Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků, 26. kapitola

16.07.2011 (11:00) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1345×

26. kapitola - Spolupráce

„Deane,“ snažila jsem se upoutat jeho pozornost, ale díval se pořád na Leah, chtělo to něco jiného. Stoupla jsem si před něj a zabránila mu tak ve výhledu.

„Deane, už mě vnímáš?“ Zamávala jsem mu před očima a donutila ho tak zamrkat.

„Jo,“ řekl.

„To jsem ráda. Co bys řekl na to, že bych vás představila?“ Nečekala jsem na jeho odpověď a otočila se k Leah, která už taky začala normálně vnímat, co se děje kolem.

„Leah, tohle je Dean. Známe se s Deanem dlouho, je z tátova kmene a stejně jako já se proměňuje v pumu. Deane, tohle je Leah a jestli jsi schopný vnímat, tak tohle je Jacob, můj bratranec, Quil, Embry, Seth, Paul, Jared a Sam, vůdce smečky.“

„Těší mě,“ pozdravil, ale stále upíral zrak na Leah, až jsem si myslela, že vůbec nevnímal nic jiného než její jméno.

„No nevím, jestli mě budou Leah a Dean vnímat, takže budu mluvit k vám ostatním. Dean a ještě pár kluků z jeho smečky v okolí sledují upíra, který zabil mého tátu, a Alice měla vidění, že změnil směr svého útěku a zamířil k Forks. Měl by se tu objevil někdy zítra večer. Chci, aby zemřel, nesmí utéct, zaplatí za to, co udělal tátovi.“

„Amy, my s tím nemáme žádný problém, ale jak se na to dívají tady přítomní upíři, jim se asi nebude líbit, když zabijeme jednoho z nich.“

„On není jako Edwardova rodina!“ hájila jsem je, ale kluci se jenom hořce zasmáli. Nevěřili jim a já jsem neměla chuť je o tom pořád přesvědčovat. „Věřte si, čemu chcete!“

„Vlastně jsme tu, abychom vám pomohli," ozval se Jasper. Všichni jsme se za ním otočili.

„To zvládnem. Vaši pomoc nepotřebujeme," řekl Dean a vyjádřil tak názor většiny přítomných.

„Právě naopak. Jak jste řekli, je to upír a i my jsme upíři. Jestli zjistí, že jsou v jeho okolí další upíři, mohl by k nám přijít. Je jeden a pronásledují ho tři měniči, bude pro něho výhodné zkusit spojit síly."

„Může to vyjít," souhlasil s Jasperem Sam. I přes přetrvávající nesympatie se začali mezi sebou domlouvat na nejlepší strategii, jak upíra chytit a já s mámou jsme si šly sbalit pár maličkostí, které budeme potřebovat. Věděla jsem, že už se nemusím bát, že by se navzájem pozabíjeli, tak jsem je mohla nechat v klidu o samotě.

Už za hodinu jsem se nerada loučila s Edwardem a odjížděla směr La Push. Máma byla celou cestu zamlklá, nevím, jestli přemýšlela o všem, co se dozvěděla v posledních hodinách, nebo jestli se připravovala na setkání se svým bratrem. Nedovedla jsem si představit, kdybych na jejím místě byla já. Zastavily jsme před Billyho domem a zbytek smečky už tam na nás čekal. Vystoupila jsem a čekala, než vystoupí i máma, která se k tomu očividně neměla. Popadla jsem naše tašky, ale Jacob mi je vytrhl z ruky a zamířil do domu. Máma konečně vystoupila z auta a dívala se na Billyho. Z očí jí vytryskly slzy, když ho uviděla na vozíčku. Tolik let se neviděli a vidět, že je vlastní bratr na vozíčku a nevědět o tom, bylo hrozné.

„Billy," vyhrkla máma bratrovo jméno a pár kroky byla u něj a objímala ho.

„Susan," šeptal do jejího objetí Billy.

Bylo hezké vidět své sourozence, jak se po mnoha letech znovu setkávají. Máma brečela štěstím ze setkání a zároveň bolestí nad Billyho stavem.

„Tak ráda tě vidím. Je mi líto, že jsme se rozešli ve zlém, ale nemohla jsem ti o manželově tajemství říct. Určitě to chápeš. Svěřil se mi o jeho tajemství a stejně jako o tom našem jsem to nemohla nikomu říct, nemohla jsem zradit jeho důvěru." Máma chrlila všechno, co chtěla Billymu říct, a bylo jí jedno, že jsme stále venku a ona ho pořád objímá.

„Chápu to. Vědět to, mohlo to zmírnit bolest z tvého odchodu, ale chápu to. Bylo to jeho tajemství a i když jsi měla podobné, nemohla jsi říct ani o jednom," řekl Billy. „Co takhle jít dovnitř a probrat všechno v klidu?" navrhl a když se dostal z mámina náručí, zavedl nás do svého domu.

V obýváku už na nás čekal Jacob a všimla jsem si, že ostatní odešli a nechali nás o samotě. Chtěla jsem taky odejít, připravovat se na zítřejší lov upíra, ale slíbila jsem mámě, že nepůjdu. Hrozně moc jsem se chtěla tomu upírovi za tátovu smrt pomstít, ale věděla jsem, že ostatní ho dostanou.

Máma se s Billym zapřáhla do hovoru o letech strávených od sebe a já jsem s Jacobem probírala vše, co na zítra naplánovali. Měli se večer sejít s Edwardovou rodinou a podrobněji se domluvit na dalších krocích, které podniknout a docela jsem se bála, jestli se nepozabíjejí navzájem. Co jsem zjistila, Paul byl docela horká hlava, a to nepočítám Leahu a Deana, a jestli řekne něco, co by mohlo vytočit například Rose, mohli by se do sebe pustit. Raději jsem všechny tyto myšlenky vypudila z hlavy a zaposlouchala se do vyprávění historek z mámina a Billova dětství.

Nemohla jsem usnout. Stále jsem se v posteli převalovala, urovnávala si polštář. Byla jsem nervózní, hrozně nervózní. Zítra se měli ostatní utkat s upírem, který mi zabil tátu a strašně jsem se o všechny bála. Říkala jsem si, že se bojím neoprávněně, že jich je hodně a on jenom jeden, ale stát se může cokoliv a nevím, jestli bych si odpustila, kdyby se jim kvůli mě něco stalo.

Ráno přišlo, i přes nesnadné usínání, rychle a já byla jako na trních. Jacob se v domě ještě na chvíli mihl, než se šel sejít se smečkou. Chtěla jsem jít s ním, ale jeden pohled na mámu mi opět připomněl, proč zůstávám doma. Přitáhla jsem si křeslo k oknua a sedla jsem si do něj, zvedla jsem nohy na sedátko a objala si je. Začaly tak nejdelší hodiny v mém životě. Nereagovala jsem na mámino volání k obědu, na Billyho výzvy k partičce karet, nereagovala jsem prostě na nic. Pouze jsem seděla v křesle a hleděla jsem z okna. Vyhlížela jsem jakékoliv náznaky, že by se kluci už vraceli, ale jediné, co jsem viděla, byly stromy, které se ve větru ohýbaly.

Uběhly hodiny, kdy jsem stále jenom seděla, když se najednou stalo něco jiného. Ucítila jsem zápach. Důvěrně známý zápach, ale i tak naprosto jiný. Upír. V okolí se pohyboval upír a nebyl to nikdo z Edwardovy rodiny. Prudce jsem vyskočila a zahleděla se z okna. Byl tady, blízko, velmi blízko. Nasála jsem vzduch, jestli ucítím i někoho dalšího, Cullenovi nebo měniče, ale necítila jsem je. Zaplavila mě vlna strachu. Ten upír byl tady, v blízkosti mé mámy a strejdy a já byla jediná, kdo ho mohl zastavit předtím, než by mohl ublížit někomu dalšímu, koho mám ráda. Věnovala jsem mamce, která zrovna vcházela do pokoje, poslední pohled, než jsem se proměnila a proskočila otevřeným oknem ven. Slyšela jsem, jak za mnou máma volá, ale jediné, co mě zajímalo, byl ten upír. Uháněla jsem směrem k němu a myslela na odplatu za všechno, o co jsem kvůli němu přišla.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků, 26. kapitola: