Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Talisman nebo co vlastně? - 13. kapitola

14.07.2011 (08:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1548×

„Pěkný prsten,“ uvažovala jsem, jestli opustím své zásady neříkat upírům svá tajemství za to, že se něco dozvím. Nevím jak, ale vycítila jsem, že je to něco hodně důležitého. Chtěla jsem znát všechny podrobnosti mého života. Jak je možné, že celá upíří rodina má stejný… znak jako já?

„Díky, ale neodpověděla jsi mi na otázku.“ Ale já jeho konstatování faktů přešla.

„Co znamená toto?“ přejela jsem prstem přes jeho prsten, přesněji po vyrytém lvovi.

„Co by to podle tebe mělo znamenat?“

„To nevím. Každopádně na to přijdu.“ Tentokrát si to nenechám ujít.

„Víš co, ty mi řekneš, proč se o něj tak zajímáš a já ti řeknu, co znamená, ano?“

Začal se mnou smlouvat nebo se spíš zkoušel domluvit. No, to nebude zas tak hrozné. Aro to poprvé zkoušel mnohem tvrději. Zkoušel, ale měl smůlu.

„Tak fajn,“ svolila jsem po delší době než by bylo slušné a ukázala mu můj ‚talisman‘, který jsem měla v kapse na klíčích. Vždy jsem přemýšlela, co to je, nebo proč ho mám. A teď jsem měla pocit, jako bych se pomalu dostávala k odpovědi. Odpovědi od upírů.

„Odkud ho máš?“ zeptal se a na chvíli se ho dotknul.

„To už je druhá otázka, ale nevím. Mám ho už dlouho. Teď jste na řadě vy.“

„Vím, na čem jsme se domluvili, ale pokud to budeš chtít vědět, hodně se pro tebe změní.“ Tvářil se, jako bych si to měla snad rozmyslet. Když ale poznal, že mě neodradí, změnil se jeho výraz na… poznání?

„Třeba ne zas tolik.“ Nepatřila jsem k těm, kteří se bojí. A navíc jsem jejich tajemství znala.

„Dobře, vysvětlím ti to, ale ne tady. Vadilo by ti, kdyby se tak stalo u mne doma?“

Nevěřícně jsem o tom začala přemýšlet. Mám jít dobrovolně do baráku plného upírů jen proto, abych zjistila takovou maličkost? Přiznávám, do Volterry taky nakonec jezdím, ale to je něco jiného. Tam je Demetri – teď už můj snoubenec.

„Myslím, že ne, Kathy mi nejspíše dovezla auto a… no převlékat se nebudu.“ Alespoň bude nějaká sranda. Oni loví zvířata a já budu vonět po koních. Tohle bude ještě zajímavé.

„Dobře, za deset minut mi končí služba, tak…“ Nenechala jsem ho to ani doříct.

„Tak počkám venku.“ Hrnula jsem se ze dveří, než stačil něco říct. Dobře, přiznávám, že Carlisle mi ani jako upír nevadil, to ale neznamená, že by musel vědět víc než já anebo že musí o všem rozhodovat.

Přesně, jak jsem tušila, čekaly na mě Clear i Kathy, a tak jsem na ně vyplázla jazyk a natáhla se po klíčích.

„Vidíš, když si na vás čas udělám, tak se vám zase ta vyjížďka nějak extra nelíbí.“ Stěžovala jsem si a jelikož se holkám nelíbila má nálada, hodlaly se rychle spakovat. Typické. Ale popravdě jsem jich za to měla dost. Kdybych jela sama, tak bych se mohla pořádně projet, ale takhle. Hold jsem na ně pro dnešek neměla náladu.

„Ach jo, ona si už zase stěžuje. To je fakt děsné.“

„No nic, já musím ke koním, pomoct ostatním. Tak zítra ve škole?“ optala se mě Kathy a obě se přichystaly rychle odejít. Potvory.

„Kde jinde?“

„A nemohla bych u tebe dneska spát?“ vyzvídala Clear po Kathy a mě už se to téměř netýkalo. Vlastně proč téměř? Toto šlo mimo mě, i když jsme byly kamarádky.

„Jasně, tak pojď.“ Kathy už se nemohla dočkat, až se vrátí zpět na statek, a tak se vydaly z nemocnice ven a já šla za nimi. Rozdíl byl v tom, že ony nasedly do Kathynina Jeepu a já se zastavila před nemocnicí a čekala na Carlislea Cullena. Což byla velká nuda. Naštěstí přišel za chvíli.

„Vážně to chceš?“ podíval se po mně, ale tentokrát působil mile. To je mi ale novinka, milý upír. Jo, vlastně poté, co jsem potkávala nejčastěji upíry ve Volteře nebo maximálně nějakého novorozeného. A oproti tomu je Carlisle vážně milý.

A jelikož mě nebavilo pořád ho přesvědčovat, tak jsem rozhodně přikývla. Nato se Carlisle rozešel a já se jím nechala vést.

„Meďák, taková rachotina,“ utrousila jsem a šla jsem prostě dál. Jenže jsem si všimla, že se Carlisle zastavil, tak jsem se otočila a dívala jsem se, jak se na mě nechápavě dívá. Sakra, to bylo jeho auto! No co no, řešit to nehodlám. Rozhodně to bylo druhé nejlepší auto tady, hned po mém. Na to ten jeho starý meďák rozhodně neměl. Vysvětlete mi někdo - tedy někdo upír, proč si nekoupí něco novějšího.

„A tvé auto je které?“ optal se mě jako odpověď na to, čím jsem nazvala jeho auto.

„Nejspíše to nejméně nápadné tady na parkovišti,“ dodala jsem ironicky a Carlisle se rozhlédl. Po chvíli se zastavil na mém Dodge Viperu. Skvělý odhad. Mého autíčka si rozhodně jen tak nikdo nevšimne. Takový náherný světle zelený lak a moderní, parádně rychlé auto.

„Dobře, pojedeš za mnou?“

„Klidně, stejně vím, kde bydlíte.“ Je fakt, že Aro a jeho garda většinou přesně ví, kde se Cullenovi vyskytují. Tedy ví to o Cullenových, ale i o většině upírů. On bývá vždy dobře informovaný, a proto je spojenectví s ním obzvlášť výhodné.

Na to Carlisle, přestože ho to udivilo, už raději neodpověděl a nasedl do svého auta. A já se vydala ke svému.

Pohled Emmetta

S Rosalie jsme se po chvíli dívání na Ellen a Ricka vydali domů. Přeci jenom i Rose musela uznat, že na mě je El prostě naštvaná. To jí ovšem nebránilo v tom, být šťastná z té hodiny tance a já jí v tom nebránil. Byl jsem rád, že je moje Rosinka šťastná.

„A hele, náš baleťák je už doma,“ přivítal mě Jasper se smíchem, sotva jsme překročili práh vilky.

„Nezáviď, Jaspere, ty bys to stejnak nezvládnul.“ Nenechal jsem si jím zkazit náladu. Anebo jsem se o to spíše snažil.

„Tak jaké to bylo?“ přerušil nás skřítek Alice.

„Přímo úžasné. Nevím, proč se Ellen chová tak, jak se chová, ale tančí nádherně,“ rozplývala se má láska, a jelikož se o tom zřejmě hodlala s Alice bavit, tak jsme se posadili na gauč.

„Je dobře, že se ti tam líbilo. A tys to tam vydržel?“ přišla za námi i Esmé a koukla po mně.

„Jasně, mami.“ Věnoval jsem jí jeden ze svých úsměvů, ale asi mi moc nevěřila, neboť se tvářila pochybovačně. No jo, přece je zrovna teď nebudu zatěžovat tím, že jsem El stoupl na nohu a ona si ji nezlomila. Navíc se po mně koukla Alice, která nejspíše zase věděla něco víc.

Raději jsem to neřešil a šel jsem si, natruc, do pokoje ke mně a Rose pustit baseball. Normálně bych si ho pustil v obýváku, ale jelikož má láska bude nejspíše řešit tanec, tak by to tedy bylo skvělé. Rozhodně bych se mohl nerušeně dívat. Ne, díky.

Pustil jsem si ho docela nahlas, ale i tak za mnou po chvíli přišla Alice.

„Měl bys vědět, že budeš muset říct své tajemství, Emmette,“ prozradila mi tiše, aby nás ostatní neslyšeli, a já se na ni nevěřícně díval. Jak to může ona vědět? Vždyť to vím jen já a Carlisle. A co má znamenat, že to budu muset říct? Nevidím k tomu žádný důvod. Jedině tak jeden způsob, jak naštvat Rose.

„Jak dlouho to víš?“ zeptal jsem se jí, namísto toho, abych jí to vymluvil.

„Chvíli a je pro mě překvapující, že to nikdo neví.“

„Co na to Rose?“ Myslel jsem tím, jak na to bude reagovat. Vždy chtěla mít dítě, které neměla a vůbec netušila, že já měl jako člověk jednoletou dceru, když mě Carlisle proměnil.

„Na to budeš muset přijít sám.“ Alice musela přeci vidět, jak bude reagovat. Tak proč mi to nechce říct? Ta je děsná!

„No, skvělý, Alice!“ podrážděně jsem na ni zavrčel, ale i přesto nás nikdo neslyšel.

Jasně, to je celá ona. Nemůže, když už něco vidí, říct všem všechno? Co si z tohoto mám teď vzít? To by mě vážně zajímalo, co tím myslela! Proč bych jim to najednou měl říct?!

Uvažoval jsem nad tím a z toho baseballu jsem tedy moc neměl. Popravdě… vůbec jsem ho nevnímal. Neustále jsem musel přemýšlet, co to má znamenat a taky jsem přemýšlel o mé Haley. Co se s ní vlastně stalo? Po mé přeměně jsme se přestěhovali, a abych ji neohrozil, tak jsem se o ni ani nestaral. Naopak jsem se spíše snažil na ni zapomenout. Ona měla mít svůj jednoduchý život, bez upírů… beze mě - bez svého otce.

Ve chvíli, kdy na naši příjezdovou cestu odbočili dvě místo jednoho auta, jsem začal uvažovat o tom, kdo to je. Určitě měl přijet Carlisle z práce, ale kdo s ním?

12. kapitola ** 13. kapitola ** 14. kapitola

Lidi, moc se vám omlouvám, že mi to tak trvalo, ale to teplo mě celkem zmáhá.

Doufám, že se vám kapitolka líbila.

Budu ráda za vaše komentáře.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Talisman nebo co vlastně? - 13. kapitola: