Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 28. Pohádka se špatným koncem

25.06.2009 (21:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1728×

                                           28. Pohádka se špatným koncem

   Vánoce jsme měli zdárně za sebou. S Eileen jsme je  celé strávily u Cullenových a společně s nimi jsme si užívaly volných dnů a těšily se na poslední událost roku, tedy na Silvestrovský ples. Dny nám ubíhaly rychle, protože jsme byli pořád něčím zaměstnaní, ať už to byly projížďky v mém novém autě, lovy nebo sledování vánočních filmů jako je můj oblíbený Grich. Večer před Silvestrem jsme s Eileen doma osiřely, protože si Cullenovi zajeli na společný lov před tou slávou, aby se náhodou nestala nějaké nehoda, když budou v tak velké společnosti lidí. Edwardovi se po minulé zkušenosti, když všichni odjeli, na lov nechtělo, ale já jsem jej ujistila, že tentokrát nevytáhnu paty z domu a navíc budou lovit jen jeden večer, což není tak zlé. My jsme s Eileen na lov nepotřebovaly, protože jsme byly o den dřív s Emmettem na „cukroví". Tak nazval drobnou zvěř, kterou s námi lovil. Samozřejmě mu to nestačilo, tak jel ještě s ostatními na něco pořádného. Jen co za sebou Cullenovi zavřeli dveře, jsme si s Eileen nanosily cukroví, brambůrky a popcorn do mé a Edwardovy postele. Pohodlně jsme se usadily a Eileen mi začala vyprávět o předávání si dárků s Alexem.

 EILEEN

   Byl Štědrý den, časně ráno. Noc se nekonečně vlekla a já si začínala myslet, že se svítání snad nedočkám. Ale naštěstí se brzy po těchto mých úvahách rozednilo. Ještě chvíli jsem ležela, aby nebylo nápadné, že tak brzo vstávám. Bylo kolem sedmé ráno, když jsem vylezla z postele a sešla dolů na snídani. Ty jsi ještě spala, což bylo normální, protože spánek zbožňuješ. Edward byl zcela jistě s tebou. Emmett s Rose byli taky ještě nahoře a Alice s Jasperem byli někde venku. Dole jsem se potkala pouze s Carlislem, který sledoval ranní zprávy a s Esme, která mi připravovala snídani. Když jsem dojedla, vymluvila jsem se, že jsem doma zapomněla nějaké dárky a že pro ně musím zajet. Taky jsem zdůraznila, že budu pryč asi delší dobu, protože jsem musela zalít kytky a projít poštu. Naštěstí nic nenamítali a zřejmě ani nepojali podezření, že jim lžu. Napětí ze mě spadlo teprve, když jsem uviděla náš dům. Ještěže se mi do cesty nepřipletla Alice, to by byl průšvih. Určitě už všechno ví a možná i zuří, ale to mě teď nezajímalo. Už za hodinu měl přijít Alex a já ještě neměla všechno nachystané a to ani nemluvím o tom, že jsem nevěděla co si obléci.

    Rychle jsem na talíř nachystala nějaké cukroví, pravda, většina jej byla koupená, ale co. Moje další kroky vedly do šatníku, kde jsem chvíli vybírala, co si obleču. Zvolila jsem fialové mini šaty, kterým jsem přizpůsobila líčení. Pak jsem patřičně načančaná pověsila na krb punčochy, pustila jsem koledy a čekala na Alexe. Ten přišel kupodivu na minutku přesně, to u něj nebývá zvykem. Obvykle je to půlhodinka sem půlhodinka tam. Šla jsem mu otevřít dveře a zřejmě jsem mu svým zjevem vyrazila dech, protože místo Ahoj řekl jen: „Wau" „A to ještě nevíš, co budu mít na sobě na Silvestra" pomyslela jsem si a vtáhla ho do pokoje. „Mimochodem ahoj" řekla jsem jako by nic „Ježíš, promiň pusinko, ahoj" omluvil se a přidal i polibek „Myslím, že ti odpouštím, ale nejsem úplně rozhodnutá" „A můžu ti v tom nějak pomoct?" zatvářil se šibalsky a políbil mě ještě vášnivěji „Odpuštěno" řekla jsem a teprve teď jsem si všimla, že nepřišel sám. Přinesl sebou kromě zabalených dárečků taky malý stromeček. „Myslel jsem, že bychom ho mohli spolu ozdobit" vysvětlil, když si všiml, kam se dívám. „ Skvělý nápad!" zajásala jsem a zaběhla na půdu pro ozdoby, co tam ještě zbyly. Alex mezitím upevnil stromek do stojanu a pak jsme začali zdobit. Bylo to v poměru asi 4 ozdoby a jedna pusa. Když byl stromeček hotový, naskládali jsme pod něj dárky, abychom viděli výsledný efekt našeho díla. Povedlo se, bylo to krásný. „Docela nám to spolu šlo, že?" zhodnotila jsem naši spolupráci „Počkej za pár let, to budeme mistři" uznal i Alex a mě znovu potěšilo, že semnou počítá i do dalších let. Ne že bych na otisk nevěřila, ale nebyla jsem si jistá tím navěky. „Co takhle rozbalit ty dárky?" navrhl Alex. Shýbla jsem se pro jeden z dárků, co jsem mu koupila a řekla „Tak začni" Alex se rozzářil jako malé dítko. Balicí papír rozerval na cáry. Musela jsem se mu smát. „Jé, ty jsou krásný" užasnul nad hodinkami a pak si všimnul rytiny na druhé straně „Ani čas nás nerozdělí" citoval dojatě. „Eileen..." řekl a políbil mě. Pak se sehnul pro dárek, tentokrát pro mě a podal mi jej. Byla to malá červená krabička potažená sametem. Když jsem ji otevřela, vykouknul na mě prstýnek s malým diamantem. „Máš pravdu Eileen, ani čas nás nerozdělí. Chci s tebou trávit každou milisekundu života. Miluju tě a vždycky budu. Vezmeš si mě?" Tak nevím, co mě dostalo víc, jestli ten prstýnek, nebo to vyznání. Po tváři mi sklouzla slza a Alex mi ji něžně setřel. Podívala jsem se mu do očí. Ten milující pohled mě přesvědčil. Padla jsem mu kolem krku a zašeptala „Ano" „Vážně?" nevěřil svým uším a tak jsem mu to zopakovala hlasitěji a pro jistotu několikrát „Ano, ano, ano!" Alex zářil štěstím a já věděla, že tohle byl pro něj ten nejkrásnější dárek, co jsem mu mohla dát....

 HAILEY

  „Eileen! To je fantastický! Moc ti gratuluju!" vyjekla jsem a vrhla se Eileen kolem krku. To byla skvělá zpráva. „Doufám, že s tebou můžu počítat jako se svědkem, že?" navrhla Eileen „No, já myslela, že bych byla hlavní družička, ale tento post je taky dobrej" souhlasila jsem„A co bylo pak?" vyzvídala jsem „Pak už jsme jen rozbalili zbytek dárků, měla jsi vidět, jak se tvářil na ty spoďáry s medvídkama" rozchechtala se na plný kolo a já sem se musela smát taky, protože Eileen otevřela tuto vzpomínku v myšlenkách. No a pak jsme museli každý domů. Přijela jsem chvíli předtím, než jste s Edwardem přišli dolů" „Aha" zrudla jsem „ Neboj, většina rodiny byla z doslechu" „To jsme byli tak hluční" „Docela jo, ale víš jak. Upíři mají citlivější sluch, takže slyšeli víc, než kdyby byli lidé" „No...já jsem v tu chvíli úplně zapomněla, že nejsme doma sami" přiznala jsem jí a pak ze mě Eileen vypáčila vyprávění toho, co se dělo. Ani nevím, kolik bylo hodin, když jsme s Eilenn usnuly mezi těmi miskami a pitím. Asi jsme vypadali legračně, protože to byl právě smích, který nás obě probudil.

  „Tak to je něco, jen kocour vytáhne paty z domu, už mají myši pré" smál se Edward. „Tak ty se považuješ za kocoura? A já jsem si celou dobu naivně myslela, že jsi upír" prohlásila Eileen, vzala misky od naší včerejší hostiny a odkráčela. „Teda ty jsi, takhle nás vzbudit a ještě chudáčka Eileenku vypudit z postele. To od tebe není hezký" mračila jsem se na Edwarda, ale cukali mi koutky úst, takže moc dobře věděl, jak to myslím. „Možná proto, že mám postraní úmysly" řekl šibalsky Edward „A můžu vědět jaké?" zajímalo mě. Edward neodpověděl, lehl si zamnou do postele a objal mě. „Aháá, tak tak to je" podotkla jsem a pohodlně se uvelebila v Edwardově náručí „Jaký byl lov?" „S tebou by byl určitě lepší. Ty sis to včera zdá se užila" „Jo, to teda jo. Prokecaly jsme celý večer." „A co jste rozebíraly?" „Ale Edwarde, to je přeci jen mezi námi děvčaty, to ti nemůžu říct" „Takže zase holčičí záležitosti" V rozhovoru nás přerušila Alice, která vtrhla do pokoje jako velká voda „To si děláte legraci? Už za 10 hodin začíná ples a vy ještě ležíte v posteli. Víte vůbec co máme ještě práce?" „Ale jdi Alice, máme ještě 10 hodin, jak jsi řekla a navíc nám je takto fajn" mírnil ji Edward „Jo, mooc fajn" souhlasila jsem s ním „No to je sice paráda, ale musíme ti udělat vlasy, nalakovat nehty a taky nalíčit" vykreslovala mi Alice, co mě čeká za procedury „Proč? Vždyť už  je nejkrásnější na Světě" odpověděl jí za mě Edward a já mu za tu lichotku dala velkou pusu. Nicméně Alice byla neodbytná, takže jsem stejně asi za hodinu vstala. Málem mi nedovolila se ani nasnídat, ale to se mě zastali i ostatní členové rodiny. Emmett jí nazvala maniakem, což mezi nimi vyvolalo hádku a já se tak mohla v klidu najíst. Zbytek dne byl zcela v Alicině režii, takže jsem se s Edwardem vůbec neviděla, ale tajně jsem mu posílala po Esme dopisy typu „Pomoc, Alice nás chce zničit" nebo „Budeš mě milovat i bez vlasů? Podezřívám Rose, že mi chce udělat účes a la holá lebka". Vždycky jsem poznala, když Edward dostal svůj dopis, protože se s klukama začali šíleně smát. Chtěla bych vidět, jak by bylo jim, kdyby je Rose pajcovala za vlasy jako mě a Eileen. Ovšem ta to snášela o poznání líp.

   Bylo přesně 18:30, když jsme byly všechny definitivně připraveny sejít do obýváku a odhalit našim doprovodům jak nám to sluší. Slovo sluší, to zcela nevystihuje. Byly jsme no...dokonalé jako nějaké princezny z pohádky. Ano, přesně tak jsme vypadaly, jako princezny, co jdou na ples. Rosalie měla vyčesaný drdol a obličej jí rámoval pramínek vlasů z každé strany. Na krku měla náhrdelník vytvořený z rubínových růží. Šaty měla rudé, splývavé a na pravé straně měla dlouhatánský rozparek. Alice měla vlasy téměř stejné jako vždy a v nich měla malé stříbrné kytičky. Její šaty byly ve stříbrné barvě a měly asymetrický střih. Esme měla šaty temně zelené, které perfektně obepínaly její štíhlou siluetu. Byly tak úplé, že jsem si říkala, jak v tom může chodit. Co se týče vlasů, ty měla zvlněné a volně rozpuštěné. Na jednu stanu si upevnila červenou orchidej. A konečně Eileen. Její růžová róba měla korzetový vršek a sukně byla mírně zřasená. Vlasy měla pečlivě vyžehlené a na týlu stažené v uzel. Na krku měla náhrdelník po mamince a levou ruku jí zdobil prsten od Alexe. No a já? Vlasy jsem měla zvlněné a svázané do drdolu. Obličej mi rámovaly mírné lokýnky. Na krku jsem měla diamantové srdíčko od Edwarda. Moje šaty byly temně modré, jako noční obloha. Vršek šatů tvořil korzet, který přecházel v širokou princeznovskou sukni. K tomu jsem měla stříbrné psaníčko a boty. Podle Alice to má tvořit efekt hvězd.

   Když jsme se vešly do obýváku, Emmett se rozčiloval s motýlkem a ostatní se mu smáli. Ovšem když nás spatřili, utichli a nezmohli cokoliv říct „Dámy, sluší vám to" vzchopil se jako první Carslile „Taky si myslím" řekla Esme a chytla se Carsilovy ruky, kterou jí podal. „Emmette ty jsi, ale truhlík" zamračila se Rose a šla Emmettovi uvázat toho motýlka, protože on si s tím evidentně nevěděl rady. Mezitím padla Alice Jasperovi kolem krku a on ji zahrnul lichotkami. Bylo zajímavé to sledovat. Myslela jsem, že už jsou na krásu svých partnerek zvyklí, ale ono ne. „Hailey..."zašeptal Edward, který ke mně přistoupil „Jsi tak...no...Nevím co říct, všechna slova vyjadřující krásu jsou v porovnání, s tím jak ti to sluší, neskutečně nicotná" nemohl najít vhodná slova „I tobě to sluší. Málo který mužský je v dnešní době smokingový typ" ocenila jsem jej. „Je čas jít" přerušila nás dnes už podruhé, Alice. „Eileen, kde máš  toho svého fešáka? A kdo to teda vlastně je?" vyzvídala Rose a mě s Alice ztuhl úsměv na rtech. Za to Eileen ne. Ta roztáhla rty do širokého úsměvu a řekla „Však uvidíš. Bude na mě čekat u sálu" Pak jsme nasedli do aut a vydali se vstříc plesu a hlavně rozuzlení jednoho tajemství.

   Ples se konal v největším sále, který ve Forks byl, což nebylo nic jiného, než školní tělocvična. Parkoviště u školy bylo pořádně zaplněné, takže to vypadalo na účast celého města. Všichni jsme se vydali dovnitř, jen Eileen počkala před budovou s tím, že hned příjde, Alex na ni totiž ještě nečekal. Když jsme vešli do tělocvičny, udivilo mě, jak krásně ji vyzdobili. Vůbec nic nepřipomínalo tělocvičnu. Všude byly balonky a girlandy. Jednu část sálu tvořil parket a druhou židle a stoly. Hudba už hrála a Taylor byl jako DJ. Místo toho, abychom s Edwardem zamířili k některému ze stolů, mě Edward rovnou zatáhl na parket. Nevadilo mi to, protože ráda tančím a navíc nám zrovna hráli naši Clair de Lune. „To je snad pohádka a ty jsi můj princ" špitla jsem zasněně. Edward se usmál a řekl „A tak už to bude celý náš život" „Slibuješ?" „Ano" slíbil mi a pak mě políbil. Byla jsem tak moc šťastná, že to nešlo ani vypovědět. Kroužili jsme po parketu a celý svět jako by nebyl. Jen Edward a já. Nevnímala jsem nic, kromě něj. Jeho tváře, rukou...ani jsem si nevšimla, že píseň skončila. „Ještě jednu?" zeptal se mě Edward a já jsem nadšeně souhlasila, ovšem tančit už jsme nezačali. Něco, nebo spíš někdo upoutal jeho pozornost. Byl to Alex. Edward ztuhnul a zamířil k němu, držíc mě za sebou. I ostatní Cullenovi šli za Alexem a Eileen, kteří se drželi za ruce. „Co tady chce ten pes?" vyjel Emmett „Neříkej, že to je ten tvůj doprovod" přidala se Rose „Pojďme ven, tady to řešit nebudeme" pronesl Carlisle diplomaticky a zamířil ven ze sálu. Všichni jsme jej následovali. Nikdo neřekl ani slovo jen já a Eileen jsme si vyměnily smutné pohledy plné obav. Carlisle nás vyvedl bočním východem, kterým jsem sama jednou utekla ze školy, a zamířil přes školní pozemek do lesa. Zastavil se na mýtině dostatečné daleko od školy a čekal na vysvětlení: „Tak dozvím se, co to má být?" „No, víte" začala Eileen vysvětlovat „Alex je tu proto, že spolu chodíme" „Cože?" vykřikli všichni Cullenovi kromě Alice, která to dávno věděla. „To nemyslíš vážně Eileen" řekla smutně Esme „Ano. Je to tak. Já ho miluju a budeme se brát" „Ale Eileen, to je určitě jen takové poblouznění. Myslíš si to, protože tě tehdy zachránil, ale ve skutečnosti jej nemiluješ" snažila se jí to rozmluvit Rose. Chvíle, které jsem se tolik bála, právě nastala. Musela jsem se rozhodnout. Budu na straně Eileen nebo Cullenových? Najednou mi přišlo to rozhodnutí nesmírně jednoduché. Ačkoliv jsem Cullenovi milovala, stačilo si vzpomenout, jak je Eileen šťastná. Ne, nemohla jsem jít proti štěstí a lásce své vlastní krve... „Proč by ho nemohla milovat? Že je vlkodlak? A co na tom sejde? Vy jste si snad vlastní vůlí vybrali, koho budete milovat? Já myslím, že ne a ani Eileen s Alexem si to nevybrali. Prostě se to stalo" hájila jsem svoji sestřičku. „Hailey, tohle nemůžeš myslet vážně" nevěřil Edward vlastním uším „Ale ano miláčku, myslím. Jen si vzpomeň, ty jsi mě miloval, i když sis myslel, že jsem člověk " „Tohle přece nemůžeš srovnávat" „Ale ano, můžu. Vlkodlaci zabíjejí upíry a upíři zase lidi. Obojí je takříkajíc proti přírodě, ale lásce prostě nejde poručit" nevzdávala jsem snahu přimět Edwarda, aby se postavil na naši stranu, ale nepovedlo se mi to. Edward se rozčílil. Hodně rozčílil „Proboha lásko, vzpamatuj se! Co mi to tu vykládáš? Počkej, tak ty už to víš? O tomhle jsou ty vaše holčičí řeči? Ty jsi to celou tu dobu věděla a nic jsi mi neřekla!" „Ale Edwarde..." „Žádné ale Edwarde, ty jsi mi do očí lhala. V čem ještě? Třeba v tom, že mě miluješ?" „Edwarde, v tom bych ti přece nikdy nelhala...já tě miluju a chci s tebou prožít celý zbytek života" „Jo?" pohrdavě procedil mezi zuby „A jak ti to mám věřit? Jak mám vědět, že mi teď nelžeš" „Musíš mi přece věřit, já tě miluju a ty mě, prosím" teď už jsem nebojovala za Eileen a Alexe nýbrž za svoji lásku. Jak ho jen mohlo napadnout, že bych mu lhala? Po tvářích mi stékaly slzy a smývaly mi líčení. Princezna se ztrácela a s ní skončila i pohádka. „Já... Hailey já nevím. Nemůžu strávit zbytek věčnosti s někým, kdo mi lhal. S někým, komu nemůžu věřit" Vyřknul Edward ta chladná slova, která se do mého srdce zabodla jako dýka. „Edwarde, prosím" chytla jsem jej za ruku, ale on mě odstrčil „Nech mě. Jak jsi nám to mohla udělat, naší lásce...všechno jsi zničila. Nenávidím tě" řekl a pak se rozběhl do tmy „Edwarde...nééé, prosím, já tě miluju, neopouštěj mě. Prosím!!!" stála jsem tam a křičela do tmy. „Doufám, že je vám jasné, že tady už nemůžete zůstat" řekl Carlisle a probodnul Alexe pohledem „Ano to je. Rada starších nám řekla to samé. Byl jsem vykázán z kmene a musím odjet" konečně promluvil i Alex „Doufám, že to bude co nejdříve" řekl vztekle Emmett. „Vy dvě tu samozřejmě můžete zůstat, vás nevyháníme" mírnila situaci Esme, která mě objímala a tišila mé nářky „Já bez Alexe nezůstanu, půjdu s ním klidně do samotných pekel. Samozřejmě Hailey se může rozhodnout, jestli půjde s námi nebo tu zůstane." řekla Eileen a podívala se na mě, jako by čekala mojí reakci. Té se ale nedočkala, protože jediné na co jsem byla schopná myslet, byl Edward.  Jen a pouze Edward. „Hailey, víš, kde nás najdeš" řekla Alice „Jo, budeme na tebe čekat" souhlasila Rose a pak všichni Cullenovi odešli. Zůstala jsem tam jen já a Eileen s Alexem „Hailey, to bude, dobrý" objala mě sestřička a já jsem věděla, že nebude. „Tak to je konec" řekla jsem a pohroužila jsem se do náruče smutku a zoufalství, které se ruku v ruce začali rozprostírat v mé mysli a srdci.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 28. Pohádka se špatným koncem: