Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temnota 11

06.06.2010 (14:45) • VampiresGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1863×

11.

Hádky a hádanky

Už přes týden trčeli v Las Vegas a Ara to přestávalo bavit. Nesnášel vedro, písek, slunce, cinkání automatů a všudypřítomné turisty. Většinu času kempil na pokoji a civěl do zdi, zatímco jeho žena, bratři a jejich manželky podnikali dobrodružné cesty do víru velkoměsta.

Aby jim Nestor Swan ukrátil dlouho dobu, kdy čekali na Isseu, dovolil jim vyrážet do města. Jedno pravidlo jim však natloukl do hlavy – nezabiješ- a Aro nechápal, jak to dělají, že nezabíjejí své oběti.

Elena, ta zrádkyně, se už taky pěkně dlouho neobjevila. Měla podat hlášení o průběhu vyjednávání, ale zatím přišla jen jednou- hned ze začátku. Podezíral ji, že se snažila vzít roha a chtěla zůstat tady ve Vegas, ale on ji nehodlal jen tak lehko pustit.

Do pokoje vtrhnula usmívající se Sulpície, v závěsu za ní kráčel Demeteri ověšený taškami. Aro z dálky slyšel veselé štěbetání obou jeho švagrových a debilní smích jeho bratrů. Zatímco se on nudil, zbytek se vesele bavil.

„Oh, Aro, měl jsi jít s námi,“ řekla s úsměvem Sulpície a ukázala Demeterimu, kam má všechny tašky složit. „Je tu překrásně. Měl bys vidět ostatní upíry, co tu žijí, jsou tak báječní.“ Rozplývala se nad sestřiným městem ještě notnou chvíli, než zmizela a Aro si mohl oddychnout. Lezlo mu to tu na nervy.

Někdo zaklepal na dveře a bez souhlasu vstoupil dovnitř. Blonďák s delšími vlasy, kaštanově hnědýma očima, oblečený v dlouhých černých kalhotách a bílém tričku s nápisem I ♥NY nakráčel do místnosti, pečlivě za sebou zavřel dveře a posadil se do volného křesla naproti Arovi.

„Jmenuji se Nestor Swan,“ promluvil muž a podíval se na Ara. „Přicházím osobně, Aro Volturi, neboť to náleží k mému postavení.“

„Jste starší, než se povídá,“ zamručel nespokojeně Aro a pečlivě si ho prohlédl. Co slyšel, Isabellinu miláčkovi mělo být přes pět set, ale ne o chlup víc. Tohle byl starý upír, možná devět set, tisíc let.

„Zdání kolikrát klame, pane Volturi, ale to byste měl nejlépe vědět sám, není-li pravda.“

Aro lehce přikývl, což neměl ani v úmyslu.

„Jsme mladí, protože krademe mládí,“ oznámil Arovi. „Neuzurpujeme, milujeme, vracíme a to nás činí mladými a rychlými.“

„Jak?“ dychtil vědět Aro, protože tohle bylo to pravé ořechové pro jeho náturu.

Nestor Swan se rozesmál. „Tohle je naše tajemství.“

„Chci mluvit se svou sestrou,“ vrátil se k předmětu hovoru rychle Aro.

„Zítra,“ řekl opatrně blonďák. „Zítra vám můžeme věnovat celý večer, pokud vám to vyhovuje.“ I když si myslel něco jiného. Jak znal matku a teď viděl jejího bratra, uvažoval, jak dlouho by Isabelle trvalo, než by ho naštvala a donutila ho udělat nějakou hloupost, za kterou by ho mohla potrestat.

Aro si vytáhl z kapsy saka bledě modrý kapesník. „Dejte jí to, ona ví, co to znamená.“

„Vyzýváte ji na souboj, ale nebudete to vy, kdo bude bojovat.“

Aro se zašklebil. Odkud tyhle tajné značky znal?

„Zahráváte si s ohněm, Aro Volturi, a nemáte nic, čím byste ho mohl uhasit.“

Aro se rozesmál. Tenhle mladík se mu zamlouval. Jasně viděl v jeho pohledu, že by pro Isabelu udělal cokoliv.

„Kdy a kde se s ní máme sejít?“

„Když se noc snoubí se dnem a naše sny se naplňují. Tam, kde jsme lapeni a přesto volní.“

„Co to má znamenat?“ zuřil Aro. Nechápal, co mu ten muž řek. Proč by Issea najednou mluvila v hádankách?“

„Doufám, že to uhádnete dřív, než zmizí,“ řekl a sám zmizel.

Aro seděl v křesle a vyhlížel z okna. Zatímco čekal na bratry, aby se s nimi mohl o tajemnou hádanku podělit, snažil se ji vyřešit.

„Když se noc snoubí s šerem a naše sny se naplňují. Tam, kde jsme lapeni a přesto volní,“ zamumlal.

„Mluvíš si sám pro sebe, Aro?“ ozvalo se za ním. Ve dveřích stál Marcus a bratra pozoroval.

Aro zavrtěl hlavou. Naznačil bratrovi, aby se posadil vedle něj. „Byl tu pan Swan,“ hlesl. Marcus se zamračil. „Nestor Swan. Přišel mi oznámit, že nám byla udělena audience u její výsosti.“

Marcus se rozesmál. „Mluvíš o ní, jako by byla jiná než my, Aro.“

„A není?“

„Vždycky byla,“ promluvil Caius, který vešel do pokoje. „Tu noc, když jsi odhalil Elenu, vyprávěla mi o Isabelle. O tom, jak nemilosrdná dokáže být k lidem, kteří ublíží jejím milovaným. A jak miluje a stará se. My takoví nejsme. Máme sice lidi, které milujeme, ale zabíjeli bychom pro ně?“

„Jak si to mám vysvětlit, Caiusi?“ zeptal se blonďatého upíra Aro a propíchl ho pohledem.

„Já nechci být ten, kdo jí ublíží. Nechci stát proti ní.“

„Vybral by sis její stranu, kdybys musel?“

Caius přikývl. „Vždycky bych si vybral její stranu, Aro, to bys mohl vědět.“ Nadechl se a pokračoval. „Nikdy ses nezajímal, proč jsme měli k sobě tak blízko. Nikdy se nezajímal ani o mě, ani o ni, protože jsi viděl jen sebe. Ty, ty, ty, vždycky jen ty samotný a nikdo jiný!“

Aro na něj zíral s otevřenou pusou. Kdy se Caius takhle změnil? Nikdy si na něj nedovolil otevřít pusu. Vždycky držel hubu a krok.

„Co ty o ní víš?“

„Co o ní víš TY?!“ Caius vztekle práskl dveřmi a odešel. Aro hleděl na zavřené dveře ještě dlouho poté, co odešel i Marcus. Opravdu byl takový sobec?

Z jeho myšlenek ho vyrušilo až zaklepání na dveře. Aniž by klepajícího pozval dovnitř, do pokoje vešla Sulpície. Aro asi všimnul, že vypadá jinak, než doma. Na sobě měla jasně zelené šaty posázené tmavě zelenými kamínky, na krku jí visel stříbrně se třpytící řetízek

„Omlouvám se, že jsem vás poslouchala, drahý manželi, ale oni mají pravdu. I když vaši sestru neznám, kdybych si měla vybrat mezi tebou a jí, připojila bych se k ní. Jsem tvou ženou jen z dobroty mého srdce.“

„Ty nemáš srdce!“

Pousmála se a tajemný úsměv se stočil do šklebu. „To říká ten pravý,“ odfrkla si naštvaně a vykráčela ven. Po Caiově způsobu práskla dveřmi. A to mu chtěla říct odpověď na tu hádanku. Idiot.

< shrnutí >

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temnota 11: