Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 7. Rozhodnutí

20.03.2009 (23:26) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1866×

7. Rozhodnutí

Alice k nám dojela po setmění. Bylo na ní vidět, jak je nadšená a jak hoří netrpělivostí. „Tak na co máte chuť? Co budeme lovit?" „No já tak maximálně králíka" odpověděla jsem ji posmutněle „Tak to teda ne, neříkej, že ti chutnají králíci?" pronesla Alice a zatvářila se nevěřícně. Na vysvětlení jsem zvedla pravou ruku. „No jasně, úplně jsem na to zapomněla" „Víš, obvykle lovíme srny a jeleny, na nic většího si netroufáme, na to si počkáme až po přeměně" objasnila naše stravovací návyky Eileen. „To je fajn, to já  taky, mám je ze všeho nejraději a Esme taky. Vím o skvělém místě kousek od Forks, pojedeme?" „Jo, jasně" souhlasily jsme s Alice a vydali se na cestu. Opravdu to nebylo daleko od Forks. „Alice, jsi si jistá, že tu nepotkáme nikoho z tvé rodiny?" zeptala jsem se, když jsme procházely lesem a větřily pach zvěře. „Ano, to jsem, chlapi jsou na velkou zvěř jako jsou medvědi, pumy a tak. No a co se týče Esme a Rosalie tak ty ještě na lov nemusí, půjdou až v pátek" uklidnila mě. Nechtěla jsem, aby nás tu někdo z její rodiny viděl, a řekl to Edwardovi. Už se mi to předním nechtělo tajit, ale takto se to dozvědět nesměl. A pak jsem si vzpomněla, na ten incident v nemocnici a na možnost, že Carlisle už to naše tajemství taky asi zná, ale chtěla jsem to mít potvrzené od Alice tak jsem se jí na to zeptala. „No, měly jste vážně štěstí" řekla „napadlo ho to, ale jste tak moc lidské, že usoudil, že je to vaším sourozeneckým poutem." „Takže se doma zmínil?" trošku mě to vyděsilo „Jo, ale byla jsem u toho jen já a Esme, ostatní byly venku a neslyšeli to. Vlastně jsem ráda, že ses to rozhodla Edwardovi říct, teď bude všechno mnohem jednodušší." řekla s úsměvem „Tak ty už ses rozhodla? A jsi si jistá?" zeptala se mě Eileen „Jo, jsem. Vadí ti to? Promiň, že jsem tě to nenechala přečíst v mých myšlenkách, ale tak nějak jsem si to potřebovala rozmyslet sama. Ale pokud máš jakékoliv námitky, tak je budu respektovat, nemusíme to přece říkat celé rodině. Já se spokojím, když to bude vědět Edward" vysvětlila jsem jí svůj postoj. „Myslím, že bychom to měly říct všem, ale samozřejmě to prvně řekni Edwardovi. Ostatním to povíme pak." „Dobře" souhlasila jsem s Eileen a pak už nebyl čas cokoliv rozebírat, protože blízko nás bylo pár srn a my jsme se rozběhly směrem k nim. Sice jsem se vážně snažila, ale nakonec mi jednu musela ulovit Alice. Měla z mé nemotornosti zábavu.

Následné ráno jsem byla jako na trní. Hlad už mě sice netrápil, ale pořád jsem nevěděla, jak jen to mám Edwardovi říct. To k němu mám jen tak přijít a říct „Víš, já nejsem člověk, jsem poloviční upír, co ty na to?" Ne, to teda nešlo. „Hlavně mu to prosím tě neříkej ve škole." poradila mi Eileen, když viděla, že nevím co si počít.  Strašně jsem se bála, že ho ztratím, že mě zase začne ignorovat a kdo ví co ještě. A bylo mi ještě mnohem hůř, když jsem ho uviděla před školou. Od auta si to s Alice zamířili rovnou k nám a mě se začalo dělat špatně. „Nepanikař, to bude v pohodě, uvidíš" podporovala mě Eileen, ale jí se to mluvilo. Ona ho nemilovala. Zato já jo a proč si to nepřiznat?

„Ahoj, jak jste se vyspaly, byly jste unavené?"zeptala se šibalsky Alice a my se na nic zašklebily. „A víš, že ani ne?" odpověděla jí Eileen s úsměvem „Proč by jako měly být unavené? Co jste včera prováděly?" nechápal Edward. „Ale nic, však neboj, brzo se to dozvíš" řekla mu Alice a mrkla na mě. Měla pravdu, brzo se to dozví. Kdybych alespoň věděla jak mu to říct, nebo kdybych se tak nebála. Alice jako by věděla na co myslím řekla „Neboj se, možná ti to otevře bránu k novým možnostem"  a zamrkala. Nechápavě jsem se na ni podívala, měla snad vizi, ve které viděla, jak bude Edward reagovat? Doufala jsem, že ano. „Alice neděs je, někdy mluvíš vážně z cesty" řekl Edward a vzal mi batoh. Tentokrát jsem se na žádný odpor nezmohla. Měla jsem plnou hlavu toho, tak mu říct pravdu. „Děje se něco?" zeptal se mě Edward, když viděl jak jsem mimo. Sebrala jsem všechnu svoji odvahu a řekla „Ano, děje, ale nechci to řešit teď a tady" Starostlivě se mi zadíval do očí, tenhle pohled jsem ještě neznala, ale bylo mi jasné, že se o mě bojí. „Neboj, snad to nebude tak hrozné" snažila jsem se jej uklidnit. Pousmál se „Nechceš se jít po škole někam projít? Můžeš mi pak říct co tě trápí. Teda pokud budeš chtít" „Ano, to bych moc ráda" souhlasila jsem a ulevilo se mi, že mi to tak usnadnil.

Celý den se přímo nekonečně táhnul. Bohužel jsme dneska měli dlouhé vyučování. Výhoda byla, že jsme psali dost písemek, takže jsem nemusela myslet na to, co mě čeká odpoledne. Vlastně je to naše první rande a já to tak zkazím. „Ach jo" zoufala jsem si a Eileen se mi chechtala. „Však počkej, až se ty zamiluješ" řekla jsem jí. „Já? Zbláznila ses? A do koho asi? Takovej člověk neexistuje"oponovala mi a teď jsem se musela začít smát. „No já bych o jednom věděla" nadhodila jsem škodolibě a Eileen hned poznala koho tím myslím. „No to tak, ani za nic. Už ti z Edwarda vážně hrabe" durdila se, ale mě to kupodivu pomohlo. Dost možná jsem se už i těšila, až Edwarda zase uvidím. Dneska měl kratší vyučování, tak jsme se na obědě domluvili, že mě kolem čtvrté vyzvedne doma. Možná měla Eileen pravdu, že už mi hrabe. Neviděla jsem jej tři hodiny a už se mi stýskalo.

„Hailey, už víš, co si oblíkneš?" vytrhla mě za zamyšlení Eileen cestou domů. „Ne nevím, vždyť je to jedno ne? Já mám teď jiné starosti, než co budu mít na sobě. Navíc se půjdeme projít, takže si asi nechám tohle." snažila jsem se Eileen vysvětlit, že oblečení mě vážně nezajímalo." Ale Eileen se nenechala odbýt a jen co jsme dojely domů, mě zavlekla do mé šatny a hned mi začala vybírat hadříky. Nic jsem nenamítala, začínala jsem být netrpělivá a nervózní. Konečně něco vybrala a já se začala převlékat, když zazvonil zvonek u dveří. Byl to Edward. Eileen šla otevřít, zatímco já jsem dokončovala poslední úpravy mého zevnějšku. Musím uznat, že mi vybrala dobře. Usmála jsem se na sebe do zrcadla, abych si dodala odvahu a vyšla jsem z pokoje k nim dolů.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 7. Rozhodnutí: