Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo v temnotě - 3. část

bel ami

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Světlo v temnotě - 3. částAhoj,tak je tu další část. Dozvíme se něco o Samuelovi, o tom, co ho přivedlo do Port Renfrew. Také nám bude odhaleno, že ani dvě stovky let nestačí k tomu, aby se upír vyznal ve svých citech, tak jak to chtít po lidech. Děkuji za veškeré ohlasy.

09.05.2009 (16:05) • tilo21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1490×

Neměla jsem čas zkoumat tuto skutečnost dál. Děkovala jsem prozřetelnosti, za to, že se od auta ozvalo volání.

„Samueli pojď už!“

Samuel, anděl v temnotě. Blesklo mi hlavou. Anděl smrti.

Ještě jednou se na mě krátce podíval. Cítila jsem se ještě více zmatená. Z hrdla se mi opět dralo zavrčení, zároveň mi pach jeho krve připadal omamný. Chtěla jsem mu ublížit a zároveň jsem toužila po jeho dotyku. Co to znamená?

To není možné. Odstěhovali jsme se proto, abych unikl své touze najít vraha mých rodičů. Každý si myslí, že jsem blázen, ale jsem si jist, že to byli upíři a teď. Stojí tu přede mnou dívka, která vypadá…vypadá jak upír. Takhle nějak mi starý Georg popisoval upíry. Světlá pleť, karmínové rty, andělská krása, jen ty oči. Měli by mít rudou barvu, tyto jsou ale tmavě hnědé. Dle Georgových slov jsou to samotáři, ale na té fotografii jich je pět.

Ve chvíli, kdy jsem k ní natahoval ruku. Ano byla to ta chvíle. Snažila se vyhnout doteku, ale cítil jsem chlad v konečcích jejich prstů. Ano je upír. Chci ji zabít. Vždycky jsem toužil, přál si alespoň jednoho potkat a zabít. Pomstít tak smrt mých rodičů. Ale nebyl jsem připraven na setkání s krásou. Vypadá tak nevině, je vůbec možné, aby byla upír? Je možné, aby zabíjela? A mohu zabít já?

Stáli jsme tam naproti sobě jen krátký okamžik, kdy nebylo jisté, kdo je lovec a kdo je lovený. Ještě jednou zaznělo jeho jméno. Pomalu se otočil, já rychle nastartovala a každý jsme pokračovali na jinou stranu.

Věděla jsem, že obraz v mé mysli, ta tvář, to budou problémy. Chtěla jsem lovit. Lovit jeho. Měl v rukou fotku mé rodiny a chtěl mě zabít. Jeho pohled takový byl. Říkal, dostanu tě, zemřeš. Jenže tam bylo ještě něco. Ale mám čas přemýšlet o tom, co to bylo? Mám čas na úvahy? Bude hodně nápadné, když tu přibude jedna mrtvola? Jen jedna?

Z té představy se mi začínalo dělat špatně. Znovu se mi v mysli objevila jeho tvář a ruce. A s tímto obrazem i ten zvláštní pocit. Touha být v jeho blízkosti. Ale on mě poznal, byla jsem si téměř jistá. A viděl celou mou rodinu. Zmáčkla jsem plyn ještě víc a ztratila se v černé noci.

„Samueli! Co je s tebou? Už víme, kde je náš dům. Ta milá slečna nám řekla cestu. Pojď je dost pozdě a bude pršet.“

„Jasně babi, už jdu. Tobě se zdála milá?“

Babička se na mě podívala svýma vědoucíma očima. Měla pravdu byl jsem okouzlen její krásou, tento fakt se nedal popřít. Jenže ona je upír. Pokaždé, když jsem takto začal přemýšlet, vrátily se zpět  zážitky posledního dvou let. Ztratil jsem rodiče. Oba byli zabiti v jeden den. Měl jsem být s nimi. Ale pohádali jsme se a já se rozjel na koncert se svou kapelou, nestačil jsem jim říct, jak moc je mám rád. Má poslední slova byla ….byla tak zlá.

„Nenávidím vás, slyšíte. Nenávidím.“

„Samueli, Samueli“ Slyšel jsem jen mamky prosebný hlas. Bouchl jsem dveřmi, jak nejvíce to šlo. Před domem čekali kmoši v autě.

„Co je Same? Zase ti to zakazovali? Vykašli se na ně. Prorazíme a nebudeš je potřebovat.“ Paul mi podal cigaretu a láhev Jacka Denielse. Jo jasně má pravdu, kašlu a mě. Myslel jsem si, jak dobře jsem to s nimi zvládnul, ale už o chvilku později, jsem věděl, že to byla chyba.

Když jsem se vrátil domů, byli oba mrtví. Leželi klidně v posteli. Žádné známky zápasu, nic z domu nezmizelo. Na krku měl každý dvě ranky.

Ztratil jsem rodiče.  Vykašlal jsem se na školu a potuloval se po celém New Yorku a  dost jsem pil, nadělal si spousty průšvihů. Pak se objevil Georg. Sedmdesátiletý podivín. Bývalý policista, který měl  posbírané  veškeré případy podobné tomu z mé rodiny. Dostal jsem se z nejhoršího opojení alkoholem. Začal jsem mu věřit. Vyprávěl mi spousty příběhů o upírech. Posedlost hudbou a alkoholem, byla nahrazena posedlostí nalézt upíra, který zabil mé rodiče. V honbě za tímto přízrakem jsem ztratil všechny kamarády. Všichni si mysleli, že jsem se zbláznil.  Pak zasáhli prarodiče. Nechtěl jsem udělat stejnou chybu, jako s rodiči, tak jsem je poslechl. Jsou poslední, co mi zbyli. Přestěhovali jsme se sem do malého městečka nedaleko Port Remfrev na Vancouver Island, Kanada Britská Kolumbie.

Jela jsem dál po silnici číslo 1O1. Uháněla jsem směrem k Victorii. Musíme se přestěhovat. Prostě musíme. Ten kluk, Samuel mě poznal. Ale jak je to možné? Jak mohl poznat, kdo jsem? Proč ale jinak ta nenávist v jeho očích? Blázním snad?

Bože, kdybys existoval, proč si mi ho přivedl do cesty? Je krásný. Byl by z něho dokonalý upír. Chutnal by tak dobře. Tak krásně voněl.

Snažila jsem se zahnat myšlenky na lov. Na lov Samuela. Jenže  když jsem ho chtěla lovit, proč tam byly stále obrazy jeho dlaní na mých vlasech?

Měla bych dávat větší pozor. Silnice byla mokrá od deště. Nemohla jsem se zranit, ale zničit tu krásku pode mnou by byla velká škoda.

Klídek holka. Klídek. Jak by tě mohl poznat? Promluvím si s rodinou. O nic přeci nejde. Ty jsi predátor, tak proč by tě měl někdo lovit. Pomsta není možná. Nikomu jsi nic neudělala. Zabila si přeci jen několik lidí, ale to je víc jak sto padesát let. A od té doby nic. Žádná oběť na životech nevinných.

Otočila jsem motorku ve smyku a rozjela se zpět domů, jak krásně to slovo znělo. Domov. Domů do našeho majáku k našemu světlu v temnotě.

 

Autor: tilo21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo v temnotě - 3. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře