Zdravím:)Tak jak už jsem řekla, tahle kapča je psaná jen z Bellina pohledu. Zase je celkem krátká je v ní vysvětlena hlavně ta Alicina vize. Mno snad se vám to bude hezky číst.
04.09.2009 (20:00) • aAnGeLl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1083×
7. ÚTĚK
Bellin pohled:
Už ani nevím, kolik hranic jsem překročila, kolik mil jsem ušla, jak dlouho už jsem na cestě. Nevnímám čas ani okolí. Jsem jak chodící mrtvola. Čím víc se vzdaluji od domova, tím víc se mi stýská, ale dělám to pro jejich dobro, dělám to pro ně. Musím mít jistotu, že mě nenajdou. Nechci jim zkazit život.
Edward mě určitě bude hledat. Nevzdá se, alespoň dokud nepochopí, proč jsem to udělala, dokud nepochopí, že jsem pro ně nebezpečná. Doufám
Vzpomínky, výčitky a bezpočet nezodpovězených otázek, to vše se mi teď honí hlavou. Myslím, že kdybych byla člověkem, nezvládla bych to, asi bych se zbláznila. Možná by to bylo jednodušší, zbláznit se, zapomenout.
Před očima se mi stále objevovala jeho dokonalá tvář. Jeho krásný úsměv a karamelové oči. Cítila jsem jeho vůni a v uších mi dokola zněl jeho sametový hlas. Dokonale jsem si pamatovala hebkost jeho vlasů, každou křivku jeho obličeje i těla, sebemenší detail a to mě dohánělo k šílenství. Jak jsem jen mohla tohle všechno ztratit. Proč se to muselo stát zrovna mě, nám?
Znova jsem překročila hranice. Ameriku jsem už dávno opustila a teď bloumám někde po Evropě. Záměrně se vyhýbám větším městům, vyhýbám se lidem. Už si prostě nevěřím. Cestuju jen v noci. Přes den se skrývám v hustých lesích . Svoji schopnost soustředím jen na Alici a její vize. Snažím se je blokovat, ale zároveň se také učím mírnit tu žízeň, tu chuť po lidské krvi.
Začalo se stmívat. Okolní les ještě víc potemněl. Mezi hustými korunami stromů se začaly objevovat první hvězdy. Nadechla jsem se, abych naposledy prověřila okolí, ale vzduch se změnil. Vůni jehličí a dřeva jasně narušil jiný pach. Pach pro mě tak nepříjemně známý, pach upíra. Jen několik set metrů ode mě byl upír a ne jeden. Blížili se rychle. Než jsem si stačila cokoli promyslet, vyskočili zpoza nejbližších stromů tři upíři. Všichni byli vyšší a určitě silnější než já. Jejich oči, jejich krvavě rudé oči zářily do okolní tmy. Za mnou zapraskala větev a objevili se další čtyři upíři, ale na nich mi něco nesedělo. Jak to že jsem je neslyšela nebo necítila dřív? Můj mozek pracoval na plné obrátky. Stáli jsme tam mlčky bez pohnutí několik vteřin a pak kolem mě začali kroužit. Nevím jak mě to napadlo, ale v hlavě mi dokola znělo jen jedno slovo. Iluze…. Iluze? To přeci dává smysl. Prohlédla jsem si důkladně všechny upíry, až můj pohled skončil na tom černovlasém a asi nejstarším. Obličej měl zkřivený soustředěnou grimasou a na čele se mu jasně rýsovalo několik vrásek. Na chvilku jsem si dovolila zavřít oči a soustředila jsem se jen na to, jak blokovat jeho schopnosti. A povedlo se. S tichým lupnutím čtyři největší upíři zmizeli. Zbývající tři po sobě střelili mírně vystrašený a překvapený pohled.
,,Takže je to pravda,‘‘ promluvil po chvíli blonďák s delšími vlasy.
,,Našli jsme ji,‘‘ řekl vesel ten černovlasý.
,, Logane, víš jaké jsou rozkazy,‘‘ pokračoval druhý upír a mírně pokynul hlavou ke mně.
Snažila jsem se aktivovat štít na všechny tři upíry, ale nešlo to. Jen matně se mi vybavovala Carlisleova slova. Myslím, že říkal něco o tom, že musím znát alespoň část schopnosti, kterou chci blokovat. Sakra. Třetí z upírů, Logan, pomalu postupoval ke mně a já začala couvat. V momentě kolem mě utvořili trojúhelník a uzavírali mě do pasti. Připravovala jsem se na nejhorší, na mučení, na smrt, chtělo se mi brečet, křičet. Konečně přišli ke mně. Dělila nás vzdálenost jen několika centimetrů. Logan zvedl ruce a přiložil mi je ke spánkům. Chvíli jsem se bránila, ale jeho pevný stisk nepovolil. Vzdala jsem to a poddala se osudu. Před očima mi běžel celý můj dosavadní život. Všechny vzpomínky se míhali jedna za druhou. S nepředstavitelnou silou a rychlostí se mi draly pryč z hlavy, až mi z nich zůstal jen jeden rozmazaný flek. Nedokázala jsem je rozeznat ani svým upířím zrakem. Myslela jsem, že už tu bolest nevydržím, že se mi hlava rozskočí na miliony drobných kousků. Z mých pevně semknutých rtů se vydral tichý křik a pak konečně ticho. Bolest zmizela a s ní všechno. Strašně vyčerpaná jsem se zhroutila na zem. Nevím kdo jsem, co tady dělám ani kdo jsou ti přede mnou. Nejmladší z nich mi položil svou studenou ruku na čelo. Chlad z jeho ruky mi pomalu prostupoval do hlavy. Myslela jsem, že mi snad mrzne mozek. Hlava mi nesnesitelně ztěžkla a okolí se zahalilo mlhou.
Autor: aAnGeLl, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 7.útěk:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!