Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná budoucnost - 1.Když začátek, tak začátek

31.07.2009 (07:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1978×

Od mého návratu do Forks uplynulo několik měsíců. Moje paměť se den ode dne vracela a zanedlouho už jsem to byla zase já, se vším všudy. Zvykla jsem si na svůj pokoj a zaplašila vzpomínky, na to, co se v něm odehrálo. No…snažila jsem se. S Edwardem jsme se smířili a vrátili se k sobě. Jak taky jinak, když jsme jeden bez druhého nemohli existovat. Ovšem…nebylo to jako dřív. Začali jsme znova od začátku a já se učila mu opět věřit. Avšak stín pochybností a strachu, že mě opstí, ve mně dřímal dál. Eileen a Alex s námi zůstali ve Forks. Dostali od kmene takříkajíc podmínku s tím, že po maturitě zmizí na vysokou někam hodně daleko. Vysoká…to byl náš nový cíl, který zásadně změnil náš další život. Měly jsme se znovu stěhovat, ale tentokrát už ne samy. Teď jsme s Eileen měly rodinu. Když se ohlédnu za uplynulým rokem, tohle na něm bylo nejkrásnější, ten znovu nalezený pocit, že někam patříme, že na všechno nejsme samy…Samozřejmě, byl to rok plný změn, bolesti, trápení a lásky, ale to jsme s Eileen zvládly. Spolu totiž zvládneme absolutně všechno…i ten další společný rok, co nás čeká…

1. Když začátek, tak začátek

Dnes, 17. 8. máme s Eileen narozeniny. Už 19. a tentokrát, jsme si je nechtěly ničím a nikým zničit. Pravda, jsou to narozeniny s příchutí bolesti a nostalgie, vždyť je to rok, co nám Volturiovi zabili rodiče, ale i tohle se mělo změnit. Dnešní den, měl být výjimečný další událostí…

Kráčela jsem chrámovou uličkou a v rukou svírala kytici z rudých frézií a bílých růži. Jejich vůně byla omamná, stejně jako ostatních květin, kterými byl kostelík ve Forks vyzdoben. Alice a Esme se opravdu vyznamenaly. Vzhlédla jsem od kytice a zaměřila se na jednoho jediného člověka, Edwarda. Stál úplně na konci uličky a usmíval se na mě. Nebylo těžké uhodnout na co myslí. Drobnými krůčky, které byly v rytmu melodie, jsem se blížila k němu. Oči všech přítomných se na mě upíraly a já byla pěkně nervózní. Ruce se mi lehce chvěly i přesto jak křečovitě jsem svírala kytici. Naštěstí moje trápení brzy skončilo a já se ocitla na konci mé cesty. U oltáře. Poodstoupila jsem stranou a pohlédla ke dveřím. Zazněl svatební pochod, dveře se otevřely a v nich se, společně s ranními paprsky slunce, objevila ta nejkrásnější nevěsta, kterou jsem kdy viděla. Eileen. Blonďaté vlasy, stažené v drdol, jí zdobila čelenka z perel, stejně jako vršek korzetu. Její bělostné šaty, byly jako z pohádky. Široká a dlouhá sukně s vlečkou nenápadně šuměla při každém jejím kroku. Eileen jen zářila. Usmívala se na všechny strany a nejvíc na muže, který na ni čekal na konci uličky. Nebyl to nikdo jiný, než Alex. Stál u oltáře v černém obleku s bílou růží v klopě a oči se mu leskly dojetím. „Ahoj“ zašeptala Eileen, když k němu došla a vzala ho za ruku „Jsi dokonalá“ pošeptal jí Alex a obřad začal. Farář  odříkával motlitbu a poté manželské sliby. Můj pohled opět zavítal k Edwardovi, který šel Alexovi za svědka. Když mi to před měsícem řekl, nevěřila jsem vlastním uším. Z těch dvou se stávali přátelé. Nemohla jsem být šťastnější. „Alexi Ravene, berete si Eileen Hope Lawsonovou, budete jí milovat a ctít po zbytek věčnosti?“ přerušil moje myšlenky kněz. Pořád jsem se dívala na Edwarda, stejně jako on na mě. Možná ho taky napadlo, jaká by byla naše svatba… „Ano“ odpověděl Alex bez nejmenšího zaváhání „A teď se ptám vás Eileen Hope Lawsonová, berete si Alexe Ravena a budete jej milovat a ctít po celou věčnost?“ Eileen v ten moment přestala dýchat „Ano“ řekla s úsměvem a slzami v očích. Její srdce se rozbušilo radostí.„Z moci Boží, vás prohlašuji za manžele. Nyní může ženich políbit nevěstu“ prohlásil kněz a Alex se nenechal moc pobízet. Všichni v kostele vstali a tleskali novomanželům. Emmett s Jasperem stáli u vchodu do kostela, a když je míjel svatební průvod, začali rozhazovat rýži a plátky růží. Emmett si to evidentně užíval a to tak moc, že ho Rose musela krotit, aby nás všechny tou rýží nezasypal. Po skupinovém focení, všichni nasedli do aut a přesunuli se na hostinu, která se konala u Cullenových. I oni už proti Alexovi nic nenamítali, když viděli, jak jsou s Eileen šťastní. Jediní, kdo se s tím nehodlali smířit, byli ostatní členové vlkodlačí smečky. Na svatbu přišel pouze Alexův otec, nikdo víc, ale zdálo se, že Alexovi nijak nechybí. Stejně jako Eileen, zářil štěstím a kroužil s mojí sestřičkou po parketu, který byl na zahradě. První novomanželský tanec…chudák Alex se kvůli tomu pěkně nadřel, neuměl totiž tančit, tak jsme ho to museli učit. Jednou se kvůli tomu s Eileen pohádali tak, že to vypadalo, že je po svatbě, ale to by nebyli oni, kdyby pár hodin na to nebyli zase usmíření. „A teď tanec se svědky!“ volala veselá Eileen. „Švagrová, pojď trsat“ zatáhl mě Alex, na parket, protože kromě hlavní družičky, jsem byla také svědek Eileen „Zdá se, že už se tě asi nezbavíme“ provokovala jsem ho při tanci „Nikdy“ zazubil se „Alexi, tohle nedělej, děsíš mě…ty tvoje tesáky“ „Hahaha, ty mi něco povídej pijavičko“ vrátil mi moji jedovatou poznámku. „Radši mi řekni, kdy budeš mít veselku ty“ spiklenecky na mě mrknul a zubatě se zakřenil na Edwarda „Jak to mám vědět? Mě o ruku nikdo nepožádal“ odpověděla jsem mu a zaslechla Edwarda, jak si nenápadně odkašlal. Ani ne vteřinku na to stál u nás „Střídání, kazíš morálku svědkyně“ vysvobodil mě z Alexova sevření a pošlapaných střevíčků „Hezká svatba, že?“ chtěla jsem zamluvit téma, které navodil Alex „Naše bude hezčí“ pronesl Edward „Že o ničem nevím…“zamračila jsem se jen tak na oko „Neboj, nejmíň hodinu před stavbou ti dám vědět“ škádlil mě „Jo? To je od tebe moc hezký, ale co když si tě nevezmu?“ „Ale jo vezmeš“ usmál se Edward a políbil mě. Byl to jeden z těch polibků, který mi dokonale vyrazil dech a já ještě několik minut po té, nebyla schopna slova. A pak kdo že tu používá donucovací prostředky… „Dýchej“ zašeptal Edward s pokřiveným úsměvem na rtech a já se na něj zamračila. Tohle nebylo fér! „A stejně ne“ procedila jsem mezi zuby.

Den příjemně plynul a svatební veselí neutichalo, naopak. Všichni byli čím dál víc bujařejší, jak už to na svatbách bývá. Samozřejmě nechybělo nic z tradičních zvyků, jako stahování podvazku, ženichem…teda spíš jeho zuby, z nohy nevěsty. Nebo také krájení dortů. To bylo přímo parádní, když se ti dva dohadovali na způsobu krájení…Se západem slunce se blížil odjezd novomanželů na svatební cestu. Zrovna jsme s Edwardem tančili a pozorovali červánky, květiny omamně voněly a bílé stuhy nenápadně vlály ve vánku, když nás vyrušila Eileen „Pardon, nerada ruším idylu, ale musím s tebou mluvit“ šeptala mi do ucha „Co bych pro tebe neudělala“ zašklebila jsem se a nerada opustila Edwarda. Eileen mě zavlekla domů, do pokoje Alice. „Nechceš mi říct, co se děje?“ „Já nevím…“ pokrčila rameny Eileen a pokračovala „Asi cestovní horečka“ „Hele…tak se uklidni, čeká tě šumění moře, písečná pláž, zpěv papoušků…“ vyjmenovávala jsem jí krásy Caribicu, kam měli s Alexem odcestovat už za pár hodin „Jasně…horko…skoro nic na sobě…Alexovy žhavé pohledy…a taky to…“ „Taky co? Hele tebe netrápí cestovní horečka…“ „Ne“ přiznala Eileen „Víš…my jsme ještě nikdy…však víš…“ „Aháá“ došlo mi „No a co já s tím?“ nechápala jsem, co ode mě vlastně čeká… „Vážně je to skvělý?“ „Eileen…je to dokonalý…je to…smyslů zbavující…hele nemusíš se bát…já se taky bála, ale když jsme se s Edwardem milovali…bylo to všechno najednou pryč…to prostě poznáš…Alexe miluješ a věříš mu, všechno ostatní se dostaví automaticky, neboj…“ „No…doufám, že něco nezkazím…“ posteskla si „Ty že jsi starší sestra, ufňukanče?“ „No a co?“ rozchechtaly jsme se. „Klidnější?“ „Jo…díky Hailey“ „Nemáš zač“ zašeptala jsem. Do pokoje vtrhla Alice „No tak…už je čas, shoď šaty, limuzína čeká“ zavelela jako generál „Doufám, že se na mě manželství s vlkodlakem nepodepíše jako na tebe…“ nevině se culila Eileen na Alice „Co?“ „Rozkaz generále“ zasalutovala Eileen. Alice vykulila oči „COŽE?“ všechny tři jsme vybouchly smíchy „Hele Eileen neboj, až se začneš honit za imaginárním ocasem, dám ti vědět“ smála jsem se „Teda Hailey, ty si zlato…“ šklebila se Eileen „Tak holky! Kde to vázne?“ přišla nás popohnat i Rose „Rose je v pohodě…“ procedila jsem „Jo…ta jo, na ni to asi nepůsobí“ smála se Eileen, zatím co se převlékala do bílého kostýmku „Přemíra alkoholu?“ tápala Rose „Ne, jen vliv manželství“ vysvětlovala jí Alice „Aha…tak to jo…no…možná bychom se s Emmettem mohli znova vzít…“ zamyslela se na hlas… „Zasééé?“ zakřičel Emmett z obýváku a Rose nad tím jen mávla rukou.

Po přímo nekonečné přípravě Eileen na cestu, jsme všechny sešly dolů, do haly, kam se mezitím přesunuli všichni svatebčané. Alex čekal na Eileen na konci schodiště „Půjdeme?“ usmál se na ni „Jo…šumění moře a zpěv papoušků čeká“ odpověděla mu Eileen a mrkla na mě. „Co to má s těma papouškama?“ zašeptal mi do ucha Edward „Ale nic…“tohle, jsem mu vážně nechtěla vyprávět. Eileen a Alex se začali prodírat davem a se všemi se loučili „Ještě kytice“ vykřikla Eileen mezi dveřmi. Otočila se k nám zády a hodila kytici…Páni…jaký měla škodolibý výraz, když zjistila, že kytici jsem chytila já…naposledy na mě mrkla a pak nastoupila se svým mužem do přistavené limuzíny, která je měla odvézt na letiště a pak hurá do ráje.

A já? Já jsem se s Edwardem vrátila na parket a v jeho objetí protancovala celou noc…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná budoucnost - 1.Když začátek, tak začátek: