Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná budoucnost - 4. Stěhování, nákupy a vytahané ruce

12.08.2009 (10:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1922×

4. Stěhování, nákupy a vytahané ruce

Cesta do New Havenu byla dlouhá a únavná a jak by taky ne, když jsme cestovali přes celé Spojené státy. Nejprve jsme letěli do New Yorku, odkud jsme pokračovali půjčenými auty do New Havenu. Náš nový domov se nacházel kousek od města v klidné lesnaté oblasti. Eileen a Alex dostali jako svatební dar od Esme a Carlisla již zařízený byt v centru nedaleko školy, pěšky by jim to tam trvalo tak maximálně 10 min, proto ani neměli v plánu si pořizovat auto. To z našeho domu to ke škole trvá autem přes půl hodiny, ale to jen, když se na to šlápne, což znamenalo brzké vstávání. „Neboj lásko, zvykneš si“ chlácholil mě Edward, ale já mu nevěřila. Jestli jsem někdy něco neměla ráda, tak ranní vstávání a on to moc dobře věděl, ale zpět k našemu domu. Nebyl tak moc prosklený, jako ten ve Forks, ale přesto byl světlý, luxusní a skýtal spoustu přírodních prvků, od kamenných obkladů na spodní části fasády až po viditelné dřevěné trámy v domě. V přízemí byly garáže, zatím prázdné, protože pro auta se mělo jet až následujícího dne. V prvním patře byla kuchyň, obývák s obrovskou plazmovou televizí, skoro přes polovinu zdi a Edwardův nový klavír, dále tu byla Carlislova pracovna, která byla zároveň knihovnou. Ve druhém patře byly ložnice Alice a Jaspera, Rose a Emmetta a Esme a Carlisla. Naše pokoje, Edwardův a můj byly až v podkroví, o tom se mi zapomněla Esme nějak zmínit. „Proč zrovna já, poloviční člověk, musím absolvovat tolik schodů?“ mumlala jsem cestou k výšinám, ale moje reptání mě přešlo jen, co jsem otevřela dveře svého pokoje. „Wau“ vydechla jsem úžasem a málem zapomněla zavřít pusu. Pokoji vévodila obrovská postel s bílými přehozy a nočními stolky s lampičkami ve tvaru kytice květin. Velké okno s výhledem na okolní přírodu, zdobily bílé závěsy po stranách. Po pravé straně okna byl psací stůl s lampou a v přilehlé stěně byly dvoje dveře. Jedny vedly do šatníku a druhé do koupelny, kterou jsem mohla projít k Edwardovi do pokoje. Stěny pokoje byly v lehce fialovém odstínu a strop…strop tam skoro nebyl. Nad postelí bylo obrovské střešní okno. „Vlastně to není okno, nejde to otevřít, prostě je to skleněná střecha, abys viděla před spaním hvězdy“ objasnil mi Edward. „Jak si tu budu svítit?“ divila jsem se, protože tam nebyl žádný lustr, ale pak jsem si všimla, že na některých již rozmístěných poličkách byly svíčky „Svíčky?“ pořád jsem tápala „Mimo jiné“ usmála se Esme a ukázala mi, že v rozích pokoje jsou v zemi zabudovaná světla, které jdou různě tlumit a aktivují se tlesknutím nebo ovladačem. „Teda Esme, to je nádherný, moc ti děkuju“ objala jsem svoji druhou mámu „Ale jdi, nemáš zač Hailey“ řekla a pak nás nechala s Edwardem o samotě. Z dolních místností se ozýval ruch a hlavně dohadování Rose a Emmetta, ovšem nás to vůbec nepřekvapovalo. „A co tvůj pokoj?“ chtěla jsem vidět i ten Edwardův. „Ty ho chceš vidět?“ podivil se „A proč ne? Já myslela, že budeme bydlet spolu a tohle bude jen moje úniková místnost“ „Tak změna plánů“ řekl mi Edward zcela vážně „Cože?“ vyděsila jsem se, snad se neurazil, ale Edward se usmál, vzal mě za ruku a vedl k sobě. Jeho pokoj měl bílou výmalbu a na některých stěnách byly černé nálepky na zeď v různých tvarech a velikostech, obvykle představovaly něco jako plazivé květiny. Jednu celou zeď zabírala knihovna a uprostřed místnosti byl česný gauč. U stěny za ním byla Edwardova věž a sbírka CD-ček. I jeho pokoji vévodila okna, ale ne v takové míře, jako mému. „Asi tu změnu plánu pořád nechápu“ zamračila jsem se. Edward mě strhnul na gauč, obtočil svoje chladné ruce kolem mého pasu a dal se do vysvětlování „Můj pokoj je něco jako náš obývák a tvůj zase jako ložnice. Vzhledem k tomu, že já spát nemusím, je ložnice zcela ve tvé režii a já tam budu mít přístup, jen když budeš chtít, samozřejmě ty tu můžeš být, kdy chceš, podívej, jsou tu i tvoje knížky a hudba“ „Ahá…zajímavě vyřešeno…“ usmála jsem se nad jeho změnou a nic jsem proti ní nenamítala, naopak.

Zbytek dne se nesl v duchu vybalování a rozmísťování a já musela uznat, že jsou v tom všichni opravdu zběhlí. Zajímalo by mě, jestli to budu jednou taky zvládat tak bravurně, jako ostatní, třeba až jednou přestanu vnímat únavu. Pro dnešek jsem totiž byla unavená až na půdu, dokonce jsem si šla lehnout dřív, než obvykle. Edward mě samozřejmě následoval a tak jsem stejně jako ve Forks i tady usínala v Edwardově náručí, tentokrát za jeho broukání mých oblíbených melodií a pozorování hvězd.

Ráno jsem se probudila do čirého ruchu. „Co se děje?“ překvapeně jsem se otočila na usmívajícího se Edwarda „Ale nic lásko, klidně spi, Alice jen zase šílí kvůli nakupování“ uklidnil mě a políbil na čelo „Pochybuju, že znova usnu“ zamumlala jsem a pohodlněji se stočila v Edwardově objetí. Měla jsem pravdu, znova jsem opravdu neusnula, alespoň jsem si vychutnávala Edwardovi blízkosti, ale ani to moc dlouho netrvalo. „Ťuky ťuk, můžu dál?“ nakoukla do pokoje příčina povyku „Alice, jdi si vyšilovat někam jinam, my na nákupy nepůjdeme“ odpověděl jí Edward na myšlenky a Alice se zašklebila. „A co ta auta? To by tě mohlo zlákat nebo se mýlím Ede?“ „Mýlíš se a laskavě mi neříkej Ede“ Alice se znova zašklebila a nakonec zmizela. Ede…tak tohle oslovení mě vážně nenapadlo a dokonce ve mně vyvolalo nával smíchu, který jsem se snažila dusit pomocí přikrývky „Čemu se směješ?“ nechápal Edward „Ničemu…Ede“ dodala jsem škodolibě a přestala svůj smích skrývat „Ty jedna ničemnice! Tak to ti neprojde“ smál se i Edward a za trest mě začal lechtat „Dost, vzdávám se, už budu hodná“ křičela jsem a chechtala se „Slibuješ?“ „Jo, vyhlašuju mír“ slíbila jsem a Edward přestal. Přibližně další hodinu jsem se uklidňovala a nutila se přestat smát, ale povedlo se, tak jsem konečně vstala a šla do koupelny, abych ze sebe udělala člověka, teda jen polovičního.

Alice se nákupů přece jen dočkala. Kolem oběda jsme vyzvedli Eileen a Alexe a jelo se do New Yorku, centra módy. Alice a Rose se už těšily, jak si po dlouhé době vyjdou na nějakou tu módní přehlídku, ale pro dnešek se spokojily s pouhými nákupy. Ve městě jsme se rozdělili, pánská část rodiny šla vybírat auta, zatímco dívčí zase nové hadříky „Přece nemůžeme jít do školy v tomhle. Potřebujeme nové trendy, abychom tam nevypadaly jako nějaké venkovanky od někud, já nevím odkud!“ vysvětlovala mi Alice, zatím co mě táhla do nejbližšího butiku „Máš snad pocit, že jsme se předtím oblékaly blbě jen proto, že jsme byly v malém městě?“ naštvala mě, protože mně se naše oblékání líbilo „Samozřejmě že ne ale New York je New York a sama uznej, že tomu se Forks rovnat nemůže“ zamíchala se do hovoru Rose „Fajn“ přestala jsem jim odporovat a společně s Eileen jsme se začaly prokousávat tím nekonečným množstvím oblečení. Nakupovaly jsme a vybíraly a pak zase vybíraly a nakupovaly a to celý den, přestávala jsem cítit nohy. Zrovna, když jsem v duchu nadávala a proklínala Alice, mi zavolal Edward a vysvobodil mě, protože chtěl, abych se přišla mrknout na svoje budoucí auto. Silně jsem protestovala, aby mi je kupoval, ale mělo to stejný efekt jako házet hrách na stěnu. Vzala jsem si taxi, nacpala do něj všechny ty tašky, díky kterým jsem měla pocit, že se mi rapidně protáhly ruce a vydala se za svým spasitelem. Edward na mě čekal před autosalonem a culil se, když viděl můj šílenecký výraz ve tváři. Ochotně vzal všechny ty tašky a pomohl mi vystoupit „Co moje ruce?“ byla moje první otázka „Dokonalé, proč?“ „Nemám je delší?“ „Ne“ smál se Edward a vedl mě k mému budoucímu autu.„Jsi si opravdu jistý? Podívej se pořádně!?“ prosila jsem jej cestou a Edward ani teď neshledal žádné změny. V salóně jsem zahlédla taky Emmetta u Jeepů a Jaspera u sporťáků. „Ty už sis nějaké vybral?“ vyptávala jsem se Edwarda, když jsem se konečně uklidnila. „Jo…Volvo“ „To samé?“ „Ne, trochu vylepšenější“ „Aha a co si vybral mě?“ „Tohle“ zastavil se u krásného černého BMW. Po delší tiché pauze už to Edward nevydržel „Jestli se ti nelíbí…“ „ Už si tam můžu dát ty kabele?“ zaculila jsem se jako neviňátko a Edward se rozzářil jako sluníčko „Jo“ přikývl a já mu věnovala velkou děkovnou pusu „Děti, nechte si to na doma“ rýpnul si Emmett, který k nám došel s Jasperem.  „A co vy kluci? Co jste si vybrali za mazlíčky?“ zajímala jsem se „Už před asi 80 lety Rose“ zakřenil se Emmett „Já to slyšela“ objevila se za jeho zády jeho ženuška „Mimochodem já si vybrala tebe, aby bylo jasno“ setřela ho s úsměvem a podala mu polovinu svých tašek „Jaspere a co my?“ usmívala se Alice „Smart“ odpověděl jí jedním slovem „Co?“ nerozuměla mu „Auto, kterým se říká nákupní taška, do městského provozu je jako dělaný“ vysvětlil jí „Jaspere já tě prostě miluju“ zakřenila se Alice a dala mu mlaskavou pusu na tvář „Děti, nechte si to na doma“ rýpnul si Emmett i do nich.

Domů jsme se vraceli všichni ve svých autech. Dokonce i Eileen s Alexem, kteří dostali Audi jako svatební dárek od Edwarda a mě. Rose si jela ve svém novém Ferari, Emmett Jeepu, Alice Smartu, Jasper Jaguáru, Carlisle Mercedesu, Edward Volvu a já s Esme jsme měly každá BMW. „Tak a teď už je zařízená i garáž“ oddychla se Alice a na pár dní nám dala s nákupy pokoj, zřejmě čas na regeneraci.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná budoucnost - 4. Stěhování, nákupy a vytahané ruce: