Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 6. La Push

18.03.2009 (18:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2031×

6. La Push

Ráno mě probudilo slunce. Šimralo mě na tvářích. Hned mi bylo veseleji. První slunečný den za celou dobu, co jsme ve Forks. Elánu jsem měla na rozdávání. Pořád jsem musela myslet na ten včerejší Edwardův telefonát. Dokonce jsem se začínala těšit do školy. Ale pak mi došlo, že pár dní do školy nesmím a on by tam dneska stejně nebyl. To by mu holky už vůbec nedaly pokoj. Usmála jsem se pro sebe a snažila jsem si představit Edwarda na slunci. Byl by ještě tisíckrát krásnější.

Donutila jsem se vstát z mého vyhřátého pelíšku. Musela jsem se něčím zaměstnat, abych na něj pořád nemyslela, ale čím? Nic pořádného jsem stejně dělat nemohla, protože mě ta ruka celkem slušně bolela. Eileen jsem potkala v kuchyni. „Jak to, že nejsi ve škole?" zeptala jsem se jí „A co by sis tu beze mě počala  marode? Prostě jsem se rozhodla, že ti budu dělat pečovatelku" „Aha, spíš si se rozhodla ulít ze školy, protože by ses tam beze mě a Alice nudila, no jen to přiznej" „Tak se to taky může brát" zasmála se. Vlastně  jsem byla ráda, že je doma. S Eileen bylo to domácí vězení snesitelnější. Celé dopoledne jsme se slunily, ikdyž ve svetrech, venku a povídaly si. Vyrušil nás až zvonící telefon. Volal Mike. Prý, že jedou na výlet do La Push, tak se chtěl zeptat, jestli pojedeme taky. Bolest v ruce se dala přežít, takže jsme obě souhlasily, že přijedeme.

V 15 hod. už jsme byly na smluveném místě. Mike a spol. měli menší zpoždění kvůli Lauren, které trvalo než se vymotala z domu. Kluci si z ní dělali legraci. „Co vlastně budeme dělat?" zeptala jsem se. „Kluci chtějí surfovat a taky mají přijít nějací Mikovi kamarádi z rezervace"objasnila mi Angela.  „Nesliboval někdo zábavu?" posteskla si na oko Eileen. „Čau Miku, tak už jste tady ozval se povědomý hlas. Nevěděla jsem kam jej mám zařadit. Otočily jsme se s Eilee a koho jsme nespatřily. Našeho málem sraženého hezouna. „Ty?" vyjekla Eileen a hezoun zároveň „Vy už se znáte?" zeptal se pobaveně Mike. „Jo, ta slepice mě málem srazila u nemocnice" „Nestalo by se to, kdybys dával pozor" „No jasně!" „A víš co? buď rád, že to bylo u nemocnice, alespoň bys to měl blízko" rozchechtala se Eileen „Tak tobě se to zdá vtipný? Ty jsi snad magor?" „Ne, já jsem Eileen Lawsonová a ty?" provokovala jej.  „Alex Raven"nenechal se vyvést z míry. Bylo docela legrační ty dva sledovat, jak se hašteřili.

„Co kdybyste toho nechali?"vložil se do toho Mike. „Alexi to je Hailey, Angela, Jessica a Lauren."představil nás. Kluky ne, takže ti se už asi znali. „Ahoj" zamručel na nás Alex, aniž by odtrhl pohled od Eileen. Dlouho se propalovali očima. Začala jsem sama se sebou uzavírat sázku, kdo tenhle boj vyhraje. Vsadila jsem si na Eileen. A výsledek? Prohrála jsem, Eileen nakonec ustoupila. a nasupeně se s námi šla projít po pláži, zatímco kluci surfovali.

Domů jsme dojely až po setmění. Eileen ještě pořád vřela zlostí a já jsem začínala mít celkem slušnej hlad, ale ne po jídle nýbrž po krvi. V koupelně jsem si všimla, že už mi začaly viditelně tmavnout oči. Do sundání dlahy jsem čekat nemohla. Musela jsem jít na lov dřív. Ale jak to udělat?„Eileen?!?", volala jsem na sestru sestupujíc ze schodů. „Jsem v kuchyni, co se děje?" „Potřebuju jít na lov" řekla jsem jí. „Jo to jsem si všimla, taky bych měla jít" „Ale jak to uděláme? Naše osvědčená taktika je nám teď na nic" povzdechla jsem si. „Nevím, zítra to ve škole proberu s Alice, mohla by jít s námi" „Já nevím, nechci ji otravovat, už tak má kvůli nám doma problémy" „Ale jdi, Alice se o sebe dokáže postarat" zasmála se Eileen „Víš co? Zítra už půjdu do školy s tebou. Ty bolesti nejsou tak děsný a středeční vyučování je krátký" „Jseš si jistá, že to zvládneš? Už se nemůžeš dočkat, až ho uvidíš co?" rýpla si Eileen a já jí neodporovala, usmála jsem se a šla jsem spát, protože jsem se cítila unavená.

Ráno jsem se opět probudila s úsměvem na rtech. Byla to druhá noc, kdy se mi zdálo o Edwardovi, doufala jsem, že ty zlé sny, co se mi zdály předtím, se už nikdy nevrátí. Vesele jsem vstoupila do kuchyně, kde seděla naštvaná Eileen. „Copak sestřičko, špatné sny?" „Špatné? Přímo otřesné to mu nestačilo, že mi vlezl do cesty? On mi ještě musí lézt do snu, frajírek jeden namyšlenej." Musela jsem se jí smát, jinak to prostě nešlo. Naštěstí ji ta nálada brzo přešla. Když jsme se dopravily ke škole, Alice už na nás čekala. „Čau lazare, co ty tu děláš? Nemáš být doma?" „Však jsem byla a už mi to stačilo, potřebuju mezi lidi"odpověděla jsem a začala vyhlížet Edwarda. Stál u Volva a usmíval se na mě. Alice se rozřechtala. „Dobrá hláška, od upírky to sedne" pořád se smála. Když se cestou do školy uklidnila zeptala se „Co jste vlastně včera dělaly?" „Byly jsme v LaPush"Eileen si hned postěžovala na Alexe, kterému teď pro změnu říkala buran. Alice byla rázem vážná. „Tam už nikdy nesmíte! Tohle je pro nás zakázané území" „Buď v klidu, nás tam nikdo nedostane!" řekla nasupeně Eileen. Chtěla jsem se zeptat proč, ale mezitím jsme došly Edwardovi a to už se nešlo zeptat. Moje zvědavost bude muset počkat. „Ahoj" pozdravil nás a usmál se tak krásně, že se mi o tom ani nesnilo. Teda to byl obrat o 180 stupňů, nepřestávala jsem být z té naší změny udivená. „Ahoj" zašeptala jsem. „Co ruka?" „Jde to" „Ukaž, vezmu ti batoh." „To je dobrý, to zvládnu, nejsem z cukru víš, já něco vydřím" snažila jsem se ubránit batoh a svoji hrdost, přišlo mi to trošku trapné. Tohle přece dělat nemusel. Každopádně mi byl můj vzdor k ničemu. Vyhrál. Nosil mi jej celý den.

Když mi skončilo vyučování, doprovodil mě až k autu abych ten batoh náhodou metr nenesla. „Tak ahoj zítra"řekl mi na rozloučenou a přiblížil se ke mně tak blízko, že mi málem vletělo srdce do krku. Pousmál se a mě bylo jasné, že to šílený bušení slyšel. Přišlo mi, že to bylo snad slyšet na míle daleko. Za červenala jsem a polohlasně řekla „Jo zítra" „Zítra" zašeptal Edward a naše rty se začaly přibližovat,ale těsně před cílem, tedy polibkem, se zarazily. Za námi se totiž ozvalo „Tak ahoj večer Alice" Rychle jsme se od sebe odtáhli a Edward kousek poodstoupil „Ooh, doufám, že jsem vás nevyrušila" omlouvala se Eileen. „Ne, my se jen loučili" odpověděl Edward, já jsem nebyla schopná dýchat natož mluvit a moje před chvilkou  hlučné srdce jako by přestalo tlouct. „Takže zítra Hailey, Eileen..." znovu se rozloučil a odešel zpátky do školy a já jsem tam stála jako přikovaná,neschopná jakéhokoliv pohybu. „Hailey, no tak, jedeme" zatahala mě za rukáv  Eileen. „Hm" zamručela jsem. „Asi jsem to pokazila co? Měla jsem přijít trošku později... " omlouvala se „To už je teď jedno" pronesla jsem a nastoupila do auta. „Mluvila jsi s Alice o našem problému? " „ Jo mluvila. Večer se pro nás staví a půjdeme na lov. Sice byla lovit včera s Edwardem a Jasperem, ale prý půjde klidně i s námi, vlastně se na to už těší" „ Přiznej se, že ty taky?" zeptala jsem se „A ty snad ne? „Jediné, na co se těším je, že bude zase na nějaký čas klid." „Vždyť je to celkem zábava, mrzí mě, že Alice neuvidí naši teamovou práci" „Však ji může vidět jindy Eileen, to bych se nebála, tohle není náš poslední lov" ujistila jsem Eileen.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 6. La Push: