Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 27. Vánoce

21.06.2009 (13:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2062×

                                                         27. Vánoce

    Následující den, jsme se dostavily podle plánu ke Cullenovým na zkoušku šatů. Kluci byli na lovu. Alice nás hned zavlekla k sobě do pokoje, kde už měla nachystané šatičky. Když jsem je uviděla, vyrazily mi dech. Byly fantastické, už jsem se nemohla dočkat na okamžik, kdy se v nich budu moci ukázat Edwardovi. Po naší malé módní přehlídce jsme se s holkama a s Esme domlouvaly na průběhu svátků. My s Eileen jsme chtěly uspořádat Vánoce u nás, ale byly jsme přehlasovány.

     V podvečer se dostavila pánská část rodiny. Hned se zapojili do Vánočních příprav. Edward s Emmettem a Jasperem šli rozvěšovat na dům girlandy a žárovky zatímco Carlisle a Esme šli pro stromek. My ostatní jsme zvelebovaly vnitřek domů. Alice věšela na každý lustr jmelí. Rose si pobrukovala koledy. Já jsem zdobila schodiště. „O letošních Vánocích je trendy bílá a zlatá." Poučovala Alice. „Prdlačky!" setřela ji Eileen, která právě přivezla nějaké naše ozdoby na stromeček „k Vánocům patří zelená a červená a hotovo" pokračovala „Ne to teda ne" „Ale jo-o" „Ne-e, to teda ne. Stromek ozdobíme v bílé a zlaté barvě, už jsem koupila nové ozdoby" možná by se ty dvě začaly opravdu hádat, kdyby je něco nepřerušilo. To něco byl Emmett a jeho zpěv Vánočních koled. Trošku upravených koled. „Grizlíčcí, grizlíčcí kdo vás vycucál, Emmettek hladový nebo Drákuláááá..." a to v rytmu Rolniček. Na jednu koledu donutil zpívat i Jaspera „ Sláva už je sníh, jedem na skútrech, všude spousta sobů je, to si pochutnám..." A to samozřejmě pěkně falešně. Vyprskla jsem smíchy stejně jako Alice a Eileen, zatímco Rose řekla „Já ho táák miluju, no není sladkej?" Žádná jsme jí nedokázaly odpovědět. Tak moc jsme se smály.

   Jen co Carlisle a Esme donesli stromeček...no stromeček....více než dvoumetrovou asi stoletou kanadskou jedli, vrhly jsme se na zdobení. Kluci se taky přidali. Byla to zábava. Nakonec nám stromeček zářil všemi možnými barvami a nejen trendy bílou a zlatou. Výsledek byl parádní a Alice uznala, že takhle je to perfektní, i když ne zcela in. Esme vylovila na půdě stařičký betlém, který už stovky let patřil Carlislově rodině a rozložila jej na krbu. Pak jsme na krb zavěsili punčochy, na nichž byla vyšitá naše jména. Atmosféra byla senzační a to nejlepší nás čekalo teprve zítra.

  Těsně předtím, než jsme šly spát, jsme s Eileen a Edwardem nanosili dárky pod stromeček a do punčoch. „A kde je něco pro nás?" zajímala se Eileen, když pohledem přejela jmenovky na dárcích, co tam skládal Edward „Třeba jsi zlobila a nic nedostaneš" setřel ji. Škodolibě jsem se jí zasmála. Eileen předstírala, že se urazila a odkráčela spát. My s Edwardem jsme ještě chvíli zůstali u stromku a v objetí jsme pozorovali blikající světélka a vychutnávali si tu pokojnou atmosféru.

   Ráno mě probudil Edward polibkem. „ Veselé Vánoce miláčku" zašeptal „Veselé Vánoce i tobě" řekla jsem a políbila jej. „Něco tu pro tebe mám" pokračoval Edward „Vážně? A nedávají se dárky u stromečku?" „Jo, ale tohle je vyjímka, ostatní máš pod stromkem" „Tak já jich mám víc?" „No asi jsi byla hodná, co já vím. To si musíš vyřešit se Santou" škádlil mě, zatímco jsem se posadila „Tak už mě nenapínej" prosila jsem. Edward se usmál a podal mi malou krabičku na šperky ve tvaru oříšku, jako bych byla Popelka. Otevřela jsem ten oříšek a na moment přestala dýchat. Čekala jsem ledacos, vlastně jsem nečekala vůbec nic, a proto jsem byla tak v šoku. Uprostřed krabičky se blýskalo malé diamantové srdíčko na řetízku z bílého zlata. Na chvilku jsem oněměla úžasem. Bylo tak překrásné. „Hailey, prosím tě dýchej" zašeptal Edward a já jsem se poprvé od otevření krabičky nadechla. „Edwarde, to je tak..." řekla jsem s výdechem. „Takže se ti líbí?" „Jak se můžeš takhle ptát? Je nádherné. To si snad ani nezasloužím..." „Ale ano, zasloužíš si všechnu krásu světa. Nechceš si jej vyzkoušet, abych viděl, jak ti sluší?" zeptal se mě Edward. „Jistě" souhlasila jsem a Edward mi zapnul řetízek „Víš, tohle srdíčko kdysi patřilo mojí mamince. Myslím, té pravé" řekl a mně se do očí nahrnuly slzy. „Edwarde, ani nevíš, co to pro mě znamená...miluju tě" „A já miluju tebe a navždy budu" setřel mi slzy a políbil mě. „Abys věděl, i na tebe Santa myslel" řekla jsem „Opravdu?" dělal překvapeného. Vykutálela jsem se z postele pro Edwardův dárek, který jsem měla schovaný v tašce. „Není to tak krásný a dokonalý dárek, jako ten od tebe, ale snad ti udělá radost" řekla jsem podávajíc Edwardovi plyšovou krabičku o něco větší, než dal před chvilkou on mě. Posadila jsem se těsně vedle něj a dychtivě jsem čekala na jeho reakci. Pomalu otevřel krabičku a vyjmul klíček s řetízkem a nahlas přečetl vyrytý nápis „Klíček od mého srdce.  Miluji Tě. Navždy tvoje Hailey" „Dokud budeš mít tenhle klíček, moje srdce bude jen a jen tvoje" dodala jsem. „Hailey..." zašeptal a pak mě vášnivě políbil. „Hailey, tohle jsou nejkrásnější Vánoce v životě, a to všechno jen díky tobě" zašeptal, hledíc mi upřeně do očí. V jeho pohledu bylo tolik lásky a něhy, že to snad ani nebylo možné. Byla jsem tak moc šťastná. „Kdo ví, třeba ty příští budou lepší" řekla jsem „Když budeme spolu" „Nikdy už jinak, po celou věčnost spolu" řekla jsem, pohladila jej po tváři a on mi políbil dlaň a pak zahrnul svými chladnými a přesto tak vřelými polibky celou moji paži a pokračoval na krk. Přitiskla jsem se k němu blíž a prsty mu zajela do vlasů. Podíval se mi do očí. Oběma nám bylo jasné, co bude následovat. Neobratně jsem mu začala rozepínat košili, aniž bych uhnula pohledem z jeho tváře. Pousmál se tím svým dokonalým pokřiveným úsměvem nad mou nešikovností a pomohl mi v rozepínání. Trochu se mi chvěly ruce a srdce mi bilo o sto šest. Když byla jeho košile pryč, pohladila jsem jej po hrudi, jeho tělo bylo ještě dokonalejší než v mých představách. Mrštným pohybem si mě posadil na klín a začal mi stahovat noční košilku. Nejdřív levé ramínko a pak pravé. Najednou jsem před ním byla nahá. Začervenala jsem se. Edward se usmál a řekl „Bože ty jsi tak krásná...bezchybná" a pak mě znovu začal líbat, ale vášnivěji. Z mých rtů se jeho polibky posouvaly na krk, rameno a na má ňadra. Bylo to tak dokonalé, při každém jeho polibku se mi tajil dech a mým tělem projíždělo příjemné elektrické chvění. Chtěla jsem jej taky potěšit tak jsem mu rukou jemně zatlačila na hruď, aby si lehnul. Podvolil se a teď jsem to byla já, kdo jej líbal. Začala jsem na krku a pomalu jsem se propracovala až k pupíku. Rozepnula jsem mu pásek a pak kalhoty. Edward se nenamáhal si kalhoty sundávat. Jednoduše si je serval společně s boxerkami. Teď už jsme byli nazí oba a nemohli jsme se jeden na druhého vynadívat. Musela jsem se pousmát. Vždycky, když jsem jen pomyslela, že by se to mohlo stát, jsem měla trochu strach, ale teď byly všechny obavy pryč. Všechno bylo tak přirozené. Edward se taky pousmál a objal mě. Vášnivě mě líbal a pak jsme se přetočili, tak, že ležel na mně. Zlíbal každičký milimetr mého těla, a když říkám každičký, myslím, tím, že vážně nic nevynechal. Já jsem jej přitom hladila s sténala. Hluboce se mi zadíval do očí a zašeptal „Miluju tě" a pak se to stalo. Jedna duše jsme už byly dlouho, ale teď se z nás stalo i jedno tělo. Patřili jsme k sobě jako dva kousky skládačky, ačkoliv naše těla byla jako oheň a led. Možná, že i díky tomuto spojení to bylo tak fantastické a vzrušující...Prsty jsem se zarývala Edwardovi do zad, ale jemu to nevadilo. Naopak, jako by jej to víc povzbudilo. „Miluju tě" zamumlala jsem v okamžiku, kdy jsem myslela, že mě ta zvláštní elektřina, která pulzovala celým mým tělem, rozerve na tisíce kousíčků. Snad jen o sekundu později dospěl k vyvrcholení i Edward. Ještě dlouho poté, mě líbal a držel v náručí, kde jsem spokojeně usnula.

   První co jsem po probuzení spatřila, byl Edwardův úsměv. „Copak?" zeptala jsem se a přitulila se k jeho ledové hrudi. „Nic, právě že nic, ani modřinka" „Výborně" ocenila jsem jej polibkem. „Ne že by se mi chtělo, ale asi bychom měli jít na chvíli dolů" chvilku jsem nechápala „A jooo...Vánoce, stromeček, dárky. A vážně by to dole nezvládli bez nás?" „Ne, myslím, že ne. Už mě vážně nebaví poslouchat ty jejich myšlenky. Alice se už chce vrhnout do té hordy dárků" „Ach jo, ale mě se táák nechce, zůstaňme tady" zaprosila jsem a začala jej líbat „No tak, Hailey, buď hodná" „Ale já jsem..." mrkla jsem na něj a on se rozesmál „Tak jo, tak jo, už vstávám!" řekla jsem na oko naštvaně a štrachala jsem se z postele, ale Edward mě stáhl zpátky a obdařil mě dlouhým, vášnivým polibkem „Kazíš mi morálku" vysmekla jsem se po chvilce a zamířila jsem do koupeny...

   „No to je dost" vyštěkla Alice, jen co jsme se s Edwardem objevili v obýváku a zamířila ke stromečku, který byl přímo zasypán dárky a skoro nebyl vidět. Emmett, který seděl na gauči se pořád pohihňával a Rose do něj pokaždé dloubla loktem. Nechápala jsem co jim je. „ Tak jaký to bylo? Asi boží podle hluku co jste dělali" ozval se hlas v mé hlavě. Šokovaně jsem pohlédla na Eileen „Co? Ono to... my..." vykoktala jsem nahlas „JO" řechtal se Emmett. Zčervenala jsem od hlavy až k patě. Edward mě políbil do vlasů a nenápadně mě popostrčil víc ke stromku. „Fajn, tak vy dva jste si už dárek nadělili, tak teď budu nadělovat já" řekla důležitě Alice a začala dolovat dárky a roznášet nám je. S Eileen jsme asi byly opravdu hodné, protože jsme toho dostaly nejvíc. „Vy jste se snad zbláznili, tolik dárků" protestovala jsem „Vítej rodině a zvykej si" řekla Esme s úsměvem od ucha k uchu. „Ještě punčochy!" ozvala se Rose „JOO, punčochy, ty jsou nejdůležitější" přizvukoval Emmett „Šup Hailey, mrkni se do fusekle" pobízel mě „Ok, ok" zašátrala jsem v punčoše, která vypadala prázdná, ale nebyla. V její špici se skrývaly klíčky od auta. „CO???" byla jsem v šoku, tak tohle už bylo fakt moc „To je ode mě a od Emmetta, ale Edward nám poradil" zářila Rose jako sluníčko. Chytla mě za ruku a odvedla mě do garáže, kde stála nová černá Audi Q5, což bylo auto, o které jsem snila. Terénní design a zároveň bylo rychlé, velmi rychlé. „Tak co na to říkáš?" ptal se Emmet, ale já jsem v ten moment nebyla schopna slova "Vidíš Rose, nelíbí se jí, jsem ti říkal, že je málo terénní" bručel  „Tobě se nelíbí? Mysleli jsme, abyste se s Eileen pořád nedohadovaly do bude řídit, že bude lepší, když budete mít každá svoje" posmutněla Rose „Ne, Rose, je parádní, skvělý, úžasný. Moc vám oběma děkuju" řekla jsem a objala ty dva blázny. „A pak že se jí nebude líbit." pronesla Rose výsměšně směrem k Emmetovi. „No tak no tak, nemáme na to auto celej den, ještě budeme házet pantoflí a krájet jablka a..." ozvala se Alice a Emmet neváhal, zul tenisku a hodil ji po ní. „Emmettééé" zaječela "no říkala jsi že budeme házet papučí ne?" řekl Emmett s výrazem andílka. A my jsme propukli v šílený smích. Tak tyhle Vánoce se opravdu povedly....

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 27. Vánoce: