Jenom kvůli Vašim komentářům jsem se odhodlala a po dlooouhé době napsala další kapitolku Sunshine:)Kvůli škole teď moc psát nestíhám, ale pokusím se:) Tento díl je vyjmečně ze dvou pohledů, protože jenom z jednoho se to popsat prostě nedalo:) Takže přeju pěkné počtení a MOC prosím o komentáře, jestli pokračovat dál:) ♥Uuuzaaa
26.01.2010 (10:15) • uuuzaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1241×
4. Pomsta bude sladká
Pohled: Isabella Swan
Už jsem se nehodlala dál dívat na Edwarda a už vůbec ne na tu jeho zrzku,a tak jsem odnesla tác s nedotčeným jídlem a šla na literaturu…
Kdybych ovšem věděla, s kým že jsem poctěna tu literaturu mít, asi bych s jekotem vypadla ze školy hned po obědě.
Vešla jsem do třídy, našla si volné místo někde vzadu, posadila se a čekala na začátek vyučování. Asi vteřinu před zazvoněním do třídy vplula… ta Edwardova zrzka! Přešla pomalým a lehkým krokem ke své lavici a povýšeně se usmívala. Jakmile se však pohledem střetla se mnou, její výraz se pomalu měnil a… zdálo se mi to nebo jí opravdu nepatrně zčernaly oči?
Nehodlala jsem se tímto dále zabývat, protože jsem měla dost práce s tím na ni necivět, a tak jsem upřeným pohledem sledovala tabuli a přednášející profesorku. Že já musím mít zrovna dneska takovou smůlu! Hned jak zazvonilo na konec hodiny, zvedla jsem se a snažila se co nejdřív dostat ke dveřím. Jediná volná ulička ale vedla kolem lavice zrzky a tak jsem musela projít kolem ní. Když jsem se nacházela těsně vedle její lavice, nastrčila mi nohu tak rychle, že jsem ani neviděla pohyb a já nebýt toho, že jsem se včas zachytila za jednu z lavic, bych byla dávno rozplácnutá na zemi. Takhle jsem jenom komicky poskočila. Otočila jsem se na ni a zhlédla její arogantní a posměvačný úšklebek a měla jsem chuť ji praštit učebnicí po palici. Naštěstí jsem se ale ovládla a jen ji zpražila (jak jsem doufala) vražedným pohledem a odešla z učebny. Namyšlená husa!
Přetrpěla jsem ještě poslední hodinu a pak jsem se se zkaženou náladou se došourala ke svému autíčku, nasedla a ještě chvíli přemýšlela. K mému zděšení jsem po chvíli zahlédla menší skupinku, jak jdou ke svým autům. A ano, šli ke stříbrnému volvu a červenému mercedesu. První šel blonďák s tou malou černovláskou, za nimi Edward, dále ten dvoumetrový hromotluk nabízel rámě krásné blondýnce a nakonec ta zrzavá mrcha. Byla pozadu protože si ještě rovnala smělou minisukýnku a upravovala vlasy. A v tom mě něco napadlo. Něco, co by mi nejenom naprosto spravilo náladu, ale pomstila bych se tím i té zrzce za tu dnešní literaturu. Ovšem, ozvalo se i mé slušnější JÁ a přesvědčovalo toho malého ďáblíka ve mně, ať to nedělám, že je to špatné a dětinské. Ale já si prostě nemohla pomoct. Rychle, abych si to ještě nestačila rozmyslet, jsem prudce šlápla na plyn a rozjela se – směrem ke skupince a hlavně směrem k NÍ. Samozřejmě jsem neměla v úmyslu ji přejet to nikdy, ale…
Pohled: Emmett Cullen
Právě jsem Rose vysvětloval něco o dnešním fotbalovém zápase, když jsem si všiml, jak se Alice prudce zastavila a zavřela oči. Měla vizi.
„Alice? Co se děje?“ starostlivě se začal vyptávat Jasper.
„Vidím… Kristen??“ prudce otevřela oči, podívala se směrem na svým vzhledem zaneprázdněnou zrzku a pak na černý kabriolet, kterého jsme si ani my zatím nevšimli, ale který se podezřele rychle řítil směrem k nám. Pomalu my začalo docházet o co tady jde. Ta nová si nejspíš chtěla s naší milou Kris vyřídit účty.
Vím, že kdybych chtěl, tak se tam dokážu dostat tak rychle, aniž by mě někdo viděl a upozornit ji, ale… Proč si kazit zábavu, že? ‚Ne Emme je to teď něco jako tvoje sestra.‘ Ale já ji stejně moc nemusím. ‚Emmette!‘ Hádalo se se mnou moje vnitřní slušnější svědomí.
Ale já si nemohl pomoct, a tak jsem jen přihlížel. Nikdo se přece nemusí dozvědět, že mi včas došlo co se děje, a že jsem tomu mohl zabránit…
Rozhlédl jsem se po ostatních a přemýšlel, jestli někdo hodlá zasáhnout. Rose stála, zjevně zaskočená a nechápající a na žádnou záchrannou akci zatím nevypadala, i když si s Kris měly asi z celé ‚rodiny‘ nejblíž. Nepočítaje Edwarda.
Alice… Počkat, zdá se mi to, nebo ALICI opravdu cukají koutky úst? Že by sestřička konečně na chvíli přestala být vážná? Vím, že s Kristen nebyly moc velké kamarádky, ale Alice měla ráda snad každého… Nebo ne?
Jasper vedle ní se tváří zmučeně, nejspíš je to tou napjatou atmosférou, kterou cítí.
A Edward? Vypadá jakoby vůbec nevnímal…
Ta naše nová, Isabella Swanová, už byla s autem necelé čtyři metry od Kris, a ta kdyby dávala větší pozor, by v pohodě stačila uhnout. Jenže zaprvé – měly jsme tady smrtelníka, který by všechno viděl, a za druhé – Kris si teď stejně dělala větší starosti s oblečením, něž aby hlídala své okolí. Stále jsem si ale myslel, že ji Isabella jen těsně mine, profrčí autem (mimochodem moc hezkým a rychlým autem) kolem ní, Kris se jen lekne a všechno bude v pohodě. Jenže to jsem našeho človíčka asi podcenil…
Teď už bylo auto necelé dva metry od ní a zrzka se stále ještě nehýbala. Až teď jsem si všiml obrovské kaluže, která tady zbyla po včerejším zledovatělém povrchu parkoviště. O - ou... Tak to nedopadne dobře.
Kristen si auta všimla teprve až když prosvištělo kolem ní a… Špinavá voda z kaluže ji kompletně celou ostříkala od hlavy až k patě. Ve zpětném zrcátku jsem svým zrakem zahlédl jen, jak se Isabella dusí smíchy za volantem a uhání pryč.
Jako bych teď dokázal ve všech členech rodiny číst, stejně jako Edward, všichni napjatě a bojácně, pokud se tomu tak dá říct, čekali reakci.
Kris nejdřív nehnutě stála, zatímco z ní odkapávaly cáry špinavé a jistě ledové vody. Po chvíli nebeského ticha náš upíří sluch ale začal drtit vysoký, pisklavý a nesnesitelný zvuk. Totiž velice hlasitý a naštvaný výkřik, následovaný nesrozumitelným monologem, ze kterého jsem pochytil například slova jako: kráva, husa, zabiju, vysaju do poslední kapky a plno dalších, mnohem ostřejších výrazů namířených proti Isabelle Swanové. Dívce, která se mi právě začínala líbit.
Vážně jsem nechtěl. Snažil jsem se ale nešlo to. Nešlo se nesmát. Nemohl jsem za to, ale musel jsem. Rozchechtal jsem se tak, že mě muselo slyšet celé Forks, ale vsadím se, že kdyby vidělo to co já, smálo by se taky. Měl jsem pocit, že se ke mně nenápadně přidala i Alice ale tím jsem si nebyl jistý.
„Ta holka… Se nezdá…“ vykuckal jsem se sebe nakonec a setkal se s párem černých očí, ze kterých doslova sršely blesky. A ty blesky byly nejspíš mířeny na mě. O - ou…
Pohled: Isabella Swan
Ve zpětném zrcátku jsem ještě zahlédla její rozzuřený pohled, který na mě vrhla a už jsem to devadesátkou valila silnící pryč, kdyby se náhodou rozhodla utíkat za mnou a zabít mě. Tak to je to nejrazantnější zlepšení nálady jaké jsem zažila. Však ona si příště rozmyslí jestli si se mnou bude zahrávat nebo ne... Mrcha jedna zrzavá.
Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sunshine - 4. Pomsta je sladká:
Prosím, udělej to k vůli!
Ať je Edward nakonec s Bellou!
Prosím.....
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!