Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 26. Dárek pro Edwarda

19.06.2009 (16:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2007×

26. Dárek pro Edwarda

Čas ubíhal jako voda a samozřejmě jsem jej většinu strávila s Edwardem. Než jsem se nadála, byl tu prosinec. Teď už jsem se do nákupní horečky dostala i já. Některé nákupy jsem absolvovala s Edwardem. Vybírali jsme společné dárky. Edward zná svoji rodinu líp než já a proto věděl, co komu udělá radost. Nějaké nákupy jsem zase spáchala s holkama. Byla jsem v jednom kole. Navíc jsem se rozhodla, že pro mě a Eileen upeču nějaké vánoční cukroví, ale netušila jsem, kdy je ta správná doba začít. Když jsem si jedno volné odpoledne v obýváku pročítala vánoční kuchařku, přiřítila se ze školy Eileen. Já jsem byla zrovna nachlazená, tak jsem se ten den ulila. „Hailey, že nevíš, co chystá po Vánocích?" „Jak to asi tak můžu vědět?" „Bude Silvestrovský ples!!! Skvělý ne?" „Ne!" „Proč ne? Ty přece ráda tančíš" „No to ano, ale je to další starost navíc.  Jako bych s Alice neměla dost práce ohledně Vánoc ještě tohle do toho. Bude to chtít nové šaty, boty...nikam nejdu. A navíc, nikdo mě nepozval" „Nepozval, protože to teprve dneska vyvěsili. No tak, bude to legrace" „Uvidíme, hele Eileen co jsi koupila Alexovi k Vánocům?" „Hodinky s věnováním, žádný totiž nenosí a mě už rozčiluje, jak chodí pozdě. Nechala jsem tam vyrýt: Ani čas nás nerozdělí. S láskou Eileen" „To je hezký, ale není to pro vlkodlaka trochu nepraktický?" „Víš ty co? Raději mi místo toho rýpání řekni, co jsi koupila ty Edwardovi" „Zatím nic" „Cože? Uvědomuješ si, že Vánoce jsou už za tři dny?" „Jo, ale nějak nevím, co mu mám koupit. Nic mi nepřijde dost dobré. Chci, aby to bylo něco zvláštního, symbolického, důvěrného..." „A nechceš toho trošku moc?" „Já vím, jsem děsná. Asi tomu přikládám až moc velkou důležitost" „Ne, je to milý, ale hlavně už mu něco kup. Třeba boxerky se Santa Clausema. Hlavně ne s medvídkama, ty jsem koupila já Alexovi" „Eileen ty jsi děsná" smála jsem se jí. Ale vážně, nevěděla jsem, jaký dárek bude ten nejlepší. Byly to přece první Vánoce s Edwardem. Přála bych si, abychom na ně nikdy nezapomněli. Musí to být ty nejkrásnější Vánoční svátky. Poprvé s novou rodinou, poprvé bláznivě zamilovaná.

Následující ráno jsem využila svého nachlazení a opět jsem nešla do školy, Edward semnou chtěl zůstat doma a starat se o mě, ale já jsem měla jiné plány. Chtěla jsem jet na nákupy a konečně mu něco vybrat. Miláček sice protestoval, že bych měla ležet v posteli a ne lítat po obchodech, ale moje polibky ho nakonec přesvědčily a dovolil mi jít. „Ale teple se obleč, abys byla do Silvestra zdravá"radil mi „Do Silvestra? Co bude na Silvestra?" předstírala jsem, že o plesu nevím „Eileen ti nic neřekla?" „Co mi měla říct?" „Přece o plesu?" „Ahá ples a co s ním? Mě nikdo na žádný ples nepozval?" zlobila jsem ho, ale Edward to pochopil, zvážněl a řekl: „Má milovaná Hailey Faith Lawsonová, bylo by mi nevýslovnou ctí doprovodit Vás na Silvestrovký ples a protančit s Vámi celou noc. Smím alespoň doufat ve Vaši přízeň a souhlas?" musela jsem se pousmát. Řekl to přesně, tak jak se slušelo a patřilo v době, kdy dospíval. „Přijímám Vaše pozvání vážený pane Cullene" hrála jsem jeho hru. Teď už se smál i Edward. „Takže jsme dohodnuti?" ujistil se „Ano, jen nevím co na sebe. Vadilo by ti, kdybych šla v jeansech?" Edward se usmál „No hádej" řekl a pak odjel do školy. Já jsem dosnídala a vydala se do Port Angeles. Prošla jsem snad všechny obchody, ale nic. Nikde jsem nenašla, co jsem hledala. Nic nebylo dost dokonalé. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem v jedné boční uličce objevila zapadlý krámek. Bylo to takové staré vetešnictví. „Dobrý den děvenko" pozdravila mě postarší dáma, zřejmě majitelka, když jsem vešla dovnitř. „Copak byste ráda? Něco pro Vašeho milého k Vánocům, že ano?"„Ano jak to víte?" zeptala jsem se, ale střenka neodpověděla, jen se přívětivě usmála. V tom něco upoutalo moji pozornost. Koutkem oka jsem zahlédla něco blyštivého. Zamířila jsem k tomu místu a v tom jsem spatřila ve výstavní skříni dokonalý dárek pro Edwarda. „To je ono" zaradovala jsem se. Bylo to starý, zdobný klíček z bílého zlata. Připomínal mi klíček od nějaké prastaré truhličky. Koupila jsem jej. Nechala jsem jej vyčistit a spirálově na něj vyrýt: Klíček od mého srdce. Miluji Tě. Navždy tvoje Hailey. Ještě jsem k tomu koupila řetízek. Byla jsem nadšená. Už aby byl Štědrý den, abych viděla, jak se bude Edward tvářit. Snad jej ten dárek nezklame.

Doma jsem upekla plech vanilkových rohlíčků, pak jsem si lámala hlavu nad tím, co si obleču na ples. Ovšem moje panika z toho, že nemám, co na sebe netrvala dlouho, protože se ze školy vrátila Eileen a s ní Alice a Rose. „Nad čím zase dumáš?" ptala se mě Eileen „Nad šatama na ples" „Takže už jsi dostala oficiální pozvání? Můžu hádat od koho?" řekla Eileen a spiklenecky na mě mrkla. „A co ty?" zeptala jsem se jí naším způsobem. Moc mě zajímalo, jestli tam půjde s Alexem. „Samozřejmě, že půjdu s ním. A s kým taky jiným?" „Takže o něm o Vánocích řekneš Cullenovým?" „Ne, řekneme jim to na Silvestra. Ten ples se nám parádně hodí" „Neříkám nic, ale beze slov si můžete povídat, až tady nebudeme" přerušila nás Rose „Sorry" omluvila jsem nás „Hailey musíme ti něco říct" ujala se slova Alice „A jéje mám se začít děsit?" „Ale ne, týká se to těch šatů na ples" uklidnila mě Rose „Rose já jí to chci říct" „Však já jsem jí nic neprozradila" hašteřily se ty dvě a Eileen se jim smála: „To je jak my dvě co?" „No tak vy dvě řeknete mi některá co se děje?" Holky se přestaly dohadovat a Alice spustila „No, jde o to, že už jsem ten ples viděla ve své vizi už asi před měsícem. A proto jsem neváhala a zadala jsem zakázky na naše šaty těm nejlepším návrhářům a zítra nám ty šaty přivezou" „A co já s tím?" „No co asi...vždyť říkám nám. To znamená taky tobě a Eileen" „Fakt? To si děláte legraci?! To je paráda!" výskla nadšením Eileen a já jsem byla v šoku. „Ty nemáš radost?" divila se Rose „Ale jo mám, jen jsem v šoku. To jste mi to nemohly říct dřív? Abych se nějak psychicky připravila?" „Ne, to jsme teda nemohly" chechtala se Alice „A už jste ty šaty viděly?" zajímala se Eileen „Jo, viděly jsme návrhy a jsou parádní, však zítra uvidíte" řekla Rose „Zítra? A to si myslíte, že to do zítřka vydržím? To jste mi ani neměly říkat" „Ale Eileen, to zvládneš. Musely jsme vám to říct už dneska, abychom se domluvily na zítřek. Držíme ty šaty v tajnosti před mužskýma" „Jo aby to pro ně bylo překvapení" přitakala Rose „Aha...a jak to tajíte pře Edwardem?" „Těžce" řekly holky společně a všechny nás to rozchechtalo. „A co barvy? To nám snad můžete prozradit ne?" škemrala Eileen „Tak teda že jsi to ty. Šaty Rosalie jsou rudé, Esme má tmavě zelené, moje jsou stříbrné, tvoje růžové a Haileyiny jsou v barvě noční oblohy. A samozřejmě mají každé jiný střih. Jediné co mají společné je to, že jsou dlouhé, takže velká večerní." zasvětila nás Alice „Paráda!" vydechla Eileen. „Takže jak vyřešíme ten zítřek? S Carlislem je to v pohodě, ten je v nemocnici" začala snovat plány Rose. „Tak ostatní vyšleme na lov, to by je mohlo zabavit na delší dobu" napadlo mě „Nebo je poslat na nějaké nákupy" přispěla i Alice se svojí troškou do mlýna, ale její nápad jsme ihned zavrhly „No už vidím, jak se jim bude chtít" řekla Rose a my s ní souhlasili. Kluci k smrti nesnášeli nákupy, teda pokud si nekupovali nová auta. Nakonec jsme se shodli na tom lovu. Jak jinak zaměstnat upíry? „No nic, my už musíme letět, za chvíli tu bude Edward" vyhrkla z ničeho nic Alice „Mimochodem, s kým jdeš na ten ples Eileen?" zajímala se Rose a Alice zmrznul úsměv na rtech. Té to bylo jasné. „To je tajemství, nech se překvapit" odpověděla Rosalii Eileen. „Ok, ale ať je to fešák" „No to se neboj, to on je a jakej"

Necelou hodinku po odjezdu Alice a Rose přijel Edward. Zajímalo ho, co tu holky dělaly, asi měl nějaké podezření, ale od nás se nic nedozvěděl. „No tak Hailey, ty předemnou máš tajnosti?" „Ale Edwade, to jsou holčičí věci, nechci tě urazit, ale těm bys asi nerozuměl" „Aha, holčičí věci, tak to se raději neptám" „Jo neptej se a věř mi, brzo se všechno dozvíš" „Slibuješ?" „Jak taky jinak" „Fajn a co uděláme s načatým večerem?" zajímal se „Pustíme si filmek?" „Dobře něco nám vyberu" řekl a začal se přehrabovat v dvdčkách. Zbytek večera jsme strávili ležením u televize a já jsem se už moc těšila na zítřek.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 26. Dárek pro Edwarda: