Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost- 15. Tajná mise

04.05.2009 (23:28) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1580×

                                                           15. Tajná mise

   „Ahoj lidi" pozdravila jsem Emmetta, Rose a Eileen, kteří se dívali v obýváku na nějakou komedii a rovnou jsem zamířila do pokoje. Edward mě následoval. Celou dobu mě starostlivě pozoroval, jestli znovu neomdlím. Přiznávám, moje chůze tomu nasvědčovala. Chudáček měl výčitky, že mě k tomu sjezdu přiměl, sice jsem se mu snažila vysvětlit, že to bylo moje rozhodnutí a proto nesu následky já, ale on mojí verzi odmítal a sám se pokládal za viníka mojí malé nehody. A jeho výčitky svědomí byly ještě patrnější, když Carlisle konstatoval, že mám zcela jistě otřes mozku. Většinu noci jsem prozvracela. Edward mě nosil z koupelny do postele a zpět, protože se mi motala hlava a nebyla jsem schopna se trefit do dveří.

      „Jak ti je?" zeptal se mě ráno zkroušeně, když jsem se vzbudila. „Je mi fajn" odpověděla jsem mu s úsměvem „Opravdu? Nevypadáš tak" „Tak to díky, to jsi mě vážně potěšil" „Nemyslel jsem, to nijak zle, jen jsi strašně bledá" „Ale je mi fajn, vážně, zvracet se mi už nechce a hlava se mi nemotá ani nebolí, dokonce bych si něčeho zobla" a můj kručící žaludek to potvrdil. Chtěla jsem vstál, ale Edward mi to nedovolil a sám se mi vydal pro něco k snědku. Jen co zmizel ve dveřích, objevil se Carlisle, aby zjistil, jak se cítím. Samozřejmě sem mu řekla, že je mi fajn. „Jsem rád, že už ti je dobře, ale dneska ještě zůstaň v posteli a zítra se uvidí, jestli budeš smět do školy" „Jasně, že budu moct" rozhodla jsem. I když bych se docela ráda ulila, došlo mi, že jsem Eileen slíbila číslo na Alexe. Nemohla jsem přece dopustit, aby čekala na jejich rozhovor déle, než je nutné. Během chviličky se v pokoji objevil Edward a nesl mi moje oblíbené vločky a multivitaminový juice. „Jé, to je moje první snídaně do postele" výskla jsem radostí a s chutí jsem ji spořádala. Celý zbytek dne jsem podle nařízení Carlisla byla v posteli a vůbec mi to nevadilo. Nebyla jsem v ní totiž sama. Edward se ode mě nehnul na krok. Po celý den jsme si povídali nebo jsme se dívali na film. Ostatní Cullenovi se taky stavili na kus řeči včetně Eileen, ale nezdrželi se dlouho, prý aby mě neunavili. Jak ohleduplné, tím víc jsme mohli být s Edwardem sami.

     „Vážně to zvládneš?" ptal se mě starostlivě Edward, když jsme byli následujícího dne na cestě do školy. „Samozřejmě, že ano a kdyby mi náhodou zase začalo být špatně, tak mě zavezeš domů...doufám" „Nedoufej, to je samozřejmé, stačí abych viděl, že zbledneš nebo uslyšel, že se ti mění srdeční rytmus a jedeme domů"  ujistil mě, ale já jsem neměla v plánu jet hned tak domů. Měla jsem přece tajné poslání. Mika jsem si všimla už na parkovišti, něco řešil s partou. Chtěla jsem jít hned za ním, ale Edward mi to nedovolil. No jasně, mělo mě hned napadnout, že to nebudu mít tak snadné. Ještěže jsem měla první hodinu trigonometrii. Tu jsem totiž měla s Mikem společnou, ale s Edwardem ne, což pro mě znamenalo volné pole působnosti. Hned po začátku hodiny jsem si vytrhla ze sešitu kousek papíru a napsala jsem na něj : „Ahoj Miku,mohl bys pro mě prosím něco udělat?  Vlastně je to pro Eileen ...Díky Hailey" Zmuchlala jsem jej a poslala ho po třídě k Mikovi. Zanedlouho přišla odpověď:  „Ahoj, jasně, že můžu, co potřebujete? A jak se vlastně Eileen daří? Je jí už líp? Myslíš, že by uvítala návštěvu?"  Napsala jsem: „Už je jí mnohem líp, díky, vyřídím jí, že ses ptal. Potřebovala by číslo na Alexe, prý je máš... Na návštěvu chodit nemusíš, brzo se vrátí do školy, doma se nudí". Ještě chvíli jsem si s Mikem psala a uklidňovala ho, že je Eileen vážně v pohodě a že jeho návštěva není nutná. Oficiální verze Eileeniny absence je, že ji v Port Angeles napadl zdivočelý pes. Zajímalo by mě, co by Mike řekl, když by zjistil, že ji vy skutečnosti napadl medvěd. Vlastně ani neví, že teď bydlíme u Cullenových. No...nevím jak by se Cullenovi tvářili, kdyby se u nich objevil, že jde navštívit Eileen. Ale vím, jak by se tvářil Edward. Nemohla jsem si nevšimnout, že se navzájem nemají rádi a to je slabé vystižení situace. „Hailey, je pravda, že chodíš s Edwardem?" Stálo v dalším dopise, který mi přišel „Ano, je to pravda, proč?" odepsala jsem. „Jen, tak. Škoda, že sis vybrala zrovna jeho". zněla jeho odpověď „A to jako proč? Jak to myslíš?" napsala jsem mu, ale další odpovědi jsem se už nedočkala, jelikož začalo zvonit na přestávku.

     Edward na mě čekal před učebnou, a když kolem něj Mike prošel, vraždil ho pohledem. „Co se děje?" zeptala jsem se ho „To se ptáš ty mě? Proč sis s ním celou hodinu psala a na co chceš číslo na toho čokla?!" „Ty sis četl jeho myšlenky?" „Jo" procedil mezi zuby „Aha...no abych ti odpověděla, psala jsem si s ním, protože je to můj kamarád a to číslo jsem chtěla, aby mohla Eileen poděkovat Alexovi. Když se s ním nesmí vidět, chce mu zavolat. Ale tohle není to, co tě žere viď? Řekneš mi, co ti vadí?" snažila jsem se získat odpověď cestou na další hodinu, tentokrát na angličtinu, kde jsme mohli sedět spolu, protože nám to Edward vyjednal u učitele. Prý aby mi pomohl dohnat mezery z minulé školy. Pche! „No tak, pověz mi to, ty máš přede mnou tajemství?" nechápala jsem, proč mi nechce říct, co mu vadí. Tak jsem na to zkusila jít jinou cestou. „Když mi neřekneš, co ti vadí, nemůžu nic udělat, aby se to změnilo, tak mi to prosím řekni" „Prostě mi vadí Newton s tím nic nadělat nemůžeš" řekl mi v učebně. Než jsem se stihla zeptat, co přesně mu vadí, vkráčel do učebny vyučující, tak jsem mu to napsala na papír. „Jednoduše mi vadí, jak na tebe myslí. Nelíbí se mu, že jsme spolu. Myslel, vlastně neustále si na tebe myslí.  Nechtěl navštívit Eileen, chtěl být víc s tebou, aby sis uvědomila, že vztah semnou je chyba. Štve mě prevít, jak rád bych mu zakroutil krkem! A ty ho ještě podporuješ tím, jak si s ním píšeš." Tak to mě dostalo. Mike, že si na mě myslí? Celou dobu jsem měla pocit, že mu jde o Eileen a s Edwardem má jen nějaké nevyřízené účty nebo co. Edward mě provrtával pohledem, bylo mi jasné, že se snaží zjistit, na co myslím, tak jsem mu to napsala, abych ho neprovokovala. „Ale Edwarde, myslet si může, co chce. Na mých citech to nic nezmění, Mike je jenom kamarád. Ty snad žárlíš?" „Jo, ani nevíš jak!" odepsal mi po chvíli a já se musela pousmát, na jednu stranu jsem se cítila polichocena, ale na druhou stranu jsem se bála, aby něco nevyvedl, kdyby ho Mikovy myšlenky vyprovokovaly. Nebála jsem se ani tak co by Mikovi udělal, ale o Edwarda, následky jeho výbuchu by mohly být příšerné, radši nemyslet. „Ale ty víš, že nemusíš žárlit, protože miluju jen a jen tebe a jestli sis toho nevšiml, tak jsi blázen." Nic mi na to neodepsal, ale už neměl tak naštvaný výraz. Vzala jsem ten papír a dopsala jsem: „Pro případ, kdyby sis nevšiml: MILUJU TĚ, MILUJU TĚ, MILUJU TĚ, MILUJU TĚ, MILUJU TĚ" „Víckrát už to psát nemusíš, já to přece vím."pošeptal mi a usmál se. Tak moc jsem ho chtěla políbit, ale copak to ve vyučování šlo? „Máš u mě velkou sladkou pusu, tak se o ni o přestávce přihlaš!" napsala jsem. Samozřejmě se o ni přihlásil a rovnou Mikovi před očima, bylo mi jasné, že to udělal schválně, ale nezlobila jsem se na něj. Snad jsem ho i chápala, asi bych jednala stejně. Zbytek vyučování proběhl v pohodě, Edward už Mika nevraždil pohledem, teď to bylo naopak.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost- 15. Tajná mise: