Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svedeni osudem - 1. kapitola

07.10.2012 (20:00) • Shay • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3534×

1. kapitola

Charles Anthonymu:

„Bude to oříšek, ale... výzvy mám rád.“

Vysoký upír s vlasy medu vstoupil do nevelké krčmy, která ovšem nízkou návštěvností hostů nikdy netrpěla. Jen co otevřel dveře, všechny oči se na něj upřely. Na něj, ne do jeho očí, kterým se většina lidí vyhýbala, neboť jim připadaly nebezpečné. Jen jej ohodnotili, stejně jako láhev vína, než ji otevřete a zkusíte dobrotu nápoje za použití jiných smyslů.

Ale on jim nevěnoval pozornost. Už si zvykl na lidské čumily, kteří nemají nic na práci. Nemohl si stěžovat, že jej jeho fyzická dokonalost nebaví nebo mu nějak nevyhovuje. To ne. Znal výhody svého těla. Krása byla něco, co stavělo do pozadí dokonce i bohatství.

Ale dneska sem nepřišel za lehkými děvčaty, ani za potravou, kterou mu jejich krčky nabízely. Zavolal jej Charles, dávný přítel, díky kterému ještě žil. Charles mu pomohl, když to vypadalo, že jeho život jde rovnou do háje, když jeho rodiče unavoval zvrácený život jejich nejmladšího syna, a tak se jej zřekli. Charles mu ukázal jiný život, než byl ten, který pro něj existoval padesát let. Popsal mu jej tehdy jediným slovem – svoboda!

A ačkoli to bude znít sentimentálně, Edward byl nyní schopen za Charlese položit život. Charles byl pro něj otcem, ne Anthony, který viděl Edwarda jen jako možnost k posílení svého vojska.

Konečně jej zahlédl. Vypadal ztrápeně, snad skoro na dně. Smutně se díval do svého džbánku s pivem, přitom oba dva dobře věděli, že piva by se nikdy nedotkl, nenapil by se z něj. Byla to jen hnusná tekutina. Náhle Charles zvedl džbán, přiložil jej k ústům a lokl si. Edward si pospíšil k přítelovu stolu.

„Neříkej, že ses dal na dráhu lidského alkoholika,“ zasmál se Edward, avšak znepokojenost v jeho tváři dávala jasně najevo strach. Slabinu, kterou Edward nesnášel.

„Utápím svůj žal, krev je sice dobrá, ale nepomotá ti hlavu,“ odpověděl Charles a znovu si lokl. Jeho tvář se zkřivila odporem. „Ale není to moc dobré,“ zasmál se.

Charles byl jen poloupír. Proto krev neviděl jako drogu, nepohlížel na ni stejně jako ostatní upíři. A proto se pro ně stal častým terčem posměchu. Nevážili si jej za to, že mu k nasycení žaludku stačil chleba s máslem, že krčil nos, pokud měl zabít člověka, jelikož i on sám se za něj považoval. Charles měl dobré srdce a bystrý mozek. Jen se nenarodil v době, kdy populace na Zemi dospěje k jistému osvícení, které jim pomůže používat mozek, ne svou pýchu.

„Měl jsem za tebou přijít kvůli tomu, abys mi řekl, že pivo není dobré?“ pozvedl Edward obočí a zadíval se na tekutinu. Stačí se podívat, příteli, a je mi to jasné, řekl si v duchu.

„Mám na tebe prosbu,“ zamumlal nepřítomně Charles a mírně se pousmál.

„Spusť!“ pobídl jej Edward a zkřížil si ruce na hrudi. Byl předem rozhodnut, že mu jeho přání splní. Bylo to poprvé, kdy se jej na něco takového Charles zeptal. Pro Edwarda bylo nemyslitelné, že by jej odmítl.

„Mám dceru!“ vydechl způsobem, že je všechno jasné. Edward se zarazil. Nikdy Charlese neslyšel mluvit o své rodině, zvláště ne o dceři.

„Snad nechceš, abych si ji vzal, že ne?“ optal se Edward rozechvělým hlasem. To by nedokázal. Nemohl by se oženit… Ani pro Charlese ne.

„To bych po tobě nikdy nechtěl. A ani po ní. Potřebuji něco jiného,“ pravil s chladnou tváří.

Edward si přisunul židli.

„Antohny mi poslal dopis,“ začal, „kde žádá, abych mu ji… dal. Bože, on mě nenávidí, co si myslíš, že udělá s mým potomkem? Dosadí ho na anglický trůn? Pochybuji. Zabije ji, ví, že to zabije zase mě,“ pověděl a jeho hlas se s každou další větou zrychloval a nabýval na zoufalství.

Edward se na Charlese podíval pohledem skoro lidským. Charles byl… na dně.

„Příteli, rád bych, ale nemůžu se u otce přimluvit. Nejsme zase takoví ti kamarádi na život a na smrt,“ zamumlal Edward.

„To ani po tobě nechci. Nic ve zlém, ale vím, že z tebe diplomat nikdy nebyl. Ale jsi jediný, koho znám, který by se proti němu postavil… a měl by i slušnou šanci vyváznout s minimální újmou…“

„Takže ty po mně chceš, abych zašel za svým otcem, přimluvil se za nějakou holku a pak si to s ním rozdal v pěstním souboji? A doufal, že ze mě zbude alespoň hlava?“ zeptal se Edward a pozvedl obočí.

Charles si promnul oči, tohle bylo těžší, než si původně myslel.

„To by Isabelle k ničemu nebylo. Potřebuji, aby ses o ni postaral -“

„Já se neožením!“

„… protože ona by sama nepřežila. Její matka byla poloupír, zemřela při jejím narození. Isabella není úplný upír, ale nemá k němu daleko. Je houževnatá -“

„Já nechci být v chomoutu!“

„… má vlastní hlavu, dost často se dostává do problémů, ale -“

„Já nechci nevěstu!“ zařval na něj Edward. Pak sklopil hlavu, nikdy na Charlese nezvýšil hlas.

„To je dobré, ona tě taky nechce. Jen potřebuji, aby ses o ni na nějaký čas postaral; sháněl jí jídlo, zachraňoval před nepřáteli a tak dále. Já to zatím vyřídím s Anthonym, ale prosím…“

Edward se na svého přítele podíval skrz přivřená víčka a rezignovaně vzdychl.

„Jak je stará?“ zeptal se.

„Mladá,“ pověděl Charles. „Je to andílek!“ přidal hned další lež. Kdyby Edwardovi hned řekl, že jeho dcera nikdy nikoho neposlechne, že už jí táhne na dvacet a má dost velký problém s autoritou, zřejmě by přesvědčování šlo hůř. Nejdřív z něj dostane slib, pak mu poví pravdu.

„Takže ty vlastně chceš, abych pomohl tvé dceři uniknout ze spárů mého labilního otce a tím způsobem se vzepřel muži, který mě vychovával po většinu mého života?“ zeptal se Edward a pak na chvíli zmlkl; zapřemýšlel.

„A proč jsi to neřekl rovnou?!“

Co na konec napsat?

Musím vás předem varovat, že kapitoly nebudou přidávány obden, ani asi v pravidelném intervalu. Budu se snažit, aby další přibyla co nejdříve, ale… Znáte to.

Za perex obrázek moc děkuji Kim, je krásný!

Ten obrázek v textu je jen můj amatérský pokus...

Budu ráda za vaše názory. 

Autor: Shay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svedeni osudem - 1. kapitola: