Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná budoucnost - 5. Yale, Matt a téměř utržená ruka

23.08.2009 (07:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1752×

5. Yale, Matt a téměř utržená ruka

Po pár týdnech zvykání si na nové město, přišel den D. Den, kdy jsme měli poprvé vejít na univerzitní půdu. Samou nervozitou jsem nemohla ani dospat. Nasoukala jsem se do výkřiků módy, jak chtěla Alice a všechny honila, ať už jedeme. Na to, že jsou upíři, se dnes všichni nehorázně loudali a já se bála, že přijdeme pozdě. Díky bohu a mému nepříčetnému pohledu naprostého šílence se tak nestalo.

Eileen už na nás čekala u hlavní budovy a usmívala se. Věděla jsem proč a sama se kvůli tomu culila. Byly jsme na vysoké, byly jsme na jedné z nejlepších univerzit nejen v Americe, ale troufám si říci, že i na celém světě a právě teď na nás čekala první přednáška. Celá netrpělivá jsem kráčela chodbou vedoucí do přednáškového sálu a křečovitě svírala Edwardovu ruku. Byla jsem napnutá jako kšandy. Hala byla už téměř obsazená, ale místa jsme ještě našli. Tohle nebylo jako na střední, kde měl každý přidělené svoje místo a rozhodně nás tu nesedělo 25, ale asi 250 a možná dokonce víc. Taky jsme nebyli rozdělení na třídy, jako dřív, jen na obory. Kromě přednášek jsme ještě museli chodit na praktická cvičení, kde nás bylo kolem dvaceti, a já měla štěstí, že jsem ve všech byla s Alice, Edwardem a Rose. Na některá jsme chodili i s ostatními. Jen v jednom cvičení jsem byla sama a to v moderní literatuře 21. století, ale tu jsem měla jen jednou týdně v pondělí, takže jsem byla odhodlaná to přežít.

„Sejdeme se na nádvoří kolem třetí, zvládneš tam trefit, aniž bys zabloudila?“ domlouval se semnou Edward na srazu po vyučování, zatím co mě doprovázel k učebně. „Pochybuješ o mě?“ zaculila jsem se na něj „Samozřejmě, že ne“ usmál se a políbil mě na rozloučenou „Kéž bych mohla říct, to samé“ problesklo mi hlavou, ale myšlenku na nedůvěru k Edwardovi jsem ihned zaplašila. Rozloučila jsem se s Edwardem a vešla do učebny, kde už byla zaplněna téměř všechna místa, ovšem úplně vzadu byla úplně volná lavice a přesně tam jsem se posadila. Nachystala jsem si blok a tužku a zadívala se z okna. Už zase jsem myšlenkami bloumala v minulosti, lépe řečeno jsem přemýšlela o Edwardovi a našem pošramoceném vztahu „Ahoj, náš tu volno?“ donutil k návratu do reality čísi příjemný hlas. Otočila jsem se a spatřila vysokého, bruneta s modrýma očima a úsměvem od ucha k uchu „Jasně“ řekla jsem a nepřestávala si jej měřit pohledem. Něco na něm bylo, něco a já nevěděla co. „Jsem Matt…Matt Monroe“ představil se mi, když zjistil, že na něj tak zírám. Zrudla jsem. „Promiň. Já jsem Hailey Lawsonová“ „Rád tě poznávám Hailey“ usmál se ještě víc „Jo“ špitla jsem a díky bohu nemusela pokračovat v konverzaci, protože do učebny vstoupil profesor. Zarazilo mě, jak byl mladý a spíš, než jako uťáplý profesor působil jako člen rockové skupiny. I jeho řeč, výrazy a gesta vypovídala o jeho neortodoxním stylu a možná, že i proto, se stal jedním z mých oblíbených vyučujících.

„Tak to byla fakt síla“ poznamenal Matt po skončení výkladu „Jo, to teda byla. Myslím, že tenhle předmět se mi bude líbit“ „Jo, to mě taky. Hele, vadilo by ti, kdybych si vedle tebe sedl i příště?“ „Ne“ „Fajn, tak si budeme navzájem držet místo“ „Dobře, souhlasím“ domlouvali jsme  se cestou z učebny „Máš teď ještě něco?“ „Ne, jen sraz s přáteli na nádvoří“ odpověděla jsem „Supr, tak to máme stejnou cestu“ zasmál se „Hele ty nejsi odsud, že?“ zeptal se z ničeho nic „Ne, vlastně pocházím ze Salt Lake City, pak jsem nějakou dobu žila ve Forks, poblíž Seattlu. Proč?“ „Přízvuk“ zazubil se „Ahá, dobrej postřeh“ uznala jsem. „To tě vaši nechali jít na školu tak daleko?“ zajímal se „Ne, protože jsou mrtví a moje ségra se sem taky dostala, takže je to v klidu“ „A to jako žijete samy?“ vyzvídal „Ne, ale to je dlouhý a komplikovaný příběh“ „Já mám čas“ „Ale já ne, snad příště“ usmála jsem se na něj a zamířila k Edwardovi, který už na mě čekal.

„Ahoj lásko“ pozdravil mě, když jsem k němu došla a něžně mě políbil „Takže jsi hodinu přežila?“ vzal mě za ruku a společně jsme šli k ostatním na parkoviště „Jo a nejen to, myslím, že se mi ten předmět bude líbit. Profesor je fakt boží“ líčila jsem mu svoje nadšení a o Mattovi mu neřekla jediné slovo. „Tak to jsem rád“ líbnul mě Edward do vlasů

Za pár dní, se ukázalo, že s Mattem mám víc společných předmětů a přednášek. „Čau Hailey, jak se vede?“ pozdravil mě před přednáškou angličtiny „Fajn a co ty?“ „Hned líp“ usmál se a sedl si pár řad za nás. „Kdo to byl?“ zamračil se Edward „Matt“ odpověděla jsem jednoduše, nechtělo se mi to rozebírat, zvlášť když jsem viděla Edwardův výraz. „Co se děje?“ nevydržela jsem to napětí, které mezi námi rostlo, protože mi bylo jasné, že čte Mattovy myšlenky, jen mi nebylo jasné, co je v nich tak špatného, že se Edward mračí. „Nic“ zamumlal a nechtěl se o tom bavit „Fajn“ řekla jsem uraženě a předstírala nezájem, i když vnitřně jsem se tou nevědomostí užírala.

Po skončení přednášky mě Edward vzal, na můj vkus trochu moc hrubě, za ruku a vyvedl mě davem studentů opouštějící posluchárnu. „Edwarde, zbláznil ses?“ začínala jsem toho mít tak akorát dost. Nereagoval a dál mě vedl chodbami co nejdál od sálu. Zastavil se, až když jsem vykřikla bolestí, neboť jeho sevření bylo pevnější a pevnější. „Bože, odpusť mi, jsem hlupák“ omluvil se mi a pustil moji ruku. Zatím co jsem si masírovala bolavé zápěstí, se Edward zkoušeně opřel o zeď vylidněné chodby a pohledem provrtával podlahu. Zlobila jsem se na něj. Ať už si kdokoliv myslí cokoliv, nemá žádné právo se ke mně takhle chovat, nejsem jeho majetek! Zuby nehty jsem se bránila, abych mu to nevyčetla, protože jsem tušila, že by to mohlo znamenat další hřebíček do rakve našeho vztahu.

Chvíli jsme jen tak stáli a každý přemýšlel o tom svém a přesto stejném tématu. Vzdala jsem to, už jsem se nemohla dívat, jak se trápí a vnitřně bojuje sám se sebou. Přišla jsem k němu a vzala jeho dokonalou tvář do svých dlaní. Naše pohledy se setkaly a já v jeho očích mohla číst bolest a vztek. „Co se děje?“ „Ublížil jsem ti“ zašeptal a vzal mě za již modrající zápěstí „Mnohem víc mi ubližuje, když vidím, že tě něco trápí a já nevím co“ snažila jsem se mu naznačit, že ta ruka není to nejhorší, co mi udělal. Edward se zhluboka nadechl a řekl „Žárlím“ „Cože?“ nevěřila jsem vlastním uším „Žárlím, prostě a jednoduše žárlím“ soukal ze sebe „Ale na koho? A proč?“ nechápala jsem „Na Matta. Včera jsem si říkal, že je dobře, že tu budeš mít kamarády, ale to jak na tebe dneska myslel“ zatnul čelist vztekem „Tak já se Mattovi líbím“ cítila jsem se v duchu polichocena, ale stejně jsem se musela smát „Co je ti k smíchu?“ nechápal Edward „Ty…Edwarde promiň, ale jak můžeš žárlit? Po tom všem? Myslím po Mikovi. Tohle přece nemůže být horší“ „To máš pravdu, Mike…ten myslel hned na oplzlosti“ „Díky, tohle jsem vždycky chtěla slyšet“ zamračila jsem se, protože jen matná představa Mikových myšlenek mi nedělala dobře, chudák Edward „Ale stejně…víš tehdy…tehdy jsem měl pocit, že nás nikdo a nic nemůže rozdělit, ale dnes to tak není“ lámal se mu hlas a já moc dobře věděla, kam míří. Tolik jsem si přála mu říct, že to tak není, ale lhala bych mu a on to ví. „Ty přece víš, že tě miluju“ zašeptala jsem a hladila je po tváři. „Vím a já miluju tebe, ale taky vím, jak moc jsem ti ublížil a ta bolest a nejistota nezmizí ze dne na den. Vím, že pořád pochybuješ“ řekl smutně a moje srdce se sevřelo v bolestné křeči. Oživoval až moc bolestné vzpomínky, tohle jsem nedokázala dál poslouchat. Měla jsem pocit, jako by chtěl zase odejít, jako by cítil, že mi ubližuje a možná jej napadlo, že mi bez něj bude líp, ale tak to není, nebylo a nebude.

Přiložila jsem mu prst na ledové rty, abych zastavila proud pro mě tak mučivých slov. „Přestaň prosím. Ano, někdy mám pochyby, o tobě, sobě, směru naší budoucnosti, ale všimni si, že říkám NAŠÍ. Edwarde, já bych to znova nezvládla. Znovu už ne. Miluji tě, vždycky jsem milovala a na tom se nikdy nic nezmění. Kam půjdeš ty, půjdu i já. Nikdy to nebude jinak, protože už neexistují slůvka já a ty, zrodilo se jiné. Teď už jen a pouze My! Tak prosím přestaň žárlit a trhat mi ruce“ povzbudivě jsem se na něj usmála.

Tak moc jsem jej milovala a věděla, že ztratit ho, by mě zabilo, protože můj život bez něj, postrádá smysl. Byla jsem odhodlaná náš vztah zachránit a dokonce jsem měla pocit, že se to daří. Byly chvíle, kdy bylo všechno jako dřív až do dnes. Možná, že i díky dnešku jsem si znovu uvědomila, jak moc velkou cenu má náš vztah a ať už jsme zatloukli hřebíčků do rakve sebevíc, pohřeb se konat nebude, protože naše láska pořád žije. „Promiň mi“ zamumlal Edward „Všechno na světě“ pousmála jsem se a políbila jej. Edward si mě něžně přitáhl blíž a políbil. Krize byla zažehnána. "Nechtěl jsem ti utrhnout ruku" usmál se Edward a já si byla jistá, že už je zase dobře.

„Kde jste tak dlouho?“ osočil se na nás Emmett, když jsme došli na oběd „Trhni si“ zazubila jsem se na něj "Tak on může trhat a já ne?" rýpnul si Edward na oko zlomylsně, ale s výčitkami v očích. „Co ta ruka? Edwarde? Hailey? Že by hrátky ostřejšího rázu? Blbost, vždyť škola ještě stojí“ breptal Emmet dál, ale my s Edwardem měli oči jen pro sebe. Všechno jsme si vysvětlili a nabrali nový dech. Všechno se zdálo idylické, ovšem jen do určité doby….

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná budoucnost - 5. Yale, Matt a téměř utržená ruka: