Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak trochu jiný sen... 7. kapitola

26.02.2010 (10:15) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2881×

7. Kapitolaa

Staro-nová rodina

Jen jsme leželi vedle sebe v objetí a užívali si toho druhého. Když v tom jsem zaslechla z mojí – teď již bývalé – ložnice smích. Obmotala jsem si kolem sebe peřinu a Edward prostěradlo a vyšli jsme z pokoje, abychom se koukli, kdo tam je. V mé – již bývalé- ložnici stáli všichni Cullenovi.

„Proboha řádilo tu tornádo?“ zeptala se Esme.

„Ne to Edward.“ Odpověděla jsem.

„Ne, ne to Bella.“ Ušklíbl se tomu Edward.

„Takže oba,“ rozsoudila to Esme a my s Edwardem jen přikývli. Najednou mi před očima probleskla moje nejhorší noční můra. Běžela jsem k mojí posteli… Pardon, k tomu, co z mé postele zbylo a uviděla jsem ji na zemi. Byl to strašný pohled. Moje červená sexy košilka byla roztrhnutá!

„Edwarde!“ hned se na mě otočil a jak on tak i zbytek obecenstva v tomhle pokoji. „Tahle byla moje oblíbená!“ řekla jsem, a protože po mě házeli nechápavé pohledy, tak jsem pro ujasnění zvedla svou košilku před jeho nos.

„Koupím ti novou,“ přesvědčoval mě hned Edward.

„Jen aby, a když už budeš v obchodě, lásko,“ řekla jsem a ze stolu vytáhla seznam, co potřebuju koupit a podala mu ho. „Tak tohle kup taky. A ten olejíček na vlasy musí být olivový z Toskánska!“ řekla a dala jsem mu pusu, následně jsem se odebrala do šatny. „Mimochodem, půjčte si jakékoliv auto a oblečení je v mé druhé šatně, Emmett ti ukáže kde to je!“ začala jsem se oblékat.

Vzala jsem si na sebe jeden z těch velmi provokativních modýlků a přenádherné boty na vysokém podpatku. Vyšla jsem ze šatny a všichni stále stáli v mé – bývalé – ložnici.

„Prosím vás, mohli bychom se přesunout dolů, kde není provedena kolaudace?“ zeptala jsem se.

Šli za mnou po schodech dolů.

„Posaďte se. A teď na rovinu, řekněte mi důvod, proč se v noci objevíte uprostřed mé… Hm, ložnice?“ zeptala jsem se, a to už ze schodů scházel Edward. Sjel mě celou od hlavy k patě pohledem a oči mu zčernaly.

„Moment,“ řekla jsem Carlisleovi, který chtěl začít vysvětlovat, a otočila jsem se k Edwardovi. „Nech toho nebo půjdeš nakupovat,“ řekla jsem mu a otočila se zpátky na Carlislea. „Pokračuj." Usmál se.

„No Bells, věc se má takhle. Emmett doma zkoušel „VOŇAVÉ KULIČKY“ a ty si sama asi můžeš domyslet, jak to dopadlo. Ten smrad se bude větrat snad dva týdny. Tak jsme tě chtěli poprosit,“ odmlčel se, tak jsem toho využila.

„To je v pořádku, jste moje rodina. Pokoje jsou tady dole vedle kuchyně. Jsou k nim i koupelny. Carlisle nahoře je knihovna a obývák je tady. Kdybyste si chtěli vzít něco na oblečení, musíte do mých vrchních šaten. Emmett vám ukáže, kde je šatna s večerními šaty a jsou tam i tři skříně s mužským oblečením a holky půjdou na druhou stranu, to vám taky může Emmett ukázat, že?“ podívala jsem se na něj a on jen polkl a pak přikývnul. Asi si vzpomněl na naše poslední setkání u mě v šatně. To už ho ale Edward držel pod krkem připlácnutého na stěně.

„Edwarde, ihned toho nechej. To není jeho vina a navíc můj manžel nejsi. Jen přítel, a jestli budeš tak žárlivý jen proto, že mi někdo uvidí nahá záda tak si tě ani nebudu chtít vzít. A navíc převlíkala jsem se já,“ Edward ho pustil a Emmett se podíval na Rosalie.

„Ta nic neví. Vlastně nikdo nic neví. Mé štíty jsou bezva,“ dokončila jsem svůj monolog a dala jsem pryč štít. Edward už šel za Rosalie a chtěl jí to říct.

„Edwarde Antony Masene Cullene něco pípni a bude to ta poslední věc, co kdy pípneš! Dá se někdo limonádu?“ zeptala jsem se. Vytřeštili na mě oči jako bych spadla z měsíce.

Začala jsem se smát.

„Mimochodem. Dávejte si pozor na lednici. Pro mou vampýrskou podstatu potřebuji i lidskou krev,“ řekla a odešla jsem do kuchyně udělat limonády. Z lednice jsem vytáhla konzervy krve a nalila jsem je do skleniček. Sobě jsem ji udělala míchanou s lidskou krví a ostatním jen zvířecí.

„Chcete tam někdo dát i lidskou krev?“ zeptala jsem se. Vytřeštěně se na mě dívali, což nejspíše znamenalo ne. Dala jsem do těch sklenic ještě brčka a přinesla jsem je na podnose na stůl.

„Ta s fialovým brčkem je moje,“ řekla a šla jsem to do kuchyně uklidit. Když jsem vycházela z kuchyně, všimla jsem si, že Edward váhá, zda má otevřít ty posuvné dveře.

Hudba

„Jen je otevři,“ řekla jsem mu a on se na mě otočil. Usmála jsem se na něj, ale neotevřel je. Šla jsem k němu a jen jsem se dotkla té kliky a dveře se pohnuly a zcela samy se otevřely. Za nimi se schovávalo přenádherné piano, někdy ze sedmnáctého století. Koukal na něj jako kdyby spadl z višně, praštil se do hlavy a měl halucinace.

„Krásné, že?“ zeptala jsem se.

„Kde jsi ho sehnala? To je originální piano od Debbusyho!“ vykřikl.

„Jo. No a co? Byla jsem na aukci starožitností z vyhořelého zámku, kde bylo Debbusyho muzeum a tohle tam bylo taky. Brousili si na něj zuby ještě další dva upíři a mnoho jiných lidí. Vyplácla jsem za něj dost, ale jak nádherně hraje! To bys nevěřil,“

„Umíš hrát?“ zeptal se mě.

„Jo, mám ti něco zahrát?“

„Tak jo.“ Řekl a já jsem se usadila za klavír a otevřela jsem víko od klaviatury. Nachystala jsem si noty. A začala jsem hrát.

Když jsem dohrála tak mi zatleskali. Bylo už sedm a my za dvě hodinky museli vyrazit do školy, a tak jsem si šla nachystat papíry.

„Carlisle, mohl bys prosím tě na chvíli?“ zeptala jsem se, jen se tiše zvednul a šel za mnou nahoru do knihovny. Uklidila jsem tam postel a sedla si na ní a on si sednul do křesla.

„Copak potřebuješ, Bells?“ zeptal se mě.

„Mám menší problém. Potřebuji, aby mi někdo podepsal svěřenecké papíry, nebo mě vyloučí ze školy a pošlou na mě sociálku a… No a chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mi to nepodepsal ty?“ udělala jsem z toho otázku a on se na mě jen usmál.

„Velmi rád, Bells. Víš přeci, že jsi jako moje dcera a to se nezmění. Jsi s Edwardem a on tě miluje a potřebuje. Dej mi ty papíry,“ řekl.

„Děkuji!“ vypískla jsem a objala jsem ho. Potom jsem mu podala ty papíry a on je podepsal. Poté se na mě usmál a bylo to. Ještě jednou jsem ho objala.

Když jsme sešli dolů, byl už čas jet do školy.

„Hádám, že tady auto nemáte,“ koukla jsem na ně a oni je přikývli.

„Dobrá tedy,“ řekla jsem a otevřela jsem skříňku s klíči od mých aut. Včera mi přivezli nový přípustek do mé sbírky krásný Land Rover stříbrné barvy.

„Nestůjte tam jak tvrdý Y a pojďte si vybrat, čím chcete jet,“ řekla jsem jim a všichni byli u té oné skříňky.

„Mimochodem, každý jedno auto prosím,“ řekla jsem a tak si každý vzal klíčky od jiného auta. Já jsem měla Land Rover s poznávací značkou Vampire Star. Emmett si vzal Ferrari, Jasper Audi, Alice Porsche, Rose Mini Cooper a Edward si vzal Mercedes. Carlisle si vypůjčil Hondu a vyrazili jsme.

Užívala jsem si to, když jsme vjížděli na parkoviště školy. Všechny ty pohledy, které na nás a naše auta padaly. Kdo taky kdy v tomhle zapadákově viděl šest nádherných nových autíček přijet za sebou. Šlo poznat, že jsou všechny moje, jelikož na všech autech byly poznávací značky, které měly zakomponované slova jako Star, Girl, Vampire, Cut. Nádherný slovník. Zaparkovali jsme auta vedle sebe a vystoupili jsme. Na parkovišti bylo ticho jak na pohřbu.

Edward přišel ke mně a objal mě kolem pasu. Vzala jsem svůj uni klíč, který zamyká všechna má auta, která mají nainstalovaný zvláštní čip, a auta jsem zamkla.

Poté jsme se vydali ke škole na první den, kdy jsem s mojí novou rodinou.

Má maličkost se rozhodla v tomto bodě povídku uzavřít a nechat jen na vaší fantazii, jak si ji v hlavě dokončíte.

Děkuji za krásné komentáře a podporu. ;)

Kim ♥

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak trochu jiný sen... 7. kapitola: