Tak, Bella se konečně dozví, kdo je to Soffi. Jinak, se moc omlouvám že sem vůbec nepsala.. Hlavně je to tim že nikde nebyly komentáře takže sem neviděla důvod proč psát. Jestli mě přesvědčíte o opaku budu jedině ráda
19.08.2010 (09:30) • LuCcKa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 803×
„Odkud ji znáš? Co s tím má společnýho Renné, proč je tady na oslavě a na tý fotce?!“
Alice
Mohla jsem si myslet, že jí to Edward neřekne. Je to hroznej srab. Tak teď je to na mně a já ani nevím, co udělá. Zhluboka jsem se nadechla, připravena povědět jí celou minulost, ať už mne za to roztrhá, nebo ne.
„Bello, než dojdeš k ukvapeným a rychlým závěrům, prosím, vyslechni mě. Poslechni si, jak to všechno začalo. Proč se tak stalo a proč ti to nikdo nemohl říct.“
„Alice, nenapínej mě a vyklop to, ihned!“ Začala na mě zvyšovat hlas, až jsem cítila, jak se Jasper napnul.
„Povím ti to, až se uklidníš. Dřív ne.“ V mysli jsem začala sršet všechny nadávky ve všech jazycích, na které jsem si zrovna vzpomněla. Tohle Edwardovi nezapomenu. Zrovna tohle, tak důležitou věc by jí měl oznámit on, nejlépe někdo z rodiny ale když se tak nestalo, měl to být on. Nepatrně jsem se podívala na Jazze a pokynula mu trochu hlavou, aby jí zlepšil náladu.
„Dobře, tak povídej.“
„Takže, jak už víš, na té fotce je Soffi s tátou Rupertem, ty s mámou Renée. Ještě než ses narodila, byla Renée s Rupertem. Měli spolu dceru, Sofillu. Po pár letech se ale rozešli a Soffi žila s otcem a na tvojí mámu zapomněli, ona na ně taky. Dala se dohromady s Charliem a měla tebe,“ podívala jsem se po ostatních, všichni poslouchali, tak jsem pokračovala. „Jenže, jak už to tak bývá, nic netrvá věčně a odloučení už vůbec ne. A tak, když ti byly asi 2 nebo 3 roky, Rupert se vrátil a potkal znovu tvojí mámu. Ona ho ihned poznala, tak mu nabídla malý výlet. On, jejich dcera a ty. Rupert souhlasil, těšil se, že tě pozná. Ty jsi, ale byla zrovna u táty a když pro tebe jeli, měli autonehodu. Renée si nic nepamatuje. Rupert zemřel a Soffi, je tady. Je tady s námi proto, protože jí jeden upír našel, byl zrovna na lovu, přinesl ji domů a přeměnil ji. Nikdo ji nepostrádal, Renée si nic nepamatovala, paměť se jí postupně vrátila ale na ně ne. Rupert byl po smrti. Matně si pamatovala, že měla mít nějakou sestru a tak se tě vydala hledat. A jestli se mě chceš zeptat, proč si tě nenašla dřív, tak to se ptej jí, ne mě.“ Všichni užasle koukali. Nejdřív na mě, Bellu a na Sofii.
„Halo, lidi… žijete? No jasně, že se ptám, nežijete, ale uvědomte si, co právě děláte, jo? Je to neslušný.“ Trochu jsem je zpražila pohledem a čekala na to, co Bella udělá. Chvilku se nic nedělo a pak, pak mě její reakce překvapila.
„Takže, chceš říct, že ona je - je, moje sestra?“
„Ehm, jo, to jsem se tu snažila celou dobu říct.“
Bella
„Odkud ji znáš? Co s tím má společnýho Renné, proč je tady na oslavě a na tý fotce?!“
„Bello, než dojdeš k ukvapeným a rychlým závěrům, prosím, vyslechni mě. Poslechni si, jak to všechno začalo. Proč se tak stalo a proč ti to nikdo nemohl říct.“ Nechápala jsem to, nevěděla jsem, co se děje. Zase ví víc, než já a mě se to říká až teď. Ach, jak tyhle překvapení nenávidim.
„Alice, nenapínej mě a vyklop to, ihned!“ Začala jsem na ní zvyšovat hlas, jak pominutá. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, ale cítila jsem, že to potřebuju vědět. Že je to něco důležitého.
„Povím ti to, až se uklidníš. Dřív ne.“ Snažila jsem se uklidnit, protože jsem to chtěla vědět. Naštěstí tady byl Jasper a vložil se do toho sám. Za normálních okolností bych mu vynadala ale teď, teď jsem byla ráda.
„Dobře, tak povídej,“ pustila jsem ji ke slovu.
„Takže, jak už víš, na té fotce je Soffi s tátou Rupertem, ty s mámou Renée…“ Začala své vyprávění a já, se všemi v místnosti, ji začali poslouchat.
Když skončila své vyprávění, nemohla jsem uvěřit svým očím, uším… Vypadala tak krásně, neskutečně, nelidsky. Ale byla to pravda. Stála tady, přede mnou, v celé svojí kráse. Skutečná, napůl lidská, krásná, nádherná… Hledala jsem správná slova, jak se zeptat a neurazit ji. Stále mi to do toho mozku úplně nevlezlo. Ještě jsem to nepobrala, musela jsem se ujistit.
„Takže, chceš říct, že ona je - je, moje sestra?“ vykoktala jsem ze sebe.
„Ehm, jo, to jsem se tu snažila celou dobu říct,“ odpověděla mi Alice s ledovým klidem.
„Ale - ale to nemůže být pravda, já žádnou sestru nemám.“
„Bello, už jsem ti říkala, že Renée na ní dočista zapomněla a teď by ji už ani nepoznala. Charlie je ani neznal. To ona si vás pamatovala. Já ji jenom viděla ve vizích, nikdy jsem to ale pořádně nepochopila, co znamenaj.“
„Dobře.“ Obrátila jsem svůj pohled k Soffi a začala přemítat nad tím, jestli je opravdu má sestra. Ona se ale jenom usmívala od ucha k uchu. Byl to takový ten důvěřivý úsměv, jak se člověk směje na malé děti. Zhluboka jsem se nadechla a udělala pár vrtkavých kroků směrem k ní.
Jak dopadne Belly rozhovor se Soffi? Pište do komentářů náměty, cokoli :). Vaše komentáře mě motivují k dalším povídkám a kapitolkám :).
Autor: LuCcKa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stupeň od věčnosti 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!