Kdo je tajemný pan Cullen a co po Beth chce? Příjemné počtení přeje Naitery. P.S.: Tento díl je věnován Kikušce. :)
24.06.2011 (07:30) • Naitery • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1725×
Tančím, abych žila
1. kapitola - Budeš to ty!
„Nenávidím tě!" zavrčím ráno do polštáře a šmatám po vyřvávajícím budíku. Jak já nenávidím ranní vstávání. A to mám být za dvě hodiny na zkoušce a pak jít ještě do práce.
Vyhrabu se s přemáháním z postele a zamířím rovnou do koupelny, kde vlezu pod sprchu, abych se probrala. Teplé kapky vody mi jemně masírují ztuhlé svaly.
Vylezu a přejdu rovnou k umyvadlu, kde vykonám ranní hygienu.
Když se vyhrabu z koupelny, do které nemám v úmyslu se vrátit, přejdu k šatní skříni, automaticky na sebe natahuji věci. Do tašky dám věci na převlečení.
Z lednice si vezmu flašku s vodou a mé kroky míří ven z bytu.
Zabouchnu a zamknu.
„Dobrý den, Elizabeth, jdete do práce?" odchytne mě sousedka na chodbě.
„Dobrý den, paní Brown, ano, jdu do práce. Nashledanou." Rychle odcházím, protože tahle ženská, když se rozjede, tak není k zastavení.
Kouknu na hodinky a zjistím, že mám hodinu čas, tak vyrazím na autobus, který mi jede za deset minut. Naštěstí staví kousek od studia, kde zkoušíme, takže budu mít čas se v klidu převléknout a rozcvičit.
Zvednu hlavu k nebesům a ušklíbnu se nad zjištěním, že dnes bude zase pařák.
Skřípot brzd mě upozorní na to, že můj autobus je už tady. To ten čas utekl hodně rychle. Nechám vystoupit a nastoupit lidi. Pak nastoupím já. Chytnu se tyče u dveří a vyčkávám, až vyhlásí jméno mé zastávky a já budu vystupovat. Naštěstí jedu jen kousek, dvě nebo tři zastávky.
„Náměstí Erika Nighta," ozve se z reproduktorů. Otevřou se dveře a já vystupuji.
Projdu davem a vydám se třetí postranní uličkou ke studiu.
Uličkou dojdu až před budovu starší stavby.
Vejdu do ní.
„Dobrý den, pane Fischer," mávnu na staršího pána, který je za sklem začtený do dnešních novin.
„Á, dobrý den, Beth. Na zkoušku?" zvedne svou prošedivělou hlavu od novin.
„Ano," usměji se na muže s brýlemi. Neodpoví, jen skloní hlavu zpět k novinám.
Zamířím přes halu k výtahu, kterým vyjedu do třetího patra. S ,cink' výtah zastaví a dveře se otevřou. Vyjdu z něj a vydám se chodbou ke studiu.
Vejdu do studia prosklenými dveřmi a přejedu očima po sále.
Sál je prostorný a díky obrovským oknům i dost světlý, naproti nim se nachází stěna pokrytá zrcadly. Podél zrcadel se táhne asi metr nad zemí baletní tyč. Ostatní stěny jsou vymalované béžovou barvou, až na vysoký strop, který je vymalován bíle. Celkový dojem je fantastický a velmi vzdušný.
Přejdu příčně sál, projdu dveřmi do šatny a zamířím k jedné ze zadních skříněk.
Převlékám se do tílka, volných tepláků a bot s rovnou podrážkou. Boty s podpatky, ve kterých jsem přišla, kopnu pod skříňku.
Vezmu z lavice petku s vodou a sehnu se do tašky pro ručník.
„Do háje," kopnu vzteky do skříňky, která pod nečekaným útokem skřípavě zasténá. 'No nic, tak budu bez ručníku! Když jsem blbá, tak jsem blbá!'
Hodím tašku do skříňky, které následně zavřu dvířka.
Ocitnu se opět v sále.
Přejdu k tyči. Odložím si na zem petku a začnu se protahovat.
Krk.
Ruce, ramena.
Trup, pánev s boky.
Nohy a chodidla.
Jsem do toho tak zabraná, abych to dělala dobře a pořádně, že mě vyleká osoba, která se se mnou pokouší navázat konverzaci.
„Beth, ty mě vůbec neposloucháš!" našpulí rty, nafoukne tváře a šlehne po mně ukřivděným pohledem.
„Promiň, Liso, nezaregistrovala jsem tě," podívám se omluvně na vyšší černošku s dlouhými copánky.
„Toho jsem si všimla," pronese kousavě. „Ale přejdu to, pokud se mnou půjdeš zítra do klubu," vítězně se usměje.
Vykulím oči a naprázdno otevírám ústa. Musím vypadat směšně jako kapr na souši.
„Netvař se tak!" napomene mě. „Zítra tě vyzvednu v devět a žádné výmluvy ani omluvy se nepřijímají. Vím, že máš v práci volno." Velmi vehementně při proslovu rozhazuje rukama.
„Dobře," souhlasím, i když jsem proti.
Skočí mi radostně okolo krku a na tvář mi dá pusu.
„Ale slib mi, že mě nevezmeš do toho klubu, kde jsme byly minule!" kladu si podmínku.
„Ale Beth, to bys mi neudělala!" hraně fňuká a popotahuje. „Tvoje kamarádka si potřebuje najít druhou polovičku a ty jí v tom chceš bránit?" Protočím oči.
„Kapituluji, vezmi mě, kam chceš."
„Víš, že tě miluji!" Radostně mi opět skočí kolem krku. „Děkuji, Beth!"
„Tak, lidi, začínáme! Na místa," rozhlédne se po sále Cullen. „Odpočítám to. Á dva... Á tři... Á čtyři..."
Krok, otočka, přemet, krok, skluz... Všichni kopírujeme jeho pohyby...
*****
„Beth, máš chvilku čas?" zastaví mě hlas pana Cullena po zkoušce, když odcházím. Nechápavě hodím pohledem na Lisu, ta jen pokrčí rameny, vyšle na mě posunek, že zavolá, a odejde.
„No, chvilku mám. Co potřebujete, pane Cullene?" otočím se na něj s otázkou v očích.
Rozesměje se.
„Už několikrát jsem ti říkal, ať mi nevykáš, ale tykáš! Ještě jednou, jsem Emmett," zářivě se na mě usměje, až se mu pod pravým okem udělá ďolíček.
„Dobře. Tak co potřebuješ, Emmette?" přistoupím na tykání.
„Víš, četl jsem ve tvých papírech, že máš vystudovanou konzervatoř..." Nadechuje se, že bude pokračovat.
„Ano, to mám!" skočím mu do řeči.
„No, a taky tam máš napsáno, že jsi závodně tancovala latinsko-americké tance a balet." Nechápavě mi vyletí obočí vzhůru.
„No, to bylo dřív, před dvěma lety, než jsem přijela sem, do Los Angeles," odpovím.
„Víš, potřeboval bych pomoci, já..."
„Vy, teda ty tancuješ latinu a balet?" zaskočeně ho opět přeruším.
Dostane další záchvat smíchu.
„Ne, to netancuji, ale můj bratr ano. Ztratil partnerku a my nevíme o nikom, kdo by s ním odtancoval výběrové závody." Otevřu pusu a vyvalím oči. „Tedy, já už o někom vím!" Začne mi cukat obočí. „Budeš to ty, Beth! Ty budeš jeho nová partnerka!" Ukáže na mě a já se propadám do bezvědomí...
Děkuji moc čtenářům, kteří mi okomentovali prolog.
Moc mě to potěšilo a říkám narovinu, že kdyby se to nelíbilo, tak bych to smazala a poprosila o to abych byla zase normálním členem.
Ráda píšu, a proto když jsem uviděla odezvu, tak píšu dál a jsem za to nesmírně ráda!:)
Tato kapitola je věnovaná Kikušce, která jako první četla prolog!:)
Z pátky k ději. Nikdo neuhodl, kdo je záhadný pan Cullen, tedy až na Petru Cullen, která střílela jak slepý do tmy.;)
A naskytla se nám další otázka.
Přijme Beth to co jí tak okatě Emmettek nutí nebo ho pošle do míst kam slunce nesvítí?
S pozdarvem Naitery.
P.S.: Který z Emmův bratrů je tanečník bez partnerky?
Autor: Naitery (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tančím, abych žila - 1. kapitola - Budeš to ty!:
strašne moc dakujem za venovanie ja sa ospravedlňujem že som ti to nekomentovala skôr ale ja som toho mala vážne veľa strašne ma to mrzí a prosím prosím prosím strašne moc pokračuj kapitola úplne úžasná ale to som ti povedala na chate
Ahoj, zprvu jsem myslela, že to nedočtu, ale překonala jsem to a dočetla. Nejlepší bylo zjištění, že je to Emmett.
Ježiši!! Emmett! Učí tančit?! šéše! a já si myslela, že JÁ jsem blízen! Je to fakt super! U Části "říkej mi Emmett" jsem se málem počůrala smíchy! Si ho vůůůůbec nedokážu představit! Moc se ti to povedlo a určitě pokračuj dál! Já chci vědět, s kým bude tančit (doufám, že to bude Edward a ne Jasper... Byla by to škoda, protože si myslím, že při tanci se dá poznad opravdu dobře, jaký je člověk/upír )
jéé konečně ti ho vydali tak nedokážu si Emmetta představit jak učí balet to jsem zvědavá, jak se to ještě zvrtne. Líbí se mi to a doufám, že bude brzy další díl
piš dááál!!!
Ahoj,
Článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na následující chyby.
* Okolo oslovení se dělají čárky z obou stran.
* Hodně chybuješ v přímé řeči. Drž se prosím následujícího konceptu.
Pokud za přímou řečí následuje věta uvozovací (řekl, zeptal se, vykřikl, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit tečkou a začínat velkým písmenem.
1) Přímá řeč může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Mohla bych tě o něco poprosit?“ zeptala se Alice.
„Prosím, nechoď tam!“ vykřikl zoufale.
2) V ostatních případech končí čárkou:
„Pojedu tam, ať chceš, nebo ne,“ řekla jsem odhodlaně.
3) Za přímou řečí následuje činnost někoho jiného:
„Prosím, pozdravuj všechny.“ Přikývl na souhlas.
„Slyšel jsi mě?“ Bezděčně pokrčil rameny.
„Prosím, nechoď tam!“ Jen přikývla.
4) Událost se stala, až když osoba domluvila:
„Prosím, vyřiď, že mě to mrzí.“ Popadla jsem svá zavazadla a utíkala pryč.
5) Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme jinou větu, může to být napsáno dvěma způsoby:
„Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe.“
„Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe.“
* Chybuješ v čárkách. Pokud jsou ve větě dvě slovesa - vzniká souvětí -, musejí být odděleny čárkou nebo spojkou, před kterou se buď čárka píše nebo ne. Zpravidla se píše čárka před těmito spojkami, částicemi, příslovci a zájmeny (když, který, jak, ale, protože, že, ať, co...) - samozřejmě i to má svoje výjimky, ale většinou před nimi ta čárka je.
Tak pro příště.
Ahojky,
článek ti bohužel musím vrátit. Do perexu napiš stručný nástin děje v kapitole, ne obsah celé povídky.
+ Občas ti někde chybí čárka.
+ Ranní jako ráno, ne raní.
+ Píší se tři tečky, ne víc, ne méně.
+ Dávej si pozor na přímou řeč, občas ti někde ujede.
Celý článek si ještě jednou pročti, oprav a poté zaškrtni, že je článek hotov. Díky...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!