Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 40. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Podezřelé vzpoury na východě, večeře a dopis...

27.11.2011 (18:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 42× • zobrazeno 4242×

Alex:

Pokud by někdo řekl, že jsem byla zděšená, mýlil by se. Já byla víc než to. Snad po mně nechtějí, abych…

Avšak Caiův vítězoslavný úšklebek mě ujistil v tom, že právě to mají v plánu. Vyděšeně jsem začala couvat.

„Kampak?“ zeptal se rádoby mile a pichlavýma očima zkoumal mou pobledlou tvář. Němě jsem zavrtěla hlavou a pomalu postupovala ke dveřím.

„Nikam!“ zvýšil autoritativně hlas. „Nebo pro tebe naše jídlo není dost dobré?“ pronesl ironicky, přiskočil ke mně, drsně mě chytl za paži a smýkl mnou. Zasténala jsem a s panikou jasně vepsanou v tváři jsem se zadívala na Martina.

„Alecu,“ promluvil k němu Caius, „jeď se podívat na východ. Mám takové tušení, že se tam chystá vzpoura…“ Prosebně jsem na něm visela pohledem. Prosím, nenechávej mě tu samotnou…

„Ale Faith…“ začal protestovat, ale hned byl umlčen.

„Faith půjde se mnou,“ protáhl škodolibě a ještě více stiskl mou paži. Poraženě jsem sklopila hlavu a přivřela víčka. To ne…

„A nemohl bych jet až po?“ zkusil ještě.

„Uhodl, nemohl. A už běž, nebo na nás zbydou ty nejhorší kousky,“ řekl se zašklebením, otočil se a vláčel mě za sebou směrem k bytelným dveřím.

„Prosím,“ zaúpěla jsem, když jsem zpoza dveří zaslechla výkřik plný hrůzy. Povýšeně se na mě zadíval.

„Oč prosíš?“ zeptal se nakonec. Nepočkal však na odpověď a pokračoval. „Na očích je ti vidět, že jsi na pokraji svých sil. Neboj, za chvíli ti již bude líp.“ Řekl to, jako by mi snad prokazoval nějakou laskavost!

„Já nechci…“

„Chceš,“ ujistil mě.

„Ne…“

„Dost řečí! Jdeme!“ vyprskl nazlobeně, luskl prsty, na což se v okamžení otevřely dveře, a vstrčil mě dovnitř. Zhrozeně jsem přejela očima sál plný lidí, ke kterým se začali přibližovat upíři, aby se nasytili. Chtěla jsem utéct, ale než jsem tak stihla učinit, Caius mě objal kolem ramen a odvedl mě do kouta. Poté pokynul nedaleko stojícímu upírovi, a ten mu přivedl jednoho vzpouzejícího se mladíka. Mohlo mu být tolik, co mně. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou, chřípí se mi však zrádně zachvělo; upíři se již vrhli na své oběti a sál zaplnilo aroma krve.

„No tak, neupejpej se. Běž, vezmi si ho, je tvůj,“ lákal mě Caius vábivým hlasem. Když jsem se nehýbala, popadl mladíka za límec a strčil do něj tak, aby mi přistál v náručí.

„Výborně.“ Přitiskl svou dlaň na můj zátylek a zatlačil. Sklonila jsem hlavu, abych unikla bolestivému tlaku. Zuby jsem se ocitla jen kousek od mladíkova krku. Zhypnotizovaně jsem sledovala divoce pulzující tepnu.

„Pospěš si, čerství jsou nejlepší,“ popoháněl mě netrpělivě. A když jsem se stále nehýbala, znechuceně si odfrkl a svým dlouhým nehtem nařízl jemnou kůži mužova krku. Nedokázala jsem odolat té úžasné vůni, prostě ne. Hbitě jsem se přisála rty na poraněné místo a lačně sála. Cítila jsem, jak muž v mých pažích ochabuje, ale sála jsem dál a dál. Říkala jsem si, že včas přestanu, že ho nezabiju, ale nezvládla jsem to; to jsem poznala ve chvíli, kdy na mě padl celou svou váhou.

„Výborně, ty mrňavá zrzko,“ pochválil mě Caius a já se na něj zdrceně podívala. „A teď ještě jednoho!“ přikázal a nechal přivést dalšího. Když viděl, že se k němu hladově skláním a nedočkavě pátrám po tom správném místě, které mě dostane k potravě, usmál se a šel se také nasytit.

 

„Faith, dost, stačí,“ ozvalo se vedle mě naléhavě. Pustila jsem svou večeři, která s hlasným zaduněním spadla na zem, a zadívala se na svého vyrušitele. Marcus. Shlížel na mě s otcovským výrazem v obličeji.

V pořádku? ozvalo se mi v hlavě. Zoufale jsem zavrtěla hlavou a chytla se za spánky.

Výborný úlovek do sbírky! A jaká elegance při jídle…

Sladký kousek, to by mohlo být zajímavé. Třeba mě k ní Alec pustí, rozdělí se o tento zákusek k nakousnutí…

Je to sice ještě mládě, ale mohla by mi pomáhat při výpravách. To věčné koketování s turisty už mě začíná nudit…

Je mrštná, to se bude hodit v boji. Bude to skvělá posila pro naše bojovníky…

Ta mrcha!

Myšlenky všech mi výřily v hlavě a já nevěděla, jak je utičit. Byly hlasité, ne takové, jako byly vždy předtím – tiché, jakoby za mlhou… Myslela jsem, že když jsem přivykla krevním transfuzím, nebude to pro mě nic nového, ale to jsem se pletla. Pít transfuzi nebo čerstvou krev přímo z žil bylo stejně rozdílné, jako pít obyčejnou vodu a silné kafe.

 

„Faith,“ oslovil mě opětovně Marcus a položil mi dlaň na rameno. „Běž si odpočinout, bylo toho na tebe moc. A nevyčítej si to, je to tvá přirozenost, pro to jsme byli stvořeni. Já i ty.“ Jeho slova mě alespoň trochu utěšila, pomohla mi otupit pocit, že jsem jen prachmizerný vrah. Kývla jsem mu na pozdrav a vyšla ze dveří.

Dlouho jsem jen tak bloumala po chodbách, abych se uklidnila. Teprve poté jsem se vydala ke svému pokoji.

„Stát!“ zastavil mě před dveřmi tak známý hlas. Otočila jsem se a ocitla se tváří v tvář své sokyni.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se unaveně.

„Ano! Vypadni odsud, nepatříš sem! Alecovi jen pleteš hlavu! Nezaslouží si mít po boku takovou vypočítavou mrchu, jako jsi ty! Myslíš si, že nevím, o co ti jde? Ale jeho titul nikdy nezískáš, o to se osobně postarám! Nezničíš ten skvělý rodokmen, který rodina Damiani budovala celé roky! Drž se od něj dál!“

„Drž se od něj dál sama! Nepleť se do věcí, co kterých ti vůbec, ale vůbec nic není!“

„Tak to se, milá zlatá, pleteš. Je mi do toho úplně všechno!“

„Není! Nehodlám tu poslouchat umíněné řeči jedné žárlivky. Smiř se s tím, že Alec je můj,“ pronesla jsem výhružně a majetnicky. Neukradne mi ho!

„Tak to se teprve uvidí!“ vydechla s provokativním příslibem, otočila se a odkráčela. Rozpolceně jsem za ní hleděla, dokud nezmizela za rohem, pak jsem vešla do pokoje a usadila se na posteli.

Po chvilce dumání jsem ze šuplíku vytáhla papír a tužku. Už to bylo tak dávno, co jsem mu psala… Duchem mimo jsem začala psát.

 

Nejmilejší Jaspere,

můj milovaný mě vzal k sobě domů. Jeho rodina je vskutku rozvětvená, takže se člověk nemusí bát, že by tu byl osamělý. Je to tu tak obrovské a tak chladné… Kolikrát se mi stane, že zabloudím, než najdu cestu do pokoje. Ale časem si tu určitě zvyknu – máme v plánu tu nějakou dobu zůstat.

Není to tu špatné, tedy až na pár osob, se kterými se nesnesu. Je tu jedna jistá konkurentka, které se zrovna nelíbí, že trávím svůj čas se svým milovaným. A také s jedním starším členem jeho rodiny jsme si nepadli do oka – je to příšerný a arogantní protiva!

Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem odešla. Jinak bych nepoznala kus světa, neviděla jiné kultury, ale to hlavní – nepotkala bych jeho… Neumíš si představit, jaké to je, být po tak dlouhé době milován. Celý svět se mi obrátil vzhůru nohama, středobodem mého života se stal on. Už navždy. Ty však dále budeš v mém srdci. Strašně mi chybíš, s láskou vzpomínám na chvíle na louce, kdy jsi mě učil bojovat, kdy jsi mě učil žít. Tak ráda bych tě měla po svém boku, abys mi pomohl se tu zaklimatizovat, usadit…

Brzy se ti zase ozvu. F.

 

---

Věnováno Coře.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 40. kapitola:

Krásnééé. Pití lidské krve, no fuj! Ale ona ještě neví, že jsou bratr a sestra.... Jane se jeví jako dost velká mrcha, doufám, že není až tak zabedněná, aby se Alex postavila do cesty, uvidíme... nemůžu se dočkat.

Super :)

Jen čekám kdy přijede Eda s Bells a dají Alex na pr..l!!! Super kapitolka, jako vždycky jsi nezklamala...

Já se nebezpečně přibližuju k té poslední (poslední vydané - takhle to zní líp) kapitole... A docela se bojím, co mě bude ještě čekat. Začínalo to hnusně, ale i nevinně (víš, jak to myslím, ne? :D), prostředek povídky byl takový odpočinkový a i tak člověk nedokázal usnout. Zas nevím, jak popsat, že se to prostě stupňuje. Co nás bude čekat dál?! Ti řeknu, ještě aby epilog nebyl přístupný až od patnácti let z důvodu hororových prvků...
Ale to jsem odběhla, tak zas asi přiběhnu.
Ten lov byl popsán úžasně. I ta hádka... I dopis byl krásný... Mně se prostě líbí, jak píšeš, jen se mi nelíbí, jak ukončuješ.
Mastím dál...

Vůbec jí nezávidím, tohle bych nikomu nepřála. Nechápu, proč je tak... ani na něj nemám slov. Prostě bych ho nejraději zavraždila a pohřbila někde hluboko pod zemí a pak to tam ještě zapálila... Aspoň to zvládla... Píšeš dokonale.

Sireenko moje, to není ani možný. Jak jí tohle ten parchant může dělat? Chudák Alex, soucítím s ní. A je mi jasný, že se bránit nemohla, tomu se prostě nedalo odolat. Chuděra... Po tom, čím si prošla, ještě tohle. Místo toho, aby byla konečně šťastná, bych řekla, že se dostala do své největší noční můry.

Tvoji povídku jsem teprve číst začala, takže se snažím dodat alespoň k nějakým komentáře .. :D Mimochodem, tvoje povídka je na mém žebříčku ta nejlepší! Takže jen tak dál ;)

práve som prečítala všetky diely a nechápem, ako som mohla túto skvelú poviedku prehliadnut! kazdopadne sa tesim na pokracko!

Týýý jo konečně jsem se dostala na počítač . Tak tahle kapitola byla fááááákt super stejně jako všechny ostatní!!! Ale pořád prosííííííííím dej pohled někoho z Cullenů . Třeba jak Jasper dostane dopis . (A díííky )

Tak jsem tady, připravena se všemi deseti a článkem přehltaným od počátečních písmen až po ty poslední, která mě nemálo potěšila . *Kadibouda radostně skáče do vzduchu, až se její obsah rozstříkává na všechny strany, avšak ona nebere ohledy a dále jančí, jelikož jí bylo věnováno něco tak krásného a dokonalého, že se s tím nemůže smířit*

No a teď ke kapitolce. Co ti říct? Dalo by se to napsat do deseti tisíc slov, ale přitom se to nedá popsat. Žádná originální slova, kterými bych tuto práci mohla pochválit, mě opět nenapadají... Jen ty staré, které ti říkám pořád, i když jsou stále pravdivé... Krásné... Dokonalé... Originální... Čtivé... Tvoje ( a pro mě ) ... Prostě samé pozitiva...
Jelikož jsem k této přenádherné kapitolce ještě poslouchala úžasnou, takovou smutnější písničku, nahodilo to takovou dokonalou atmosféru... mmm... Prostě na to ještě hodnou chvíli nezapomenu... Jedině, že by jsi mi sem přihodila nějakou další nádhernou kapitoku, jedině tak bych udělala místo ještě na něco jiného
(Jinak ti moc děkuju, celé odpoledně se šprtám děják, tam samí Kájové a Vaškové, každý udělal něco jiného a já tam teď v té hloupé hlavince mám jen Alex... Fakt super... )
No a jak už jsem předtím zmiňovala... Caius, takový hezoučký zlobivý ďáblíček takový... ťuťnuňu
Jinak se krásně projevil Marcus a také Alexin dar...
Také doufám, že na svou kadiboudečku nezapomeneš, že tady čeká na další díleček

Promiň, že odepisuju až teď. Jsme moc moc ráda, že na scénu vpadnou i Cullenovi. Umírám zvědavostí, jak zareagují, když se před nimi objeví Alex v tmavém plášti, navíc vedle Aleca. To bude hezký šok...

Jééééé já tam jséééém! Kapitola výborná!!!! Nevadilo by mi, kdyby se na hradě o Alex zajímal ještě někdo, alespoň když je Alec pryč. KOnkurentů není nikdy dost!

Tahle povídka je něco úžasného. Už jen proto, že nádherně píšeš, tak taky proto, že mám ráda Aleca a hlavně Jaspera. Strašně moc prosím o další díl, co nejrychleji

Ps: vobec nemas zaco, zasluzis si to pises uzasne

Naaaadhera ako vzdy [.e.]smile19[./ei.19

krásný už se moc těším na další dílek , a co vůbec bylo to F na konci dopisu vždyť top Jasper neví že ji přejmenovali, a taky by se holka už mohla trochu vzmátořit a prosadit si svou přece jenom je vcelku mocnější než většina z nich a měla by si uvědomit, že se jí i samotní vládci mohou bát když je tak mocná

V první řadě - nemáš za co děkovat. Píšeš opravdu báječně a já mám radost, že někteří dostaly rozum a začaly komentovat. Ty i tvá povídka si to opravdu zasloužíte.
Ke kapitole... Byla skvělá a Caius? Fuj tajbl! Jak já bych mu dala přes čumák, že by se nastačil divit! Alec se mi teda vůbec nelíbí! Pokud ji má rád, tak má být s ní a ne poslouchat nějaké připitomnělé rozkazy!

Ten Ital by měl dostat rozum,
vyhnout by se měla takovým šokům.
Proboha... Oni mi ji tam mučí,
v žaludku mi právě kručí. ( Opravdu )

Však to, co měla ona - to si nedám,
já se vyhýbám všem žílám.
Já bych tam padla - a to by bolelo,
bohužel... pár upírů by už ze mě pilo.

A tak by Kika o život přišla,
a ty bys mi na pomoc určitě nešla.
S Alecem bys byla někde... v háji, ( )
na rozdíl ode mě bys byla v ráji.

Proboha... Teď nevím koho víc litovat,
asi Kiku... Nemá ji kdo oživovat!
Edward se totiž někde válí šunky,
užívá se té čú** Bellinky.

Raději už končím - začínám se vztekat,
musím jít, než začnu vzlykat.
Takže ty koukej rychle psát,
ať můžu opět rýmovat.

nemáš začo ďakovať =) perfektná časť ale mohol by jej Jasper odpísať bola by som zvedavá ako by komentoval to F ale fakt super kapitola a prosím ďalšiu

Hele, zdá se mi to, nebo je Alex vážně tak chytrá, že se pod dopis Jasperovi podepsala F.? Tak to bych do ní teda neřekla... Ale něco mi napovídá, že právě tohle rozjede další část příběhu, což je bezva! A pak ta Jane... No co to je? Vždyť to je její bratr! Že se nestydí! A pak mě dostalo, jak Alex musela „večeřet”... Chudák... A ten Caius je vážně hroznej! Nemam ho ráda! Takže mu to laskavě vyřiď. Aríček by se jí určitě zastal... Takže se už nemůžu dočkat další kapčy!
No, nemáš za co děkovat, je mi líto, že jsi měla u minulé kapitoly tak málo komemtářů a spíš my bychom ti měli děkovat, že jsi to po tom vůbec vydala. Já se snažím komentovat všechno, co přečtu, a ty rozhodně nejsi výjimkou! Co bych to byla za člověka, kdybych nevyjádřila své nadšení pod něčím tak dokonalým? Já vím, opakuju se, ale co jiného mám psát? Vážně mě stále znovu a znovu překvapuje, jak obrovský talent máš a každá nová kapča mě v tom jenom utvrzuje. Asi tě s tím už nudím, ale to prostě jinak nejde, než že ti pořád píšu svůj obdiv, který stále roste. Každé tvé dílo mě vtáhne do děje a pustí až na konci, i když by se mi líbilo, kdyby každá kapitola byla minimálně nekonečná a já tento příběh mohla číst věčně, protože to by bylo opravdu to nejlepší, co bych mohla dělat, kdybych byla nesmrtelná. Nikomu bych nepřekážela, nikoho bych neotravovala a nechala bych se unášet tvými dokonalými větami, které by nikdo nenapsal lépe než ty. Vážně tě obdivuju a je mi jedno, co si ty myslíš o svém talentu.
Jo, takže ještě jednou: Je mi líto, že jsi měla málo komentářů a doufám, že tentokrát to bude lepší, protože jinak ti tady těch komentářů nechám klidně padesát. Nebo sto, pokud budeš chtít!
No, takže tě na kolenou prosím, co nejdřív napiš - nebo přidej - další kapču! Prosím, prosím, smutně koukám!

tak už F jo alex bude pro mě vždyky paráda a moc pěkné

Moc krásná kapča, už se nemůžu dočkat další. Jsem moc zvědavá jak se to celé bude dál ubírat.

jaká pak lenost je to úžasné :-) jen hezky pokračuj :-)

Skvela kapitolka, chudak holka davas ji zabrat.

nopáni, to bylo.... ani slova nenacházím, jak se mi to líbilo a zároveň překvapilo dokonalá povídka!

moc hezky píšeš :) už se těšim na pokračování :)

Opět úžasná kapitolka, což u tebe není žádné překvapení.
Nevím, jestli mám Alex litovat, nebo být ráda, že se svým údělem... smiřuje. A ten dopis na konci, po takové době... Nádhera.

moc hezká kapitola

Skvělé...!

Jé, díky za věnování!
Caius je takový...vrrr, roztrhala bych ho na kousky.
No a Jane, to je kapitola sama pro sebe...
Jinak zbožňuju pár - Alec/Martin + Alex/Faith. Jsou prostě úžasní.
Zajímalo by mě, jestli se na scéně náhodou neobjeví postupem času Cullenovi...ale to nechám na tobě a budu netrpělivě čekat na další kapitoly, protože se u mě už začíná projevovat dost silná závislost na tvojí povídce.
A nakonec hodnocení téhle kapitolky:

No, Caius se zase ukázal. Že ho už nenudí pořád každého provokovat a otravovat. Ale zase kdyby takový nebyl, co bychom dělali? Bylo by to bez něj moc nudné. To samé s Jane. Ta je už od přírody taková, ale myslím, že tys ji ještě přiostřila. Sice jsem trochu nepochopila, o co jí jde. A Alex vypočítavá mrcha? Tak tomu se musím zasmát. To je tak maximálně Nessie.
Jak já ty Volturiovi miluju. Jsou tak hrozně vtipní. Vždycky, když si přečtu tuto povídku, tak mám dobrou náladu, jsou to prostě borci.
Jinak dopis Jasperovi byl dokonalý. Jak mu všechno psala, ale on se z toho nic nedozví, protože tam nenapsala nic, co by poukazovalo na to, kde je. Trochu mě dostalo to F na konci. Nevím, jestli Jasper pozná o koho se jedná. Ale to je v podstatě jedno.
Kapitola byla dokonalá, moc se mi líbila a musím to pořád opakovat, abych dodala svým slovům váhu. Jinak, je mi líto, že jsou někteří tak líní. Tahle povídka, je jedna z nejlepších a jejich lenost si nezaslouží. Hlavně proto, že pak bys mohla být líná ty a to nechceme.
A nakonec moc, moc, moc, děkuju za věnování. Udělalas mi radost a já doufám, že na oplátku já udělám radost tobě tímto komentářem.

Pokud to ještě někdo čte, tak nová kapitola už je k přečtení.

Přidat komentář:

Nick:

Text: