Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 33. Návrat domů, do Forks

02.07.2009 (21:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1854×

                                                  33. Návrat domů, do Forks

   Vstala jsem z postele a běžela si zarezervovat letenku ještě na týž den. První volný let byl bohužel až v 15hod. Jednu výhodu ale měl. Mířil bez přestupů přímo do Seattlu a navazoval na let do Port Angeles. „Nejsi nějak brzo vzhůru?“ překvapil mě na chodbě Alex, který mířil do kuchyně „No a? Vadí ti to snad?“ řekla jsem na jeho vkus až moc vesele. Reagoval na to docela zděšeně „Ty jsi to přehnala s práškama na depresi, že jsi tak veselá?“ „Ale nééé“ uklidnila jsem jej a šla balit. „Hailey, co to proboha děláš?“ přišla za mnou Eileen s Alexem za zády. Bylo mi jasný, že ji šel informovat o mém šílenství. „Dobře, musíme si promluvit“ začala jsem vysvětlovat „víte…já se chci vrátit“ „Cože?“ vykřikli oba zároveň „Já vím, je to divné. Ale já jsem tu nešťastná“ „Ale to budeš i ve Forks, když tam nebude Edward. Tady alespoň nemáš na očích místa, kde jste spolu byli ani jeho rodinu“ „A to je právě to. Tady si připadám tak nějak vykořeněná. Doma, tím myslím Forks, jsou alespoň lidé co znám, tady jsou všichni tak cizí“ „Hailey, to chce jenom čas. A navíc ses zatím ani nesnažila si udělat nové přátele“ přidal se k Eileen i Alex „Ano, já vím. Ale přesto si myslím, že se mi ta bolest bude snášet líp mezi lidmi, co znám. Já vím, tady mám vás dva, ale mám pocit, že to mi nestačí. Je mi to líto.“ „Hailey, nechceš si to ještě rozmyslet?“ řekla smutně Eileen a po tváři se jí skutálela slza „Eileen, no tak neplač. Neboj, když to tam nebudu zvládat, tak se zase vrátím. Za chvíli nás čeká vysoká a ta ve Forks není, takže se zase co nevidět sejdeme a do té doby se můžeme navštěvovat“ chlácholila jsem ji„Já vím a navíc, jsme přece propojené. Máme o sobě přehled, ať jsme kdykoliv, kdekoliv“ „Správně“ „Ale víš, ještě jsme nikdy nebyly odloučené. Nikdy jsme nebydlely zvlášť“ plakala „Eileen, vždyť víš, že by to jednou přišlo“ „Jo, já vím“ polykala slzy. „Ale no tak“ pevně jsem ji objala „Budeš tu mít Alexe“ řekla jsem a Eileen se chatrně zasmála „Navíc máme funkční telefon“ podpořil mě Alex a já mu byla vděčná. Eileen se uklidnila a dokonce mi pomohla s balením. Když se čas nachýlil, odvezli mě s Alexem na letiště „Volala jsi Cullenovým, aby na tebe čekali na letišti?“ „A proč? Mají přece Alice ne?“ „No to mají, ale ta přece někdy nevidí všechno“ „Dobře, dobře, jen co přistanu v Seattlu, jim zavolám“ „A taky zavoláš nám, je to jasný?“ přidal se s poučováním Alex „Jasnačka. Tak se tu vy dva mějte, buďte na sebe hodní a nedělejte mi ostudu“ „My?“ „Jo! A ty mi ji Alexi dobře hlídej a starej se o ni, jinak uvidíš!“ „No už se klepu strachy! Neboj, já si budoucí paní Ravenovou ohlídám“ slíbil mi Alex. Naposledy jsem se s nimi objala a pak jsem nastoupila do letadla. Jedna část mě, byla smutná, že je opouštím, ale druhá si byla jistá, že dělám dobře.

EDWARD

  Celou noc jsem strávil na mýtině a přemýšlel. Chtěl sem najít Hailey, i kdybych tím měl strávit celou věčnost. Ale kde mám začít? Určitě by se nezdržovala někdy blízko Forks, po tom co jsem jí provedl. Alice říkala, že měli mezipřistání v Mineapolis, asi bych měl začít tam. Projdu klidně každičký metr na této planetě. Půjdu za její vůní, ta mi ukáže cestu. Bože, když si vzpomenu, jak krásně voněla. Dost často měla její krev vůni ovoce, protože zbožňovala multivitaminový juice.  Musím svoji lásku získat zpět. Bez ní nejsem nic, bez ní neexistuju. S východem slunce jsem se zvedl a šel domů. Chtěl jsem si sbalit pár věci na cestu a rozloučit se s ostatními. Cestou jsem si ulovil pár laní, abych zahnal žízeň. Laně…ty lovila Hailey.

  Doma bylo veselo. „Co se děje?“ nechápal jsem, protože myšlenky všech byly roztěkané a nesoustředěné „Edwarde, ona se vrací!“ zvolala veselá Rosalie a pak jsem uslyšel Aliciny myšlenky, které mi všechno objasnily. Myslela totiž na svoji vizi. Byla v ní Hailey, Eileen a Alex. Loučili se na letišti a pak Hailey nastoupila na palubu letadla, které mířilo do Seattlu. „Kdy tu bude?“ zajímal se Emmett „ Večer, odlétá až v 15:00, teď si asi balí věci. „Paráda, musíme zajít k nim domů a všechno nachystat“ zavelela Esme „Hlavně jí musíme koupit něco na jídlo a taky ten její džusík“ přidal se Emmett „No moment a ona nebude bydlet tady s námi?“ zarazila je až Rosalie „Rose má pravdu, myslím, že není moudré jí nechat bydlet samotnou“ souhlasil s ní Carlisle „Pochybuju, že by tady chtěla bydlet s ním“ řekl Emmett a střelil po mě naštvaným pohledem. V jeho mysli jsem vyčetl, že mi vyčítá Haileyn smutek a ten…pokus se zabít. „Nemůžeš mi to vyčítat víc, než si to vyčítám já sám“ řekl jsem mu. Emmett mi na to nic neřekl, jen se zašklebil. „Tak teď vážně nevím“ klesla Esme na gauč „Taky se mi nelíbí, že by měla bydlet sama. Co kdyby toho chtěl využít Mike. Všichni přece už ví, že je mezi Hailey a Edwardem konec“ „Ne to teda není“  odporoval  jsem jí „Edwarde, ona to tak bere. Proto odjela, vzdala to“ řekla Alice lítostivě a v mysli se jí objevil obraz zdrcené Hailey na té mýtině, když jsem odešel. A pak další. Hailey ležící u sebe a všude kolem samá krev, když ji našli. „Promiň, tohle jsi neměl vidět“ omlouvala se mi „Ne, to je dobrý. Jen ať vidím, co jsem provedl. Teď vím, jak moc mě milovala. Byl jsem blázen, že jsem pochyboval. Naštěstí mi Tanja otevřela oči a já si uvědomil, že na místě Hailey bych jednal stejně. Bránil bych co je mi drahé, tak jako ona. Ani netušíte, jak moc je mi to líto. Moje malá Hailey, mohla být mrtvá a to všechno kvůli mně. Vůbec bych se nedivil, kdyby mě už nikdy nechtěla vidět. Pokud to tak bude chtít, zmizím jí ze života. Bude po jejím, to co chci já, půjde stranou, jen aby byla šťastná, už nikdy si nesmí projít tak děsivými mukami“ „Slíbil jsem Hailey, že ti nakopu zadek, až se vrátíš, ale myslím, že tvoje výčitky jsou horší, tak tě toho ušetřím“ odlehčil situaci Emmett, pousmál jsem se, ale líp mi nebylo. Tak moc jsem se těšil, až tu zase bude má láska, ale zároveň jsem se toho bál. Co když jí budu muset dát navždy sbohem?

HAILEY

  Letadlo odletělo se zpožděním. Paráda, tak to mi uletí spoj do Port Angeles a já budu muset jet ze Seattlu autobusem. Ne, raději si najmu auto. Možná to tak bude lepší. Budu mít více času si promyslet, co bude po návratu do Forks. Jasně, znovu se vrátím do školy a odmaturuju, ale byly tu horší problémy. Mám se nastěhovat zpátky do našeho domu? Sama? Ta představa mě docela děsila, ale mnohem víc mě děsilo jedno z možných řešení. Co když budou chtít Cullenovi, abych bydlela u nich? To by znamenalo bydlet v Edwardově pokoji. Spát v naší posteli…Nejsem si jistá, že bych to zvládla. Zajít tam na návštěvu, dobře, ale bydlet tam?  Možná si dělám zbytečné starosti a ani mi to nenabídnou. Další problém bude, jestli se Edward vrátil. Co když se na mě bude pořád zlobit? Zvládnu s ním chodit každý den do školy a dělat, jakoby nic? Ne, to asi ne. Já jsem ale blázen. Proč mě tohle nenapadlo ráno? No, tak jsem si udělala výlet a v Seattlu to můžu zase otočit. Eileen bude jen ráda. Ne, nebudu srab, pojedu do Forks a zjistím, jak se věci mají. Alespoň zase uvidím Cullenovy. Vzpomínka na ně mi vykouzlila úsměv a po chvilce jsem usnula únavou.

  Po přistání jsem zjistila, že mi to letadlo do Port Angeles opravdu uletělo. Skvělý!  Pronajala jsem si jedno postarší Volvo. Byl to ten samý typ, co má Edward, ale starší. Vzpomínka na Edwarda mi připomněla, že mám pro jistotu zavolat Cullenovým. Vylovila jsem z příruční tašky mobil a našla číslo na Alice. Vzala mi to hned po prvním zazvonění: „Ahoj Hailey, to jsem ráda, že se vracíš domů. Kde teď jsi? Doufám, že jsi nepřiletěla dřív a nečekáš na nás na letišti“ chrlila „Máš pravdu Alice, jsem na letišti, ale v Seattlu. Letadlo mělo zpoždění, tak mi spoj do Angeles uletěl.“ „Tak my pro tebe přijedeme tam“ navrhla mi „Ne, to je dobrý, já už jsem si pronajala Volvo. Mám jen takovou prosbičku. Mohli byste mi koupit něco k jídlu a zapnout mi doma ledničku?“ „Tak ty chceš bydlet u sebe doma?“ posmutněla Alice a pokračovala „Já se ti nedivím, ale víš, spousta věcí se změnila“ „Změnila? Náš dům přece ještě neprodali, to by nám dali vědět“ nechápala jsem. To by byl fakt velký průšvih, kdybych se neměla kam vrátit „Ne, neděs se Hailey, dům je pořád váš a Emmett se ochotně postaral o tu ceduli FOR SALE“ „Tak to si živě dovedu představit“ „Hailey, můžu se tě na něco zeptat, ještě než dojedeš? Ale prosím tě, nevyděs se“ „Pozdě Alice, právě jsi mě vyděsila. Co se děje? On se vrátil že?“ „Ano, stojí teď vedle mě. Včera se vrátil a je na tom dost špatně. Všechno si vyčítá. Au Edwarde, nech mě. No, on ti to chce říct sám. Můžu mu předat telefon?“ Ztuhla jsem. Tak on je ve Forks. Moje láska je doma a chce semnou mluvit. Co mám dělat? Co mám dělat? „Hailey, jsi tam?“ řekla Alice nervózně a pak jsem ve sluchátku slyšela, jak někomu říká „Asi to vypadlo, nebo nic neříká, že s tebou nechce mluvit“ „Možná to s ní praštilo“ zaslechla jsem Emmetta a jeho smích a pak Rosalii jak mu řekla, že je osel a něčím ho praštila. „Alice?“ řekla jsem po pár minutách „Uf, jsi v pořádku? Víš, jak jsem se lekla?“ „Alice dej mi Edwarda prosím“ „A víš jistě, že to chceš?“ „Ano“ řekla jsem sebejistě, ačkoliv jsem se bála. Telefon na chvilku oněměl a pak se v něm ozval ten nejkrásnější hlas, co jsem kdy slyšela. Hlas Edwarda. „Hailey?“ „Ano?“ „Lásko, jsem tak rád, že se vracíš domů, musíme si promluvit“ „A jsi si jistý, že máme o čem?“ „Jistý jsem si pouze tím, že tě miluju a že jsem se choval jako ten největší hlupák“ zašeptal a já si byla jistá, že kdyby teď byl vedle mě, tak bych mu padla kolem krku. Nějak jsem si nebyla jistá, jak mám reagovat po telefonu.„Já tebe taky“ řekla jsem nakonec „Hailey, ani nevíš jak…to si ani nezasloužím za to co sis…“ „Takže ti řekli o…“ „Nejen řekli, jejich myšlenky mluvily za vše a taky mi dali ten vzkaz“ „Ach bože, je mi líto, že jsi to musel vidět“ „Ne, lásko ty se za nic neomlouvej, to já, všechno je to moje vina“ Otočila jsem klíčkem v zapalování a nastartovala auto. Chtěla jsem být co nejdříve ve Forks. „Uvidíme se u vás doma, až přijedu, ano?“ „Budu na tebe čekat“ řekl Edward „Dobře“ „Miluju tě“ zašeptal „Taky tě miluju“ řekla jsem a položila telefon na sedadlo spolujezdce. Rozjela jsem sem se směrem domů a na rychlost jsem nedbala.

  Když jsem projížděla Port Angeles, byla už černo černá tma. Na nebi nebyla jediná hvězda. Stavila jsem se u benzínky pro něco na pití a pak jsem rychle pokračovala v jízdě. Forks bylo už tak blízko. Kousek za Angeles byla na silnici nehoda. Srazila se tam dvě auta.  Jeden z účastníků na mě mával, abych zastavila. Moc se mi nechtělo, ale empatie zvítězila. Zastavila jsem na krajnici, vystoupila a šla se podívat, co se stalo.„ Jste v pořádku?“ ptala jsem se muže, co na mě předtím mával „Ano, teď už ano“ řekl a děsivě se zasmál. Proboha. Mým tělem projela hrůza a celé  se poselo husí kůží. Tvář mi ofoukl ledový vítr s pachutí smrti. Ten muž… měl červené oči. Nebylo pochyb, byl to upír. „Tak se konečně znovu setkáváme Hailey Lawsonová“ řekl „Cože? Vy mě znáte?“ „Jistě a nejen já, i moji přátelé“ zašklebil se a rozpažil. Z každé strany silnice se objevili dva další muži, oděni v temné kápě. Také upíři. Bylo jich na mě pět. Začala jsem couvat, abych utekla zpátky do auta, ale ti muži mě obstoupili kolem dokola. Nebylo úniku. „Co chcete? Zabít mě?“ řekla jsem bez špetky strachu v hlase. „Hm, to by vážně nebylo špatné. Voníš opravdu skvěle. Bohužel, tě máme dovést živou“ „Ale já s vámi nikam nepůjdu“řekla jsem vzdorovitě a vybavila si Edwardovu tvář. Nesmím se vzdát. Znovu mě od něj nikdo a nic nedostane. Byla jsem připravena bojovat o svůj život, protože jsem tím bojovala i za Edwarda a naši lásku. „Myslíš? Je nás přece pět a ty jsi sama. Kde máš teď tu svoji Cullenovic rodinku? Hm?“ V mé mysli se mi z ničeho nic objevil střípek jedné vzpomínky. Bože, ti lidé v kápích co jsem viděla v Salt Lake City u požáru našeho domu. To byli taky oni. Nejdřív naši rodiče a teď…ještěže je Eileen tak daleko „Ty do toho nepleťte, stačí, že jste mi vzali už jedny rodiče“ vykřikla jsem „Tak ty si vzpomínáš? Jak milé. Já si to taky pamatuju...jak škemrali o život“ zasmál se jedovatě ten hlavní. Všechno ve mně vřelo, ale bylo mi jasné, že mě chtějí vyprovokovat, ovšem to potěšení jsem jim nechtěla dopřát. „Asi jsem přeslechla vaše jméno“„Marcus, ale dost bylo řečí, nemá cenu to protahovat“ zvážněl ten Marcus a kruh kolem mě se začal stahovat, jako vražedná smyčka. „Teď nebo nikdy“ všechno se ve mně vzbouřilo. Vyhlídla jsem si nejmenší postavu v kápi a zaútočila jsem. S křikem jako Emmett a hbitostí jako Edward. Zakousla jsem se do toho upíra a on šokovaně vykřiknul. V ten moment se ani nebránil, protože zřejmě nečekal můj odpor. Využila jsem toho. Rozběhla jsem se k autu. Běžela jsem, seč mi síly stačily do toho rádoby bezpečí, které mi auto mohlo poskytnout. Už jsem měla auto na dosah ruky, když mě jeden z upírů srazil k zemi a pak se přidali další. Snažila jsem se bránit, ale oni byli o moc silnější a moje rány jakoby je ani nebolely. Za to já si zlámala svou vlastní vinou pár kostí. Přesto jsem se s nimi nepřestávala bít. Bojovala bych do roztrhání těla, kdyby mě jeden z nich nepraštil do hlavy. Ucítila jsem, jak mi krev stéká po tváři na deštěm smáčený asfalt a pak jsem omdlela. „Edwarde“ zamumlala jsem a pak jsem se ponořila do mě už tak známé tmy.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 33. Návrat domů, do Forks: