Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo v temnotě - 2. část

Casey LaBow

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ahoj, vkládám sem druhou část své upíří povídky. Lucil jede vyzkoušet svou novou motorku a setkává se Samuelem. Jeho tvář zaplňuje již delší dobu její myšlenky. Mohl by být pro ni nebezpečný? Díky za jakékoliv komenty

08.05.2009 (13:00) • tilo21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1470×

Dvě stovky let. V tomto životě žiji již dvě stovky let. S Anou žiji dvě stovky let. Carl přišel později, zrovna tak  Eric a James. Oba dva jsou mladší, ale chovají se, jako bych byla jejich malá sestřička. Co mám vlastně za život? Chtěla jsem umřít, protože jsem neměla nikoho, kdo by mě miloval. Teď mám rodinu. Oni mě milují, vím to, ale stejně mi něco chybí.

Oslavovali jsme mé narozenin se sklenkou krve v ruce. Nelovíme lidi, i když jsem jich pár zabila. Bylo to v počátcích mé přeměny, nebyla jsem schopná ovládat svůj apetit. Tato krev byla zvířecí. Nesnášela jsem ji, ale nechtěla jsem ubližovat lidem, nenáviděla jsem tu krvelačnou šelmu ve mně.

Pozdě v noci jsem seděla ve svém novém ateliéru a hrála na klavír. Debussyho tóny prostupovaly celou místnost. V prosklené stěně se v záři svic odrážel můj obraz. Obraz ženy, hrající na klavír. Obraz ženy, které je dvě stě let a přitom vypadá na 18. Jaká nespravedlnost. Ještě teď mi v uších zní slova mého stvořitele: ,,Nikdy nezestárneš a nikdy nezemřeš.“ Byl to přesný opak toho, co jsem si přála.

Vstala jsem a šla do svého pokoje se převléci, nastal čas vyzkoušet novou motorku. Černé kožené kalhoty a černá kožená bunda. Ráda nosím černou a rudou barvu. Lidi to ode mne odrazuje. Říkají, že vypadám nebezpečně, tak se raději drží stranou. Za ta léta si vybudujete celkem dobrý obranný mechanismus. Ve škole platím za podivína a vlastně mi to tak vyhovuje. Jsem raději sama. Je pro mě i po tak dlouhé době, těžké odolat vůni lidské krve. Nikdy jsem nebyla příliš trpělivá a má vůle nebyla příliš silná, ale kůli mé rodině jsem se opravdu snažila.

Moje motorka. Kluci věděli, že ji chci. Rychlá jízda to je má vášeň. Nasednout a jet, to jediné zrovna zaměstnávalo můj mozek. Vydala jsem se směrem k lesu. Vítr si mi pohrával s vlasy. Měla jsem čistou hlavu, bez jediné myšlenky, bez obrazu, bez té tváře, která mě pronásledovala již několik let. Netrpěla jsem samotou, měla jsem svou rodinu, ale když celé roky nespíte, bylo by hezké mít vedle sebe někoho, kdo by poslouchal, kdo by s vámi i mlčel a ke komu byste se mohli schoulet.

Dříve se ta tvář zjevovala jen málo, řekla bych náhodně. Nyní se vkrádá do mé mysli s přesnou pravidelností.  Dlouhé černé vlasy a černé oči pod dlouhými řasami. Hrubé rysy, za kterými se skrývá jemnost .

Dost! Nemysli na něho! Rozkazovala jsem si, když jsem zastavovala u benzinové pumpy. Bylo už dost pozdě, ale nebyla jsem tu sama. Staré oprýskané auto, které by už dávno mělo být  na pohřebišti aut a u něho starší pár v obnošených šatech. Muž a žena okolo šedesáti let. Nemohla jsem od nich odtrhnou oči. To není možné. Muž měl stejné oči jako ta tvář, která se mi zjevovala.

Všimli si, že na ně koukám  a kdybych se mohla červenat, určitě to udělám, takhle jsem se jen usmála, ale velmi opatrně. Vlastně jsem se usmívala opatrně pokaždé, aby nebyly odhaleny mé řezáky.

„Slečno,“ otočil se na mě muž. „Nezlobte se, ale nevíte, kde je Whale Street? Právě jsme se přistěhovali.“ Usmíval se.

„Jeďte rovně a pak dvakrát zahněte do leva, rovně a na další odbočce doprava.“

„Děkuji slečno, jste moc milá.“ Odpověděl muž, ale bylo na něm patrné, že si s tím posledním slovem není až tak jistý.

Ještě jednou jsem se na tento milý pár usmála, když jsem procházela kolem nich, abych zaplatila. Ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře, jsem myslela, že sním.

U chladícího boxu stál chlapec na pokraji dospělosti. By alespoň dva metry vysoký, měl černé dlouhé vlasy. Měla jsem strach, že se otočí. Byla jsem si jistá, že když to udělá, spatřím tu tvář, která mě pronásleduje.  Můj instinkt mi radil, co nejrychleji odtud utéct, ale musela jsem si dávat velký pozor, aby má rychlost nebyla příliš velká.  Ovládat svou rychlost, své pohyby, to byl pro mě nyní velký problém.

Nasedala jsem už na svou motorku, když v tom se za mnou ozval hlas:,,Neztratila si něco?“ Podával mi fotografii, na které jsem stála společně s mou rodinou. Ani se na mě nedíval, tak moc ho zaujala. Pravdou je, že pro smrtelníka toto uskupení mohlo být divné. Krásná, vysoká, blonďatá Ana, která vypadala jako modelka z předních stránek časopisů. Její dlouhé vlasy padaly ve vzdušných vlnách na její ramena. Útlá ramena. Vypadla tak křehce. Vedle Carl. Tmavovlasý muž s velmi vlídným úsměvem, smál se přeci pro nás, pro svou rodinu. Eric. Můj bratr Eric. Rebel bez příčiny, s tmavými vlasy svázanými na krku do copánku. James byl pravým opakem Erica. Vždy vypadal jak absolutní slušňáček, prostě perfektní, uhlazený, blonďatý gentleman. No a pak já. Všechny nás spojovala bledost naší kůže a karmínové rty. Oči byly s nádechem modré. Stáli jsme před naším domem. Naším majákem. Říkali jsme mu světlo v temnotě.

Snažila jsem si vzít fotografii co nejrychleji, na lidské poměry, zpět. Velmi jsem dbala, abych se nedotkla jeho prstů. Vyděsil by ho můj chlad. Měl krásné ruce a prsty. Představovala jsem si, jak hladí klávesy piána.

„Díky.“

„Jo jasně, není zač.“ Konečně se na mě podíval. Byla to ta tvář. Vždy se mi zjevovali věci, které mohli být nebezpečné pro mě nebo mou rodinu. Tento chlapec by pro mě mohl být  velkým nebezpečím. Pohledem jakým se na mě podíval. Byla v něm otázka, ne strach, jako u většiny lidí. Otázka a za ní se skrývalo ještě cosi dalšího a to touha. Touha zabít. Instinktivně se mi z hrdla ozvalo tiché zavrčení.

Autor: tilo21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo v temnotě - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře