Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 44. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Když už si člověk myslí, že přemohl osud, ukáže se opak. Natož když si to myslí poloupír...

30.01.2012 (21:00) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 39× • zobrazeno 4329×

Alex:
Cítila jsem chladné prsty, kterak rozmazávají slané potůčky na mých tvářích. Zkroušeně jsem se zadívala na Martina a nechala se obejmout.
„Šššš,“ konejšil mě a kolébal mnou, abych se uklidnila. Avšak já se nechtěla uklidnit. Právě jsem učinila jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě – volila jsem mezi rodinou a láskou. Vkládala jsem do našeho vztahu veškeré své naděje, ale pokud to nevyjde…
Ale vyjde! okřikla jsem se v duchu. Nemysli hned na nejhorší, Faith…
„Pojď,“ pobídl mě jemně a vedl mě k mému pokoji. Tam mě opatrně usadil na postel a přitiskl si mě k sobě zády.
„Proč jsi s nimi neodjela?“ zašeptal po několika minutách do ticha. Semkla jsem víčka, abych potlačila slzy, které se mi nahrnuly do očí.
„Protože jsem tě nechtěla ztratit, když jsem tě konečně našla. Jsi mé štěstí, Martine. A oni mi ho opět chtěli vzít. Ale já se nedám. Už nikdy se jim nevzdám, nevydám na milost a nemilost. Určitě mě chtěli zase jen využít. Doslechli se o mém daru, takže je pravděpodobné, že chtěli, abych s nimi odjela, jen proto, abych jim dělala ochranku… Ne. Já už o ně nestojím. Stojím o tebe…“
„A já o tebe,“ vyznal se a políbil mě. S radostí jsem mu polibek oplatila. Ano, teď už jsem se zbavila všech pochyb. Rozhodla jsem se správně…

„Je škoda nevyužít takového krásného dne,“ zamumlal mi do vlasů asi o hodinu později, kterou jsme strávili ve vzájemném a velmi pevném objetí, kdy jsme si jen tak užívali blízkost toho druhého.
Zavrtěla jsem hlavou na znamení, že to vůbec žádná škoda není, jelikož jsem se ho nechtěla pustit. Už nikdy. Avšak on mě od sebe s tichým smíchem lehce odstrčil a pokynul mi, ať ho následuji. Ruku v ruce jsme se vydali napříč hradem, až jsme nějakým zadním východem vstoupili do tmavé uličky, která vedla na poměrně rušné náměstí.
Těsně jsem se přimkla k Martinovi a nechala se vést. Prodírali jsme se davem, až jsme se dostali na druhou stranu náměstí. Tam jsme prošli několika ulicemi, kde se to už lidmi tolik nehemžilo, až jsme se nakonec dostali k nebezpečně vypadajícím a hlavně polorozpadlým schodům. Pochybovačně jsem si je měřila pohledem.
„Je to úplně bezpečné,“ ujistil mě Martin, který vycítil mé obavy. Pobaveně jsem se na něj zaculila. Tohle a úplně bezpečné? Leda tak pro něj, když se nemůžu zranit…
„Budu tě držet,“ slíbil, vyskočil na třetí schod a podal mi ruku. Pevně jsem ji uchopila do dlaně a nechala se vytáhnout za ním.
„Část máš za sebou.“
„A poměrně více částí před sebou,“ zamrmlala jsem trpce. Zareagoval na to krátkým pobaveným smíchem.

S jeho pomocí jsem zdolala všechny vratké schůdky bez nehody. Ocitli jsme se na zachovalých hradbách, které se táhly přes celou jižní část města. Ohromeně jsem se dívala do dáli, celou Volterru jsem měla jako na dlani. Byl to vskutku úchvatný pohled.
Toto starobylé místo – i když plné nestvůr – si prostě nešlo nezamilovat. Byla jsem pevně odhodlaná naučit se italsky, abych si mohla přečíst četné knihy o historii města, kterými byla hradní knihovna nacpaná k prasknutí.
„Budeš mým učitelem?“ poprosila jsem ho tiše a ucítila, jak mě zezadu objal a přitiskl k hradbám.
„Lásky? S největším potěšením a plným nasazením,“ ubezpečil mě a políbil na krk. Zachichotala jsem se.
„Ne. Chtěla bych se naučit italsky. Je to krásný jazyk, takový… vzrušující, svádivý.“ A v kombinaci s tvým melodickým hlasem pekelně sexy…
„Zvládnu obojí, věznitelko mého srdce…“
„Tvého?“ zeptala jsem se pobaveně a zakroutila hlavou. „Spíše naopak…“
„Nebudeme se hádat. Mé srdce existuje jen pro tebe, i když už mnohá léta nebije, a to tvé je zcela v mé moci. To je fér, ne?“ Na souhlas jsem se k němu přitulila.

Zůstali jsme tam až do západu slunce, který odtud byl prostě magický. Když zářivý kotouč definitivně ulehl ke spánku, ruku v ruce jsme se vydali z chatrných schodů. Byla už značná tma, a tak jsem asi v polovině sestupu dovolila Martinovi, aby mě vzal do náruče a nesl. V jeho pevných pažích jsem si připadala jako doma. Netřeba dodávat, že mi to bylo velmi, velmi příjemné. Ostatně, komu by nebylo.
Setmělým, ztichlým a liduprázdným městem jsme se pomalou chůzí dostali k hradu. Dovnitř jsme vklouzli opět zadním vchodem.
Nechtělo se mi ukončit ten krásný večer tak brzy, a tak jsem plácla první, co mě napadlo.
„Pojďme ještě do zahrady,“ zaprosila jsem. Neprotestoval, a tak jsme se vydali na noční procházku mezi záhony.
„Dojdu ti pro něco teplejšího a vhodnějšího pro chladný večer,“ nabídl se, když po pár minutách zpozoroval, že se klepu zimou. Nesouhlasně jsem našpulila rty.
„Ne, dojdu si tam sama. Ty tu na mě počkej.“ Vyvinula jsem se mu z objetí a vtiskla mu rychlý polibek na rty. Pak jsem se rozutekla do hradu.
Propletla jsem se labyrintem chodeb a vběhla do pokoje. Tam jsem se vrhla k prádelníku a vytáhla z něj vlněný pléd. Pak jsem se svižným krokem vracela nazpět.
V pokoji, ze kterého vedly dveře na zahradu, jsem zpomalila a začala opatrně našlapovat, doufajíc, že Martina překvapím. Avšak on překvapil mě. A to ne zrovna příjemně…
Když jsem totiž pootevřela dveře, zahlédla jsem ten nejhorší výjev, který se mi mohl naskytnout. Jen silou vůle jsem zadržela výkřik.
Můj milovaný v objetí jiné ženy. Nevysoké ženy se světle hnědými vlasy. V důvěrném objetí Jane.

---

Všimli jste si snad někde, že by Martin Alex prozradil, že Jane je jeho sestra?

Ne... Protože to nikde nebylo. A nebylo to tam schválně.

Takže nemusím dále rozvádět, co se asi Alex honí hlavou...

---

Věnováno všem, kteří si na mě po takové době vzpomněli a dali mi to najevo. Moc si toho vážím.

A každého komentáře, i když je třeba složen z pouhých smajlíků, si cením jako pokladu.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 44. kapitola:

Opakuju se- chudák Alex!!

Krásná kapitolka. Moc se mi líbila. Jane je všude a myslím, že to dělá schválně, aby je rozeštvala, mrcha jedna!!!
Piš dál!!

viac callenovcov

Ach jéje... Jane...ta mrcha jedna!

Já nevím, ty máš opravdu talent na konce Celá kapitolka je lážo plážo a pak bum a je konec...samozřejmě je to super, máš cit pro dramatičnost...

Chudák Alex. Jí šíleně trápíš. Proč ses, můj bože, takovej tyran, M... ? To jsem já, ne ty, jasný? A nechápu, jak je možné, že se za délku neomlouváš?! Máš škemrat o odpuštění. Tak, já jedu, čtu, raduju se dál...

Ježkovo, tak to jsem nečekala. Super povídka už se těšim na další díl

Super. To jsem fakt nečekala. To jako všechno předtím byla lež, všechny jeho pocity? Bože, prosím ať to není pravda. No lépe si to zamotat fakt už nemohla, ale já si nestěžuju, to si nesmíš myslet. Mně se to líbilo, opravdu hrozně moc a jsem zvědavá na pokráčko.

Dokonalé

som rada že si znova začala pridávať kapitoly je to perfektná poviedka

Omlouvám se, že komentuju tak pozdě a ještě k tomu nepřihlášená, ale bohužel můj počítač prodělal závažnou nemoc a nyní je v nemocnici a operují ho.
Každopádně tato kapitolka je naprosto úžasná!
Já s epřiznám, že jsem si všimla, že Alex stále neví o tom, že má Alec/Martin sestru, ale nepovažovala jsem to za tak důležité. Opravdu Faith nezávidím, ale snad si to s Martinem vyříkají a dospějí k happy endu. No, ale sad end by taky nemusel být špatný...nehodlám ti do toho ale kecat, napiš to jak chceš, tak jako tak si to přečtu a okomentuju.

Tak jak koukám, odhodlala jsi se vydat další dílek a vidíš, opět je tu dost komentářů - Tedy pokud jsi nám nějak nespychla a nechceš jich rovnou padesát :D -! Jinak mě se to líbilo a hodně a to ty sama moc dobře víš, když už jsi mi to dopředu posílala na email! Nějak nemám náladu na vypisování, jsem dnes docela mimo, takže ti jen chci sdělit, že je to úžasné a jen tak pokračuj!

fakt moc hezky

Kráááása!!!!

Úžasný, já tě asi miluju! :D A když né tebe tak minimálně tvé povídky! :) :D Ale jako chudák Alex! :/ :D Jen prosíím honem,honem piš dál! :)

Jako vždy dokonalé, ale lituji Alex,tolik si vytrpěla a že by trpěla dál?

co pa to je samý zvraty honem další díl

Oou...! Velký nedorozumnění... sem zvědavá co na to Alex řekne...! Moc se těším na další kapitolku...!

chudák Alex... teď bude mít Martin plné ruce práce, aby jí to vysvětlil doufám že další kapitola bude brzičko! děsně krásná kapitola, miluju tuhle povídku

Jupí! Ale vlastně ne... Alex je mi líto, teď se musí určitě strašně trápit, když neví nic o Jane a Alecovi-Martinovi... Chudák holka... Ale jinak, máš to - jako vždycky - dokonalé, vynikající a... prostě všechno, co se dá vyjádřit.
Doufám, že tu budeš mít opravdu hodně komentářů, aby další kapitola byla co nejdřív...
Moc, moc, moc jsi mě potěšila! Dokonalost!
P.S.: Pak si s tebou potřebuju na icku promluvit... Snad se tam potkáme.

Dlouho jsem nekomentovala jen četla a stydím se!
Vše se pokusím napravit!
Docela mne překvapilo, jak se chovala k rodině a hlavně i to, že rodina si stále neuvědomuje své chování. Už to její narození bylo hrozné, kdy si jí vůbec nevšimli a málem ji nechali zemřít. Jenže takový posun... i v jejím srdci? Ach jo, nyní nás čeká žárlivá scéna a snad se připojím k většině, když poprosím o udobření.
V napětí očekávám další rány pro Alex, ale snad i ona jednou pozná dobro na všech frontách...

hustý rychle další dílek

Moc hezké, těším se na pokračování

Krása

ok, tak ako som sľúbila, a ma tu aj máš... Kapitolka bola skvelá, a ja som sa do Martina asi zamilovala... ... samozrejme nasleduje ihneď po Damonovi Salvatorem a... No, napadol ma Žofré z Angeliky, ale to je teraz vedľajšie.. Hm, ja sa tu dokážem iba nad Martinom rozplývať, skrátka to je ideál ideálneho muža, alebo niečo na ten spôsob. A kapitolka nebola krátka, ja sama ich robím kratšie, takže som s dĺžkou úplne spokojná... čo neznamená, že by nemohli byť dlhšie... ale ani nemusia... ale mohli by byť... A ja Alex úplne chápem, veď nevie, že je to jeho sestra... Hm, neviem sa dočkať, kedy budú s Martinom sami (som to ja ale... )... A teším sa, že odmietla Cullenovcov, no aj tak ma škrie, prečo za ňou prišli??? To mi akosi nejde do hlavi, no hádam sa to v nasledujúcich kapitolkách dozviem. Neverím, že prišli iba kvôli jej moci, totižto... No, toto je môj regordný komentár, tak sa nemôžeš sťažovať... Dúfam, že si so mnou spokojná... Len tak ďalej!
P.S. A švihni si s ďalšou kapitolkou, nech je tu čoskoro!

no ..wau ..... páni to bylo skvělý ....ikdyž tedka nezávidím Alex a moc se těším na další kapitolku

Jako vždy skvělá kapitolka.
Alex sice zbytečně panikaří, ale na kdo by to v její situaci neudělal, že. Pevně věřím, že se to opět brzy vyřěší.
Těším se na další.

Záplava smajlů!!!
Těch ale je... no, věřila bys tomu?
Tak, fajn, necháme toho zbytečného kecání. Kdo by chtěl taky poslouchat blázna? Zařídíš mi pokoj v Kroměříži?
Teď ke kapitole. Tu 45. jsem nečetla, ale to neva. Já si počkám, kdo si počká, ten se dočká. Kapitola byla skvělá, to musí uznat všichni. Docela Alex chápu. Je jasné, proč si to myslí. Nikdo jí to neřekl, což je trochu problém... Tak, dobře, já končím. Dnes to nemá smysl. Myslím, že už to bude horší případ, jak pro Kromcl, ale neuděláme s tím nic. Já se tak už asi narodila.
Tak pápá...

Ta má dutá hlavička asi nepobere to jak si to myslela s Martinem a Jane , ale já si počkám do příště ...

uzasne, tesim sa na pokračovanie

Slíbená kapitola je již k přečtení.

Přidat komentář:

Nick:

Text: