Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 16. Chci tě vidět...

05.05.2009 (14:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1966×

                                                      16. Chci tě vidět ...    

       Po návratu ze školy jsem hned běžela za Eileen, abych jí předala Alexovo číslo a pozdravy od spolužáků. Samozřejmě ji zajímalo to číslo, zmínku o spolužácích téměř nevnímala. „Ale jak to udělat, aby ostatní neslyšeli, že mu volám" napadlo ji z ničeho nic „Jak se cítíš?" zněla moje odpověď „Cože? Jak to s tím souvisí?" „No pokud ti je dobře, mohly bychom se jít projít" vysvětlila jsem jí. „Hm tak to je dobrej nápad" souhlasila semnou. Tak jsme šly na malou procházku, zatímco Alice zaměstnávala Edwarda šachama a jinými kratochvílemi, aby si nevšimnul, že jsme zmizely.

     Až jsme měly pocit, že jsme dostatečně daleko od domu, vytočila Eileen Alexovo číslo. Dlouho to nikdo nebral, zrovna když už to chtěla vzdát, se v telefonu ozvalo „Haló?" „Ahoj Alexi, tady je Eileen, Mike mi dal tvoje číslo..." řekla jakoby provinile „Ahoj Eileen, nečekal jsem, že se ozveš" „Nečekal? Vděčím ti přece za život, tak proč jsi to nečekal? Musím ti poděkovat, nebýt tebe, byla bych už mrtvá" „ Nemusíš mi děkovat, já jsem nic neudělal" „Ale ano udělal, vím, že ten vlk, co mě zachránil, jsi byl ty. No a ty zase víš, že já jsem... upírka" Alex mlčel, bylo slyšet pouze jeho zrychlené dýchání. „Alexi?" „Promiň, zamyslel jsem se" „Chci tě vidět Alexi" řekla mu Eileen „Ale to nejde...protože ty jsi a já..." „Já vím, je to komplikované, ale musím tě vidět, moc prosím" trvala Eileen na svém „Když už ti Cullenovi řekli o nás vlkodlacích, řekli ti i o naší dohodě?" „Ano, řekli a taky vím, že Forks do té dohody nepatří. A já bydlím ve Forks takže..." „Já vím, kde bydlíš" přerušil ji „ale to na situaci nic nemění" „Pane bože Alexi ty jsi tak neuvěřitelně vrdohlavej, to mám vlézt do rány nějakému dalšímu medvědovi, abychom se viděli?" Eileen už začínala ztrácet nervy a já vedle ní taky, protože jsem cítila, jak moc jí záleží na tom, aby se viděli a mohli si v klidu promluvit. „Ne, to nedělej" řekl a vzdychl si. Po chvíli mlčení se zeptal „Kdy se vracíš od Cullenových domů?" „Koncem příštího týdne doufám" „A myslíš, že bys zvládla cestu do Port Angeles?" „Jo, proč?" „Protože bude jednodušší promluvit si tam, než ve Forks.  Kolem vašeho domu se bude vždycky motat ten...no jak chodí s Hailey" „Edward" doplnila jej „Jo, ten. V Angeles bude větší klid, můžeme třeba zajít na večeři...ale ty vlastně..." „To bude fajn, já totiž jím lidské jídlo, abys věděl, a ráda" skočila mu Eileen do řeči „Cože, ale jak to?" nechápal „Já jsem jen poloviční upír. Jsem člověk víc, než si myslíš. Přemýšlej, kdybych byla stoprocentní upír, myslíš, že bych se nechala tím medvědem přizabít? Nebo že bych málem vykrvácela?" „No...to je pravda. To mi nedošlo. Co takhle v sobotu kolem páté?" „Fajn" „ Víš co, raději tě vyzvednu u bistra než u tebe doma. Bude to tak lepší." „Dobře budu tam" „No, tak ahoj a opatruj se" „Budu, měj se" rozloučili a Eileen nevěděla co si má o tom rozhovoru myslet. „Jsi v pohodě?" zeptala jsem se jí. „Ne, nebo jo. Ježíš já nevím, nechce se mi o tom mluvit" „Dobře, vraťme se domů, než to naše zmizení začne být podezřelé" „Fajn" souhlasila semnou.

     „Kde jste byly? Už jsme vás chtěli jít hledat" spustil na nás Edward jen, co jsme vkročily do dveří. „Nevěděla jsem, že jsme ve vězení" odcekla Eileen podrážděně „Byly jsme se projít, Eileen už se nudila a jelikož je jí fajn, tak proč ne? Taková malá zdravotní procházka ještě nikomu neublížila" vysvětlovala jsem „Ne to ne, ale když se tu pořád motá ten čokl..." vztekal se „Jak pořád, byl tu jenom jednou, nebo ne?"divila jsem se „No, on je tu vlastně každou noc, teda ne tak blízko jako minule, ale je v okolí" vysvětlovala Alice „A proč jste nám to neřekli?" vztekala se Eileen „Asi jsme měli, ale když jste ho neregistrovaly, tak jsme vás tím nechtěli děsit" snažila se Esme uklidnit Eileen, ale nepodařilo se jí to. Eileen naštvaně odkráčela do pokoje pro hosty, který teď byl její. „Eileen, počkej!" zavolala jsem na ni, a když se nezastavila tak jsem vyběhla k ní do pokoje. „Co chceš?" vyjekla na mě „Laskavě se uklidni, nevím, co to do tebe vjelo?!" „Promiň, jsem z Alexe nervózní. To ten hovor, nečekala jsem, že bude tak odtažitý, představovala jsem si to jinak..." omlouvala se mi „Eileen vzpamatuj se, copak ti nedochází, co Edward řekl, Alex je pořád tady v okolí víš, co to znamená?" Teprve teď jí to došlo a naštvala se „Aha! Takže vidět se semnou nemůže, ale motat se tu a šmírovat, to jo?" „Ale jdi, on přece nešmíruje, asi chce vědět, jak se ti daří. Možná sám neví, co chce. Uvědom si, že pro něj je to taky těžký. Ty jsi obklopená Cullenovými a on zase svojí smečkou, kterou nechce zradit. A víš ty vůbec, jak moc kvůli tobě riskuje? Ty si už nepamatuješ, jak nám naši vyprávěli, že celá smečka je myšlenkami propojena, když jsou ve vlčí podobě? A já silně pochybuju, že tu pobíhá jako člověk." „Ach jo, máš pravdu. Jsem hrozná, ale když...když já ho od toho incidentu u nemocnice nemůžu dostat z hlavy a teď tohle všechno..." „Já vím..." usmála jsem se na ni povzbudivě a objala jsem ji. „Víš co je legrační?" „A na tomhle je něco legračního?" nechápala „No něco ano...pamatuješ, jak jsem měla jít na první schůzku s Edwardem a jak jsem byla nervózní?" „Jasně, že pamatuju" „A pamatuješ, co jsem ti řekla?" „Jo...počkej, až se taky jednou zamiluješ..." „Správně a ty ses rozesmála a řekla, že takový člověk, do kterého by ses zamilovala, neexistuje. A měla jsi pravdu, není to člověk, koho miluješ... „Dneska už bych byla raději, kdyby byl" „Ale Eileen, ty si myslíš, že by bylo jednodušší chodit nebo žít s člověkem?" „Nevím, možná" „Podle mě ne. Lidé se přece nesmí dozvědět, kdo jsme, jinak by je Volturiovi zabili a žít ve lži? Jak bys mu vysvětlovala, že ti tmavnou oči a že pravidelně někam mizíš? A po proměně by to bylo ještě složitější tajit. Alex alespoň ví, jak se věci mají a co má čekat. Nemusíš mu lhát" „Asi máš pravdu" „Jo to mám" zašklebila jsem se „a vůbec, mám hlad, nepůjdeš semnou omrknout ledničku?" „Jo" souhlasila Eileen.

    Jasper, Emmett a Carlisle se vydali na lov a zbytek rodiny se díval na televizi. Eileen a já jsme si nachystali něco k jídlu a pak jsme se k nim přidali. Nikdo už Alexe nerozebíral, ani ten Eileenin výbuch. Večer jsem šla spát k Eileen. Edward sice nebyl nadšený, ale nestěžoval si. Tu noc to bylo téměř jako za starých časů, kdy jsme s Eileen byly malé holčičky. Ležely jsme spolu v posteli, držely se za ruce a povídaly si za svitu měsíce. Už od narození jsme byly nerozlučné. Doufala jsem, že to tak zůstane navždy. Pevně jsem věřila, že mě a moji sestřičku nikdy nic nerozdělí. Nikdo a nic nemělo takovou moc až jednu jedinou vyjímku a tu představovala láska...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 16. Chci tě vidět...: