Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Jak to všechno začalo?
19.03.2011 (07:00) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 5057×
Bella:
Byla jsem tak unavená. Chtěla jsem se podívat na to dokonalé stvoření, které celou tu dobu přebývalo v mém břiše, mého malého fotbalistu, ale nedokázala jsem vzdorovat únavě. Víčka, která vážila snad tunu, mi klesla přes oči.
„Renesmé,“ zašeptal Edwardův hlas a já se přinutila otevřít oči. Renesmé? Ne ten bledý, dokonalý syn z mé představy? Na okamžik se mě zmocnil údiv. A pak záplava vřelosti. Renesmé…
Vztáhla jsem unavené ruce k Edwardovi a ten vedle mě položil to nejnádhernější dítě, jaké jsem kdy viděla. Na hlavě měla na novorozeně poměrně dost světle hnědých vlasů. A ty oči… Její oči byly stejně zlaté jako oči jejího otce. Ty nádherné oči, které jsem tolik milovala.
Nejraději bych se na ni dívala do konce svého života, ale byla jsem moc vyčerpaná. Když si Edward vzal Renesmé do náruče, spokojeně jsem se usmála a zavřela oči.
Edward:
Stál jsem poblíž postele s Renesmé v náručí a díval jsem se na Bellu. Dříve byla krásná, ale teď, poté, co porodila moji dceru, byla přímo nádherná. Neviděl jsem její potem zplihlé vlasy, její vyčerpanou tvář, vnímal jsem jen to, že je moje, jen moje, a že mi právě dala dceru. Dceru, můj dávný sen, o jehož splnění jsem nikdy od doby, co jsem upírem, ani nepřemýšlel. Byla prostě báječná.
Najednou jsem něco ucítil. Vyděsilo mě to. Dal jsem Renesmé do postýlky, kterou sem předtím donesl Emmett, a běžel k Belle. Odhrnul jsem z ní přikrývku a nevěřícně zíral na velkou červenou skvrnu na prostěradle.
„Carlisle!!!“ zavolal jsem, jakmile jsem se vzpamatoval. Těch pár vteřin, než přišel, mi připadalo jako věčnost. S panikou jsem se na něj díval, jak prohlíží Bellu.
„Co jí je?!“ nevydržel jsem to a musel se ho zeptat. Trvalo to už moc dlouho. Byl jsem tak rozrušený, že jsem ani nebyl schopný podívat se mu do hlavy. Překvapeně se na mě zadíval.
„Je… Je tam ještě jedno!“ vydechl po chvíli a byl stejně zaskočený jako já.
„Dělej něco!“ řval jsem na něj hystericky, když se skvrna pořád zvětšovala. Carlisle mě odstrčil od postele, abych se mu nepletl pod nohy, a začal Bellu ošetřovat. Její tělo sebou cukalo bolestí, ale ona to nevnímala. Byla v bezvědomí.
Strašně jsem se o ni bál. Předtím to šlo jako po másle, měla lehký porod, ale teď?! Bylo to zdlouhavé a ještě pořád nebylo dítě na světě. Abych se uklidnil, vyndal jsem Renesmé z postýlky a přivinul si ji k sobě. Tlukot jejího srdce mě alespoň trochu uklidnil.
Asi po hodině se ke mně otočil Carlisle se zakrváceným uzlíčkem v rukou. Nevěnoval jsem mu pozornost, položil jsem Renesmé zpátky do peřinek a běžel k posteli. Byla strašně bledá, skoro jako já. Její srdce bilo strašně slabě a občas vynechalo. Téměř jsem nedýchal.
„Carlisle! Ona umírá!“ zakřičel jsem na něj zoufale a pohlédl směrem k sedačce, u které byl Carlisle skloněný. Pohlédl na mě a nehledíc na dítě zabalené jen v osušce přiběhl ke mně. Pokoušel se Bellu stabilizovat, ale bylo pozdě.
„Edwarde, musíš to udělat. Nemáš na vybranou. Jinak umře,“ zadíval se na mě s bolestí v očích a já přikývl.
„Nedovol mi ji zabít,“ zašeptal jsem a sklonil se k hrdlu mé milované.
Nikdo:
Nikdo si nevšiml dítěte, které leželo na pohovce a nedýchalo. Všichni stáli u postele a čekali, až začne jed proudit v Belliných žilách.
Možná vlivem toho, že předtím byla Bella v bezvědomí, to trvalo tak dlouho. Všichni napjatě čekali a modlili se, aby jejich drahá přežila. Vtom se od nich jedna osoba odpoutala a zamířila k pohovce.
Upír se zaposlouchal, a když neslyšel tlukot dětského srdíčka, vzal dítě do náruče a odnesl ho do vedlejšího pokoje. Tam ho položil bříškem na postel a jemně ho udeřil do zad. Nic. Zkusil to znovu, ale pořád se nic nedělo. Obrátil tedy dítě na záda a začal mu masírovat hrudníček. Otevřel dítěti ústa a vdechl dovnitř doušek vzduchu. Vzal si dítě do náruče a doufal, že to přežije. Ona musí žít. Cítil to.
Když zaslechl tichý zvuk, jakoby zatřepetání křídel, usmál se. Bude žít.
Věnováno Neyimiss, té první. :-**
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ta druhá... - 1. kapitola :
Co na to říct - milujeme Jaspera...
Ach nádherné! :) chudáček...jsou zlí, že si ji nevšimli.... a kdopak byl tak moc hodný a zachránil ji život? tak to abych šla zase o kus dál :)
Moc hezky jsi to zakomponovala,moc se mi to líbí...
Vůbec se mi nelíbí Rose. Jestli je aspoň trošku stejná jako v knížce nebo filmu, tak by měla být ráda, že je tam jedno dítě "navíc". Že má možnost být dvojnásobnou tetou... Všichni by měli být rádi, že tam je ještě jedno... Tak já jdu číst dál, ti řeknu, tuhle povídku čtu jedním dechem...
A já to řeknu. Jsou to debilové, teda až na Jaspera. Proboha, vždyť to bylo jen malé miminko!!! V tu chvíli by mělo být jedno jestli Bella umře, teda ne, ale nemuseli se o ni zajímat všichni.
Jinak jako vždy skvělé,
i když to čtu po druhé.
Rozhodně mě to ještě neomrzelo,
dneska už se zase setmělo.
Proto toho rychle nechám,
a na zítřek si počkám.
Musím to přesně napočítat,
abych měla deset dní, co čítat.
Nebo ještě možná kapitolku přečtu,
a nechám si o tom zdát.
Kapitolka byla krásná a jdu na další.
Chudák... To si Edward vážně nevšiml toho druhého dítěte? A to mu vážně byla jeho dcera ukradená? Kdo byl ten neznámý upír, který se oni postaral? No, popravdě vůbec nevím. A jedu dál.
Kapitolka opět krásná, pokud je to možné, tak ještě skvělejší než prolog.
To je také smutné prečo sa potom brlla ani nepozrela či žije a ani edward po 15 tich rokov sa o ňu ani nestarali a renesmee je rozmaznaná babenka to je také smutné že tá druhá (Alex) bellu a edwarda ani nezaujimá
Nemýlila jsem se! tento díl je snad ještě lepší, než prolog. Chápu Edwarda, že se o Bellu bát, ale toto? Přijde mi to až moc smutný Ona přeci nemůže za to, že byla ta druhá...
týýý jo...
Vidím v administraci koment od Forevergirl, tak jsem se musela na tuto povídku podívat a ono je to fákt super!!!
Moc krásně napsané!
a jelikož takovéhoto Edwarda taky neznám, tak mě zarazil, ale moc potěšil... Bella na prvním místě. To, že se o "tu druhou" vůbec nezajímal je moc smutné... ale on v ní teď vidí důvod, proč mu málem umřela Bella, že?
Krása!
Jsem zvědavá, jak moc doslovný bude v jejím životě ten přívlastek "druhá"...
- asi takto práve pozerám na obrazovku. Nikdy by som neverila, že takýto môže Edward byť. Síce dáva zmysel, že chce zachrániť svoju manželku, ale to, že tam nechali to maličké, nevinné dieťatko samé bolo dosť kruté. Až sa mi oči zaleskli, čo som mala chuť plakať.
Ich radosť na začiatku dávala logiku, narodila sa im krásna Renesmmé, ale čo tá druhá???
Toto bola ešte geniálnejšia kapitolka. Len by ma zaujímalo, prečo som si túto poviedku nevšimla skôr
Idem rýchlo ďalej. A straaaašne ma zaujíma, kto to bol. Hm... Jasper??? Pochybujem, no uvidím.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!