Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svět bez mojí lásky-6.kapitola

21.10.2009 (12:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2281×

6.kapitola Smrt?! Život?!

Alice

Otevřela jsem oči a pustila Jaspera. Od letiště jsme běželi. Jake a Ness radši zůstali na letišti aby ho upíři nezabily. Mě občas Jasper nesl abych mohla sledovat budoucnost.

„Vyhoví mu.“ zašptala jsem. Dvě slova zapůsobila jako života budič. Všichni se rozběhli ještě rychleji. Bohužel, přes Volterru jsme museli pomalu.

„Alice, kolik máme času?“ zašeptal Carlisl.

„5 minut.“ Jaspr mě zase držel za ruku a já sledovala budoucnot

Aro promluví, jeho věta je nejasná.

Pak nějaký výkřik. Garda se vrhne na Edwarda a my vtrhneme do místnosti. Tři upíři schazují hávy. Ach bože! Jane, Alec a Bella. A pak se celá garda válí na zemi pod Janiným pohledem. Alec drží v šachu ostatní a Bella běží k Edwardovi. Ten ale je v plamenech. Bella se na nás podívá a Emmett s Jasperem jí běží pomoct.

„2 minuty.“ opravila jsem se. „A bude tam Bella.“

Radši jsem neřekla co je čeká. Doběhli jsme před hrad a vpadli do něj. Recepční se na nás podívala. To už jsme ale stáli v sále.

Bella

Když jsem viděla jak se garda vrhla na mou lásku, zaječela jsem. Pak jsem se zoufale podívala na Jane a Aleca. Jane kývla a za půl vteřiny se všichni upíři váleli na zemi. „Díky.“ křikla jsem na ní a pak jsem běžela k Edwardovi.

Přede mnou byli jen plameny, koukala jsem dovnitř a pak jsme spatřila Edwarda. Ještě žil. Vrhla jsme se do plamenů. Zezadu mě někdo chytil a snažil se mě vytáhnout. Rychle jsem popadla Edwarda za ruku a pak mě někdo vytáhl na chladnou dlažbu. Pak už jsme nic necítila.

Edward

Uslyšel jsem známý výkřik. Chtěl jsem na ní zavolat, ale garda mě již hodila do plamenů. Vyděl jsem její andělský obličej, jak kříčí a jak se vrhá k plamenů. Pak už jsem jen cítil jak umírám. Bella mě popadla za ruku a někdo se jí anažil vytáhnout z plamenů. Ne! Nesmí umřít i ona. Pak jsem zavřel oči a už se ke mně blížila temnota.

Bella

Otevřela jsme oči a podívala se vzhůru. Uviděla jsem nebesa. To bylo dívné, já přece ve Volteře nemám postel s nebesy. Pak jsem se opřela o loket a prohlédla jsem si místnost kde jsem byla.

Velká, vzdušná místnost, měla prosklenou stěnu orientovanou na západ. Uviděla jsem ještě dvoje dveře. Pak jsme pootočila hlavu na druhou stranu. Velká hi-fi věž a spousta regálů s CD mě opravdu udivili.  Uviděla křeslo a v něm Alici. Usmála se na mě „Ahoj Bello.“ Tázavě jsme zvedla obočí. Alice se ladně zvedla a svým tanečník krokem došla ke mně.

„Lež Bello. Prosím.“ S povzdechem jsem se znovu svalila do přikrývek.
„Alice, co se stalo? Kde to jsme?“ Chrlila jsme na ní otázky. Alice se usmála.

„Ty mlč a já budu vykládat.“ Kývla jsem hlavou a pak jsem se radši o žadné další pohyby nepokoušela. Bolelo mě to.

„Když jsi se vrhla pro Edwarda do plamenů, Emmett, Jasepr a Carlisl se tě snažili zachánit. Jane a Alec mezitím zneschopnili celou místnost. Pak se začaly plameny rychle rozšiřovat. Esmé se mezitím přemýstila do haly. Pak se Emmetovi podařilo vás dva vytáhnout. Vypadalo to že umřete ale rozhodli jsme se vás vzít k nám. Jane a Alec se k nám připojili. Ukázali nám jejich soukromé letadlo a pak jsme letěli k nám domů. Tady také jsme. Všichni se o tebe a Edwarda strašně bály. Nevěděli jsme jestli žijete, ale pak Carlisl řekl že jste nejspíš jen v kómatu. Tak jsme čekali. Jane a Alec si mezitím zvykli na náš vegetariánský způsob života.“

Alice zkončila svou přednášku. Já jsem se zhluboka nadechla a pak jsem se podívala na místo vedle sebe. Dolšo mi kdo tam musel ležet. Jeho vůně se stále ještě vznášela ve vzduchu.

Alice mi odpověděla „Edward je už dole. Ležíš tu takhle už dva roky.“

Vydechla jsem a pak jsme se znovu nadechla. V tom se ve dveřích objevilo 7 upírů. Všichni se na mě vrhli aby mě přivítali. „Tak si zase zpět mezi živímy ségra.“ vrhl se na mě Emmett a já se jen usmála.

Carlisl je pak ode mě vyhnal a podal mi láhev krve. Usmála jsme se a láhev jsme do dna vypila. „Jak se cítíš Bello?“ zeptal se mě mezitím co jsme pila.

„Jde to.“ Carlisl se usmál a já jsem slezla z postele. Poprvé jsme si prohlédla co jsme měla na sobě.

„Alice?! CO jsi mi to oblíkla?!“ začala se mě zmocňovat hysterie.

Alice se na mě usmála. „Já jsme se na ty tvé sežehnuté nemohla dívat.“ Odpověděla bez známky kajícnosti. Povzdechla jme si a pak jsem došla k jedněm dveřím.

„Sakra.“ Zaklela jsme když jsme otevřela špatné dveře. Alice se začala smát. Pak okolo mě proběhla a vytáhla z dlouhých stojanů s šaty jedny tmavě modré. „Na.“ Rychle jsme od ní šaty vzala a Alice zmizela. Prohlédla jsme si šaty. A v tom na mě něco vypadlo.

Zkřivila jsme obličej. Přemýšlela jsme jestli Alice viděla že to budu potřebovat. Vrazila mi totiž samé krajky místo spodního prádla. „Alice!?“ zakřičela jsem. Z dola se ozval Alicin smích. Radši jsme se převlékla a pak už jsme scházela po schodech.

Edward

Když jsem se probral uviděl jsem svůj pokoj. Rychle jsem se posadil a uviděl Bellu vedle sebe. To mi nesedělo. Ona nemůže být v pekle. Pak do pokoje vkročila Alice.

„Ahoj Edwarde.“ pronesla svým úžasným hlasem.

„Alice, co se děje?“ Alice ukázala rukou dolů a já jsem pochopil. Rychle jsem vstal a následoval jí do haly. Skoro nikdo tam nebyl. Jenom Carlisl a Esmé. Podíval jsem se z okna a usoudil jsem co asi může být zábava ostatních. Bylo okolo 1 ráno. Posadil jsem se na pohovku a Carlisl se dal do vysvětlování.

„Když jsi se vrhl do plamenů, Bella tě zachánila. Pak se nám podařilo za pomoci Jane a Aleca dostat vás sem. Ale oba dva jste byli v „kómatu“. Dnes jsou to dva roky co jsi byl ve Volteře.“

Kývl jsem hlavou a pak se podíval na nově příchozí. Překvapilo mě to. Jane a Alec.
„Ahoj Edwarde.“ pozdravily mě jako by mě znali. Carlisl se usmál mému nechápavému výrazu.

„Jane a Alec se k nám přidali.“ Usmál jsme se. Měli zlaté oči.

„Ahoj.“ pozdravil jsem taky a pak jsem si sedl ke klavíru. Musím se nějak zabavit než se Bella vzbudí. Carlisl mi zabránil v pohybu. „Lov.“ připoměl mi. Kývl jsme a pak jsme se všichni vydali na pumy.

Když jsme se ráno vrátili, přetékal jsem v krvi. Sedl jsme si ke klavíru a začal jsem hrát. Bellinu ukolébavku. Jane, Alec, Esmé, Carlisl, Rose, Emmett, Jasper a Alice se zájmem poslouchali. A jo...tuhle písničku neslyšeli přes 45 let. Pokračoval jsem ve hraní, připojoval nové takty, nevnímal jsem svět okolo sebe, ani myšlenky ostatních. A pak jsem si najednou uvědomil že se všichni dívají na schody. Otočil jsem hlavu a pak jsem uviděl Bellu.

Bella

Pomalu jsem scházela ze schodů a pak jsem si všimla, že se na mě všichni dívají.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem Jane a Aleca. A Pak jsem se otočila k mému středu vesmíru, mému osobnímu slunci. Edward hrál, ale jakmile si mě všiml otočil se na mě a jen koukal. Z očí mu vyzařovala bezmezná láska. Tak rychle, že to nikdo nepostřehl, jsme stáli pod schodištěm a líbali se. Nevím jak dlouho to trvalo, ale byl to náš kouek vesmíru.

Náš život po 45 letech snění. Edward mě objal a přitiskl si mě k sobě. Zamotala jsme si ruce do jeho měděných vlasů a pak si někdo odkašlal.

Carlisl.

Odtrhli jsme se od sebe s Edwardem a pak jsme se na něj podívali. „Jděte alespoň nahoru ano?“ Edward se na něj uličnicky usmál a pak mě jediným, plavým pohybem zvedl do náručí a nesl nahoru. Během naší vteřinové cesty do pokoje mě nepřestával líbat.

Velice rychle jsme skončili v posteli.

Leželi jsme vedle sebe s Edwardem. Lépe řečeno, Edward mě momentálně líbal na zádech. Skoro dva dny jsme se od sebe nedokázali odtrhnout. Dole z toho nejspíš měli zábavu. Pomalu jsme se posadila.

„Edwarde, musíme dolů.“ Edward mě políbil a pak mi dal za pravdu.

„Nic jiného nám asi nezbývá.“ Kývl  hlavou a já si šla najít nějaké oblečení. Moje šaty leželi v nohách postele na cáry, stejně jako Edwardova košile a kalhoty. Našla jsme si bílé kalhoty, a k nim jsem si vzala bílou halenku s rukávy. Přes sebe jsme přetáhla tyrkysový svetr a vyšla jsem. Edward stále ležel na posteli a zálibně mě sledoval.

„Musela jsi se oblíkat?.“ pronesl se smutkem v hlase. Usmála jsem se a pak jsme ho políbila, neúmysle se mi při tom rozevřel výstřih a Edward se na mě znovu chtěl vrhnout. Rychle jsem mu uhnula. „Běž se obléct.“ potichu jsem za sebou zavřela dveře a seběhla dolů.

Tam jsem si samozřejmě vysloužila Emmettův záchvat smíchu. Usmála jsem se na něj a pak jsem se připojila k jeho smíchu. Za chvíli se s námi smáli všichni.

Když Edward dorazil dolů, probírali jsme zrovna stěhování. Seděla jsem na pohovce vedle Alice. Edward se opřel o sedačku a pak mě zlehka políbil. Usmála jsem se na něj a pak znovu věnovala pozornost debatě. „A kam se vlastně budeme stěhovat?“ zeptala jsem se.

Carlisl se na mě usmál. „Forks.“ Emmett vybuchl smíchy. „Carlisle, je to risk, budou si nás tam pamatovat.“ pronesl opatrně Edward.

„Těm lidem, co s námi chodily do školy je přes 65. Neblázni Edwarde.“ usmála se oslinivě Rose.

„Takže budeme mít zpět svůj dům.“ zašeptala jsem. Všichni Cullenovi se na mě otočili. Jane a Alec netečně sledovali hovor. Jich se netýkal jak si mysleli.

„Ano, Bello. Budeme zpět v tom domě plném vzpomínek.“ Usmála jsem se a Carlisl se podíval na Jane a Aleca.

„Můžete samozřejmě s námi. Alice by mě jinak zamordovala. Když získala dva modely navíc, nenechá se o ně připravit. A teď jste součástí naší rodiny.“ Jane kývla. Poté se řešily drobnosti.

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez mojí lásky-6.kapitola: