Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svět nemrtvých - 1. kapitola

02.07.2014 (18:00) • Lyssii • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1241×

Prolog

Svět už není to, co býval. Už není náš. Teď patří jim. Upírům. Stalo se to před dvěma lety. I když, ono se to dělo už nějakou dobu, jenomže my jsme to nechtěli vidět. Upíři postupně zabírali náš svět, měnili jednoho člověka za druhým, až jich bylo dost na to, aby převzali vládu. Své lidi měli na těch nejvyšších postech. A nás lidí bylo čím dál tím méně, až hrozilo, že nezůstane ani jeden. Jejich krvežíznivot způsobila, že jsme se začali seskupovat v malém městečku poblíž Louisiany. Ze začátku nás bylo pár, neměli jsme žádné zbraně, žádnou ochranu. Postupně se k nám přidávali další lidé. Někteří přinesli vědomosti, jiní sílu na ochranu. Nakonec nás bylo kolem stovky, chráněni vlastnoručně vyrobeným opevněním, které nás mělo ochránit před jistou smrtí. Koho totiž jednou spatřil upír, byl unesen a v jeho doupěti sloužil jako stálý přísun potravy. Jednou za čas nařízlá žíla a pijavice měla na měsíc po problémech. Jenže pak už to tělo nezvládlo, člověk zemřel a upír se vydal na další lov. A tak jsme dnes a denně vystaveni nebezpečí, že se staneme upířím bufetem...

 1. kapitola

„Pozor, pozor. Průzkumná jednotka nechť se dostaví na velitelství. Opakuji, průzkumná jednotka nechť se dostaví na velitelství.“ To by mě zajímalo, co nám zase chtějí.

„Hej, Iz, nevíš, o co jde?“ zeptal se mě cestou Wren.

„Nemám tušení, ale určitě to nebude nic dobrýho, jinak by si nás Hector nenechal takhle veřejně zavolat.“ Hector byl velitelem opevněného města, takový místní prezident. Sice byl často na ránu, ale myslel to s námi dobře, chtěl, abychom přežili. A to bez disciplíny zkrátka nejde.

Doběhli jsme do velitelské budovy, kde už na nás čekal zbytek naší jednotky – Kyle a Judith. Už jsme spolu prozkoumali dost míst na to, aby se z nás stali přátelé na život a na smrt. A to nepřeháním. Kyle mi už třikrát zachránil život. A já jsem Judith zachránila tolikrát, že už to ani nepočítám.

„Zdravím vás,“ začal svůj proslov Hector poněkud formálně. Udiveně jsme se na sebe s Wrenem podívali, protože to vůbec nebyl jeho styl.

„Určitě vás zajímá, proč jsem vás sem dal zavolat.“

Než mohl pokračovat, skočila mu do řeči Judith: „No to si piš!“

„Opět nedočkavá, že, Judith? No, nevadí. Dal jsem vás zavolat z jediného důvodu. Máme podezření, že severně od města, u Kisatchie, by se mohla nacházet smečka upírů, která si nás plánuje dát k večeři. Takže se tam zítra ráno vypravíte, danou oblast z bezpečné vzdálenosti prozkoumáte a vrátíte se podat hlášení. Když budeme mít štěstí, stihneme to tu zabarikádovat a místní přesunout pod zem do bezpečného úkrytu. Nějaké otázky?“ zeptal se nakonec Hector. Takže poblíž jsou asi upíři, paráda. Třeba se nám jich povede i pár spálit na prach.

„Já bych jeden měl,“ ozval se Kyle. Určitě se zeptá na vybavení. Určitě se zeptá na vybavení. „Co vybavení?“ Jo, já to věděla!

„Dostanete auto, nějaký zásoby, výbušniny a speciální mačety s diamantovou čepelí. Vyhovuje?“

„Jasně, že se ptáš.“ Kyle si začal s úsměvem představovat, jak se jeho mačeta zabořuje do upířího těla a půlí ho.

„Ježiši, Kyle, přestaň s tím!“

„A s čím?“ zeptal se jako neviňátko.

„Nedělej blbýho, já vím moc dobře, co si zrovna představuješ!“

„No aby ses nezbláznila, Iz,“ začal se posměšně šklebit a vydal se domů. Teda jestli se dřevěná chajda, která sotva stojí, s jednou velkou místností na spaní, kuchyňkou a koupelnou, dá považovat za domov. I my ostatní jsme se rozešli tím směrem.

„Iz, můžu s tebou mluvit?“ zarazil mě Hector.

„Jasně, co potřebuješ?“ Určitě zase další z těch jeho proslovů.

„Já vím, jak nesnášíš upíry, vzhledem k...“ nechal větu vyznít do prázdna.

„Myslíš vzhledem k tomu, že nám zabili rodiče?“

„Jo. Proto tě chci poprosit, aby ses tentokrát držela zpátky. Vzpomeň si, jak to dopadlo minule.“ Už zase vytahoval to, že kdyby mi Kyle nepřišel na pomoc, byla bych mrtvá.

„Bože, Hectore, už zase?“

„Se mi nediv, když se do všeho vrháš po hlavě! Takže budeš jako záloha.“

„No to si děláš prdel! Já nebudu žádná dementní záloha, jdu do akce naplno, ať se ti to líbí nebo ne.“ To nemůže myslet vážně. Udělat ze mě zálohu. Ani nápad!

„Aspoň jsem to zkusil,“ rezignoval Hector a gestem mě poslal pryč.

Celou cestu k chajdě jsem přemýšlela. Nad smrtí rodičů, nad vším tím svinstvem, co se stalo za tu dobu. A taky nad tím, že chci všechny upíry zabít. Všechny!

Když jsem došla domů, Wren byl hned u mě. „Co ti chtěl? Zas na tebe vytáhl to s tvýma rodičema?“

„Jo, fakt mě s tím už štve. Co si myslí? Že je můj otec, že mi může něco přikazovat?“

„Ale Iz, je to tvůj bratr. Se nediv, že se o tebe bojí, když seš jeho jediná rodina.“

„Já vím, jenže on mě s tím tak štve, si myslí, že když je starší, že mi může poroučet.“

„Nepřeháněj,“ podíval se na mě Wren.

„Tak já přeháním? Víš co, dej mi pokoj,“ otočila jsem se a zalezla do sprchy. Ta ze mě smyla všechnu nenávist, i ten vztek vůči Wrenovi, takže když jsem vylezla, šla jsem se mu omluvit.

„Wrene?“

„Co chceš?“ odsekl mi. Ajaj, to není dobré, když je takhle naštvaný.

„Promiň, je toho na mě nějako moc. Nechtěla jsem na tebe tak vyjet.“

„Však já vím, už tě nějakou dobu znám, Iz,“ usmál se a políbil mě. To vždycky spolehlivě vyřešilo všechny naše hádky. Lehli jsme si a já mu hned usla v náručí. Čekalo nás totiž několik hodně náročných dní.

Snad se Vám moje nová povídka líbí. Za komentáře předem děkuji. :)

Vaše Lyssii

Autor: Lyssii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět nemrtvých - 1. kapitola: