Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sunrise (svítání) - 6.hledání

esme_carlise


Přidávám v pořadí už šestý dílek s názvem hledání. Je psaný celý s Edwardova pohledu, zato příští kapitolka bude napsaná jen z Bellina pohledu. V této části své povídky jsem měla menší problémy s uspořádáním kapitol a s časem, tak doufám že to pochopíte a že se vám to bude líbit:)A snad se vám to bude dobře číst.

6. HLEDÁNÍ:

Edwardův pohled:

 

,,Myslím, že bychom se měli přestěhovat. Už jsme tady moc dlouho,‘‘ oznámil mi Carlisle. Seděli jsme v jeho kanceláři v nemocnici. Zrovna jsme se s klukama vrtili z lovu.

,,Asi ano. Půjdu to říct ostatním, tak zatím,‘‘ rozloučil jsem se a vyrazil. Už se těším, až uvidím Bellu. Zítra se máme konečně brát. Vážně se nemůžu dočkat, až bude jen a jen moje. S myšlenkou na ni jsem se rozeběhl a za pár minut byl doma.

 

,,Tak se zase budeme stěhovat. Hned tento týden,‘‘ vyhrkl jsem mezi dveřmi a rozhlížel se po Belle. Není tady?!

,,Senzace. Doufám, že někam kde bude hodně nák…‘‘ Alice nedokončila větu a zůstala koukat někam do prázdna. No jo, zase ty její vize. V obličeji se jí náhle objevil šokovaný výraz. Vize skončila tak rychle, jak přišla. Ani jsem se nestačil napojit na její mysl.

,,Alice, co si viděla?‘‘ naléhavě jsem s ní zatřásl když nepromluvila. Alice nedokázala mluvit, jen mi poslala myšlenky. A najednou jsem to uviděl.

 

BELLA, JAK ÚTOČÍ NA NĚJAKOU DÍVKI, JAK SE JÍ V OBLIČEJI OBJEVIL STRACH A BOLEST A JAK MIZÍ V HUSTÝCH LESÍCH. A pak….nic. Jen tma.

 

,,Ne! Ne, to nemůže byt pravda,‘‘ chytil jsem se za hlavu a zhroutil se na sedačku.

,,Musím ji zastavit. Musím ji najít,‘‘ vyhrkl jsem po chvíli. Alice zatím všem převyprávěla svou vizi.

,,Jdu s tebou,‘‘ vydechla bez delšího rozmýšleni.

,,A já taky,‘‘ přidal se Emmett.

,,Tak dobrá, ale jen vy dva,‘‘ souhlasil jsem. Dál už jsem nehodlal čekat ani minutu. V rychlosti jsem se rozloučil se zbytkem rodiny a vyběhl jsem do okolních lesů.

 

Ani ne za pár minut jsme narazili na místo, kde Bella napadla tu dívku. Okolní vzduch byl stále nasáklý vůní krve, ale nikdo už tady nebyl. Alice ji viděla asi jen chvilku před tím, než se to stalo.Pořádně jsem se nadechl, abych našel Bellinu vůni. Už se začala vytrácet, ale stále se dal přesně určit směr, kudy běžela. Znovu jsem se rozeběhl.

 

Celé USA jsme proběhli bez zastávky, beze slov. Tak to dopadlo i s Kanadou. Bellina vůně se chvílemi ztrácela, chvílemi sílila. Někdy jsme ji nemohli najít celé hodiny.

 

Jak mi to mohla udělat, jak to mohla udělat nám, své rodině? Tu dívku přece nezabila, tak proč? Však by nás neprozradila. Mé srdce podruhé zemřelo. Jestli ji nenajdu, skončím to. Nehodlám ne nechci bez ní žit. Už jsme na cestě asi měsíc a stále nic. Ani stopa, že bychom se přibližovali k mému cíli. Za tu dobu jsem nepromluvil ani slovo, Alice neměla žádnou vizi a Emmett ztratil svůj smysl pro humor. Sem tam nám Carlisle zavolal, aby zjistil, jestli jsme  v pořádku a jak jsme daleko v hledání. Jenže Bella už asi není v Americe. Doufám, že nešla do Voltery. Jen to ne. To by mi neudělala. Snad.

 

,,Edwarde!‘‘ Emmetův výkřik proťal okolní ticho jako rána bičem. V rychlosti jsem se otočil. Emmet podepíral Alici a díval se na mě vystrašenýma očima. Konečně. Alice má konečně vizi.

 

BELLA STÁŮA NĚKDE V LESE OBKLÍČENA SEDMI UPÍRY. PO CHVILCE ČTYŘI Z NICH ZMIZELI. OSTATNÍ TŘI SE CHVILKU DOHADOVALI A PAK SE KOLEM NÍ SEMKLI. NEJMLADŠÍ Z NICH POLOŽIL RUCE BELLE NA SPÁNKY. CHVILKU SE SNAŽILA BRÁNIT, ALE BEZ ÚSPĚCHU. V OČÍCH SE JÍ OBJEVIL PRÁZDNÝ VÝRAZ, OBLIČEJ SE JI ZKŘIVIL BOLESTNOU GRIMASOU A PAK ZAČALA KŘIČET. KDYŽ JÍ NEZNÁMÝ UPÍR PUSTIL, ZHROUTILA SE NA ZEM. TEĎ SE DOTKL JEJÍHO ČELA A BELLA SE ZNOVA ZHROUTILA. Vize skončila.

 

,,Co to mělo znamenat? Kdo to byl?‘‘ Můj hlas mi po tolika měsících beze slov přišel tak cizí.

,,Nevím. Nikdy jsem je neviděla. Ale ten černovlasý zřejmě umí vytvářet iluze. Bella se soustředila jen na jeho schopnost a tak přestala blokovat tu mou. Proto jsem ji mohla vidět,‘‘ odpověděla Alice, ale já ji vnímal jen z části. Bella žije. Žije! Bylo to někde v Evropě, na severu, takže nemíří do Voltery.

,,Myslíš, že ti tři mají něco společného s Volturiovými?‘‘

,,Tak to nevím. Snad ne, ale je to pravděpodobné. Nemyslíš?‘‘ odpověděla znova Alice.

,,Co teď?‘‘ promluvil konečně Emmett.

,,No. Měli bychom se pokusit najít to místo, kde se to stane, nebo stalo. Třeba něco zjistíme. Pak bych se ale vrátila. Poradit se, co budeme dělat dál.‘‘ Na Alicin nápad jsem jen mlčky přikývl. Nebyl jsem schopný uvažovat souvisle. Alice s myšlenkou nějakého cíle a návratu domů vyrazila o trochu veselejší. Celou cestu jsem se držel poslední. Bál jsem se, co zjistíme.

 

Znova bloudíme už několik měsíců, ale stále nic. Alice si každých několik hodin vybavuje svou vizi, aby náhodou něco nepřehlídla. Veselejší nálada ji přešla po prvním měsíci beze stop. Léto dávno vystřídal podzim a i ten se blížil ke konci. Byli jsme hodně na severu, takže jsme mohli cestovat i ve dne. Málo kdy svítilo slunce a když přišel prosinec, nesvítilo už vůbec. Zato každý den sněžilo.

 

Myslím, že byly zrovna Vánoce, když jsme konečně narazili na To místo. Jen matně byl cítit pach několika upírů, ale Bellinu vůni jsem jasně rozeznával.

,,Není možné určit kudy šli. Zřejmě umí maskovat stopy.‘‘

,,Tak co? Vrátíme se?‘‘ zaprosila Alice.

,,Dobře,‘‘ souhlasil jsem jen velmi neochotně.

,,Díky,‘‘ vydechla nadšeně a vrhla se mi kolem krku. Málem jsem zapomněl, jak se jí asi musí stýskat po Jasperovi. Vždyť ho neviděla téměř půl roku.

,,Ne. Já děkuju, že jste se  mnou šli a že jste to tak dlouho vydrželi,‘‘ opětoval jsem její pevný stisk.

,,Mě taky chybí, Edwarde, moc. Neboj se, najdeme ji. Slibuji.‘‘ Myslím, že kdyby mohla, brečela by, ale já také.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 6.hledání:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!