Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 10.kapitola

12.05.2010 (21:45) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2325×

Běžel jsem, co mi jen nohy stačily. Věděl jsem, že Alice během minutky uvidí, co jsem to zase provedl. Musel jsem využít toho krátkého času. Neběžel jsem na louku, běžel jsem k domu Swanových.

Jen co jsem stál před jejich domem, změnila se mi nálada. Byl jsem opět šťastný a její srdce mě táhlo k sobě. Opět jsem tiše vyskočil na strom a ladně se dostal do jejího okna. Chvilku jsem se musel vzpamatovávat z návalu její vůně. Stále na mě působila velmi silně, přesto už to nebylo takové, že mě to nutilo zabíjet.

Pohled na ni mě naprosto rozladil. Její výraz nebyl spokojený, téměř se mračila. Nechápal jsem to. Muselo se jí zdát něco vážně ošklivého, občas sebou cukla nebo naštvaně a nesrozumitelně mumlala.

„Edwarde!“ sykl někdo venku pod oknem. Alice. Nereagoval jsem, nechtěl jsem odsud, zvlášť ne teď, když se Belle na obličeji objevil bolestný výraz.

„Edwarde, okamžitě dolů! Hned!“ vrčela dole hrozivě Alice.

„Dojdu si pro tebe!“ hrozila dál po deseti minutách, co jsem se stále ani nehl. Stále jsem se nemohl pohnout, jakoby její srdce tušilo, že musím odejít, vždycky když jsem se rozhodl, že tedy půjdu, rozbušilo se hlasitěji.

„Tanya mě zaškrtí, jestli tě nedovedu zpátky,“ ozvala se mi najednou u ucha Alice. Skoro jsem nadskočil. Tahala mě za ruku, ale já prostě nešel.

„Edwarde?“ ozvalo se z dolejška. Alice se na mě vyděšeně podívala. Trochu předčasně, Tanya to nebyla, jak se hrozila v myšlenkách. Byl to Emmett. Skočil za námi do okna.

„Co tady děláte? Tohle není náš pokoj, ve kterým se můžeme scházet na pokec,“ zuřil jsem šeptem.

„Počkej, tohle je ta Bella? Hezkýý,“ pískl potichu obdivně Emmett. Já na něj zavrčel.

„Hej klid, koukni na ni. Jak se přiblbe usmívá,“ kývl pobaveně hlavou k Belle. Nevěřícně jsem se na ni otočil, a vážně. Usmívala se.

„Ňó, jak měšíček na hňoji,“ zašišlal na ni Emmett a už se nad ní skláněl. Opět jsem zavrčel, tentokrát hrozivěji. Měl jsem sto chutí na něj skočit, a vyškrábat mu oči, za to, jak se na ni díval.

Edwarde, nechovej se jak žárlivej pitomec, vysmál se mi v myšlenkách. Ale raději odstoupil od postele.

„Co tady všichni děláte?“ objevil se najednou vedle nás Jasper. Uuuu, skvělý! Nechtěj si ještě donýst večeři?

„Tanya už docela zuří, myslí si, že Emmett hraje opět svou oblíbenou hru - na schovku. Jo, ták. Tak tuhle dívku ty pozoruješ?“ mrkl na mě a naklonil se nad Bellinou postelí.

„Se nedivím. Přijela kvůli Edíkovi, a ten na ni kašle. Má radši spící panny. Ha! Chápeš ne?“ rozřehtal se tiše Emmett. Jasper se k němu přidal.

„Pitomci! Ale v jednom mají pravdu, Edwarde. Tanya je tady kvůli tobě. Vlastně ti přijela nabídnout, abys bydlel s ní. Myslím, že bys to měl zvážit-“

„Co? Jak bych mohl? Copak nevíš, co pro mě ona znamená?“ ukázal jsem na klidnou Bellu. Pohled na ni mi rozehříval srdce. Neodpustil jsem si úsměv. Jak rád bych ji teď pohladil po tváři, políbil na čelo.

„Vím, vím. Jen přemýšlej nad fakty. Ona je člověk, Edwarde. A ti nežijí věčně. Víš, jak se trápíš, když si sám. Měli bychom se vrátit, nechci, aby mi rozbrančila celý šatník,“ zhrozila se naoko Alice. Vyskočila z okna, ale tamti dva se k odchodu neměli. Zkoumali Belliny sešity.

„Můžete mi říct, co to sakra děláte?“ zeptal jsem se šokovaně.

„Takových zbytečných chyb. Jak je člověk nevidomý!“ smál se tiše Emmett.

„Se nediv, ona nestuduje střední školu asi po desátý. I tys měl problémy, když si už po páte maturoval, tak mlč,“ umlčel ho se smíchem Jasper.

„Super, tohle si můžete řešit doma ne?“ snažil jsem se přesměrovat jejich pozornost ke mně. Bezúspěšně. Nečekaně.

„Cože? Chceš říct, že jsem hloupej? To beru jako výzvu k boji!“ zavrčel pobaveně Emmett.

„Ty se neponaučíš! I ta škola ti jde líp, než rvačky!“ šťouchl do něj Jasper. Emmett se postavil proti němu, byl o velký kus vyšší. Snažil se tvářit hrozivě, což mu moc nešlo, protože Jasper si pohrával s jeho emocemi.

„Tak dost. Na tohle vážně teď nemáme čas. Dělejte si tohle doma,“ strkal jsem je z okna.

„Co tě furt tak štve? Nemůžeš si ji přivlastňovat! Víš, jak dlouho jsem neviděl, někoho spát?“ bránil se Emmett a už byl zase u její postele. Jakoby by nás snad Bells slyšela, ze spánku se tiše zasmála. Oba jsme ztuhli na místě. Nic se ovšem nezměnilo, stále poklidně spala.

„Vypadni! Emmett, dělej! Prosím, co kdyby se vzbudila!“ tahal jsem ho pryč.

„Co tě nemá? Ta má teď sladkou půln-“ než to dořekl, Bella najednou otevřela oči.

Zmateně koukala okolo sebe a pak se pomalu posadila. Upírala na nás svoje oči, a já bych přísahal, že mi po zádech stekla kapička potu.

Budeme dělat, že jsem náměsíčnej, jasný? ozval se mi najednou v hlavě Emmett. Okamžitě nátahl ruce před sebe a s vykulenýma očima začal procházet po pokoji.

„Ehm, Emmette. Myslíš, že je Bella blázen? Pitomče, to nám neuvěří!" řekl jsem rychle a tiše, aby to nemohla slyšet. Pak jsem rychle střelil pohledem k ní. Emmetta si vůbec nevšímala. Dívala se jen na mě. Neusmívala se ani se nemračila, přesto se jí v očích zračilo pobavení.

Prostě se drž plánu! Odpověděl mi v hlavě Emmett.

„My nějakej máme?" zamumlal jsem opět. On mi zaúpěl v hlavě, nad tím, jak jsem patrně navedený. Opět jsem střelil pohledem k Belle. Stále se dívala na mě pobavenýma očima, a vypadala, že čeká. Co teď? Tohle byla setsakramentsky zapeklitá situace. Bello, rád tě sleduji, jak spíš. Je to fascinující. Hm, fajn. To fakt nemůžu říct.

Tak co je? Prostě mě chytni a jakoby vzbuď ne? Já budu celej vykulenej, co tady dělám, plánoval Emmett. V tu chvíli Bella vyprskla smíchy. Emmett polekaně poskočil, a změnil směr svého bloumání, což Bellu ještě více rozesmálo.

Sakra, co je tady k smíchu? To jí nepřijde divný, že má v ložnici dva cizí chlápky? Zuřil mi Emmett v hlavě. Bella se opět rozesmála. Nevěřícně jsem na ni koukal. Nechápal jsem ji. Když viděla můj výraz, konečně promluvila.

„Fajn, Emmette, můžeš jít domů. S tebou bych ráda mluvila,“ ukázala na mě. Byl jsem zmatený, odkud věděla jeho jméno? Emmett stále ve své roli, ladně vyskočil z okna, s nataženýma rukama a očima doširoka otevřenýma. Stále jsem nechápavě kroutil hlavou, snažil se přijít na to, co se jí honilo hlavou.

„Tak pojď, chci vědět, všechno,“ usmála se na mě a poklepala na místo, vedle ní na posteli.

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 10.kapitola: