Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství nebe-3.kapitola

12.08.2009 (12:30) • Ell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1071×

3.kapitola - Carlislovo sídlo

Projeli jsme bránou po štěrkové cestě, po jejichž obou stranách byly mohutné stromy. Zpoza těch stromů vyčuhovala nádherná budova, ke které vedlo kamenné schodiště. Před dveřmi bylo odpočívaslo se sloupy, které nad ním držely střechu. Byly tam mohutné dveře z tmavého dřeva. Budova byla dost velká a měla plno oken.

Carlisle vystoupil z kočáru a pomohl mi také ven. Vedl mě ke schodišti a potom nahoru po něm až k těm velkým dveřím. Uchopil do ruky klepadlo, které mělo tvar anděla a třikrát zaklepal.

Za okamžik se dveře začaly otvírat a za nimi se objevila postarší menší žena plných tvarů s velice vlídnou a přátelskou tváří. Šaty měla obyčejné černé s bílou zástěrou. Vlasy černé barvy měla vyčesané do drdolu a jen pár pramínků ji neposlušně splývalo kolem úzkého obličeje. Oči měla tmavě hnědé, ale byla v nich vidět radost. Nos měla trošku bambulovitý a ústa plná. „Isabello, dovolte mi představit vám mou hospodyni Annu.“ Promluvil jako první Carlisle. „Vítejte u nás, slečno Isabello, tak moc jsme se na vás všichni těšili a nemohli se dočkat, až konečně přijedete.“ Mačkala mi ruku a příjemným hlasem na mě chrlila slova. Anně bylo něco kolem padesáti pěti, ale hned na první pohled bylo jasné, že je to taková ta čiperná babička. „Anno, to by stačilo, teď prosím zavolejte Hilary a jděte tady Isabele přichystat horkou koupel a čisté šaty, musí být celá promrzlá. Jakmile budete hotovy, zavolejte mě. Budu v knihovně.“

Tento rozhovor jsem vnímala jen částí mé pozornosti. Většinu jsem jí soustředila na vybavení haly, do které jsme vešli. Byla to vysoká místnost s mnoha okny a černobílou kostkovanou podlahou. Z této místnosti vedly dvě dřevěné schodiště s krásně vyřezávaným zábradlím na odpočívadlo v druhém patře. Dále odtud vedlo několik dveří a dvě chodby, jedna nalevo a jedna napravo.

Za chvíli mě za ruku čapla Anna a ž mě táhla po jednom z těch schodišť nahoru.  Když jsme stoupali nahoru všimla jsem si krásného skleněného lustru s mnoha svíčkami. Už jsem se nemohla moc rozhlížet, protože mi Anna začala klást otázky jednu za druhou a já se snažila pohotově odpovídat. Z odpočívadla ve druhém patře jsme se dostali do jedné chodby, z které vedlo po obou stranách několik dveří. Anna mě zatáhla do 3 nalevo a zavřela za mnou. Tato místnost měla nejspíše sloužit jako koupelna. Byla laděná do bílo modré barvy. Modré tapety na stěnách s jedním menším oknem, bílomodré kachličky na zemi a modrý koberec ležící na malém vyvýšeném stupínku v rohu místnosti. Na stupínku stála vana, v které už byla nalitá tak horká vody, že se z ní až kouřilo. Také zde bylo umyvadlo, spoustu skříněk bílé barvy, obrovské zrcadlo v modrém rámu a dvoje dveře, kromě těch, kterými jsme přišly. Po místnosti pobíhala dívka asi 17-ti letá vysoké, štíhlé postavy v modrých šatech. Přiběhla ke mně. „já jsem Hilary“ zapištěla a objala mě. Já jsem nesměle zašeptala, že se jmenuji Isabella. „Tak moc jsem se na tebe těšila, Bello. Promiň, snad ti nevadí, že jsem ti řekla Bello.“ lekla se. „Mě to vůbec nevadí, tak mi říkala má máma a bráška, když ještě byli se mnou.“Smutně jsem sklopila zrak. Hilary se nechápavě podívala na Annu, ale nekomentovala to. Já věděla čemu se diví a tak jsem jim to hned vysvětlila. „Žena, u které jsem žila, byla pro mě jako moje matka, protože jsem svojí pravou matku nikdy nepoznala. Emmett taky nebyl můj pravý bratr, ale měla jsem ho tak ráda, jako by byl.“ Obě se na mě soucitně podívaly a potom začaly brebentit o něčem jiném, asi viděly, že mi tyto vzpomínky nejsou příjemné.

Potom mi Hilary i Anna pomohly ze sebe svléknout mé staré roztrhané šaty, umýt se a oblékly mě do nádherných červených šatů a učesaly mi elegantní, ale jednoduchý účes. Příjemně se mi s oběma povídalo. Od Hilary jsem se dozvěděla, že bude něco jako moje komorná a zároveň učitelka, naučí mě psát, číst, vyšívat a spoustu dalších činností.

Jakmile jsem byla hotová Hilary mě odvedla chodbou zpět na odpočívadlo u schodiště a pak jsme se vydaly chodbou opačným směrem. Tato chodba byla kratší, ale  za rohem pokračovala dále. Zastavily jsme se před dveřmi asi uprostřed chodby. Hilary si uhladila šaty a zaklepala. Zevnitř se ozval Carlislův hlas, který nás vyzíval, abychom vstoupily. Jakmile Hilary otevřela dveře opět mi spadla brada. ocitla jsem se v místnosti, po jejímž obvodu byly samé police s knihami. Uprostřed byly dvě křesla a sedačka, na které seděl Carlisle s velmi tlustou knihou v rukou. Jakmile nás spatřil, zaklapl knihu a položil ji na konferenční stolek. Vyzval nás, abychom se posadili do křesel. Já se rozhlížela po místnosti, které byla laděná do zlaté barvy a nábytek byl z tmavého dřeva. Posadila jsem se do velmi pohodlného křesla. Carlisle se usíval a mě napadlo, že on se snad ani nikdy mračit nebude. „Moc vám ty šaty sluší, slečno Isabello.“ „Děkuju.“ sklopila jsem zrak a začala se červenat, jako vždy, když mě někdo pochválil. „Chtěl jsem se vás otázat, zda bychom si navzájem nemohli tykat. Když máte být mou pomocnici, nějaké zbytečné zdvořilosti s vykáním někdy i překáží.“ Mile se usmál. „Jistě.“ Překvapilo mě jeho přání, ale proč bych mu neměla vyhovět, znělo to logicky a taky jsem byla zvyklá, že mi všichni tykali, takže mi bylo vykání i celkem nepříjemné. „Myslím, že teď by sis měla jít pořádně najíst. Anna už ti v kuchyni něco připravuje a potom by sis měla jít prohlédnout tvůj pokoj a odpočinout si. Zítra, pokud budeš chtít, si můžeš prohlédnout celý dům a můžeme si vyjet na projížďku po okolí v kočáře, nebo na koních. Tady Hilary bude něco jako tvá komorná a učitelka, takže kdybys cokoliv potřebovala, neváhej se jí zeptat. Mě se také samozřejmě můžeš na cokoliv otázat, ale někdy není tak jednoduché mě v tomto domě najít. pokud tu ovšem jsem. Často vyjíždím po okolí prohlédnout své pacienty. Zatím tě nebudu zatěžovat s tím, abys jezdila se mnou. Chápu, že je pro tebe všechno nové a proto chci, aby sis zde u nás nejprve zvykla.“ Ještě jsme si chvíli povídali a pak mě Hilary odvedla po schodišti dolů do jídelny. Byl zde dlouhý stůl s 10 nádhernými židlemi. Tato místnost byla laděna do smaragdové zelené barvy. Úplně všechno bylo v této barvě. koberec, stěny, dlouhé závěsy v oknech i polstrování na židlích. Hilary mě posadila na jednu z židlí, před kterou byla na stole nachystaná kupa všelijakého jídla. Doteď jsem byla tak ohromená, že jsem zapomněla i na to, že už jsem několik dní pořádně nejedla. Věděla jsem, že to bude vypadat neslušně, ale já měla takový strašný hlad. začala jsem se cpát ani nevím čím. Ze zadu ke mně přistoupila Anna a pošeptala mi do ucha. „Pořádně se najez Bello, jsi tak vyhublá.“ Jakmile jsem už do sebe nemohla dostat ani sousto, odvedla mě Hilary zase nahoru po schodišti. Šli jsme tam, kde jsem předtím byla v koupelně, ale zastavily jsme se až o jedny dveře dál. Hilary je otevřela a vtáhla mě dovnitř. Ocitla jsem se v nádherném pokoji. Jako první můj pohled upoutala obrovská postel s nebesy a červeným povlečením. Vlastně celý pokoj byl laděn do červené a bílé barvy. Byla tam taky velké prosklené dveře pravděpodobně na balkón, stoleček se zrcadlem a židličkou před ním. V rohu stála sedačka se dvěma křesly a konferenčním stolkem a knihovna zaplněná knížkami. Z pokoje vedly dvoje dveře. Chtěla jsem vědět, kam vedou, ale nabyla jsem schopná pohybu.

Hilary mě předběhla a začala lítat po pokoji a otevřela jedny dveře a já poznala koupelnu, ve které jsem dnes už jednou byla. „Tohle je tvoje koupelna. Poznáváš ji, ne? Už jsi tam dneska byla.“ Potom přiletěla k dalším dveřím a než je otevřela, otočila se na mě a mávla, abych za ní přišla. Šla jsem pomalu k ní a ona zapištěla. „Teď se podrž Bello. Tohle je tvoje šatna.“ S těmi slovy rozrazila dveře a vtáhla mě dovnitř.

Uprostřed byla sedačka a kolem dokola byly všude dveře. Hilary začala pobíhat a otevírat skříně a mě se postupně začalo ukazovat více a více přenádherných šatů, šátků, kabátků, klobouků, vest, dokonce i kalhot a ještě mnoho dalšího oblečení. Zůstala jsem zírat doslova s otevřenou pusou. Hilary ke mně odcupitala a zapištěla. „To je nádhera viď? Tolik oblečení jsi ještě nikdy neviděla, co?“ Popadla mě a začala se se mnou točit dokolečka. Já se ani nestihla ještě vzpamatovat a ona už se zastavila a přísně pronesla. Musíš si odpočinout, jinak se bude pan Carlisle hněvat.

Pomohla mi se odstrojit, navlíkla mě do noční košile a uložila do postele. Peřiny byly tak nadýchané, že jsem se probořila hluboko do nich. Jen jsem slyšela, jak klaply dveře a já okamžitě usnula. Byla jsem tak unavená.

Autor: Ell, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství nebe-3.kapitola: