Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajnosti 3

20.07.2012 (18:45) • Christinne • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1935×

Tajnosti - 3. kapitola

„Jé, nazdar, Ricku,“ pozdravila jsem s jasnou nervozitou a malou dávkou zoufalství v hlase.

„Nazdárek, Chase. Tohle ti včera vypadlo, když si tak rychle odkráčela se svým notesem,“ zamával mi papírem před nosem a s úsměvem, který se podobal vítěznému úšklebku, sledoval, jak se ho marně snažím chytit.

„To je milé, žes mi ho přinesl,“ cedila jsem skrz zuby, zatímco jsem poskakovala a natahovala se pro svůj papír. „A mohl bys mi ho teda vrátit?“ zeptala jsem se nasupeně a založila si ruce v bok. „Prosím?“

„O tomhle,“ poklepal si mým papírem do dlaně, „si promluvíme na obědě. Zatím se měj,“ usmál se a odcházel. Gwen měla beztak pravdu… Ty vlasy nejsou přírodní, protože mu peroxid evidentně vyleptal mozek! Rick se před schodištěm přidal k Edwardovi, který se něčím náramně bavil, a hned za nimi šla Sharon. Ta měla vlasy moc krásné, když už jsem u toho. Měly sytě kaštanovou barvu a v pravidelných lokýnkách se jí vlnily pod ramena. Pomyslela jsem na svůj smetákovitý culík a raději jsem si stáhla gumičku z vlasů a narvala ji do kapsy riflí.

„To bylo divný…,“ protáhla Gwen, která celou scénu pozorovala, ale neslyšela náš rozhovor.

„Nech to plavat, prosím tě…,“ zabručela jsem a šly jsme na hodinu.

Poprvé za poslední dva měsíce jsem litovala, že když mě a Gwen učitelka rozsadila, nedala mi do lavice nikoho jiného… Když jsem totiž vešla do učebny, Gwen do mě klepla rukou. Pozorovala jsem její ohromený výraz s otevřenou pusou a pak s neblahým tušením následovala její pohled až k mé lavici, kde seděl Rick – kdo jiný, že?

„O co tady jde? Já vím, že nejsem nejvšímavější na světě, ale tohohle bych si všimla!“ Pendlovala prstem mezi mnou a Rickem, který se velice nenápadně křenil na tabuli… „Tys mi zase něco neřekla, Swanová!“

„Já…,“ zadrhla jsem se, když se na mě Rick podíval. Hleděl mi přímo do očí a vypadal, jako by čekal, co řeknu, ale to nedávalo smysl… Seděl na druhé straně třídy. „Já ti to pak vysvětlím,“ řekla jsem nepřítomně a malátně jsem došla ke svému místu.

„Není ti špatně? Jsi nějaká bledá,“ zeptal se Rick, když jsem si sedla a židli odsunula co nejdál od něj, aby po škole nekolovaly drby.

„Bledá? Jako já, jo?“ nadzvedla jsem posměšně obočí. Pokud byl na téhle škole někdo bledej, byli to Cullenovi.

„Jasně… Špatné slovo… Tak co třeba zelená?“

„Děláš si ze mě srandu, že jo?“ odsekla jsem. „Hele, mohl bys mi vrátit…“

„Ne-e, řekl jsem na obědě, vzpomínáš?“

„O co ti, sakra, jde?! Jednou je to moje a tím pádem ti do toho nic není, tak bys mohl mít tu slušnost a bez keců mi to vrátit, ne?“ Nic na to neříkal. Sledoval tabuli, psal si poznámky a tiše se mému zuření smál. Tohle není k ničemu!

„Ty jsi dost zvláštní, Chase, víš to?“ naklonil se ke mně a z jeho dechu u mého ucha mě zamrazilo. A nebylo to hezké zamrazení, jako v hloupých romantických komediích, to ne… Z nějakého důvodu se mě na tu krátkou chvilku zmocnil strach.

„Zvláštní?“ zareagovala jsem konečně, když se zase narovnal a nenarušoval můj osobní prostor. „Jak jako zvláštní? Narážíš na můj papír, který mi odmítáš vrátit?“

„Nejde jen o to, i tím, jaká jsi.“ Aha. Tím se to fakt vysvětluje. Přiměřeně téhle své němé poznámce jsem se i zašklebila a pravděpodobně to byl důvod Rickova dalšího smíchu, když se na mě podíval.

Podle mě zazvonilo nějak brzo, ale upřímně, byla jsem za to ráda. Tenhle kluk – jakkoliv sympatickej, milej, dokonce hezkej – mi svým způsobem naháněl hrůzu. (A hlavně mi začínal lézt na nervy…) Rychle jsem svoje věci nahrnula do tašky a nenápadně jsem se pokusila doslova zdrhnout. A povedlo se. Druhá hodina byla v klidu, protože Gwen dorazila do učebny dřív než Richard, a tak si sedla vedle mě.

Rick si sedl naproti přes uličku a kdykoliv jsem se otočila, koukal mým směrem a několikrát na mě zamával. Co to má bejt?! Po zvonění jsem se pokusila znovu co nejrychleji vytratit, ale někdo mi v tom zabránil.

„Hele! Ne tak rychle, Swanová, něco mi dlužíš…,“ zatáhla mě Gwen za popruh. Šmankote, byla jsem z Richarda tak vyjevená, že jsem na ni úplně zapomněla.

„Dobře, ale pojď, prosím tě,“ chňapla jsem ji za zápěstí a co nejrychleji ji táhla chodbou pryč. Jsem paranoidní, nebo jsem za sebou ještě zaslechla Cullenův smích?

„Hej, hej, brzdi trochu, jdeme opačným směrem!“

„Jo, přesně. Chceš vědět, o co jde nebo ne?“ Se zvednutým obočím na mě koukla, ale nakonec se přestala zabývat mým neobvyklým chováním a kývla. „Fajn.“ Rozhlídla jsem se po chodbě a pak i s Gwen vrazila do dveří dívčích záchodů.

„Už mi řekneš, co to vlastně vyvádíš? Jsi jako vystřižená z nějakýho trapnýho akčňáku…,“ zakoulela očima a pak dodala: „A navíc flirtuješ s klukem mých snů.“ Založila si ruce na hrudi a čekala na moje vysvětlení.

„Počkej, já myslela, že tvůj vysněný je Edward,“ zarazila jsem se.

„To bylo minulý měsíc… Copak mě nikdy neposloucháš?!“

„Když mluvíš o klucích, tak ne,“ pokrčila jsem rameny. „Každopádně, já s Rickem neflirtuju. Vydírá mě a vytáčí mě!“

„Vydírá?“ Veškeré nepochopení v jejím hlase bylo oprávněné, a tak jsem jí vylíčila celou tu nešťastnou událost, kvůli které jsem dneska jako praštěná.

„Tak to je silná páka… A co chceš dělat?“ Zhluboka jsem se nadechla.

„Asi s ním budu muset poobědvat…“ Můj mučednický tón se Gwen nelíbil, protože představa toho, co jsem právě vyslovila, byla v její mysli trošku odlišná. „A nebude to rande!“

Když bylo konečně víceméně jasné, že nejsem blázen, vydaly jsme se na další hodinu. Kdyby mě napadlo, že tohle už prostě nebude ani trochu normální den, nezastavila bych se mezi dveřmi učebny a Gwen by do mě nevrazila.

„To je snad zlej sen!“ zaúpěla jsem a vztekle hodila hlavou k naší lavici. No, hádejte, kdo tam asi seděl…

„Ó můj bože, pane bože! Richard Cullen si sedl na moji židli! Drž mě, ať neomdlím…,“ začala Gwen bláznit. Proč, sakra, nemůže celou tuhle záležitost vidět z mého pohledu? Né… Ona se tetelila blahem, že si Cullenovic playboy vybral její židli!

„Tvé nadšení chápu, ale nesdílím,“ řekla jsem kysele.

„Ale prosím tě…,“ mávla rukou a šťouchla do mě, abych se konečně pohnula ze dveří. „Tak dělej, hni sebou! Nebo ho necháš čekat?“ Naštěstí byl ve třídě mumraj, protože ještě nezvonilo, a tak jsme mohly zůstat stát, dohadovat se a nevypadat přitom jako blbci…

„Počkej moment! Mám dvě věci – za prvé, proč si k němu nejdeš sednout ty, když tě tak bere?“

„Protože se celej den motá kolem tebe, má drahá. Jo, sice se mi o něm zdá a už jsem si v diáři vyčlenila stránku, na které mám srdíčka s jeho jménem, ale nejsem tak sobecká, abych ti šlapala po štěstí…“

„Jak laskavé…“ Můj další kyselý úšklebek. „Ale nakousla jsi i mé za druhé…“ Gwen se zarazila.

„Nakousla? Já? Co jsem zase řekla?“ Viděla jsem, jak se jí čelo svraštilo soustředěním, když se snažila vzpomenout na každý svůj blábol…

„Řekla jsi, že se celý den motá kolem mě.“ Zřejmě jsem byla jediná, komu tady něco nesedělo.

„No, vždyť taky jo, co je na tom?“

„Třeba to, že Richard Cullen s námi za celý školní rok měl jednu jedinou společnou hodinu, a to při dobrovolných laborkách?“ Moje drahá blonďatá přítelkyně se zasekla, zamračila se a pak se velice vážně podívala Richardovým směrem. Udělala jsem totéž a přísahala bych, že se do téhle chvíle díval na nás. Teď se velice důkladně věnoval svému telefonu…

„Hm… V tom případě je to jasný,“ prohlásila Gwen a protože zazvonilo, šla si sednout a já ji následovala.

„Jasný?“ nechápala jsem, kam tím míří. Když jsem ale procházela kolem svého obvyklého místa, Gwen se otočila, položila mi ruce na ramena a do ucha mi zašeptala: „Balí tě.“ A pak mě ta zrádkyně odstrčila tak, abych dopadla na židli vedle Richarda – no skvělý.

Ano, rozhodla jsem se to ještě trochu napínat. Teď by každému mělo být jasné, co si Chase Swanová o Richardovi myslí. Zbývá tedy otázka, jak bude vypadat jejich setkání v jídelně... =D

Autor: Christinne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajnosti 3: