, Nora Wesleyová, LVTV.“

Zpravodajství nahradil nějaký pořad o vaření a Marcus jej přepnul na hudební kanál.

„Smutné,“ hlesla Dydime a objala svého manžela.

„Dřív se to dělo denně, že umřel nějaký panovník. Teď z toho nadělají,“ zavrčel nespokojeně Aro a rozvalil se ve svém křesle.

Do pokoje vtrhla Elena. Po tvářích jí tekly krvavé slzy, hlasitě vzlykala a zastavila se až před Caiusem.

„Musíte počkat,“ zašeptala. „Momentálně mě potřebují víc tady. Nestor a Charlie se s vámi později setkají, ale napřed musíme vyřídit nouzovou situaci.“ Z cestovní tašky vyhrabala zbraň a černé oblečení. Kvapem se začala převlékat a nehleděla na diváky.

„Chci mluvit s Isseou, ne s jejími poskoky.“

V mžiku stála u něj a vrčela. „Velení ve městě přejali ti dva, jestli se vám něco nelíbí, vypadněte.“ Caius si ji přitáhl k sobě a ona se rozplakala. „Omlouvám se, Caiusi, ale musím jít.“ V otevřených dveřích do jejich pokoje se objevili dva neznámí upíři. „Neopovažujte se hledat Isabellin dům, momentálně není ve stavu, kdy by vnímala realitu. Frank umřel a nikdo neví, co se bude dít. Slib mi, Caiusi, že zůstanete v hotelu.“ Přikývl. Rychle ho políbila. „Jsme lepší než FBI, jsme nebezpečnější než oni, a místní gangy zaplatí za to, co udělali.“ S těmito slovy zmizela a ti dva upíři společně s ní.

Aro a bratři seděli v baru. Jejich ženy někam zmizely a Elena se stále nevrátila. Nechápali, co se to dělo. Před všemi třemi stály sklenice s whisky, ale oni se jich ani nedotkli.

Do baru vešli upíři. Aro cítil jejich přítomnost a rozhlédl se kolem. Spatřil svého starého přítele, Carlislea Cullena, jeho překrásnou ženu a další upírský pár, který neznal. Cizí muž a cizí žena byli dokonale černí a Aro ještě nikdy neviděl tak černé upíry.

„Myslím, že bylo rozumné poslat Evana a Ashera pryč. Stýská se mi po nich, to ano, ale raději budu žít s myšlenkou, že někde žijí, než se teď strachovat, který pitomec je sejme,“ řekla ta cizí upírka Esme Cullenové.

„Ty se máš, má drahá, že tvé děti jsou dospělí upíři.“

„O tom někdy pochybuji, Ayano,“ hlesla Esme a rozesmála se. „Proč jste je vůbec poslali pryč?“

„Před třemi roky nám Isabella oznámila, že posílají Jasmin, Fionu a Kasiu pryč, protože se o ně bojí. Jasmin bylo pět, Fioně šest a Kasie patnáct. Každá mířila jiným směrem a my o nich nemáme žádné zprávy, protože Isabella zakázala jejich chůvám kontaktovat nás. A tak jsme poslali i kluky. Asherovi by teď mělo být sedmnáct, takže se příští rok vrátí, aby mohl udělat rozhodnutí, a Evanovi bude příští měsíc dvanáct.“

Aro nechtěl poslouchat konverzaci, kterou ty dvě vedly, ale uchvátila ho ty jména. Jasmin, zkráceně Jazzy, Fiona, Kasia, Evan a Asher, děti, o kterých mu jeho princezna vypravovala.

„Isabella má dítě?“ pokračovala ve vyptávání Esme Cullenová.

„Pokud myslíš lidské dítě, tak ne. Ale co si pamatuji, vynahradila si to počtem přeměněných, že, Georgi?“

„Hm,“ zamručel upír. „Mám šest bratrů a tři sestry. Nestora a Elenu jste už poznali, podle všeho zbytek dorazí až na pohřeb.“

„Jak jí vůbec je?“ ozval se starostlivě Carlisle Cullen.

„Museli jsme jí uspat,“ povzdechl si upír George. „Viděl jsem ji teprve před chvílí. Vypadá špatně. Je bledší než obvykle, Elena a Aya jí aspoň umyly obličej a převlékly do čistého a uprostřed té prázdné postele vypadá strašně zranitelná.“

„Aspoň že o krev se Keen postaral sám a sehnal všechny, co můžou nějaký ten půllitr postrádat.“

„Kdo je to Keen?“ zeptala se Esme zvědavě a Aro byl stejně zvědavý jako ona.

„Jeden z Isabelliných dárců,“ hlesl George. „Byl v domě, když jí to Nestor a Charlie řekli.“

Aro vstal ze svého místa a zamířil k nesourodé čtveřici. Žena, které minul, se za ním otáčeli, i když jeho bělost tu působila výstředně.

„Carlisle, příteli,“ pozdravil blonďatého muže, když se zastavil u jejich stolu. „Má drahá Esme.“

„Aro,“ oplatil mu pozdrav Carlisle. „Nečekal bych tě tu.“

Černý upír rychle vstal a tiše zavrčel. „Nemáte tu co dělat,“ vyštěkl. „Město je pro upíry uzavřené. Do odvolání. A vy tu nemáte dvakrát co dělat, protože jste Volturi.“

„Nějak si vyskakujete, mladý muži.“ Muž varovně zavrčel. „Užíváte si tu hazardu, Carlisle?“

Blonďatý upír zavrtěl hlavou. „Neřekl bych.“ Podíval se na svou ženu a své nové přátelé. „Rád bych ještě mluvil s Nestorem a Emmettem. Nelíbí se mi, co dělají,“ zamumlal a vstal. „Nashledanou, Aro.“

Aro zůstal stát jako opařený. Takhle s ním Carlisle Cullen ještě nikdy nejednal. Aro ho znal jako milého, i když podivínského upířího doktora a velkou rodinou, která pomalu ohrožovala tu jeho. Tajně se domníval, že Cullenovi chtějí převzít vládu nad upírským světem a chtějí zavést všem povinně tu jejich dietu.

„Nashledanou,“ zamumlal automaticky a sledoval je odcházet. Vrátil se k oběma bratrům, kteří si přestali šeptat, když přišel na doslech. Kuli proti němu pikle, všichni se proti němu spikli. Komu tu mohl věřit? Kdo byl ještě na jeho straně?

<< shrnutí >>

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temnota 9: