Děj se odehrává několik let po Rozbřesku a o čem pojednává? V téhle povídce bude hlavní postavou Demetri, který dostane poměrně jednoduchý úkol - vystopovat Vladimira a Stefana. Jenomže ne všechno půjde podle plánu.
06.03.2013 (20:45) • JHany • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1614×
Uběhlo několik let od doby, kdy jsme vytáhli proti Cullenovým. I když k bitvě nedošlo, vlastně by se dalo říci, že jsme prohráli. Aro všem zakázal mluvit o tomto incidentu, jelikož si nechtěl připustit, že tenkrát nebylo po jeho.
Šel jsem zrovna do své komnaty, kde jsem trávil mnoho času. Ono, co taky dělat. Poflakovat se po hradě mě zrovna nebavilo. Rozrazil jsem dveře a chtěl jsem jít ke své skříňce, na které stálo pár knížek. Já je nikdy nečetl, jelikož jsem nebyl zrovna čtivý člověk, respektive čtivý upír. Zato Marcus se v knížkách často, jak bych to řekl, utápěl. Je to strašně zajímavá osobnost.
Chytl jsem za obal knížky a chystal se jí dát znuděnému vládci, který o ni požádal, ale za mnou něco zašustělo a já se okamžitě jsem otočil.
„Jane?“ řekl jsem a u toho se ušklíbl. Jane jsem zrovna v lásce nemněl a pokud to šlo, tak jsem s ní přicházel do styku co nejméně. Vadilo mi na ní, že je strašně nevyzpytatelná. Jediné o co jí šlo, je se zalíbit Arovi, což jsem nesnášel.
„Aro tě očekává,“ oznámila mi a na rtech se jí objevil její typický úsměv. Pokynul jsem hlavou a ihned šel do velkého sálu. Celou cestu se mi Jane držela za zády. Skoro jako bych šel na porážku.
Chodby, po kterých jsme šli, občas lemovaly obrazy a nějaké dekorace, nicméně velkou část pokrývaly obyčejné kameny. Prostě typický hrad.
Když jsme se konečně došourali na určené místo, oslepily mě sluneční paprsky, které prokukovaly skrz okno.
„Demetri!“ vykřikl Aro. Vstal z trůnu a jako obvykle si začal mnout ruce. Rozhlídl jsem se po sále a krom Ara s Jane, tam byl ještě Marcus, Cauis a Alec.
„Co pro vás mohu udělat, pane,“ odpověděl jsem a uklonil se.
Po uklonění jsem vzhlédl ke třem trůnům a všiml si, že Cauis je jakýsi nervózní. Neustále kmital prsty a neseděl klidně.
„Milý Demetri,“ začal Aro a já zpozorněl. „Zdá se, že situace v Rumunsku nabyla na intenzitě.“
Intenzitě? Však mi nejsou známé žádné zprávy, které by říkaly něco o situaci v Rumunsku. Tohle se mi příliš nelíbí.
„Nejdřív jsme mysleli, že jde o planý poplach, jenomže naši dobří známí Stefan a Vladimir toho zřejmě nenechají.“ Zase ti dva! Jakoby nestačilo, že je pořád někde naháním.
„Věci se daly do pohybu a ti dva zřejmě plánují vybudovat menší armádu. Samozřejmě už to tu několikrát bylo, ale jak se zdá, nyní si to žádá náš zásah a tím se dostáváme k tomu, proč tu jsi.“ Po doslovení posledního slova jsem svraštil obočí. Je mi jasné, proč tu jsem. Budu dělat to, v čem jsem nejlepší na tomto světě.
„I když myslím, že už to tušíš. Ty dva najdeš a ukážeš jim, kdo tu je královská rodina. Samozřejmě nepůjdeš sám. S tebou půjde Felix, Chelsea a pár dalších, kteří se k nám nedávno přidali. Sice nemají speciální schopnosti, ale věřím, že ti dobře poslouží. To je prozatím všechno, můžeš jít. Jane ti cestou ještě řekne pár drobností.“
Jane neváhala ani vteřinku a už si to štrádovala ke dveřím. Cestou mi pokynula, ať jdu za ní. Pousmál jsem se na Ara a pomalu šel za ní. Jak jsem odcházel, úplně jsem cítil, jak na mě Cauis zírá. Docela by mě zajímalo, proč je tak neklidný.
Tahle mise vypadala jako každá jiná, ale přece jen jsem měl z ní divný pocit. Když jsem stopoval ty dva rumunský násosky, většinou jsem šel jen já a jeden nebo dva další. Sice Felix nemá žádnou schopnost, ale neposílali by ho jen tak na nějakou jednoduchou misi, a to nemluvě o Chelsea.
„Ostatním to sdělíme sami. Vyrážíte už zítra,“ začala Jane a vytrhla mě tak z přemýšlení. Nic jsem jí na to neřekl, ale to by nebyla ona, aby si nerýpla. „Jsi nějaký zamlklý, Demetri. Přece se nebojíš,“ zašeptala a začala se smát tím svým dětským hláskem.
„Samozřejmě, že ne. Jen si vychutnávám ten pocit, že zatím co ty tu budeš dřepět, já vyrazím na misi, která bude úspěšná, čímž určitě potěším Ara,“ odsekl jsem. Jane se zastavila uprostřed chodby a z jejího výrazu čišela zloba. Ach, jak ona se snadno urazila.
Udělal jsem úšklebek a pokračoval v cestě dál. Jane si ještě něco pro sebe zamumlala a šla radši na opačnou stranu.
Následující díl »
Autor: JHany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Stopař - 1. kapitola:
á máme tu, tramtadadá, Demetriho
Konečne, niečo neohrané, dobre napísané a o mojom favoritovi
teším sa na pokráčko
Úžasné! Už se těším na další kapitolku Demetri je skvělej!!!
Už se těším, kam až nás děj zavede
To zní moooc dobře, těším se na další
skvela kapitola..:D paci sa mi to ..
pokracko :D
Mám Demetriho moc ráda! Tak se těším na další!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!