Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 14.Lyžování

03.05.2009 (08:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1614×

                                                        14. Lyžování

   Naše postel byla vážně perfektní. Měla jsem pocit, že ležím na nějakém obláčku a ne v posteli. Vůbec, ale vůbec se mi ráno nechtělo vstávat, tak jsem předstírala, že spím, i když jsem už byla vzhůru. Edward sice poznal, že nespím, ale nic neřekl a trpělivě čekal, až se rozhodnu oficiálně vzbudit. Dlouho jsem to divadélko hrát nevydržela, protože mi bylo jasné, že Edward už na to moje probuzení čeká a já jej nechtěla trápit, takže jsem po chvíli otevřela oči. „Dobré ráno krásko, jak se ti spalo?"„ Hm...dobré ráno miláčku, ještě jednou díky za tu postel, spalo se mi přímo božsky" usmál se a dal mi pusu. „Nevšimla sis něčeho?" zeptal se mě se širokým úsměvem od ucha k uchu. „Ne" „Tak se pořádně podívej" pověděl a kouknul se z okna. „Sníh!" vykřikla jsem. „Hm, správně, ty jsi ale bystrá holka" škádlil mě a já se zašklebila „Hele doufám, že mi tím nechceš naznačit, že mám vyskočit z postele a jít proházet cestu, že ne?" Začal se šíleně smát „Proboha jak tě napadlo zrovna tohle?" „No... já ani nevím" přiznala jsem „Tak co jsi mi chtěl naznačit?" „Spíš jsem myslel na lyžování, když budeš chtít. Vím, že Carlisle, Esme, Alice a Jasper se chystají, že si vyjedou na lyže, můžeme jet s nimi..." „A nemohla bych raději proházet tu cestu?" zaškemrala jsem „Co máš pořád s tím prohazováním cesty? To mi chceš někam prchnout?" zamračil se „Ne to ne, ale víš...já nelyžuju. Jednou jsme byli s rodiči na horách lyžovat, ale skončilo to katastrofou. Nevím, kdo byl víc dolámaný, jestli já nebo Eileen." „Dobře, nemusíme jet, můžeme se mrknout na nějaké filmy nebo jít na lov..." Edward se sice snažil skrýt svoje zklamání, ale moc se mu to nepovedlo. „Ty chceš jet, viď?" „Na mně nezáleží, já budu dělat cokoliv, když budu s tebou" „Tak to se pleteš miláčku, na tobě záleží a hodně" řekla jsem mu a políbila jsem ho, ale jen krátce, měli jsme na spěch. Vyskočila jsem z postele, „Tak honem Edwarde, ať nám neodjedou, do háje, vždyť já ani nemám co na sebe, musím za Alice" už jsem se chystala vylítnout z pokoje, ale Edward mě chytl, políbil mě a řekl: „Vážně nemusíme jet, když to nechceš" „Ale já chci, mám svoje sněhové rituály a ty musím splnit" vymanila jsem se z jeho sevření, líbla jej na tvář a běžela jsem za Alice a Rose kvůli oblečení.

    Měla jsem štěstí. Alice věděla, že bude sněžit, tak mi při posledním nákupu koupila něco na sebe, když jsem byla s Esme v nábytku. A ačkoliv v zimním oblečení obvykle vypadám jako nějaký tučňák, tohle mi slušelo. Měla jsem světle modré oteplováky a ve stejné barvě byla i zimní lyžařská bunda. „Modrá ti totiž jde k pleti a ladí ti s očima" vysvětlila mi Alice „A navíc se na tobě Edwardovi líbí" doplnila ji Rose. „Aha, takže to je ten pravý důvod?" smála jsem se „Pravý důvod je, že ti sluší" ukončila diskuzi Alice. Pak jsme s holkama seběhly schody a já s Alice jsme se rozloučily s Eileen, Emmettem a Rose, kteří s námi nejeli „Doufám, že ti to není líto Ei" řekla jsem omluvným tónem „Zbláznila ses? Jasně že ne, jsem ráda, že jsem toho ušetřena" řehonila se Eileen „Dávejte na ni pozor, je lyžařský antitalent" „To se neboj, my si ji pohlídáme" řekl Edward, který měl černou bundu a oteplováky a vypadal v tom nesmírně přitažlivě, vzal mě za ruku a odvedl mě k autům, kde už čekala Esme s Carlislem. „Taky už se tak těšíš?" ptala se mě Esme „No...děsně, ale ne na lyžování" soukala jsem ze sebe. Nechtěla jsem jí dát najevo, jak moc se mi představa lyžování nelíbí. Edwardovi, který s Carlislem připevňoval lyže a snowboardy na střechy aut, cukaly koutky úst, měl co dělat aby se nezačal smát. Během chvilky se k nám připojila Alice s Jasperem. Naše sestava už byla kompletní tak jsme se vydali na cestu.

   Dojeli jsme k místu, které absolutně nepřipomínalo sjezdovku. „Jsme tady správně?" zeptala jsem se, když jsme vystoupili z auta. „Ale ovšem, za chvilku to sama uvidíš, jen musíme jít kousek pěšky" odpověděla mi Esme. „Cože? A kam? Kde je nějaké parkoviště? Ani neslyším bavící se lidi!" nechápala jsem. „Pojď a uvidíš" řekla nadšeně Alice vzala si svoje prkno a v mžiku byla s Jasperem pryč „Wau, tady se někdo na ten snowboard těší" zhodnotila jsem jejich úprk „No to víš, nelyžujeme často" pousmál se Carlisle a vzal s Edwardem zbylé lyže. „Špatně počítám, nebo opravdu vidím čtyři páry?" „Ne, počítáš správně" usmál se škodolibě Edward „Ale já přece nelyžuju, říkala jsem ti, že naposledy jsem se polámala..." „Ale to jsi nelyžovala s námi" přerušil mě a pak mě políbil, aby mě umlčel. „Ach jo, nemám to s tebou lehký!" povzdychla jsem si a Edward se zářivě usmál, vzal mě za ruku a vedl mě k místu, kde měla být sjezdovka. Carlisle a Esme mi cestou dávali rady, jak mám lyžovat, abych se nezranila, jak mám padat a tak podobně, zatímco já jsem celou svojí silou drtila Edwardovi ruku. Edward se celou dobu usmíval a tvářil se, jako bych ho po té ruce hladila nebo co. Normální smrtelník už by ji asi měl zlomenou...

„Tak, jsme tu" řekl Carlisle a Esme se rozzářila „Co na to říkáš?" zeptala se mě. „Pane Bože!" vykřikla jsem, když jsem si uvědomila, co vidím. A co že jsem to viděla?  Kopec. Velkej kopec. Takže vlastně horu. No....přímo velehoru okolo níž byly lesy. Opravdu to tu vypadalo jako nějaká sjezdovka. Až na to, že nikde nebyla lanovka a ani žádní lyžaři. „Že mě to ještě překvapuje, u upírů je vlastně skoro všechno jiné, než u lidí. Mnohem větší a rychlejší." pomyslela jsem si. „Nějaká dětská sjezdovka by tu pro mě asi nebyla že?" nadhodila jsem a ostatní jsem tím jen rozesmála. „Jak se vlastně dostaneme nahoru, když tu není lanovka? Nechcete to vyjít pěšky, že ne?" „No vlastně ano, to pro nás přece není žádný problém" řekl mi Edward „Ale že jsi to ty, tak tě tam donesu, aby ses tím kopcem neunavila" snažil se mě odzbrojit svým okouzlujícím úsměvem.„Ne díky, já zůstanu tady dole, uplácám si něco, co bude připomínat sněhuláka, pak si udělám pár andělíčků a budu se dívat jak svištíte z toho Everestu dolů. Asi tu někde poblíž není nějaká restaurace s teplými nápoji, že? No nic, tak tu snad bude alespoň nějaká srna" brblala jsem „No tak Hailey, alespoň to zkus, uvidíš, je to bezva, určitě ti to půjde" snažila se mě přesvědčit Esme. „Jednou jedinkrát ano? Pak si zajdeme na lov a já ti pomůžu s tím sněhulákem" navrhoval Edward s tak dokonalým výrazem ve tváři, že jsem prostě nemohla říct ne. „Tak dobře" souhlasila jsem „ale jestli spadnu..." „Neboj, nespadneš" pověděl Edward a dal mi sladkou pusu. „Připravená na cestu k výšinám?" zeptal se „Ne, ale to já bych nebyla asi nikdy, takže jdeme, než si to úplně rozmyslím" vzdala jsem všechny svoje snahy přesvědčit je a nechala jsem se Edwardem vynést nahoru. Trvalo mu to dvě vteřiny. Mě by to trvalo asi dýl...tak půl hodiny, nemám ráda kopce.

   Alice s Jasperem na nás čekali „Tak jste ji přece přesvědčili? Vsadil jsem si, proti Alice, že Hailey zůstane u sněhuláků" pronesl Jasper a pak se rozjel z kopce dolů. Byl na něj krásný pohled, jak ladně sjížděl na prkně dolů.„Ach jo, že já jsem vystrčila nos z domu, jestli by mi u televize nebylo líp" říkala jsem si, když mi Edward přidělával lyže, já jsem to totiž odmítla udělat. „Jak to, že se vám ty hůlky, lyže a snowboardy při jízdě nezlomí?" zajímalo mě „To proto, že jsou vyrobeny ze speciálního materiálu, víš já se v tom moc nevyznám" odpověděla mi Alice, a vydala se s hlasitým smíchem dolů za Jasperem. Carlisle a Esme se na mě povzbudivě usmáli. „Uvidíš, jak to zvládneš. Nakonec s tebe bude taky lyžařka" prohodila Esme a pak se i ona s Carlislem rozjeli dolů. „Tak co? Jedeme taky?" zeptal se mě Edward a já jsem se na něj přímo vražedně zašklebila „Ty jeď a já tu počkám na ostatní a budu honit machra, že už jsem to sjela a že už jsem zpět" „Nemyslím, že ti to uvěří, podívej, čekají na nás dole" „Jo a proč? Aby mě tam mohli seškrábnout ze sněhu?" začínala jsem být protivná „Ale no tak zlato, víš co jsem ti slíbil, jenom jednou..." „No...jenom jednou taky stačí, aby to bylo to poslední, co udělám" „To mi tak málo věříš?" posmutněl Edward „Miláčku já ti věřím, ale sobě ne" vysvětlila jsem mu a dívala jsem se na ty maličký lidičky, co na nás dole mávali. „Tak ať už to mám za sebou" řekla jsem nakonec a rozjela jsem se dolů a dost pozdě jsem si uvědomila, že sice umím sjet kopec, ale co mi nikdy nešlo, bylo zastavit.... „Pane bože ať to přežiju" modlila jsem se. Bůh mě asi slyšel, ale moc mi nepomohl....

   „Chi chi chi" tetelila jsem se, když jsem zjistila, že mám už většinu trasy za sebou, ale to nejtěžší, teda alespoň pro mě, bylo teprve přede mnou. „Edwarde? Jak se vlastně zastavuje?" zavolala jsem na Edwarda, který byl kousek ode mě. Chudáček si tu jízdu asi moc neužil, když na mě musel dávat pozor. „Cože?" zřejmě nevěřil svým vlastním uším. „Já to myslím vážně" „No... na vysvětlování je už pozdě, ale neboj, nějak to zvládneme" ujistil mě, ale já jsem znervózněla. Abych pravdu řekla, začala jsem si vybírat vhodný strom, o který jsem měla v plánu zastavit. „Na to ani nemysli" řekl mi důrazně Edward, když zjistil kam koukám. „No tak fajn, možná na těch lyžích dojedu až domů" snažila jsem se nepanikařit. Krájela jsem si obloučky dolů a snažila si vzpomenout, co všechno mi předchvílí Carlisle a Esme říkali. Začala jsem dělat větší oblouky v domnění, že by to mojí rychlost mohlo zpomalit. Docela to pomáhalo. Byla jsem čím dál blíž cíli...už vím...vzpomněla jsem si...když mě to naši učili, říkali něco o přenesení váhy z jedné lyže na druhou...tak fajn...rozhodla jsem se to zkusit...byla jsem tak zamyšlená, že jsem ani nevnímala Edwarda, bylo ticho jako bych tam byla sama...jen já a ty lyže...

  Křach...probrala jsem se v kupě sněhu, který byl původně sněhulák, jehož mi Alice s Jasperem uplácali. „Sakra já ho zabila" byla moje první slova. „Co sněhuláka, málem jsi zabila sebe" smál se Jasper, zatímco ostatní stáli kolem mě a starostlivě na mě shlíželi. „Hailey bolí tě něco? Víš, kde teď jsi?" pokládal mi otázky Carlisle. „Jsem v pořádku ...trochu mě pobolívá hlava, ale to je v pohodě". „Měli bychom ji vzít na rentgen"ozval se Edward s přiškrceným hlasem." „Tak na to zapomeň!" protestovala jsem, zatím co jsem se pokoušela vstát. Esme mi pomohla na nohy. „No tak, je mi fajn...běžte si lyžovat a já se pokusím zachránit sněhuláka, jo?" „Hailey.." Edward chtěl zřejmě protestovat, ale já jej přerušila„Edwarde mě je bezvadně vážně!!! Už jdi" šel...ale nerad, stejně jako zbytek rodiny. Já jsem klesla zpět do sněhu. Chvíli jsem se plácala s tím sněhulákem, ale bylo mi čím dál hůř, tak jsem to vzdala. Zřejmě jsem i omdlela, protože jsem se vzbudila, když Edward zaparkoval u domu. Za jeho pomoci jsem se vysoukala z auta a šla domů. Kde už na nás čekal zbytek rodiny...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 14.Lyžování: