„Tanec je přirozenou potřebou lidí na celém světě v každé kultuře. Tanec zhmotňuje hudbu a vyjadřuje pocity a stavy duše. Dává zemitost, kvalitu uzemnění prožitkem vlastního dechu, tepu, potu a svobodného pohybového vyjádření, což jsou všechno indicie ke zdravému žití v době, kdy se ztrácíme v informacích, řítících se na nás. Indicie vedoucí mě ke mně samotné. Tanec vnímám jako kulturu těla, pohybu, spontánní tanec k poznání mého vnitřního světa. Je to cesta k poznávání vlastního mikrokosmu, přírody a živlů ve mně. Jsem součást celku a jsem všechno. Jsem řeka, slunce, květina, vítr, zvíře, země, jsem život a neustálý pohyb, jež vzniká a zaniká, mi proudí v žilách a moje kosti si pamatují velký třesk. Všechno je ve mně, formuji a maluji si obraz světa." Bella není. Místo ní tu máme Beth, žijící v Los Angeles, která měla spoustu snů. Myslí si, že už se jí některé sny začínají plnit a na svůj život si zvyká, ale to by se jí nesměli připlést do cesty Cullenovi.
20.06.2011 (15:15) • Naitery • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2117×
Tančím, abych žila
Prolog
„Nádech, výdech. Nádech, výdech," opakovaně si šeptám. Snažím se vyčistit si mysl. Uvolnit se a odpoutat své tělo od reality. Zase pocítit pocit povznesení. Alespoň na pár minut...
Mé oči zabloudí před oponu. V hledišti sedí mnoho diváků a hltají každé moderátorovo slovo. Každou souhlásku, samohlásku. Pohledem do jejich tváře vyčtete jejich emoce. Nestačí jim to a přesto si přejí, aby přestal svůj dost dlouhý proslov a vznesla se opona.
Sklopím oči a snažím se setřepat tu děsně nepřejícnou mrchu trému. Stejnak vím, že tohle napětí za chvilku spadne a mé tělo se uvolní, mysl vyčistí a dostaví se pocit blaženosti.
„Na místa!" zařve choreograf. „Za 30 sekund začínáme!" Protočím oči a jdu si stoupnout na své místo ve formaci.
Sál potemní, světla zhasnou.
Opona se zvedá.
Sálem se začínají linout první tóny skladby.
Adrenalin stoupá.
Reflektory nás osvítí.
Usměji se a začnu.
Krok, krok, otočka, ramena, přísun... Napětí opadlo i s trémou a dostavil se pocit chvilkové blaženosti. Blaženosti, při které si myslíte, že můžete létat. Dosáhnout až na hvězdy. Odpoutáte se od všední reality a přejete si, aby tato chvíle trvala navždy.
Píseň se začíná zrychlovat a my zmenšujeme formaci. Jsme těsně u sebe. S rychlejšími tóny se z nás stanou roboti.
Nebo tak alespoň působíme.
Působíme na lidi jako skupina stejně se pohybujících lidí, robotů, které někdo vyrobil a stejně naprogramoval.
Vidí tu dokonalou souhru, ale ne tu těžkou dřinu a odříkání, které každý z nás musí podstoupit, aby se dostal dál než k tyči.
Poslední otočka, krok, ramena, ruce a závěrečná póza. Hudba utichá.
Diváci tlaskají ve stoje a pokřikují.
Úklona.
Opona padá doprovázená aplausem.
Odcházíme do šaten.
Převlékám se, věším věci na ramínko a následně vkládám do pytle. Usednu za stůl, podívám se na sebe do zrcadla.
Povzdechnu si.
Vezmu odličovací tampóny a odličovací mléko, které následně otevřu. Na tampón dopadne pár kapek. Začnu se pomalu odličovat.
Zavřu odličovač a vyhodím použité tampóny.
Rozčešu si vlasy.
Sbalím si věci.
Obléknu si bundu a odcházím.
„Zítra je zkouška od 10.00, Elizabeth," zastaví mě hlas před odchodem.
„Jistě, pane Cullene. Budu tam!"
Otevřu dveře do ulice. Prší. Nastavím svou tvář dešti a nechám se jím smáčet. Mám ráda déšť, nebe se zamračí, začne plakat, pak vyjde slunce a deštivý den se změní ve slunečný, ale tady v Los Angeles neprší často. Člověk by si až myslel, že nebe se tu jen usmívá, ale je pravdou, že záleží na ročním období.
Skloním hlavu a vydám se vedlejší ulicí na hlavní, kde si odchytnu taxi.
„Kam to budem, slečno?" otočí se na mě řidič, když nasednu.
„Sedmá západní a Beverly Bulvár." Řidič kývne a rozjede se.
Koukám z okénka na ulice, lidi, krámy, protijedoucí auta a vzpomínám, když jsem v tomhle městě byla poprvé. Pamatuji si, jak jsem vystoupila z autobusu a myslela, že jsem v nebi. Jak naivní jsem byla! Jak naivně jsem si myslela, že vše půjde podle mých plánů. A místo toho, aby se mé plány plnily, tak se bortily jako věž z karet. Snadno a rychle.
„Jsme tady, slečno." Vytrhl mě ze vzpomínek. „Budou to čtyři dolary a třicetpět centů, madam."
Zašátrala jsem v kapse jeanů a vytáhla pěti dolarovku a podala mu ji mezerou v plexisklu. „Drobný se nechte."
Vystoupila jsem a vyndala z kapsy klíče od bytu. Vyšla několik schodů ke vchodovým dveřím, kterými jsem prošla. A pak ještě další dvě patra k bytu.
Byl malý, ale já ho mám ráda a stačil mi. Dříve jsem měla mnohem horší. V tomhle bydlím přes rok, a abych byla upřímná, tak ho mám ráda hlavně kvůli výhledu. Přistoupím k oknu a zadívám se na kopec, na kterém se pyšně honosí nápis Hollywood. Usměji se a nostalgicky pohladím okno, za kterým se nápis nachází.
„Vítej v Hollywoodu, Beth," zašeptám
------------------------------------------------------------------------------------
V perexu je použitá část textu: http://www.gymnasion.org/archive/article/spontanni-tanec-telesnost-vnimani-tela
Zdravím, milí čtenáři a milé čtenářky.
Tohle dílko je moje prvotina na těchto stránkách.
Zkouším to a byla bych ráda, kdybyste mi to pořádně zkritizovali! :)
Víte, kritika je mnohdy lepší, protože pomáhá rozvíjet spisovateli jeho umění psát.
S pozdravem Naitery.
P.S.: Kdo z Cullenů to asi bude?
Autor: Naitery (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tančím, abych žila - Prolog:
ahojky ... ja som vravela že ej super čiže to stále platí
Krásne to bolo!!!! A chcem pokračovanie...TERAZ!!!!
Roxana: Děkuji moc za opravu. A omlouvám se za zbytečně přidělanou práci!
Hanulka: Děkuji moc i tobě. Jsem prostě slepá a chyby nevidím. Omlouvám se za přidělanou práci!
Ahoj,
Článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na následující chyby.
* Čárky.
* Okolo oslovení se dělají čárky z obou stran.
* Překlepy.
* Je kdybyste, ne kdyby jste.
Tak pro příště.
Ahoj,
článek Ti vracím, protože v něm máš chyby:
* Hned v názvu; chybí Ti čárka před spojovacími výrazem /abych/;
* Čárky;(!)
> kolem oslovení;
> ve větě, kde je více určitých sloves;
> před spojovacími výrazy;
* Překlepy; (!!)
* Neměň písmo! Základní písmo je Verdana, nikoli Comic Sans;
* Nepodtrhávej text, plete se to s odkazy;
* Nepoužívej Caps Lock, chceš-li něco zvýraznit, použij kurzívu;
* Počáteční uvozovky se dělají dole, nikoli nahoře. Pokud Ti nejdou klávesy (shift + ů), zkopíruj si toto: „. Najdeš je i v našem editoru vyznačené Omegou.
* Číslovky do deseti by se v textu hodily psát slovem, ne číslovkami. Do kontextu se to moc nehodí.
* S/Z;
* Píšeš špatně přímou řeč; posílám Ti koncept, podle kterého si kapitolu můžeš opravit:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Až si článek opravíš, zatrhni "Článek je hotov".
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!