Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 9. Návštěva

23.03.2009 (09:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1936×

9. Návštěva

Následující ráno jsem do školy jela s Edwardem a Eileen jela sama. Bála jsem se, aby jí to nevadilo, ale bylo to zbytečné. Dokonce byla nadšená, protože dneska jsem měla řídit já, takhle si to mohla vychutnat sama.

„Tak jak to šlo doma?" zeptala jsem se Edwarda hned mezi dveřmi, když pro mě přijel. „To ani nedostanu polibek na přivítanou?" zamračil se, ale já jsem věděla, že se nezlobí, protože jeho oči se smály. „Samozřejmě jich dostaneš tolik, kolik si jich budeš přát" „Opravdu, tak to se mi zamlouvá. Ale počítej s tím, že to nebude zrovna malé číslo" „V to doufám" řekla jsem a pak jsem jej políbila. „Musíme jet, nebo přijdeme pozdě" řekl po několika minutách Edward „To je mi jedno" zaprotestoval jsem a hlásila se o další polibek. Nedočkala jsem se jej, místo toho mě Edward odvlekl do auta. „Když už se semnou nechceš líbat, odpovíš mi alespoň na moji otázku?" řekla jsem uraženě „ Ale jdi, však víš, že kdybych mohl, tak se s tebou budu líbat od rána do večera, po celou věčnost. Jen se teď snažím být zodpovědný, když ty nejsi" „No jen aby...a co ta odpověď?" mámila jsem z něj, abych si mohla udělat obrázek, co nás večer čeká. Ano, už dnes večer jsme s Eileen měly jít ke Cullenovým. „ Šlo to úplně normálně" odpověděl mi, ale mě jeho odpověď neuspokojila. „ A mohl bys mi prosím specifikovat, co u vás v rodině znamená slovo normálně?" „Esme a Carlisle byli nadšeni a připrav se na to, že Carlisle bude chtít zkontrolovat tvoji ruku. Bolí to ještě?" „Ne už ne, vlastně si myslím, že už je to v pořádku. Sice se hodně lámu, ale srůstám rychle. A co ostatní?" „No...Japer byl rád, protože vidí, jak je Alice šťastná, Emmetovi to bylo jedno a Rose zuřila, takže normálka" „Aha, tak to se mám vskutku na co těšit" posteskla jsem si a pevněji jsem stiskla Edwardovi ruku. Nic na to neřekl, jen se usmál.

Škola uběhla rychle. Až moc řekla bych. Na obědě jsme neseděly Angelou, Mikem a spol, nýbrž s Edwardem a Alice, zatím co zbytek Cullenových nás vraždil očima. Rose obzvlášť. Pomalu, ale jistě jsem se začala psychicky připravovat na peklo, které nás večer čekalo.

V šest večer, pro nás přijela Alice. Sice jsme jí tvrdily, že bychom trefily a že jezdit nemusela, ale nakonec jsme jí byly vděčné. Odbočka k jejich domu byla vážně nenápadná, což se ale nedalo říct o jejich sídle. Jinak se to, co jsme uviděly ani popsat nedalo. Veliký, na pohled vzdušný dům, vypadal jako by byl celý ze skla. Ve všech oknech se svítilo. Když jsme vystoupily z auta, přiběhl Edward. „Ahoj", řekl a políbil mě „to je na přivítanou, abys věděla" a spiklenecky se usmál. „Jéé nechte toho vrkání a pojďte, ať už to máme za sebou" šklebila se Eileen „Závidíš snad?" vmetla jsem jí. Moc dobře jsem totiž věděla, že tu nejsem jediná zamilovaná, ale Eileen si to zatím nepřipouštěla. Znova se zašklebila a šla s Alice směrem k domu. Já a Edward jsme se vydali za nimi. „Neboj se, jsem tu s tebou" zašeptal mi Edward do vlasů a rukou mě objal kolem pasu.

Když jsme vešli do domu, všichni už na nás čekali. „Tak to je Eileen a Hailey, rodinko."zašveholila Alice. „Tohle je naše maminka Esme a ostatní už myslím znáte" pokračoval Edward v představování.„Jak se ti vede Hailey? Ruka ještě bolí?" zeptal se Carlisle „Ne, už ne, myslím, že už je v pořádku" „To si nemyslím, vždyť je to jak dlouho, týden  nebo dva, co se ti to stalo?" „Ano, ale já se hojím rychle" „Víte, Hailey a Eileen tu nejsou jen tak bezdůvodně" podotkl Edward „Samozřejmě, chtěl jsi nám představit svoji dívku a její sestru" řekla Esme a usmála se „Ano, to ano. Ale je něco, co by vám rády pověděly" uváděl věci na pravou míru. Všichni se na nás tázavě podívali. „Ano a copak?" zeptal se Carlisle. Eileen se nadechla a spustila „Víte, důvod, proč se Hailey tak rychle uzdravila, je asi proto, že nejsme lidé." „Jsme poloviční upírky" dodala jsem. „Cože???" vykřikla Rosalie zatím co Emmet měl záchvat smíchu. Carlisle a Esme se po sobě nechápavě podívali a pak se Carlisle začal ptát. „Ale jak to?" „Naše matka byla taky poloviční upírka. Abych to vzala popořádku...naše babička z máminy strany byla člověk, zemřela při porodu a našeho dědu neznáme, neznal jej nikdo a tak naše máma vyrostla v sirotčinci." vyprávěla Eileen „ a až opustila sirotčinec, poznala se s naším tátou, upírem, vzali se a měli nás. No a po našem narození došlo k mamčině proměně v upíra" dokončila jsem naši rodinou historii. „ Co se vlastně stalo s vašimi rodiči?" zajímalo Esme. „Zemřeli" „Zemřeli? Jak to?" divila se. „V den našich narozenin někdo zapálil náš dům, když jsme s Hailey byly ve škole." „A naši rodiče byli uvnitř" doplnila jsem zlomeným hlasem a Edward mě pevněji objal. „Máte tušení, kdo to mohl udělat nebo proč?" zajímalo Carlisla. „Ne" odpověděla mu Eileen „Je nám moc líto, co se stalo. Ale teď už bude všechno v pořádku, teď jste tu s námi" řekla Esme a povzbudivě se usmála. Trochu mi tím připomněla naši mamku. „Nám je zase líto, že jsme to před vámi tajily, ale netušily jsme, že to vezmete tak dobře" řekla Eileen „A co jste jako myslely? Že vám utrhneme hlavy nebo co?" chechtal se Emmett „No...vlastně ano, tom nejhorším případě ano" řekla jsem a to už se nesmál pouze  Emmett, ale všichni Cullenovi a my s nimi. „Abyste věděly, tak já jsem ráda, že jste upírky. Představa, že nám sem Edward s Alice dotáhnou lidi, kteří mohou zjistit, kdo jsme a prozradit to, mě pěkně vytáčela" překvapila nás Rosalie „A vůbec! To není fér" pokračovala „ tak vy jste si chodily nakupovat a já jsem o to přišla!" „Však to nebyly naše poslední nákupy" řekla Eileen s úsměvem, „Vlastně jsme měli v plánu další nákupy už zítra" dodala Alice a já jsem nestačila zírat. Rosalie mě vážně překvapila. „Zase, nákupy" zašklebil se Emmett  „co si raději vyjet někam na lov? Docela by mě zajímalo, jak loví poloviční upírky" „Ale Emmete, není všem dnům konec, na lov můžeme i jindy" krotil jej Jasper, protože viděl, jak se na Emmettův nápad tvářila Alice. „Dobře, tak kompromis. Zítra nákupy a v neděli lov?" nevzdával se Emmett a vyhrál, protože nikdo neměl námitky. „Hurá!" zaradoval se a nebyl jediný. Taky jsem se radovala, že ta dnešní návštěva tak vyšla. Ani v těch nejdivočejších snech, by mě nenapadlo, že nás Cullenovi takhle příjmou. Nejen, že se nezlobili, ale oni nás hned přijali do rodiny. Edward mi ukázal dům, Alice a Rose zase Eileen svoje šatníky. Mě oblečení zase tak moc nezajímalo, takže jsem si po prohlídce domu povídala s Esme o bytových doplňcích, na kterých jsem ujížděla, zatímco Edward hrál na piano. Emmett a Jasper hráli scrabble, ale tím způsobem, že po sobě házeli písmenka a vyváděli přitom jako malí kluci, Carlisle se je snažil mírnit, ale oni se nedali.

Večer, když jsem usínala, jsem se cítila vážně šťastná. Po dlouhé době opravdu a bez výhrad šťastná. Měla jsem pocit, že teď už je všechno v pořádku a nic špatného se nemůže stát, ale mýlila jsem se...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 9. Návštěva: