Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná budoucnost - 2.Ráj na Zemi

01.08.2009 (17:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1570×

http://www.youtube.com/watch?v=5lgnAPTgptk - u této písničky jsem to psala, celkem doporučuju

2. Ráj na Zemi

  Černá limuzína s kyticí na kapotě a plechovkami na zadním nárazníku nás dovezla na letiště do Seattlu, odkud naše svatební cesta měla začít. Byla jsem trochu nervózní, všechno bylo tak opravdové a svým způsobem konečné. Jsem vdaná…už navždy…ne, že bych Alexe nemilovala, ne to rozhodně ne, ale je mi 19. Co když jako manželka neobstojím? Přece jen značnou část mé osobnosti tvoří „ztřeštěné“ já. Teď budu muset být víc zodpovědná a naopak méně času budu trávit věčným nakupováním a taky s Hailey. Už spolu nebudeme bydlet, jako dřív. Po nástupu na vysokou budeme mít s Alexem vlastní byteček a Hailey bude bydlet u Cullenových. Esme jí slíbila, že bude mít svůj vlastní pokoj, kde se může schovat před Edwardem, když bude chtít být sama. Pořád má ještě chudinka strach, i když to nedává najevo, ale já to na ní vidím. Zatím se nedokáže Edwardovi plně odevzdat a být s ním šťastná, jako před jejich rozchodem. Vlastně…mám obrovské štěstí. Mám Alexe, se kterým se občas hádám, ale vím, že ho nikdy nic nenaštve tak, že by mě opustil. Snad…

   „Eilee? Je všechno v pořádku? Jsi nějaká zamlklá?“ vytrhl mě ze zamyšlení Alex, který seděl vedle mě na sedadle a něžně mě pohladil po tváři. Alex…můj manžílek…životní láska…snad ho nezklamu… „Všechno je ok. Jen jsem se zamyslela“ řekla jsem a usmála se na něj. Jeho oči zářily štěstím, přesto se mu na čele objevila drobná vráska, jako vždy, když měl starosti „No tak…“ zlehka jsem mu po ní přejela prsty „Takže si nemám dělat starosti?“ zvážněl „Ne, ty blázínku…“ zašeptala jsem a políbila jej na jeho horké rty. Milovala jsem ten jeho žár. „Takové ukecávání si nechám líbit“ zaculil se, ale přesto pokračoval „Stejně mám pocit, že tě něco trápí“ „Možná trošičku, ale nic vážného“ přiznala „Tak ven s tím“ pobídl mě Alex, abych mu to řekla, ale já jsem váhala…nakonec jsem se rozhodla mu všechno říct „Víš, jde o to, že manželství je plné změn. Trošku se bojím, abych to zvládla, abych tě nezklamala“ „Ale Eilee, jaké změny? Nic se měnit nebude, teda kromě našeho bydliště. Vzal jsem si věčně veselou holku, co zbožňuje nákupy, drbání s kamarádkami a sáhodlouhé hovory se sestrou. Ječí, když vidí pavouka, bojí se injekčních jehel a má radši jídlo z restaurace než to, co uvaří…Takovou tě mám rád a nechci, aby ses měnila, je proto, že jsme se vzali, ani já se nehodlám měnit. Zlato…ty mě prostě nemůžeš zklamat…“ promluvil mi do duše  a mě to jen znovu a znovu utvrdilo, že naše svatba nebyla příliš brzká a bláznivá, naopak. Mám toho nejlepšího chlapa na světě. „Miluju tě“ zašeptala jsem a Alex mi odpověděl polibkem.

   O několik hodin později letadlo s námi na palubě přistálo v Santo Domingo, v Dominikánské Republice, kde nás čekal přestup na další let. „Nejsi unavená?“ zajímal se Alex a já chtě nechtě musela přiznat, že ano. Tohle totiž nebyl jediný, přestup, který nás ještě čekal, a už ta představa mě unavovala. Další byl asi po dvou hodinách letu v Portoriku, odkud jsme letěli s jednou malou, místní společností na ostrov Anguilla, který patřil do Britské provincie. Aby toho cestování nebylo málo, přestoupili jsme pro změnu na loď, která nás dovezla na nedaleký ostrůvek. Plula sem každé čtyři hodiny, takže jsme se téměř kdykoliv dostali zpátky víru města a zábavy. V přístavu jsme si pronajali malé autíčko a vydali se na druhou část ostrova, kde byl domeček, který jsme si vybrali v katalogu. Díky bohu, byl opravdu stejný jako na obrázku. Sněhově bílá fasáda, velká okna s modrými okenicemi. „Wau“ užasla jsem, když jsem jej spatřila, Alex se jen usmál a odnesl nám zavazadla do domku. Já jsem se zatím vydala na pláž. Od moře vanul chladný větřík a chladil mi vedrem rozpálené tváře. Ve stínu palem, jsem si všimla houpací sítě. „Bomba“ zamumlala jsem a zamířila k ní. Chvilku jsem se houpala a pak jsem asi na moment usnula. Když jsem se vzbudila, uviděla jsem Alexe, jak sedí naproti mně, opřený o palmu a usmívá se „Říkala jsem, že jsem unavená“ řekla jsem dřív, než by mohl něco namítnout „Já nic neříkám…“ „No, ale culíš se, jako bych něco provedla…“ „Protože, když spíš, tak jsi strašně roztomilá, to jsem ti ještě neřekl?“ vysvětlil mi a nepřestával se usmívat a já se musela smát taky, tohle mi ještě opravdu neřekl. „Co dům?“ zajímala jsem se „Nádhera, obzvlášť ložnice“ zazubil se Alex a mě úsměv ztuhnul na rtech „Tak ložnice…“ zamumlala jsem spíš pro sebe, než aby to slyšel Alex „Jo…jestli se ti chce spát…“ odpověděl mi se zvláštním výrazem ve tváři. Nevím, jak ho jen popsat…mísilo se v něm zklamání a nepochopení s láskou a obavami. „Nechce se mi spát, nepůjdeme se projít po pláži?“ navrhla jsem, abych se vymanila z tohoto tématu a zbavila Alexe toho výrazu. „Jo, klidně“ usmál se a hned byl na nohou. Mě to tak rychle nešlo, protože jsem se do té sítě poněkud zašmodrchala a to tak, že mi Alex musel pomoct. „Hloupá síť, jako bych byla nějaká ryba“ vrčela jsem a Alexe tím viditelně dobře bavila „No vidíš, ženuško, co by sis beze mě počala?“

   Toulali jsme se pláží, brouzdajíc se žhavým pískem. Nohy nám občas zchladily mořské vlny, vlévající se na břeh, které se v porovnání s pískem zdálo chladnější. Větřík nepřestával foukat, pohrával si s mými vlasy a slunce…slunce sklánící se za obzor hřálo moji světlou kůži. Z nedalekého palmového háje se linul zpěv ptáků a serenáda orchestru cvrčků. S Alexem jsme se drželi za ruce a naši procházku přerušovali polibky, žhavějšími než samotné slunce. Když začalo moře pohlcovat tu hvězdu hvězd do své houpající se náruče, zastavili jsme se a pozorovali rudou záři na nebesích. Jako by oblaka hořela…Ta krása a atmosféra byla dokonalá. Alex mě držel v objetí, jeho kůže hřála, jako by byl on tím sluncem a jeho zářící oči moji domněnku jen potvrzovali. Pochopila jsem, co mi říkala Hailey, pochopila jsem tu magickou sílu této chvíle a věděla jsem, že jsem připravená přijmout vše, co mi přináší. „Co takhle se vrátit domů…říkal si, že máme krásnou ložnici…“ „To máme…“ zašeptal Alex a shrnul mi pramínek vlasů z tváře, který mi tam sfouknul vánek. „A jakou máme postel?“ „Nevím…nezkoušel jsem ji“ přiznal Alex s úsměvem. „Co to zjistit teď?“ navrhla jsem. Alexovy oči se vpíjely do těch mých a já si uvědomovala všechen ten žár a touhu v nich. Přitiskla jsem se k němu blíž a prsty mu přejela po tváři. Stoupla jsem si na špičky a přitáhla si Alexovu tvář blíž k té své, aby se naše rty mohly setkat…Alex dlouho neváhal, vzal mě do náruče a zamířil domů. Celou cestu jsme si hleděli do očí a věděli, co bude následovat.

  Prosklené dveře ložnice vedly na terasu, a proto jsme mohli zamířit rovnou tam, aniž bychom se zdržovali průchodem skrz jiné místnosti. „Vážně je moc hezká“ souhlasila jsem s Alexem, který mě postavil na zem vedle široké, na pohled pohodlné postele s bílým přehozem a velkými polštáři. „Kde mám kufr?“ zajímala jsem se „Na co? U šatníku, ale ten nebudeme potřebovat“ zašeptal Alex a snažil se mě umlčet polibky „Ale jo…potřebuju ručník“ protestovala jsem a Alex se na mě podíval s otazníky v očích „Půjdu se osprchovat“ vysvětlila jsem mu a mírně ho od sebe odstrčila „Eilee…nee, to mi nedělej“prosil Alex, ale já byla neoblomná, vydržel to tak dlouho, zvládne to pět minut a navíc…docela mě bavilo si s ním takhle hrát a napínat ho… Laškovně jsem ho kousla do rtu, a když mě chtěl znova obejmout, ucukla jsem „Ne, ne, ne“ usmála jsem se a šla ke kufru a pak do koupelny, která byla hned vedle ložnice „Eilee…ty mě tak trápíš“ zaúpěl Alex a padl do postele „Jaká smůla, že sis mě vzal…a na věčnost“ zakřenila jsem se ve dveřích koupelny a Alex po mě hodil polštář. Nevím, jestli úmyslně, ale minul. V koupelně jsem si dávala pěkně na čas. Osvěžující, chladná voda, proudící ze sprchy mi do žil vlévala nový příval energie. Když jsem uznala za vhodné, že už to opravdu stačí a nebudu Alexe dál trápit, vylezla jsem ze sprchy a kolem těla si omotala ručník. Vskutku krátký ručník.

   „Ehm, ehm“ odkašlala jsem si významně, abych upoutala Alexovu pozornost, neboť byl ke mně otočený zády a pozoroval vycházející hvězdy. Ale on se neotočil „Teď už nehraju“ předstíral nezájem, ale já dobře věděla, že ve skle dveří vidí můj odraz „Vážně?“ řekla jsem nevině a nechala ze sebe spadnout ručník.  Teď už neodolal a otočil se ke mně. Sjel mě pohledem od hlavy k patě. Všimla jsem si, jak se mu zájmem rozšířily zorničky očí. Chtěl mě, ale já neudělala ani pouhý, nepatrný krůček, stála jsem na místě a čekala, co se bude dít, jak bude Alex reagovat. Alex přešel pomalými kroky místnost a pak se zastavil kousek ode mě. Dělil nás jen maličký krůček…krůček, který nechal na mě, aby si i on byl jistý, že ho chci. Udělala jsem ten poslední krůček do ráje a smazala vzdálenost mezi námi. Alex mě pevně sevřel v objetí a začal mě líbat. Pak mě zvedl do náruče a položil do postele. Sám se na chvíli odtáhl, aby si sundal tričko. Když se ke mně znovu naklonil, zajela jsem mu prsty do hustých, havraních vlasů… „Miluju tě, pane Ravene“zašeptala jsem, než se naše rty znovu setkaly „A já tebe překrásná paní Ravenová“ zamumlal Alex vteřinku po mně. Jeho ruce klouzaly po mém těle a vypalovaly mi na kůži stopy…stopy lásky…Netrvalo dlouho a Alex přišel o kalhoty i trenky.  Obkročmo jsem si na něj sedla, líbala jej a hladila jeho pevné, vypracované tělo, každičký sval. Alex nezůstával po zadu a poséval svými horoucími polibky kousky mého těla. Po chvíli jsme se přetočili a já skončila pod ním. Byla jsem plně v jeho moci a Alex toho využíval. Zlíbal každičký milimetr mého těla, dlouze a nenasytně líbal moje ňadra, bříško i… Z mých rtů se do ticha noci draly vzdechy a slůvka touhy. Všechno bylo tak dokonalé vzrušující a já věděla, tohle ještě není všechno…ještě něco chybělo a já to chtěla…teď hned. „Alexi…“ zašeptala jsem mezi steny a Alex ke mně vzhlédl. Propalovali jsme se vášnivými pohledy „Miláčku…chci tě…“ zamumlala jsem. Alex se pousmál a vášnivě mě políbil „Už jsem myslel, že to ani neřekneš“ zašeptal mi do ouška a ani to neuniklo jeho žhavým rtům. Dlouho mě nenechal čekat, nezlobil mě, jako já jeho a tak…se z našich těl stalo jedno, pohybující se ve stejném rytmu, který se zrychloval, stejně jako tep naších srdcí. Byla jsem jako ochromená tím přívalem rozkoši, kterou mi Alex působil, netušila jsem, že může existovat něco tak krásného, jak jsem se jen mohla bát? Bát jeho…své lásky.

  Rytmus našich těl se neustále zrychloval, dech se krátil, moje prsty se bořily do Alexovy kůže a nechávaly rudé stopy, naše vzdechy byly hlasitější… Napětí ve mně rostlo, aby nakonec dosáhlo vrcholu. Moje tělo se napjalo jako struna a ze rtů mi vyklouzl hlasitý výkřik, který se rozlehl horkou nocí. Netrvalo to dlouho a svého vrcholu dosáhl i Alex. Objímala jsem jej a líbala. Na jeho rtech se vykouzlil usměv a pak mě zahrnul dalšími polibky. „Děkuju…“ zašeptala jsem mu do vlasů „Eileen“ zazubil se Alex a pevně mě objal. Líbali jsme se tak dlouho, dokud jsme oba vyčerpáním neusnuli. Celý zbytek noci, jsme strávili stulení ve vzájemném objetí a stejně tak i přivítali nové ráno…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná budoucnost - 2.Ráj na Zemi: