Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost díl 2

12.03.2009 (17:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2186×

2. Ve Forks se taky chodí do školy

Do Forks jsme dorazily v sobotu a než jsme vybalily všechny naše věci a zabydlely se, bylo najednou pondělí ráno. Den, který nemám ráda, protože to znamená jít zase do školy. A toto pondělí jsem neměla obzvlášť ráda. Nejen, že musíme do školy, což je děsný samo o sobě, ale my musíme do NOVÉ školy plné cizích lidí a jejich zvědavých pohledů. Kéž by si nás nikdo nevšimnul a na nic se nevyptával. Byla jsem z toho nervózní a pěkně podrážděná na rozdíl od Eileen, která si dokonce cestou do školy broukala. Lezlo mi to krkem a tak jsem se pozorněji soustředila na řízení. „Hlavně žádný přestupek, žádná rychlá jízda" říkala jsem si. Eileen si přestala broukat a zeptala se mě „Nezajedeme po škole do Olympie? Odreagovat se?" Jo, klidně, stejně jsem chtěla koupit nějaké bytové doplňky. Ale řídit budu já!" „Klidně" souhlasila Eileen.

Školu jsme, kdo by to byl řekl, našly rychle. Cesta nám trvala jen chvilku a to jsem jela předepsanou rychlostí, což jak asi chápete často nedělám. U školy už byla spousta lidí, parkoviště už bylo skoro obsazené, ale zaparkovat se dalo. Avšak náš plán jak splynout a nebudit rozruch dostal trhlinu. Mohlo za to naše auto. Všichni měli starší modely aut a některá auta dokonce vypadala, že se brzo rozpadnou. Jedinou výjimkou bylo stříbrné, nablýskané Volvo. „Myslím, že sem naše Audi nezapadne" povzdechla jsem si nahlas. „Však si lidi zvyknou, jen kvůli nim nebudeme jezdit nějakou polorozpadlou šunkou" řekla Eileen a vystoupila. Následovala jsem ji. Ještě jsem nezabouchla dveře když se na mými zády ozval obdivný hlas „Wau ! To je nová Audi TTRS?" „Jo, je" odpověděla jsem hlasu a otočila se, tak abych viděla, komu ten hlas patří. Byl to kluk asi v našich letech. Modrooký blonďák, který pokračoval „Paráda, to je auto snů! Ale jak to? Vždyť v Evropě se prodává teprve pár týdnů a vy už ho máte?" „Hm, koukám, že je to auto nejen našich  snů. Dostaly jsme ho od strýce k narozeninám" odpověděla mu Eileen „Zase strýček Arthur, ještěže ho máme" pomyslela jsem si a Eileen se ušklíbla. „Já jsem Eileen Lawsonová a tohle je moje dvojče Hailey, v soboru jsme se přistěhovaly. Myslíš, že bys nám to tu mohl ukázat a povyprávět jak to tu chodí?" pokračovala Eileen v rozhovoru s blonďákem. „Jasně, že váháte...ježíš pardon, já se nepředstavil. Jsem Mike Newton. Moji rodiče mají ve městě obchod s outdoorovým vybavením" „A naši rodiče jsou mrtví" odsekla jsem podrážděně a sama se vydala o chřtánu školy. Ani nevím, proč jsem tam reagovala. Najednou jsem se cítila ještě nervóznější a podrážděnější. Moje smysly větřily, že něco není v pořádku, ale já zatím netušila co. Snad to bude jen tím novým prostředím, to bude v pohodě snažila jsem se uklidnit a zároveň mi došlo, jak hnusná jsem na Mika byla. Snažil se být přátelský a já se chovala jako kráva.

Zpomalila jsem a Eileen s Mikem mě dohonili. „Promiň Miku, je mi to líto jak jsem vylítla, ale jsem nějaká podrážděná to bude těmi změnami"omluvila jsem se mu. „To je v pohodě, chápu." usmál se na mě povzbudivě a já se cítila ještě hůř. „Díky...nevíš kde je učebna trigonometrie?" snažila jsem se být taky přátelská. „Vy teď máte trigonometrii? Tak to ji máme spolu, pojďme" zavelel Mike a my jsme jej následovali k učebně. Bohužel už nebyla dvě volná místa vedle sebe, tak jsme s Eileen seděly každá na druhém konci třídy. Ale nám to nějak zvlášť nevadilo. Stejně jsme celou hodinu prokecaly. Co hodinu, dokonce celé dopoledne. Mike na nás pokaždé počkal před učebnou,aby nám mohl říct, kam máme jít teď. „Dneska nemáme moc společných hodin, ale zítra a pozítří jo, to je super" rozplýval se Mike nad našimi rozvrhy. Já a Eileen jsme měly všechny hodiny společně až na biologii a angličtinu. V těchto hodinách už bylo jen jedno místo, takže když jsem já měla biologii, Eileen měla angličtinu. Ani mi to nevadilo, ale Eileen byla rozhozená. Angličtina jí moc nešla tedy hlavně literatura a teď jí nebude mít kdo ve třídě radit a nebudu jí moct radit ani já, protože se budu muset soustředit na svoje testy a svoji práci. No alespoň se začne učit a třeba zjistí jak je to skvělej předmět. „No to teda není abys věděla, je to nuda brát takový starý vykopávky, kdo to má číst? Kdybychom brali alespoň novodobou literaturu" vztekal se její hlas uvnitř mě.

Nemělo cenu se s ní začít hádat tak jsem sem se jen škodolibě culila. „Co je?" zeptal se nechápavě Mike „Nic jen jsem si představila co bych si dala k obědu, už mám děsnej hlad" odpověděla jsem mu. „Jo to já taky" souhlasila semnou Eileen. „Tak jdeme, představím vás mým přátelům, budou se vám líbit" řekl Mike a dal se do kroku. Když jsme vcházeli do jídelny měla jsem velice nepříjemný pocit, stejný jako ráno. A stejně jako ráno jsem nevěděla proč.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost díl 2: