Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svítání 2. díl - Charlie

09.11.2009 (21:00) • BarunQaaaBellis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2872×

2. Charlie

Celou noc jsem o tom přemýšlela. Mám nebo nemám mu dát šanci? Na nic jsem nepřišla. A ani Edward za mnou nepřišel. Nejspíš mě chtěl nechat samotnou. Vstala jsem a protáhla jsem se. V noci jsem se vůbec nehýbala. Ani jsem nedýchala. Otevřela jsem dveře a šla do obýváku. Byli tam všichni, jenom on a Renesmee chyběli.

„Jé, ahoj, Bells! Co jsi celou noc dělala?“

„Ahoj, Alice. Přemýšlela jsem.“

„A o čem?“

„To bys asi měla vidět, ne? O všem.“

„Lásko, půjdeš se mnou ven?“

„Ano.“ Edward mě chytl za ruku a odvedl ven.

„Kde je Renesmee?“

"Jacob ji vzal na výlet.“

„Kam???“

„Není to moc daleko, neboj.“

„To vůbec nevadí! Měl mi to říct!“

„Nerozčiluj se, Bells. Nesluší ti to.“

No dobře. Edward za ty roky už ví, jak na mě. Usmála jsem se na něj. Přitáhl si mě k sobě a něžně mě políbil. Já jeho polibky opětovala. Prohrábla jsem mu vlasy. On si mě k sobě přitáhl ještě víc.

„Miluju tě víc než svůj život.“

„Já tebe taky, Bells.“ Najednou začalo pršet. Nevšímali jsme si toho, objímali se v dešti a mlčeli jsme.

„Na co myslíš?“ Neodpověděla jsem, jenom jsem rozevřela svůj štít. Už mi to jde celkem snadno. Edward slyšel všechny moje myšlenky.

„Bello, lásko, netrap se tím už. Prostě si Jacoba nevšímej.“

„A co Renesmee? Té si taky nemám všímat?“ Edward se zamračil.

„Co tě to napadá? Prostě až k nám Jacob zase někdy přijde, tak spolu někam půjdeme. Třeba se projít, lovit nebo tak nějak. Ano? Aspoň přijdeš na jiné myšlenky.“ Objal mě ještě víc než před tím.

„Dobře, a nepůjdeme už dovnitř? Jsem celá promočená.“ Usmál se.

„Jasně, pojď.“ Doma na nás všichni čekali.

„Bello, na!“ Řekl Carlisle a podal mi noviny.

„Co to je?“

„Tak si to přečti, ne?“ Řekl Emmett.

„Jasně.“ Otevřela jsem noviny a čtu: Policisté chytili vraha. Zabil 2 lidi. Máme pro Vás rozhovor s policistou Charliem Swanem…

„Co to znamená? A proč mi to dáváte?“ Carlisle se na mě podíval.

„Myslím si, že je vhodná doba, abys navštívila Charlieho. Určitě už se mu po tobě stýská.“

„Vy chcete, abych šla za tátou, že? A abych se přestala trápit. Jenže bez Renesmee to asi nepůjde. Je to nejcennější, co mám. Teda až po Edwardovi.“ Edward se usmál.

„To my víme, Bello. Ani tě nenutíme, jenom nechceme, abys kvůli nám zanedbávala svého tátu.“ Jak dlouho už jsem ho neviděla? Ani nepamatuju.

„Máte pravdu. Už jsem ho hrozně dlouho neviděla. Naposledy, když jsem byla novorozená a když jsem ještě měla červené oči.“ „Ano, ale teď už je máš medové jako my. To je akorád vhodná doba. Charlie bude určitě rád.“ Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem hrozná dcera. A to jsem naštvaná na Jacoba, že mi vzal Renesmee. Hele, já jsem řekla Jacob? Hurá. Aspoň nějaká dobrá zpráva.

„Dobře, odpoledne se za ním stavím a něco mu uvařím. Taky mu vyperu a vyžehlím. Určitě to bude potřebovat.“

„Asi ano.“ Jak jsem tam tak stála, Edwarda po boku, všimla jsem si, že tu chybí Alice a Jasper.

„Kde je Alice a Jasper?“

„Šli na lov. To máš tak krátkou paměť?“ No jasně, to řekla Rosalie. Jako vždy si do mě musela rýpnout.

„Rose, nech ji.“

„Vždyť jí nic nedělám, Emme.“

„Já to slyším. Bello, nic si z ní nedělej, nejspíš se špatně vyspala.“

„Fakt vtipný. Jako kdybys nevěděl, že upíři nespí!“

„Ty taky nerozumíš srandě, Rose.“

„Já znám Rosalii, takže to je v pohodě. Fakt.“ Chtěla jsem nějak ukončit jejich malou hádku. Povedlo se.

„Dobře, dobře. Už ji nechám.“

„To jsem rád.“ Jak jsem si uvědomila, fakt mám asi něco s pamětí. Alice mi včera večer říkala, že Jasper už nutně potřebuje na lov. A taky, že půjde s ním. Škoda. Chtěla jsem se jí na něco zeptat. No nic, zeptám se jí později, času mám dost. Celou věčnost. Chtěla jsem jít za Renesmee. Až když jsem se zvedala, uvědomila jsem si, že je pryč. Pryč s Jacobem. Vrrr! Najednou jsem začala vrčet. Edward byl hned u mě.

„Co se děje?“

„Jacob.“

„Aha. Ale neuděláš mu nic, že ne?  Renesmee by si taky něco udělala.“ Ano, to určitě. Kdyby se něco stalo Edwardovi, taky bych už nechtěla žít. Jak dříve řekl on mně, je to moje droga. Bez něj bych to nevydržela.

„Ne. Zatím se mu nechystám nic udělat, neboj.“

„To jsem rád“

„Sakra kde je ten Jacob? To si Renesmee chce nechat?“

„Volal jsem mu. Říkal, že už tu za chvilku bude. A taky mi řekl, ať nevyšiluješ a ať se nejdřív uklidníš.“

„To ti jako fakt řekl, jo?“

„Samozřejmě, že ne. Slyšel jsem jeho myšlenky.“

„Co si to vůbec dovoluje? Může být rád, že mu ji půjčím! Tohle je naposledy, co jsem – “ nedořekla jsem, protože mě Edward políbil. Tohle si nechám líbit. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli a líbali se, ale asi dost dlouho, protože nás přišla hledat Alice.

„Ehm, mohli byste toho chvilku nechat? Myslím, že už je Jacob na blízku.“

„Promiň Alice. Jak to víš? Ty vlkodlaky přece nevidíš.“ Řekla jsem.

„No právě, nic nevidím.“ Alice je vždycky naštvaná, když nic nevidí. A nevidí ani Renesmee, protože je s Jacobem.

„Asi zítra půjdu za Charliem. Už jsem u něj dlouho nebyla.“

„Vezmeš s sebou i Renesmee?“ zeptal se mě Edward.

„Ne, nechám ji tady. Myslím, že to bude lepší.“ Edward jenom kývl. Alice k nám přitančila a jejím hlasem nám oznámila:

„Nechceš jít Jacobovi naproti? Už jsou určitě blízko!“

„Ne, raději na ně počkám tady. Nejsem si jistá, jestli bych mu nic neudělala.“ Edward se usmál. Podal mi ruku. Její rysy byly krásné, skoro stejné jako moje. Pohladila jsem ho a pohlédla mu do očí. Byly zlatohnědé. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že už jsem dlouho nebyla na lovu.

„Zítra půjdu na lov. Půjdeš se mnou?“ navrhla jsem mu.

„Jasně, že jo.“ Edward by udělal cokoli, jen abych se netrápila kvůli Renesmee a Jacobovi. Ví, jak je to pro mě všechno těžké. A je v tom se mnou. Najednou někdo zaklepal.

„Pojď dál, Jacobe,“ slyšela jsem Alicin hlas. Jacob vešel do obýváku, Renesmee se ho držela za ruku. Nemohla jsem se koukat na jejich spletené ruce.

„Jacobe!“ zakřičela jsem nahlas, aby mě všichni slyšeli.

„Jak se opovažuješ mi brát mou Renesmee? Byli jsme na něčem domluvení, ne? Tak co to s tebou proboha je?“ Jacob tam stál, poslouchal a pořád se držel s Renesmee za ruku.

„Tak už ji konečně pusť! Kvůli tobě se všechno zvrtlo!“ Jacob ji pustil, ale Renesmee zůstala u něj.

„Mami, proč křičíš? Jake nic neudělal…“

„Renesmee, ty tomu ještě nerozumíš! Jsi na to ještě malá!“ Pak jsem se otočila k ostatním a řekla jim:

„Nechte mě taky s ním samotnou, prosím. Slibuju, že mu nic neudělám.“

„Edward se kouknul na Alici, ta kývla. Pak všichni až na nás dva odešli. Dokonce i Renesmee.

„Co je, Bello?“

„Co je? Ty se mě ještě takhle blbě ptáš? To kvůli tobě mě má Renesmee jenom ráda. To kvůli tobě je všechno jinak, než by mělo být. To kvůli tobě včera a dneska nebyla se mnou. A kvůli tobě jsem ještě nebyla na lovu!“

„Bello, já za to ale nemůžu! Už jsem ti to říkal nejmíň 100krát, ale stejně mi ještě pořád nevěříš. Ty jsi s Edwardem, když jsi ještě byla člověk…“

„Zmlkni! Já jsem s Edwardem nikdy nebyla tak často a tak dlouho jako ty s mojí Renesmee! A vydržela jsem to, vidíš?!“

„Co po mně chceš, Bello?“

„Abys nechal moji Renesmee na pokoji a odešel. Dneska už tě nechci ani vidět!“ Skončila jsem. Dost jsem se ovládala, abych po něm neskočila. Ale on to zřejmě nepochopil.

„Odejdu, ale nechtěj po mně, abych sem zítra nepřišel se na ni aspoň podívat. To nedokážu.“ Pořádně a zhluboka jsem se nadechla. Dvakrát jsem otevřela a zavřela pusu, než jsem konečně řekla to, co jsem chtěla.

„Jacobe! Přijď si sem, kdy chceš, ale hlavně už nedělej to, co jsi udělal dneska! Opovaž se mi Renesmee ještě někdy vzít na tak dlouhou dobu!“

„Dobře, dobře. Slibuju, Bello.“

„Dobře. Ale teď už jdi!“ Byla jsem nemilosrdná, ale prostě jsem to musela udělat.

„Můžu se rozloučit s Nessi?“

„Jdi!“ Lekl se mě a opravdu odešel.

Autor: BarunQaaaBellis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svítání 2. díl - Charlie: