Omlouvám se, že to tak trvalo než jsem sem dala další díl,ale vůbec jsem neměla čas. Tak tady v tom díle se Bella už probudí.Jak bude reagovat? Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit a děkuju za případný komenty :-)
27.08.2009 (22:00) • LenkaaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1303×
2. kapitola - Probuzení a zmatek
„Victorie radši mě zabij rychle“ tohle se nedá vydržet...Měla jsem pocit, že mě upalují na hranici, že mě plamen ničí na kousky, ale přesto furt žiji.Začínala jsem chápat Laurenta, když řikal že mám být ráda,když mě našel dřív než ona.Ach bože, tohle nejde vydržet.Nemohla jsem vnímat okolí,mohla jsem jenom křičet ať mě zabijí, ale nic se nestalo.Dále jsem byla spalována na uhel.Jak dlouho to bude ještě trvat než to skončí, to byla jediná myšlenka, která mi kroužila hlavou. Chtěla jsem myslet na Edward a na ostatní, co se s nimi asi stalo, ale nemohla jsem.Každou myšlenku přehlušila nesnesitelná bolest.Nevím jak dlouho jsem tam takhle byla, ale stále nepřicházel konec.
„Prosím zabijte mě, PROSÍM“ křičela jsem jak jen jsem mohla. Tohle už jsem křičela po několikáté, ale nikdy jsem se nedočkala odezvy.Až teď.
„Bello,Bello slyšíš mě? Prosím poslouchej, Victorie už je mrtvá. Neboj se.“ Pronesl ten nejkrásnější hlas, který znám.Můj Edward. Jeho slova jsem nepochopila.Jak to, když je Victorie mrtvá,tak proč neuhasí ten oheň.Což mě nechá jen tak upálit na prach.
„Edwarde,uhas ten oheň. Já už to nevydržím.“ Už jsem na to neměla, bolest nepřestávala, skoro mi přišlo ať je to skoro nemožné, stále zvětšuje.
„Belli, Victorie je mrtvá, ale stihla tě kousnout. Než jsem se jí zbavil, tak už přeměna začala. Je mi to tak líto, že jsem tě nestihl zachránit.Ach…je mi to tak líto,odpusť.“ Říkal zoufale můj anděl. Kdo by se mohl zlobit na anděla. Ale vždyť tohle je to co jsem vždycky chtěla. Být s ním, na věčnost. Chtěla jsem mu tohle všechno říct, ale ta bolest jako by mi říkala kdo je tady pánem slova. Prostě jsem nemohla. Vypustit hlásku a začnu zase křičet, a teď když vím co se děje.Nechci ubližovat Edwardovi. Dál jsem se zmítala v bolestech, ale už jsem mlčela.Jen jsem čekala kdy už to skončí.Vím, že řikali, že to budou 3 dny. 3 dny, chtěla bych vědět jak dlouho tu už ležím, jestli to nejsou aspoň 2 dny tak se asi zblázním.
Nevím jak dlouho jsem v tomhle stavu, ale najednou se bolest zvětšovala. Jako by to chtěla urychlit a nechtělo se jí čekat než konečně dohořím. Tohle jsem prostě už nevydržela. Najednou jsem uslyšela velmi bolestný až uši rvoucí křik.To snad není možný, ten výkřik byl můj. Ach bože, doufám že je Edward na lovu nebo někde, nechci aby to slyšel, nechci aby mě takhle viděl.
„Bello, to bude dobrý, už jen pár hodin“ Ááá tak asi není na lovu, je vedle mě.Moje láska.
Až teď mi došlo, že už celkem můžu i přemýšlet přes tu spalující bolest.Že mi nevyhání každou mojí myšlenku.To má asi Edward pravdu, už jen pár hodin a všechno to skončí a budu moct být s ním. S celou mojí novou rodinou. Jen ještě budu muset vymyslet co s Charlim, nechci ho ztratit, asi bych mu mohla říct, že jdu na vysokou. Doufám, že se budu moct na tolik ovládat, abych se s ním aspoň rozloučila. Jo to musim zvládnout, přece bych mu nemohla ublížit a ani žádný jiný lidský bytosti. To bych nebyla já…. Ale co když už to nebudu já. Bude to jen krvelačná upírka Bella… NE! To nedovolím, mám tu Edwarda a rodinu,který mi pomůžou tohle všechno zvládnout. Spoléhám na ně, oni by určitě nedopustili,abych někomu ublížila… určitě … Najednou jsem ucítila jak bolest pomalu odcházím z konečků prstů u nohou u rukou a tak dál.Všechen plamen se začal soustřeďovat jen do jednoho místa.Do mého srdce.Začalo být na poplach.
„Edwarde proměna už je skoro u konce,zachvilku se vzbudí“ řekl krásný hlas, který však nebyl Edwardův,…. Nemohla jsem ho k nikomu přirovnat.
„Díky moc Alice, chudáček můj, musí strašně trpět.Neměl jsem to dovolit“ Áá už vím, to byl Alicin hlas.Mělo mě to napadnout hned, ale přišlo mi že zní nějak jinak.
„To není tvoje chyba, dělal jsi co si mohl, bude v pořádku uvidíš.Já asi už pudu zavolat ostatní“ řekla Alice. Oni tu budou všichni.Já už se chci probrat.Už chci s něma všema být dohromady. Najednou jsem se prohla jako prut a praštila sebou zpátky do … do postele? Najednou jsem neslyšela žádnej tlukot srdce.Mého srdce.Známená to, že už přeměna skončila.Všechno pálení se mi přeneslo do krku. Nebylo to tak strašné, ale rozhodně ne příjemné. Uslyšela jsem páry kroků jak se sem přibližují. Nevím kde se to ve mně vzalo,ale najednou jsem stála naproti nim připravená k útoku. Když jsem se rozhlídla, všechno bylo jiné.Viděla jsem každé smítko,každou puklinu ve stěně.Cítila jsem každou vůni. Byla jsem zmatená, měla jsem strašnou žízeň. V mích „nepřátelích“ jak jsem se domnívala jsem poznala všechny, všichni vypadali jinak. Viděla jsem je novýma očima a abych řekla pravdu celkem mě to všechno mátlo. Když můj zrak spadl na mého anděla nemohla jsem od něho odtrhnout oči.Byl krásný, byl víc než to, na to ani slova nestačila.Furt jsem,ale byla v bojovný pozici, nevím proč,ale prostě nevěděla jsem co dělat.Žízeň v mém krku se neustále zvětšovala, nevím jak dlouho to ještě vydržím.
„Bello, to je v pořádku.To jsem my, žádné nebezpečí nehrozí.Vím, že jsi zmatená a vím že máš asi ukrutnou žízeň.“ Pravil anděl.Tak to uhádl.Chtěla jsem po něm skočit a políbit ho. A vlastně proč bych nemohla? Přilítla jsem k němu a začali jsme se líbat.Byl to vášnivý polibek, takový jaký jsme ještě neměli.To proto, že se už nemusel kontrolovat.Pak jsem se odtrhla a zase couvla až k protější stěně. Nevím co se to se mnou stalo. To mě přemohla ta žízeň, vyhrálo to monstrum ve mně? Najednou jsem cítila strašnou potřebu odsud utéci.Nechtěla jsem opustit anděla,ale prostě jsem musela.Rozhlédla jsem se po místnosti.Uviděla jsem otevřené okno.Můj plán se zrodil.Musela jsem aspoň něco říct, musí to vědět.
„Ahoj všichni, nezlobte se na mě….Edwarde miluju tě a nikdy nepřestanu.“ Hlesla jsem a vyskočila z okna.Byl to úplně nový pocit, pocit svobody.Utíkala jsem a utíkala, ze začátku jsem za sebou slyšela jak mě někdo chce dohonit,ale já jsem rychlejší.Nevím co to do mě vjelo, ale ten běh byl tak uklidňující,tak jsem prostě jen běžela. A najednou mě přes noc praštila tak lákající vůně, že se jí nedalo odolat. Jedna má část si řikala, že je to lidská krev a ať utíkám pryč, avšak ta drásající bolest v krku rostla a začínalo nade mnou přebírat vládu monstrum ve mně…Chtěla jsem se ovládnou opravdu chtěla, ale prostě to nešlo, najednou když tu nebyl Edward vedle mě, když jsem si neměla ničím připomenout proč to nedělat, jsem se rozběhla za tou lahodnou vůní…
Autor: LenkaaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sweet blood 2.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!