Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná neznámá 4. kapitola

16.06.2015 (20:30) • Emesalie • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1771×

„Tím tvrdíš, že se duše dá ovládat?“ ptal se.

„Jistě. Je to jen další orgán, který potřebujeme k životu. Všichni,“ oznámila jsem mu a pak na něj po očku mrkla.
Tvářil se dost zamyšleně, překvapeně, nadšeně a co já vím co ještě.
Měla jsme z toho radost.
Což mě donutilo přemýšlet, co se se mnou děje. Povídám si tady s upírem, usmívám se na upíra, zamilovávám se do upíra, a...
Počkat, cože? Zamilovávam se do upíra? No, tak to fakt ne. Žádný takový. Upíři jsou zakázání, Swanová!
Žádný zamilovávání do upírů!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhodla jsem se na to nemyslet. Pro mé vlastní dobro. Takže jakmile mě Edward dovedl ke dveřím sídla, rozhodla jsem se jít na lov. Procházka lesem mi prospěje. A alespoň se odreaguju.

Chyba lávky se ukázala, jakmile jsem vkročila do lesa. Nijak mě nepřekvapilo, že jsem svými vyvinutými smysly ucítila upíří pach. Problém byl v tom, že nebyl Cullenových. 
Mračila jsem se na strom přede mnou. Nechtělo se mi hledat nějakého krvežíznivého zmetka. 
Jenže jsem neměla na výběr. Tohle byl můj úkol, moje poslání. Chránit město, kde žiji, i celý svět před těma špatnýma. Nezáleží na tom, zda jsou to upíři, vlkodlaci nebo jiný měniči. Jestli byli zlí, museli zemřít, tečka. 
Ještě chvíli jsem zírala do stromu, aniž bych na něco myslela. Pak jsem si povzdychla. Je čas.
Na nebi vykukoval Měsíc a jeho paprsky prosvítali skrz stromy. Můj čas.
Opatrně jsem se rozhlédla a po zjištění, že tu opravdu nikdo není, jsem se proměnila. 
Najednou jsem už nestála na dvou, ale na čtyřech. Už jsem nebyla člověk, byla jsem tygr. Trošku větší, ale naprosto totožný. Věděla jsem, že si musím dávat obrovského bacha, aby mě žádný člověk neviděl, protože bílý tygři jsou vzácní, natož tady ve Forks.
Zahnala jsem myšlenky na prozrazení a vydala se po tom pachu. 
Kdybych řekla, že mě překvapilo, že vedl k Cullenovým, lhala bych. 
Naštvaně jsem zavrčela. Vážně, oni snad přinášejí smůlu.
Pomalu, aby mě neslyšeli, jsem se vydala na jejich verandu, a tam si lehla tak, aby na mě přes skleněné zdi nebylo vidět. 
Uklidnila jsem svůj dech, který doufám neslyšeli, a zaposlouchala se do hluku v domě.
„Co tady chceš?“ Vrčel Edward na toho někoho.
„Ale no tak, lásko, slíbil jsi, že mi dáš ještě jednu šanci,“ prosila nějaká dívka. Aha, takže od ní asi nebezpečí nehrozí.
V tu chvíli jsem se měla zvednout a odejít hledat jiné zloduchy, jenže já zůstala. 
Chvíli tam ještě debatovali a já byla tak zažraná do jejich rozhovoru, takže jsem neslyšela kroky z lesa.
„Hele, Rose, zlato, koukej. To je bílej tygr!“ Uslyšela jsem za sebou Emmetta.
No, do prde- prčic! 
Vyděšeně jsem se na Emmetta podívala. 
Jeho oči zářily nadšením. 
Sakryš, to není vůbec dobrý. Vyděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala únikový východ. 
V tu chvíli se otevřely dveře a ven vyšel Edward v doprovodu nějaké blondýny a za ním zbytek rodiny, teda krom Emma a Rose, ti už venku byli.
Všichni, krom Carlislea, na mě vyjeveně zírali. 
Podívala jsem se mu do očí. On se díval do mých a mračil se.
Odtrhla jsem od něj pohled a přesunula ho na Alici, která mi bránila v odchodu. Zavrčela jsem na ni.
Ona jen překvapeně zvedla obočí a přešla ke mně blíž.
„To zvíře je nějak velký,“ řekla překvapeně Esmé.
Měla jsem chuť protočit oči, ale udržela jsem se.
„A nefungují na něj naše schopnosti,“ dodal Edward.
Měla jsem chuť se uchechtnout, ale neudělala jsem to. 
Nesmím se prozradit.
„Měli bychom to vrátit do zoo,“ navrhla Rose.
Tak to jsem zvědavá do jaké. Nejbližší je v Port Angeles a to by tygr přes noc nedal, ani kdyby se zbláznil.
„Pochybuji, že je ze zoo, to bychom už viděli ve zprávách, že nějaký utekl,“ řekl mé myšlenky nahlas Edward.

„Tak si ho necháme,“ rozhodl Emmett.
No bezva, to jsem ještě potřebovala. Vyděšeně jsem se podívala na Carlislea.
Ten si povzdychl. „Ne, pustíte ji,“ řekl hlasem, který nepovoloval námitky.
Oddechla jsem si, ale až ve chvíli, kdy mi Alice uhnula z cesty.
Když jsem procházela kolem tý blondsky, podívala jsem se na ni. 
Měla zlaté oči. Takže jsem neměla žádný důvod být na ni naštvaná. Jenže já byla.
Takže, když jsem kolem ní procházela, zavrčela jsem. Viděla jsem, jak Carlisle protočil očima a jak se ona připravovala ke skoku.
Proto jsem se otočila a vběhla do lesa. Slyšela jsem za sebou kroky a cítila její pach. Ale nebyla jediná, kdo za mnou běžel. Zamračila jsem se. Najednou jsem před sebou uviděla skálu. Rychle jsem za ni zaběhla a proměnila jsem se zpátky v člověka.
Sotva jsem stihla udělat jeden krok a ta fúrie vběhla upíří rychlostí za roh. 
Překvapeně jsem vyjekla. Bylo to sice jen hraný, ale znělo to vážně skvěle. 
Ona se na mě překvapeně a vyděšeně dívala. Najednou se za ní objevil Edward s Emmettem a Jasperem.
Sakra, ještě si mě spojí s tím tygrem, sakra, sakra.  
„Bello, co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Jasper.
„Já se byla projít. Bolela mě hlava a čerstvý vzduch v lese pomáhá.“ Pak jsem se hraně zamračila. „A asi se trochu ztratila.“ Usmála jsem se nevinně. 
Edward si mě ještě chvíli prohlížel, ale pak se pousmál. „Nechceš donést domů?“ nabídl mi.
Protože jsem byla krutě unavená a chtěla jsem naštvat tu fúrii, přikývla jsem.
Edwardovi se ještě rozšířil jeho dokonalý úsměv. Vypadal jako bůh.

„Vlez mi na záda,“ pobídl mě. 

Rozesmála jsem se. Nevědět co je zač, myslela bych si, že na mě kašle.
Zato ta upírka se netvářila zrovna nadšeně.

„Edwarde, co děláš?“ mluvila tak potichu, že by ji člověk neslyšel. Smůla já člověk už nejsem.
Edward se na ni usmál. „Nic o co by ses měla starat!“ oznámil jí. Pak se otočil, rychlosti zvuku si mě vysadil na záda a rozběhl se do lesa. 
U nás před domem jsme byli během pěti minut.
Edward mě opatrně sesadil a já se na něj usmála.
„Děkuju.“ 
Edward jenom mávl rukou jako že nic. „Dobrou noc, Bello,“ popřál mi.
Zívla jsem. „Díky,“ poděkovala jsem znova. 
Pak jsem jenom naťukala kód od vrat a utíkala do domu. 
Dala jsem si rychlou sprchu a pak zapadla do postele. Dvakrát jsem se převalila z boku na bok a spala jako zabitá. Jen jsem měla pocit, že tu se mnou někdo je. Dobrý pocit.

Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná neznámá 4. kapitola: