Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temná minulost

06.12.2009 (08:00) • Geniela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1517×

1. kapitola

Bella

Už od rána mám takový divný pocit, že se něco stane. Jen nevím co. Zrovna sedím v hodině počitačů a mořím se se zatracenou tabulkou. Moc mi to nejde. Nejradši bych ten počítač vyhodila z okna.

„Třído dneska buďte hodní, přijeli nás navštívit studenti z městečka Forks,“ oznámila nám učitelka.

Někdo vstoupil do třídy. Moc jsem si jich  nevšímala. Byla jsem zabraná do té příšerné tabulky, když už jsem končila a ukládala si svůj výtvor, tak jsem se překlikla a mám pracně vytvořená tabulka zmizela.

„Ne to nemyslí vážně ten krám zatracenej. Já ho vyhodím z okna!“ rozkřikla jsem se na celou třídu.

„Slečno Swanová, mohla byste se uklidnit?“ napomenula mě učitelka.

„Omlouvám se. Když ono se mi to jaksik všechno vymazalo.“

„To je mi opravdu líto. Hold budete muset začít znova.“

Paráda. Jako kdybych měla na to náladu. Rozhlédla jsem se po třídě a spatřila ty návštěvníky. Bavili se mezi sebou anglicky. Moc jsem jim nerozuměla, ale nějaké to slovo jsem pochytila. Šimla jsem si skupinky pěti lidí. Byli moc krásni. Jejich kůže byla mramorově bledá, oči měli karamelové. Nejsympatičtější mi byla nejmenší dívka co je doprovázela. Měla krátce střižené vlasy, které ji sahali stěží na ramena. Hodně mi připomínala elfa. Vedle ní stál vysoký blonďatý kluk. Po jeho boku stál svalnatý černovlasý kluk, který objímal nádhernou dívku s blonďatými vlasy. Ta dívka by přímo z fleku mohla dělat modelku. Jejich skupinku uzavíral kluk s bronzovými vlasy, které měl ležérně rozcuchaný. Byl opravdu moc pohledný. Konečně zazvonilo, bylo to moje vysvobození, jinak bych opravdu za sebe neručila a ten blbý počítač by letěl z okna. Teď mě čeká hodina češtiny a konečně mohu jít domů.  V půlce hodiny došla sekretářka oznámit mi, že mám hovor. Omluvila jsem se z hodiny a šla za sekretářkou, která mě dovedla k telefonu.

„Prosím,“ řekla jsem do telefonu

„Slečna Swanová?“ ozvalo se z telefonu

„Ano.“

„Mám pro vás špatnou zprávu,“ na chvíli se odmlčel a já začínala být čím dál tím víc nervozní, „vaše matka měla autonehodu. Je tady u nás v nemocnici a nevíme jestli se dožije rána.“

„Ne to není možný.“

„Bohužel je. Potřebujeme abyste dojela a vyplnila nějaké papíry,“ víc jsem toho neslyšela jelikož jsem upustila sluchátko a běžela do třídy si pro věci. Na chodbě jsem se srazila s tím krásným klukem z hodiny počítačů.

„Nestalo se ti nic?“ ptal se mě starostlivým hlasem. Já jen zavrtěla hlavou a běžela dál do třídy.

Do nemocnice jsem doběhla za deset minut. Celá udýchaná jsme křičela na celou nemocnici.

„Tak kde je. Jak je na tom?“

„Slečno uklidněte se,“ začal na mě opatrně mluvit doktor.

„Ne, neuklidním se! Kde je moje matka?!“

„Je v pokoji, ale tam nesmíte,“ odpověděl mi doktor.

„Ne. Já za ní půjdu jestli se vám to nelíbí, tak to je vaše smůla,“ křičela jsem na toho doktora.

„Slečno ale tam opravdu nemůžete. A prosím uklidněte se jste v nemocnici,“ když tohle dořekl, někdo ke mně došel zezadu a píchl mi nějakou látku do ruky. Začala se mi podlamovat kolena a klížit oči.

Edward

Dneska jsme měli jet na školní výlet do České republiky. Prý abychom viděli jak to vypadá v jiných zemí. Do odjezdu nám zbývalo ještě pět hodin. Když v tom došel do místnosti celý zadumaný do dopisu. Byl jsem zvědavý tak jsem se mu podíval do mysli

Drahý Carlisle

Mám strach. Nevím možná je to jen pocit, ale vím že se něco stane. Někdo nám chce ublížit. Já tě prosím. Né já tě žádám, jestli bys nebyl tak hodný a nepostaral by ses o mou jedinou dceru Isabelu. Já už se o ní moc dlouho starat nebudu. Cítím to přímo v kostech, že se mi něco stane. A ty jsi naše jediná rodina. Jediná rodina mé Isabely.

Renné

Byl jsem celkem překvapený tím, že Carlisle má rodinu. Edwarde, na tom výletě nepojedete domů zůstanete tam. Rád bych vám chtěl někoho přestavit. Já jen přikývl na souhlas.

Cesta mi utekla celkem rychle, pořád jsem musel přemýšlet nad tím dopisem.

Když jsme dojeli do Pražské školy přívětivě nás přivítali. Šli jsme se podívat do hodiny počítačů. Hned jak jsem tam vešli,  tak mě upoutala jedna dívka. Byla menší poslavy. Měla štíhlou postavu a její hnědé vlasy se jí vlnily do půlky zad. Nejspíš ji něco nešlo s počítačem, nebo spíše to tak vypadalo. Nerozuměl jsem jí a začal litovat toho, že jsem se neučil česky. Poté  jsme šli na oběd. Když jsme odcházeli srazil jsem se na chodbě s tou dívkou. Zeptal jsem se jí anglicky jestli jí něco není. Jen zakroutila hlavou a utíkala zase do třídy.

Chvíli jsme čekali na Carlislea než dojel před školu. Jeli jsme přímo do nemocnice. Carlisle nám vysvětlil, že měla autonehodu, kterou nepřežije. Když jsme dojeli vešli do nemocni spatřil jsme zas tu dívku jak křičí na celou nemocnici. Byla přímo hysterická. V myšlenkách Carlislea jsem zjistil, že to je ta  dívka  o kterou se má postarat. Ze zadu k té dívce došel lékař a píchnul jí něco na uklidnění. Po chviličce se jí začali podlamovat nohy. To už jsme došli k nim a řekli jsme, že se o tu dívku postaráme. Nejdřív nám moc nevěřili, ale nakonec nás dovedli do pokoje, kde jsme uložili Isabelu.

Autor: Geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná minulost :